Říjen 2006

Události od 28. července do 16. září 2006

Bohumil Doležal

Denní komentáře Bohumila Doležala k událostem v České republice i ve světě podle českého denního tisku. Komentáře se vztahují jen ke dnům, kdy v ČR vycházejí hlavní deníky. V srpnu měl autor dovolenou, ale manko dohnal.

Pátek 28. července

ODS velmi záleží na tom, aby vládu sestavovala ona; díky tomu se Paroubek dostal do pozice toho, kdo ji sekýruje a diktuje si podmínky. Je to za současného rozložení sil pozice pohodlná. Ten, kdo se těšil, že po předvolebních fanfárách hulvátství nastoupí hledání konsensu, se velmi mýlil. V současné době Paroubek usiluje vylákat ODS k tomu, aby se zbavila svých koaličních partnerů. S nimi má svých vratkých sto hlasů, bez nich jen 81. Paroubek si svou stovkou může být jistý, v tuto chvíli to skoro vypadá, že ČSSD a KSČM jsou dvě frakce téže strany, a těžko říci, která je pravá a která levá.

Komunisté se ovšem vzpírají dát své hlasy při volbě předsedy PS Zaorálkovi, který se kdysi profiloval jako antikomunista. Nepochybně ho to teď mrzí, ale už se s tím nedá nic dělat. Je otázka, zda ho za takové situace může ČSSD nominovat, mohla by se dožít blamáže.

Nečas a Strana zelených začínají uvažovat o předčasných volbách. Není vyloučeno, že nic jiného nakonec nezbude.

Libanonci stěžují, že izraelské jednotky útočí i na automobily označení bílými prapory. Moc se jim nedivím, Hizballáh bude bez rozpaků označovat svá vojenská vozidla červeným křížem. Kdo vede válku s islámskými extrémisty, musí si zvyknout, že neplatí žádná pravidla.

Sobota 29. července

Paroubek pohodlně blokuje volbu předsedy. Kandidát trojkoalice Kasal opět nebyl zvolen, tentokrát už dostal v obou kolech sto hlasů. ČSSD svého kandidáta nestaví a tak se nemůže dočkat blamáže. Ostatně, proč by ho stavěla, ví, že taky nebude zvolen. Paroubek je ve výhodě, má všechny trumfy v rukou: bez funkční sněmovny se situace nehne ani o píď. A ČR je v této chvíli parlamentní demokracií jen napůl. Tajná volba probíhá tak, že poslanci ČSSD (a tentokrát i komunisté) neodevzdávají hlasovací lístky. Paroubek má kontrolu, nakolik je stádečko poslušné.

Bursík údajně navrhoval, aby Klaus pověřil sestavením vlády Paroubka. „Ať si to taky zkusí“. Ten člověk je v trojkoalici jediný, kdo má trochu politické invence.

ODS by podpořila Zaorálka, kdyby se zavázal, že v třetím kole podpoří jen toho, kdo bude mít jistých 101 hlasů. To je dobrodružná politika, pro ČSSD výhodná, a nechápu, proč na ni nepřistoupí. Ve třetím kole bude mít spousta poslanců a minimálně jedna celá strana (KDU-ČSL) dojem, že jim vyklouzávají poslanecká křesla spod zadnic. Pokud chce ODS něco zachránit, měl by Paroubek dostat šanci jako první.

Topolánek soustavně projevuje sebevražedné sklony. Vládl by prý i sám. Sám může vládnout jen s Paroubkovou podporou. Paroubek ho pak bude mít v hrsti, nebude pro něho problém si najít spojence mezi zhrzenými lidovci a zelenými, a jakmile se mu to bude hodit, zbaví se ho. Představa, že by Topolánek k faktické spolupráci s Paroubkem získal podporu nynějších koaličních partnerů, je holé šílenství.

Pondělí 31. července

Topolánek nutí Paroubka k odstoupení, pokud se nedokáže prokázat většinovou podporou v nové sněmovně. K čemu by mu to bylo, Klaus by ho stejně musel pověřit dalším vykonáváním vládních funkcí. Nová vláda může vzniknout až poté, co bude zvoleno nové vedení parlamentu. Základní dojem ze situace je, že zatím Topolánek a vedení ODS na Paroubka nemají. Kde jsou ty doby, co pánové Tlustý a Langer Špidlovi a Grossovi tancovali po břiše. Stačil jeden bývalý ekonomický náměstek RaJ a teď „pánové“ (jak říká s oblibou Paroubek, slovo pan je v české společnosti urážkou) stojí před veřejností s kalhoty na půl žerdi.

Úterý 1. srpna

Celostátní výbor KDU-ČSL se vyjádřil pro předčasné volby. Trvají na současném volebním systému (proč, ten předchozí byl i pro ně lepší?) a na lichém, počtu poslanců ve sněmovně. To poslední je zjevně jediná věc, na níž se všichni čeští politici shodnou. Tuto informaci je dobré uchovat v paměti a srovnat s dalšími názorovými proměnami lidoveckého vedení.

V Mladé frontě Dnes vyšel neuvěřitelný článek Michala Semína, obviňující Izrael z terorismu. Končí slovy: „Daleko rozumnější hlas“ (než z amerických protestantských kruhů) „zazněl z Říma, z úst papeže Benedikta XVI., který si je vědom nejen nebezpečí pramenící z radikalizujícího se islámu, ale i z morálně nepřijatelné politiky státu Izrael v řešení sporů se sousedy.“ To je opravdu dobré. Kdekdo si i u nás pucuje boty o Pia XII., že v obklíčeném Vatikánu nebojoval dost důsledně proti holocaustu. Ale ten člověk si ani za těch okolností nehrál na rozhodčího mezi Hitlerem a „židovskými plutokraty“. Kde brali a berou poslední dva papežové drzost pískat konflikt mezi radikálním islamismem a Izraelem?

Polsko, přesněji řečeno nynější polská vláda, hodlá zřídit úřad na zlepšení obrazu země v zahraničí. Jakmile se někde začne mluvit o polském nacionalismu, bude vláda v té zemi buď organizovat semináře nebo v případě lehčího zasažení čelit pomluvám novinovými články. Bude to jistě stejně přesvědčivé jako komunistická propaganda, mocně ji to totiž připomíná. S názory svobodných lidí bude polemizovat organizovaný stát. A nepochybně za tím bude vidět nikoli vlastní indolentní politiku, ale organizované spiknutí nepřátel. Strašné.

