Zaří 2006

Horká Británie

Jiří Sobota

Don Stewart-Whyte je vyhublý jedenadvacetiletý Brit, jemuž teď není co závidět. Od čtvrtečního rána ho v Londýně vyslýchají vyšetřovatelé protiteroristických oddělení britské policie a tajných služeb MI5. Prodavač z obchodu s elektronikou si před půl rokem změnil jméno na Abdul Waheed, konvertoval spolu se svou sestrou k islámu a zapletl se do plánu masové vraždy. Je jedním z 24 zatčených z Londýna, Birminghamu a města High Wycombe, kteří se chtěli pokusit o britskou verzi útoků z 11. září 2001.

Stačí gel a mobil

Počátkem léta zveřejnila britská parlamentní komise zprávu o teroristických útocích na Londýn ze 7. července 2005. Tehdy zahynulo v tunelech metra a autobusu 52 cestujících. Komise sice kritizovala nedostatky v práci policie i tajných služeb, zároveň jim ale vysekla poklonu – za uplynulý rok zhatily nejméně tři další vražedné akce islamistických radikálů na britském území. Minulý čtvrtek k nim přibyla čtvrtá, zdaleka nejnebezpečnější. Britská policie a MI5 po spolupráci s pákistánskou tajnou službou pozatýkaly přes dvacet islamistů a dalších několik osob bylo zadrženo v Pákistánu. Jimi plánovaný masakr měl mít mnohem apokalyptičtější rozměry.

Skupina zosnovala z technického hlediska minimalistický plán. Její členové měli přímo na palubách letadel smíchat z jinak nevinných tekutin, gelů či prášku výbušninu a odpálit ji roznětkou ukrytou v obyčejném iPodu, mobilním telefonu nebo laptopu. Výbuchy měly narušit konstrukci strojů, jejichž přesný počet zatím není znám: některé zdroje hovoří až o dvanácti, jiné o deseti, další zase o útoku ve dvou vlnách. Letadla měla explodovat buď někde nad Atlantikem během letu do USA, nebo až přímo nad cílovými městy v Americe. Útok by tedy znamenal koordinovanou vraždu několika tisíc cestujících. Většinu pasažérů by přitom nezahubila samotná exploze, ale podtlak, mráz a následky volného pádu poté, co se trupy letadel rozpadnou a tisíce lidí budou vymrštěny do prostoru ve výšce asi 10 kilometrů nad zemí. Pokud by navíc trosky strojů dopadly na americká města, mohl by se počet obětí znásobit. (Ukázku předvedl výbuch v boeingu PanAm nad skotským Lockerbie v prosinci 1988.)

Rozsah chystané vraždy nepřipomíná 11. září náhodou. Vždyť za měsíc bude páté výročí dosud nejničivějšího útoku, který zanechal téměř 3 000 obětí. Britští teroristé ve spolupráci s komplici v Pákistánu byli podle zatím dostupných informací s al-Káidou propojeni a měli nepochybně podobné ambice jako jejich „úspěšnější“ předchůdci. Letošní plán zkrachoval díky udání britského muslima krátce po loňských útocích v Londýně. Britské úřady celou akci zastavily údajně jen několik dní před jejím definitivním provedením – deník The Independent přišel s tvrzením, že k samotným útokům mělo dojít v pátek nebo v sobotu.

Proč je láká nenávist

Británii teď čeká další vlna sebezpytování. V zemi žije asi 1,6 milionu muslimů, necelá 3 % všech obyvatel Británie. Muslimská komunita je z extremismu vyděšená úplně stejně jako zbytek britské populace – podle průzkumu americké společnosti Pew Research Center (PRC), zveřejněného letos v červnu, se islamistického radikalismu obává 43 % britských muslimů a 42 % celé populace. Muslimové se ale zároveň bojí úpadku svého náboženství (45 %) a škodlivého vlivu pop kultury (44 %). Mezi muslimy a většinovou populací navíc zeje propast ve vnímání vlastní identity. Když se tazatelé PRC ptali obyvatel Británie, zda se v první řadě ztotožňují se zemí, ve které žijí, nebo se svým náboženstvím, odpovědělo 81 % britských muslimů, že jsou především vyznavači islámu, a až na druhém místě Brity. Britští křesťané to cítí naopak a třeba i u francouzských muslimů je poměr přibližně půl na půl. Tak jednoznačný příklon k náboženství jako u britských muslimů nevládne dokonce ani ve většině muslimských zemí. S jednou výjimkou: v Pákistánu se především muslimy, a potom teprve Pákistánci cítí 87 % obyvatel země.

Většinu z 24 zatčených (jeden z nich byl v pátek bez udání důvodu propuštěn) tvoří stejně jako loni Britové pákistánského původu, nejméně tři další jsou britští konvertité k islámu. Ti nejsou mezi britskými teroristy novinkou – již v prosinci 2001 byl na palubě letadla zadržen britský muslim Richard Reid, který ukrýval výbušninu v botě a pokoušel se vyhodit do povětří linku Paříž–Miami, jedním z loňských londýnských útočníků byl na Jamajce narozený Germain Lindsay, který si po své konverzi změnil jméno na Jamal.

Problém konvertitů posouvá britskou diskusi o příčinách domácího terorismu od etnického a náboženského klíče směrem k debatě o krizi hodnot. Tony Blair mluví „nikoli o střetu civilizací, ale o zápase o samotnou civilizaci jako takovou“. Samotní vůdcové muslimských komunit vítají zhacení útoků, ale zároveň si hlasitě stěžují na britskou zahraniční politiku na Blízkém východě, která „vhání britské muslimy do náruče extremismu“.

Britové zatím přesným příčinám domácího islamistického extremismu příliš nerozumějí. Nejvýše postavený muslimský policejní důstojník Tarique Ghaffur vyzval vládu, aby iniciovala soudní vyšetřování, jež by mělo důvody, proč mladí Britové nacházejí zálibu v hromadných vraždách, vysvětlit lépe. Podobné šetření bylo provedeno již po rasových nepokojích v 80. letech.

Zatím je obdivuhodnou vizitkou britské společnosti fakt, že ani loňské útoky, ani razie v průběhu roku neodstartovaly v zemi xenofobní vášně. Podle zmíněné PRC si i letos v červnu myslelo 57 % všech Britů, že přistěhovalectví z Blízkého východu je v podstatě dobrá věc. Od loňských atentátů je to pokles o pouhá 3 %.

(Respekt, www.respekt.cz)