Středa 2. srpna

Prezident jednal s Paroubkem, o výsledcích není zatím nic známo. Valné výsledky nebudou. ODS zatím řeší neřešitelnou otázku, jak jednat o ustavení vlády jen s Paroubkem a přitom nepřijít o podporu malých koaličních partnerů. Každému normálnímu člověku je jasné, že to nejde. Topolánek se zaklíná: nepřistoupím na variantu, ve které by nefigurovaly všechny strany trojkoalice. Co to znamená „figurovat“?

ČSSD zřídila funkci nejvyšších mediálních konzultantů. Bude ji vykonávat Jaroslav Tvrdík a tisková mluvčí vlády Orgoníková. Oba budou dbát na to, aby strana hovořila jedním hlasem. Činovník ČSSD, pokud bude chtít něco říci nahlas, si bude muset k jednomu z nich pro razítko na hubu. Není jen jasné, jaké budou sankce za porušení úředního postupu. Nabízí se pětadvacet na holou. To je ovšem interní záležitost strany a žádnému mediálnímu šmejdilovi to toho nic není.

Další veselá zpráva z Polska: polští poslanci chtějí zabránit tomu, aby je média nezachycovala v kompromitujících situacích (zatím jde pouze o to, když v jednací síni Sejmu během zasedání čtou noviny nebo dokonce spí. Televizní kamery mají být namířeny jen na řečnický pult (je opravdu velmi nepravděpodobné, že by za ním někdo usnul). Novináři i celé redakce, které zkreslí pravdivý obraz parlamentu, mají přijít o akreditaci. Prý se na tom shodnou všechny polské strany, zastoupené v parlamentu. To je podhoubí, z něhož pak může vyrůst něco takového, jako je nynější polská koalice.

Česká republika pomohla v Bruselu zvrátit rezoluci k situaci v Libanonu, kterou považovala za nevyváženou v neprospěch Izraele. Zahraniční politika byla (a dosud je) světlejší stránkou Paroubkova vládnutí.

Čtvrtek 3. srpna

Topolánek prý přistoupil na to, že bude napříště jednat o vládě už jen s Paroubkem (tvrdí Právo). To znamená faktickou rezignaci na trojkoalici a ústupek Paroubkovi ve věci, která je pro ODS nebezpečná. Bylo by mi to jedno, kdyby šlo jen o ODS. Jde však bohužel daleko o víc. Vidina menšinové vlády ČSSD s komunisty v zádech se zase o fous přiblížila. Zdá se pravděpodobné, že Topolánek je pod tlakem prezidenta Klause, který je prezidentem rád a byl by jím rád i nadále. Chce tedy realizovat najednou oba projekty, trojkoalici i opoziční smlouvu s Paroubkem. To samozřejmě nemůže dopadnout dobře. Lidovci se dosud necítí tak převezeni jako zelení, co jim taky zbývá, Kalousek na spojenectví s ODS vsadil všechno, a teď se najednou octne mimo. Nechtěl bych být v jeho kůži. Znepokojeni jsou i komunisté, bojí se, že by se dohodou obou velkých stran mohli octnout mimo. Znepokojení je zbytečné, Paroubek si je bude držet v záloze. Mají velkou šanci, že ještě přijde jejich chvíle.

Mezitím se uskuteční další volba předsedy Sněmovny. Od minulých se bude zjevně lišit tím, že nebude žádný kandidát. Ale je to vůbec nějaká odlišnost?

Pátek 4. srpna

Arabští diplomaté v Praze jsou prý pobouřeni postojem ČR k Libanonu. Chtějí s námi zacházet jako s Dánskem? Je třeba jim poradit, aby si hleděli svého.

Zelení se chystají za nových okolností vystoupit z koalice. Není se jim co divit, projekt ztrácí smysl. Jak ho chce Topolánek současně držet i opustit? Zelení nejsou na ODS tolik vázáni jako KDU-ČSL, neměli v minulosti příležitost se jí tak totálně vydat všanc.

Sobota 5. srpna

Strana zelených vyzvala ODS k jednání o rozpuštění trojkoalice. Bursík to udělal slušně, jak je jeho zvykem, ale rezolutně a má pravdu. Poslanec Liška prohlásil: „Není možné jedním dechem tvrdit, že trojkoalice je projekt, který prosazujeme, a zároveň říkat, že je mrtvý.“ Lidovci se zatím jednoznačně nevyjádřili.

Václav Klaus odmítl zatím jmenovat Topolánka premiérem (nemá to valný smysl, sněmovna pořád není ustavena a Paroubek je formálně ve funkci) a odkázal ho na jednání s ČSSD. To druhé je nenápadný a nekorektní úkrok stranou, Klaus si zjevně přihřívá vlastní prezidentsky volební polívčičku. Proto se taky tolik vzteká, když to někdo pojmenuje. Za týden má Topolánek přijít znovu na hradní koberec.

Paroubek odmítá menšinovou vládu ODS i velkou koalici, je pro polopolitickou vládu nebo vládu odborníků: tedy pro takové formy, kde bude skutečné rozdělení moci zamlženo nejen pro veřejnost, ale i pro účastníky, aspoň pro některé. Podle Paroubka má podobný pohled na věc i prezident. Honoroval ho zato vyjádřením, že nová volba Klause za prezidenta sice není v zájmu ČSSD, ale ve straně může převážit státotvorný postoj. Nějak moc dobře si rozumějí. Topolánek je buď pro menšinovou vládu ODS, nebo pro předčasné volby v co nejkratším termínu (a překlenovací vládu s omezeným mandátem, která k nim zemi dovede). Opakuji: ODS je chráněna jen a jen vratkým spojenectvím trojkoalice: jakmile se ho vzdá, bude ji mít Paroubek na talíři. Paroubkův blok je betonově pevný, pojí ho jednoznačně vymezené zájmy. Paroubek chce u moci zůstat a KSČM se na ní chce z pozadí podílet.

Schůze Sněmovny trvala šest minut. Na programu byla volba předsedy, volit nebylo koho: nikdo nekandidoval. Paroubek Sněmovnu dokonale zablokoval a drží Topolánka pod krkem. ČR žije v ústavním provizoriu. Ústava s ním počítá, ovšem. Ale přesto je to provizorium se všemi jeho stinnými stránkami. Paroubkova vláda, napůl stínová, projednává rozpočet na příští rok, a řeší problém, jak zaflastrovat skoby, které tam nadělala ona i její oponenti v nestydaté předvolební soutěži o voličské hlasy.

Pondělí 7. srpna

Bursík obvinil Klause, že mu jde o vytvoření přímé nebo skryté velké koalice pro rok 2008, kdy budou prezidentské volby. Možná, že to není jediná pohnutka Klausova nynějšího chování. Ale že je to taky jeho pohnutka, za to bych dal krk.

Otvírá se otázka americké protiraketové základny na území ČR (nejspíš ve vojenském prostoru Libavá, američtí experti ho navštívili a považují ho za vhodnou lokalitu). Je zjevné, že česká veřejnost bude proti a komunisté toho mohutně využili: jde přece o naši suverenitu, a tu oni brání odjakživa! Jak je možné, že moji spoluobčané mají tak krátkou paměť a projevují takovou neochotu nést rizika, spojená s (každou) účinnou obranou proti skutečnému nebezpečí. Prý mají v paměti ruské základny. Rusové nás i tentokrát rádi před americkými základnami ochrání a poskytnou nám proto, jak je jejich zvykem, bratrskou pomoc.

Paroubek prý uvažuje o výměně ministrů za US-DEU v dosluhující vládě. Ovšem, pobyt v jedné posteli s rozkládající se mrtvolou není nic příjemného. Jenže tak či onak, stejně už to nebude dlouho trvat.

Pavel Verner píše v Právu: „Velká koalice vůbec nemusí znamenat konec reforem. Může znamenat změnu jejich podoby. Je to způsob vládnutí pro aktéry nesnadný a pro chod státu jistě ne ideální. Je to však také škola tolerance, která české politice evidentně chybí.“ Aniž bych chtěl jakkoli srovnávat tehdejší okolnosti a tehdejší aktéry s dnešními, školu tolerance projevili např. němečtí nacionálové, když v roce 1933 podrželi pořád ještě menšinové nacisty. Neznamenalo to konec reforem, jen změnu jejich podoby (a to zatraceně výraznou). A byl to způsob vládnutí nesnadný, protože tečku za ním udělala Noc dlouhých nožů (ta skutečná, ne topolánkovsky symbolická).

Tamtéž si naříká Petr Uhl, že se pořád k někomu přimykáme, a má v tuto chvíli nepochybně na mysli (jak je ostatně jeho stálým zvykem) americké imperialisty. Je třeba se postavit rovně a zpříma jako kůl v plotě a čekat, až se někdo naopak přimkne k nám (např. naši slovanští bratři z východu, už se jim nepochybně zase sbíhají sliny; vlk se vždycky rád přimyká k beránkovi, zvlášť když je beránek dementní a nemá paměť).

Evropská unie a eurokomisař Špidla rozpoutali boj proti kouření. Nepřijmout kuřáka do práce prý není diskriminace. Je pěkné, že se EU soustřeďuje na podstatné věci. Až v Bruselu zasednou islámští extremisté, spadne jim do klína dokonalá společnost: kouření bude zcela vymýceno.

Úterý 8. srpna

Podle průzkumu agentury Factum Invenio by nyní volby vyhrála ODS s 41% (ve volbách získala 34,4%). ČSSD na druhém místě by měla 30,8% (ve volbách 32,3%), KSČM 12,3 (12,8), zelení 6,9 (6,3) a KDU-ČSL 6,3 (7,2). Podle těchto výsledků by prý v přepočtu na mandáty měla pravice přesvědčivou většinu (jak se ale při použití nyní platného volebního systému může dělat spolehlivý přepočet na mandáty, když záleží na tom, ve kterém kraji strana dostane víc a ve kterém míň hlasů?).

ODS odmítla „polopolitickou vládu“ (Paroubkův návrh: menšinová vláda ODS doplněná „odborníky“). Paroubek hlavně trvá na tom, že bude jednat pouze s ODS a menší koaliční partnery je nutné zcela eliminovat. Dobře ví, proč to dělá a ODS by byli sebevrazi, kdyby na to přistoupili.

Vztahy mezi předsedou ČSSD Paroubkem a prezidentem Klausem jsou nyní nadstandardní, skoro idylické. Včera spolu poobědvali. A Paroubek maže ODS med kolem huby: do pátku se můžeme dohodnout. Ovšem, jde jen o to, na čem.

Středa 9. srpna

Prezident se chopil iniciativy a sezval si předsedy všech parlamentních stran. Jde mu prý o to, v první řadě vyřešit otázku vedení Sněmovny. Zároveň jaksi i za Topolánka pohřbil (aspoň verbálně) trojkoalici. Tudy prý cesta nevede.

Libanonská vláda hodlá vyslat do jižního Libanonu jednotky regulérní armády. Současně tam však má zůstat Hizballáh „jako strana, která reprezentuje celou výseč libanonské společnosti“. Armáda tam bude dělat křoví, ve kterém se mohou teroristé schovat, a kdyby si to s nimi chtěl Izrael vyřídit, bude je bránit. Vykutálená taktika.

Zatímco se země zmítá v nekonečné politické krizi, ekonomika kvete. Vývoz převažuje nad dovozem o 35 miliard Kč. Koruna posiluje. Je zjevné, že není třeba spěchat. Že to za půl roku může vypadat jinak, je ovšem zjevné.

Jiří Paroubek tvrdí, že poslední průzkum agentury Factum Invenio ovlivnilo to, že je doba dovolených. Tomu nerozumím: jezdí snad v létě na dovolenou víc sympatizantů ČSSD než příznivců ODS?

Čtvrtek 10. srpna

Klaus se prý snaží prosadit do čela Sněmovny sociálního demokrata, aby mohl jmenovat Topolánka premiérem a pověřit ho oficiálně sestavením vlády. Mandát předsedy Sněmovny má být časově omezen. ODS trvá na tom, aby podal demisi předtím, než případně dojde ke třetímu pokusu o jmenování premiéra (tím bychom se dostali znovu na začátek). Prezident také nevyloučil, že druhý pokus o sestavení vlády, pokud Topolánkovi ten jeho nevyjde, by mohl připadnout někomu z ČSSD (mluvil ovšem jako Pýthie, za to si Paroubek nic nekoupí). Topolánek by zase souhlasil s časovým omezením mandátu své vlády, ovšem se zkrácením nanejvýš na tři roky. Je ochoten jmenovat do své vlády i nestranické odborníky, ale s tím, že si je vybere sám. Zároveň, aby to nevypadalo blbě, si chce udržet dobré vztahy s bývalými koaličními partnery, které pustil k vodě. Nešťastnější politiku je těžké si vymyslet.

Podle průzkumu STEM je 51% obyvatel ČR proti zřízení americké základny na našem území, 32 je pro. Že odpůrci budou mít většinu, je jasné. STEMu ale vychází ta většina nějaká moc veliká. Ostatně, poslední dobou mne trápí utkvělá představa, že se STEM ocitl příliš blízko gravitačnímu poli ČSSD, a hrozí mu, že se stane její oběžnicí.

Agentura Median v podstatě potvrdila to, s čím přišlo Factum Invenio, preference ODS stoupají, ČSSD ztrácí (podle Medianu ještě výrazněji). Je to pochopitelné, Paroubkova politika je sice účinná, ale není hezká na pohled. Vypadá bezohledně a v podstatě taky bezohledná je.

Michal Klíma, horlivý stoupenec menšinového vládnutí jako daleko výhodnější alternativy k vládnutí většinovému (tato teorie vzdáleně připomíná teorii Jaroslava Haška, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna, daleko větší), píše v MfD: „Ve Švédsku menšinové vlády zpravidla hledají proměnlivou parlamentní podporu napříč politickým spektrem.“ Ve Švédsku ale mají zatím tu zvláštnost, že jim napříč spektrem neleží relativné silná brežněvovská komunistická strana.

V Lidových novinách píší o tom, že neúspěch demokrata Liebermana v demokratických senátních primárkách ve státě Connecticut (neuspěl, zjevně proto, že na rozdíl od většiny demokratů podporuje válku v Iráku) dokazuje, jak je válka v Iráku mezi Američany čím dál tím méně populární. To je totálně neseriózní. Je to jen důkaz, že válka je čím dál tím méně populární mezi americkými demokraty.

Pátek 11. srpna

Paroubek s Topolánkem se údajně dohodli, že v budoucí Topolánkově menšinové vládě nahradí ministry KDU-ČSL a zelených nestraníci, z nichž „většina má blízko k ČSSD“. Topolánek se tedy nejprve nechal odříznout od své spolehlivé stovky (k vítězství by nestačila, k Paroubkově porážce ano) a teď si dá do vlády nasadit Paroubkovu pátou kolonu. Kompromisy tohoto druhu vedou zpravidla slušně řečeno do pekel. Lidovci protestují proti všemu, co bude mít přídech koaliční smlouvy, zelení zase proti všemu, co zavání velkou koalicí. Jak s nimi chce Topolánek udržet přátelské vztahy a spolupráci? Vždyť by je to zničilo. Znepokojeni jsou taky komunisté, obávají se, že by mohli zůstat mimo hru. Tahle obava je úplně zbytečná, Paroubkek s nimi ve svých plánech najisto počítá: bude je potřebovat k tomu, aby mohl ODS lépe vydírat.

Prezident Bush prohlásil poněkud pateticky, že „naše země je ve válce s islámskými fašisty, kteří využijí každé příležitosti, aby zranili nás, kteří milujeme svobodu“. Když eliminujeme zavádějící, historizující termín „fašisté“ (ve skutečnosti jde o něco daleko horšího), má Bush pravdu, i když mukltikulturní evropská levice bude zase ryčet o sto šest.

Na berlínské výstavě a vyhnání chybí Jiřímu Hoškovi z Lidových novin informace o tom, kdo nese vinu za rozpoutání druhé světové války. Každému je jasné, kdo nese vinu za rozpoutání té války. Co není jasné (ani panu Hoškovi), je, kdo nese vinu za vyhnání Němců. Jsme to mj. my. My.

Sobota 12. srpna

ČSSD navrhuje za předsedu Sněmovny poslance Miroslava Vlčka. To znamená, že chce, aby Paroubek měl nadále volné ruce k případnému sestavování vlády. Minimálně k vydírání ODS. „Ruka v rukávě ještě není“, prohlásil. Pokud bude Vlček zvolen, podá vláda v úterý demisi. ODS, lidovci a zelení trvají na omezeném mandátu zvoleného předsedy (rezignace před případným třetím jmenováním premiéra). Zelení chtějí v případě menšinové vlády být v důsledné opozici, upřímně řečeno, je to pro ně daleko výhodnější než sedět ve vládě.

Hlavní starostí ČSSD je, aby do vlády „neinfiltrovali“ zástupci malých stran. Je pro ně výhodné mít ODS na talíři bez přílohy, kromě toho ty malé strany nepochybně upřímně nenávidí. Komplikují jim život.

Varšavský primátor zrušil návštěvu Berlína kvůli výstavě o vyhnání. Výstava není vládní akce. Primátor se chová jako bolševici.

Pondělí 14. srpna

Dnes má v PS proběhnout volba vedení. ODS, lidovci a zelení nechtějí dát své hlasy Vojtěchu Filipovi jako místopředsedovi Sněmovny. Bude to zajímavý test soudržnosti „nelevice“.

Ve věci protiraketové základny na území ČR se všechny strany chovají populisticky a požadují referendum (což znamená žádost zabít). Jen ODS je rozpolcena, např. Tlustý je pro referendum, Nečas ho odmítá s tím, že je nepřípustné konat referendum o národně bezpečnostních záležitostech. Má úplně pravdu, ale nebude mu to asi moc platné.

Paroubek se chystá jít tvrdě po ODS: chce, aby s ním Topolánek konzultoval všechny ministry, které nominuje do své vlády, a předem má výhrady k Langerovi a taky k Vondrovi (zdá se mu být příliš „proamerický“). To, co během vyjednávání čeká ODS, nebude žádný med. Patří jí to, zavařila si to sama.

Světovými médii zmítá případ Grass. Před vydáním své nové autobiografické knihy se spisovatel přiznal, že se jako patnáctiletý mladík hlásil dobrovolně do armády (k maríně), byl pro nízký věk odmítnut, ale když na sklonku roku 1944 byl Hitlerovi dobrý každý, povolali ho do SS, kde sloužil až do konce války. V době, kdy narukoval, mu bylo necelých sedmnáct let. Nemám Grasse ani trochu rád, považuji ho za něco podobného jako Václav Havel, je jen o trochu kultivovanější a talentovanější. Taky souhlasím s těmi, kteří říkají, že se aféry, kterou sám rozpoutal, snaží využít k reklamě na své nové dílo. Jinak nenarukoval dobrovolně – neuposlechnout rozkaz by znamenalo jistou smrt. Povolávací rozkaz nebyl reakcí na jeho někdejší zamítnutou žádost, nijak s ní nesouvisel. A když tu žádost podával, byl ještě dítě. Je to typický nafouknutý pseudoproblém.

Pavel Šaradín píše v MfD, že antikomunismus má kromě humorné stránky (petice typu „S komunisty se nemluví“) i „svou nebezpečnou tvář“, totiž „cílenou snahu přepisovat dějiny“. Pro českého člověka, i intelektuála, jsou dějiny něčím definitivně, jednou provždy daným. Nejspíš by se měly (totiž jejich závazný, jedině správný výklad) odhlasovávat v parlamentě, měly by dostat formu zákona a za jejich přepisování by měly být stanoveny sankce, alespoň takové, jakými jsou postihováni sprejeři.

Praha je údajně jediným místem v ČR, kde k registrovanému partnerství přistupují pouze jako k úřednímu aktu, který proběhne během několika minut v kanceláři matriky. Tento přístup je správný, pokud si někdo chce uspořádat „obřad“, nechť tak učiní, jsme svobodná země, ale ať se do toho stát neplete. I stát musí respektovat, že sňatek je jedna věc a registrované partnerství druhá a že homosexuální svazek není rovnocenný s rodinou. Stát jen vychází vstříc handicapovaným lidem, kterým byla možnost uzavřít rodinu bez jejich viny odepřena.

Úterý 15. srpna

Konečně se podařilo ustavit vedení Sněmovny. Předseda Vlček byl zvolen konsensuálně, poslankyně Němcová coby místopředsedkyně až v druhém kole (ČSSD se možná jistila pro případ, že by Vlček nebo další sociálně demokratický místopředseda neprošel). Zato Filip dostal 101 hlasů, z čehož, protože byli vypárováni dva poslanci, plyne, že pro něho musel hlasovat i někdo z bývalé trojkoalice. V testu jednoty trojkoalice opět neobstála a Paroubkovi už zase roste hřebínek. Dal Topolánkovi najevo, že se ODS v jednáních o vládě dostatečně nesnaží, a pokud to bude takhle pokračovat, žádná vláda nebude. Proč proboha chce ODS tak moc vládnout, i za cenu takhle potupného šikanování? Proč nedala už dávno Paroubkovi příležitost, ať to zkusí sám! Nebo snad má signály, že by měl šanci? Ale být v opozici není taky žádná hanba, i když být v opozici tentokrát by nebyl žádný med.

Topolánka potkala další nepříjemnost: jeho manželka, s níž má jakési soukromé problémy, se rozhodla kandidovat za pidistranu Jany Bobošíkové Politika 21, která chce mj. prosazovat národní hrdost a bojovat proti sudetským Němcům. Za stranu kandiduje i bývalý vojenský prokurátor a komunistický kandidát na prezidenta Kříženecký. Cílem uskupení je rovněž zrušit senát, do něhož kandidují. Celá věc nepochybně poškodí Topolánka i ODS a trochu zamíchá politickou scénou. Považuji od paní Topolánkové za poměrně neslušné, když si své rodinné problémy řeší na účet deseti milionů obyvatel ČR.

Středa 16. srpna

ČSSD a ODS se dohodly na odkladu povinného zavedení registračních pokladen o jeden rok. Po volbách je možné zapomenout na populistická gesta. Představa, že se sklonům k zlodějně dá čelit zázraky moderní techniky, je směšná. Zázraky moderní techniky jsou morálně neutrální, dají se použít tak či onak, a nepochybně existují takové zázraky, které se dají s úspěchem postavit proti zázrakům registračních pokladen. Kdo chce krást, vždycky si nějaký takový zázrak najde.

Hlavní spor mezi Paroubkem a Topolánkem (Klaus ho prý má zítra jmenovat premiérem a pověřit sestavením vlády) je teď v tom, jak dlouho má vláda tolerovaná ČSSD vládnout. Paroubek chce dva roky, Topolánek minimálně tři. Délka tolerance závisí na Paroubkovi, ne na Topolánkovi. Za dva roky se stačí ODS (a ostatně každá vláda) znemožnit, ale nestačí si vydobýt dobrou pověst. Dva roky jsou lhůtou pro odepsání a Paroubek to ví. Paroubek je ovšem ten, kdo si teď diktuje.

Ostravská ODS je pobouřená kandidováním Topolánkové za krajně nacionalistickou pidistranu Politika 21. K tomu, aby člověk mohl být pobouřen stoprocentně a jen kvůli choti předsedy ODS, chybí maličkost: např. kdyby z „nadstandardních vztahů“ s poslankyní Talmanovou byla podezřelá ona a ne její manžel.

Nizozemský profesor Ernst van der Wetering se projevil jako nízký tvor: prohlásil původně, že jakýsi Rembrandtův portrét zobrazuje našeho učitele národů Komenského, a pak začal couvat. Příznačné je, že se tak stalo na výstavě v sídelním městě našich odvěkých nepřátel, v Berlíně. Nechť ho na další cestě životem provází prokletí všech uvědomělých vlasteneckých Čechů! (To jsem si vyvodil z článku Petera Kováče v dnešním Právu.)

MfD si zaslouží uznání za to, že otiskla, byť i ve zkrácené podobě, Grassův rozhovor pro Frankfurter Allgemeine Zeitung. Dosud se diskutovalo o věci, kterou mnoho diskutujících ani neznalo. Opakuji, že jde o pseudoproblém: úvahy o tom, zda je třeba Grassovi odejmout Nobelovu cenu nebo Cenu Karla Čapka, jsou zcela mimo. Dostal to za své literární dílo (hrozně rád bych napsal, že si obě ceny právě z uměleckých důvodu, a ne kvůli tomu, že byl jako sedmnáctiletý odveden do SS, nezasloužil, ale nemohu, nečetl jsem z jeho beletrie ani řádku a do smrti se k ničemu podobnému nechystám).

Čtvrtek 17. srpna

Prezident jmenoval Topolánka novým premiérem a zároveň pověřil Paroubkovu vládu výkonem funkce až do doby, kdy bude jmenována vláda nová. Paroubek se hodlá obětovat pro vlast, a přestože to bude bolet, chce s ODS jednat. Bolet to bude hlavně ODS. ODS se vydala Paroubkovi všanc.

MfD rozvířila debatu o dopingu sportovců za starého režimu. Palmu vítězství si odnáší nepochybně předseda Českého olympijského výboru Jirásek: „Český olympijský výbor se aférou nebude zabývat. Je to strašně dávno. Po tolika letech se promlčují i trestné činy a loupeže“. Nikdo na panu Jiráskovi nechce, aby podal trestní oznámení. Jde jen o to, že šlo o nesportovní chování, že tohoto nesportovního jednání se dopouštěli sportovci z ruské koloniální říše, protože se tu sportovní vítězství považovala za propagandistickou zbraň proti imperialistům (Západu) a že je to ohavné fixlování. Že to dělali i jiní, nikoho neomlouvá (stejně jako Čechy nepomlouvá, že po roce 1945 masakrovali a pak vyhnali sudetské Němce, protože to dělali i jiní). To, že se ostatní chovají jako prasata, neznamená, že i já se musím chovat jako prase. Tady jde v souvislosti ose zločiny proti lidskosti samozřejmě o podstatně nepatrnější záležitost, ale hnusná ostuda to je. A stydět by se měli ti, co to organizovali (běda tomu, skrze koho přichází pokušení), ale i ti, co se tomu podvolovali. Byli to pánové a dámy fyzicky zdatní a mohli se docela dobře uživit i fyzickou prací (když fyzická práce po ruské invazi nezabila ani vyházené intelektuály, kteří k ní většinou byli méně disponováni). A zase tak strašně dávno to není. Strašně dávno jsou křižácké války. Nejde o to jít do vězení. Jde o to se aspoň trochu stydět. Pan Jirásek od nás patrně dodatečně obdrží bobříka vyčůranosti za srpen 2006.

Štěpán Steiger píše v MfD: „Chápat Izrael můžeme. Souhlasit sotva. Dokud totiž Izrael nezmění celé své bezpečnostní paradigma nebude jednat s těmi, jež nemůže vojensky zničit, můžeme očekávat jen nové a nové střety.“ Platí totéž i pro rok 1938: „Dokud Francie, Británie a ČSR nebude jednat s těmi, jež nemůže vojensky zničit, můžeme očekávat jen nové a nové střety?“ (A je tedy třeba se chovat konsensuálně?) Mně se s panem Steigerem špatně polemizuje, patří totiž k těm, o nichž, když se mluví, je třeba používat plurálu (chápat můžeme, souhlasit sotva). Je ho zřejmě hodně. Mně je málo, já existuji jen v singuláru: chápu a souhlasím.

Ondřej Horák píše v LN o novém svazku esejů Milana Kundery. „Jako by Kundera ani nepočítal s tím, co učinil Grass, totiž že nejen po celý život veřejně vystupoval a vyjadřoval se k mnoha problémům, ale nyní také o své minulosti začal mluvit sám.“ Kundera nemá problém srovnatelný s Grassovým problémem s SS. Milan Kundera byl až do své emigrace jen obratný komunistický kýčař na poli literatury. Pak svou minulost prohlásil (jako mnichovskou dohodu) za neexistující od samého počátku. Je to směšné a nestálo by to za řeč, kdyby to nebylo pro české prostředí tak příznačné.

Pátek 18. srpna

Komunisté žádají jednorázové referendum o americké protiraketové základně. Cítí, že tady (v nechuti bránit se a přispět k vlastní obraně) je v české společnosti něco shnilého, na čem by se mohli přiživit. Na to mají nos. Kde je mršina, slétají se supi.

Zelení jsou ochotni spolupracovat s ODS, pokud se spolu dohodnou na předčasných volbách. Myšlenka předčasných voleb není zcela cizí ani komunistům, vydělali by v nich na úkor ČSSD. To by se ale předtím ČSSD musela octnout ve výrazné rejži, což se zatím nestalo. Jinak podíl na (Paroubkově) moci tak říkajíc ze zákulisí je pro ně samozřejmě daleko výhodnější - proto nikdo nemůže očekávat, že by se odloučili od ČSSD jindy, než když už bude ČSSD na kolenou. Že by v bitvě s ČSSD aspoň v něčem pomohli ODS, je chiméra, na niž je třeba zapomenout.

Německý prezident v rozhovoru se zástupci zahraničních médií opakoval svou nesmyslnou tezi, že příčinou utrpení běženců po druhé světové válce byly německé skutky, rozhodnutí a zločiny. To je absurdní nesmysl. Příčinou byli, jako u všech skutků, ti, co je způsobili.

Jan Hnízdil se v Lidových novinách ohnivě zastává dopujících československých sportovců z doby normalizace. Nebyli to prý oni, kdo vytvořil nemravný systém plodící dopingové aféry, a v případě těch, co to teď vyhrabávají, je třeba položit si otázku, kdo je tím mravním arbitrem osobujícím si právo soudit jiné, kdo s těmito diskreditujícími materiály účelově manipuluje, jaký cíl jejich zveřejněním sledoval. To je pozoruhodné, hájí je stejně jako hájí jiní agenty StB. Stejná logika. Samozřejmě, dopovat je daleko nevinnější věc než udávat své bližní komunistické policii. Obojí to má společné jen tolik, že se to dělat nemá. A mravním arbitrem může být každý, který to sám nedělal a myslí si, že fixlovat se nemá.

Sobota 19. srpna

Jak se dalo očekávat, Topolánkovi dvojí hra (současně se sám dohodnout s Paroubkem na vládě a s tolerancí ČSSD a zachovat si „nadstandardní“ vztahy s bývalými koaličními partnery) nevyšla. KDU-ČSL ODS podezírá ze snahy o opoziční smlouvu s Paroubkem. Lidovci se rozhodnou, zda budou při hlasování o důvěře proti, nebo jen odejdou ze sálu. „Být opoziční stranou se svázanýma rukama, to nedává žádný politický smysl“, prohlásil Kalousek. To je velmi přesně řečeno. Kalousek je v nezáviděníhodné situaci: politika, ke které se upnul okamžitě od svého nástupu k moci, úplně zkrachovala. Topolánek ho fakticky podrazil, ale vlastně díky tomu, že se na něho tak spolehl a tak se mu vydal na pospas. (Zelení se rozhodli postavit se na vlastní nohy už před pár dny, ti nemají žádný problém. Projevili přesně tu dobrou vůli, kterou slíbili, a nikdo jim nemůže nic vyčítat).

Pondělí 21. srpna

Dnes je výročí ruské invaze z roku 1968. Nekulaté, ovšem. Málokdo si na to vzpomene. Vůbec se v této zemi hodně a rádo zapomíná: jinak by komunisté nemohli být třetí nejsilnější stranou.

Jen se Toplánek vydal Paroubkovi, už si Paroubek diktuje:. „Bylo by škoda, kdyby pan Toplánek byl v této jediné věci (předčasné volby za dva roky) neústupný, protože my prostě neustoupíme.“ Navíc má zásadní výhrady programové i personální. Topolánek si ještě užije.

Část zelených (14 lidí z 42 přítomných na zasedání republikové rady) se vyslovilo pro menšinovou vládu ČSSD, pokud by dovedla zemi k předčasným volbám. Těm čtrnácti by nevadilo, kdyby se tato vláda opírala o komunisty. Zelení se bojí hlavně změny volebního systému. Topolánek je sebevrah, pokud bude s posunem volebního systému k většinovému souhlasit. Octne se v PS sám proti dvěma: proti ČSSD a komunistům. Nikdo jiný pak už nemá šanci. A staví nejen zelené, ale i lidovce do nemožné situace a vystavuje je velkému pokušení.

Prezident Klaus varuje ve svém projevu na Evropském fóru v Alpbachu před přehnaným pesimismem: je tu spousta přeceňovaných nebezpečí, zejména „islamismus“. Nu což, Evropa byla v roce 1938 jistě taky plná optimistů. Protože jsme malá země, a až bude malér, budeme už kvůli své poloze jedni z prvních na řadě, dal bych přednost tomu, kdyby naše země měla v čele o trošku většího škarohlída.

Úterý 22. srpna

Tatíci z ODS jsou podrobováni nemilosrdné psychické tortuře. Včera dopoledne přerušil Paroubek po krátké době z ničeho nic zahájenou schůzi, na níž měli probrat vytvoření nové vlády. Odpoledne přišla (prý, ale docela bych tomu věřil) ODS s prosíkem, poslala Paroubkovi do lidového životopisy ministrů – nestraníků (Paroubek chce ovšem životopisy všech ministrů, předá je zjevně kádrovému oddělení Lidového domu k vyhodnocení), čímž svého trapiče aspoň zčásti usmířila, takže milostivě povolil, aby jednání pokračovala. Langra a Vondru by možná toleroval, chce si je ale předtím pozvat na koberec. Zároveň si stěžuje, že „pánové“ z ODS s ČSSD jednají jako v 19. století Velká Británie se Zanzibarem. Nevím, jaký může takové jednání dělat dojem na veřejnost. Vypadá jako směs drzosti a mindráků.

Středa 23. srpna

Předseda KDU-ČSL Kalousek sdělil Topolánkovi, že projekt jeho menšinové vlády nepodpoří. Podle okolností lidovci zváží, zda umožní vznik vlády odchodem z jednací místnosti, nebo budou hlasovat proti. Návrat k trojkoaličnímu projektu považují za vyloučený. Místopředseda Kasal dal výslovně najevo ochotu jednat s Paroubkem, pokud bude pověřen sestavením nové vlády (zapamatujme si tuto informaci!). To je velice nadějné. ODS marně lidovce zaklíná, že nepřipustí takovou změnu volebního zákona, která znevýhodní malé strany. Paroubek ovšem chce úpravu, která dá spravedlivě stejnou váhu všem voličským hlasům (v malých obvodech platí hlasy víc než ve velkých) a představuje si to tak, že těch obvodů bude víc. To ovšem znamená fakticky posílení většinových prvků a diskriminaci malých stran. Nejúčinnější změna v tom smyslu, o jaký údajně jde Paroubkovi, je přitom prostinká: celá ČR jako jeden jediný volební obvod. Podle Topolánka jsou už jednací týmy obou stran v podstatě dohodnuty na programových záležitostech. Topolánkovi a Paroubkovi se „nepodařilo“ sejít se k jednáním o nové vládě. Paroubek trvá na tom, že chce nyní jednat pouze s Topolánkem mezi čtyřma očima. Topolánek mu zjevně nevěří a chtěl by u toho mít svědky. Moc se mu nedivím. jednání probíhá tak podivným způsobem, že už i Právo o něm začíná psát trochu objektivněji, a to už je co říci.

Jediný, kdo se zatím chová jakž takž normálně, jsou zelení. Přitom jim nikdo nevěřil. Menšinovou vládu ČSSD opřenou mj. o komunisty nepodpoří (Poslankyně Jacques tak víceméně dementovala to, co řekl včera její kolega Liška). Dvouletý mandát pro Topolánkovu vládu, který požaduje Paroubek, označila za nesmysl. Zelení jsou ochotni podpořit menšinovou vládu ODS, pokud přivede zemi k předčasným volbám v příštím roce. Změna volebního zákona je nevzrušuje tak, aby kvůli tomu měnili svou dosavadní politiku.

Čtvrtek 24. srpna

Topolánek včera (nevím už po kolikáté) opět ustoupil Paroubkovi: sešel se s ním mezi čtyřma očima a v Kramářově vile (obojí si Paroubek nadiktoval). Působí to nedobrým dojmem, jako by se předseda ODS na vládnutí třásl jako řeznický pes na věnec buřtů. Do konce týdne by prý mohl být na stole program budoucí menšinové vlády ODS. Zbývající personální otázky obě strany vyřeší počátkem příštího týdne. (Píši tyto poznámky dodatečně a proto v tuto chvíli opustím chronologii: když jednali a dohodli se, věděl už Paroubek docela přesně, co udělá Kalousek den nato!) Oba se shodli na úpravě volebního systému, který má vyloučit patové situace a „zrovnoprávnit hlasy“. Nechtějí prý však poškodit menší strany. Oba se taky dohodli na tom, že vyjednavači ČSSD se v příštích dnech sejdou se třemi „problematickými“ ministry, Vondrou, Langerem a Šedivým. Sobotka na veřejnosti prohlásil, že ČSSD „chce mít určitý vliv na personální složení vlády, na situaci na úřadech, aby nedošlo k noci dlouhých nožů“. O schůzce někteří významní představitelé ODS (např. Miroslava Němcová) vůbec nevěděli. Nicméně jednání jsou prý odblokována, otevřenou otázkou zůstává hlavně délka mandátu Topolánkovy vlády.

Proslýchá se, že předseda KDU-ČSL Kalousek má v poslední době „nadstandardní vztahy“ s Paroubkem. Kalousek popřel, že by utajeně jednal s předsedou ČSSD a o tom, že by KDU-ČSL měla jednat s Paroubkem, pokud by byl pověřen sestavením vlády (řekl to, jak jsme uvedli, místopředseda Kasal) prohlásil, že věc je vyřízená, protože v případě Paroubka a Topolánka je už ruka v rukávě (ve chvíli, kdy to říkal, dobře věděl, že v Paroubkově rukávě je jiná ruka než ta Topolánkova!). A v Právu se zároveň (jaká náhoda) pro jednání s ČSSD v případě, že Paroubek bude sestavovat vládu, vyjádřil i Svoboda.

Ředitel zpravodajství ČT Šámal se rozhodl odvolat z pořadu ČT Události, komentáře moderátora Borka, protože byl ošklivý na jeho prevoschoditělstvo premiéra Paroubka. (Je zajímavé, že Paroubek v inkriminovaném pořadu dosti drsné zacházení ze strany moderátora snášel stoicky, nepochybně si říkal: jen si vyskakuj, však já tě zamáčknu palcem levé nohy. A nemusel možná dělat nic, pan Šámal už dokáže přání načalstva vyčíst ze vzduchu).

Tři (zjevně řadoví) členové ODS vyzývají ke svolání mimořádného sjezdu strany, protože vedení strany v jednání s ČSSD posunuje ODS do područí sociální demokracie. Mají sice úplnou pravdu, ale v polistopadových stranách (v ODS stejně jako v ČSSD) je kontrolní úloha členstva omezena fakticky (ne podle stanov) zpravidla na minimum, takže nejspíš ostrouhají mrkvičku.

Praha pronajala Karlův most k jakési velkolepé společenské akci zahraniční módní firmě. Rázem se vzedmula vlna rozhořčení: cizáčtí nabobové nám chtějí zneuctít naši kulturní památku! Považuji pronájem za hloupost ne proto, že dojde k znesvěcení Karlova mostu bohatci, ještě k tomu cizími, ale že turistická atrakce bude nejprve přístupna turistům jen zčásti a jeden den vůbec ne, což vyvolá v historickém centru chaos - a vůbec, jak k tomu ti turisté přijdou. Zároveň je klika, že světská moc (stát, obec) dosud nevlastní Svatovítskou katedrálu, podobné opičárny by se tam mohly konat obden, a v případě kostela to je (na rozdíl od mostu) opravdu povážlivé, ne kvůli národu, ale kvůli Bohu.

Pomalu se vyjasňuje budoucí statut jednotek OSN v Libanonu. Rozhodně tam nebudou odzbrojovat Hizballáh. Zbraně prý budou moci použít jen v sebeobraně a při ochraně civilistů (Hizballáh jsou přece taky civilisté, nebo snad ne?). Věc je jasná: budou se tam Izraelcům plést pod nohy, aby se nemohli pořádně bránit. Tentokrát v úctyhodném množství, takže to bude velmi účinné.

Pátek 25. srpna

A už je tady bomba: Předseda KDU-ČSL Kalousek se dohodl s Paroubkem na zahájení jednání o koaliční menšinové vládě. Paroubek zároveň oznámil, že ČSSD definitivně ukončila jednání s ODS kvůli programovým a personálním neshodám. Kalousek sice prý těžce nese, že bude muset tolerovat komunisty jako podporovatele společné vlády, ale je ochoten tuto oběť přinést za cenu, že nebude změněn volební zákon, tedy přesněji řečeno, že se bude znovu volit tak jako před rokem 2002. Podle Práva se tato dohoda připravovala už několik dnů. Komunisté dali najevo, že takovou vládu by zjevně bez potíží podpořili, protože je pro ně výhodnější než „nějaká verze Modré šance“. ODS se zbavila svých malých partnerů, svěřila se do Paroubkových rukou a skončila vlastně dřív, než začala. Nad proradností lidoveckého předsedy a lidoveckého vedení ovšem zůstává rozum stát: to, co udělali, není moc chytré, amorálnost z toho trčí jako šídlo z pytle. Nicméně vláda, která takhle vznikne, bude spolehlivě stabilní. Paroubek s Kalouskem teď chtějí na Hrad za Klausem, Paroubek je připraven mu předložit podpisy poslanců, kteří jeho vládu podpoří. A pak bude moci prohlásit: „Právě jsem se vrátil z Hradu, pan prezident všechny moje návrhy přijal.“ Co jiného mu taky zbude. Zelení i za této situace vyloučili podporu vlády, která by se musela opírat o komunisty.

To, co se stalo, je katastrofa pro ODS, katastrofa pro prezidenta Klause (se znovuzvolením se může rozloučit) a katastrofa pro Českou republiku. Jednání lidovců je ohavné, ale nelze odhlédnout od toho, že Topolánek je k té ohavnosti z indolence dostrkal.

Objevily se spekulace, že dva lidovečtí poslanci chtěli při posledním (třetím) hlasování o vládě, pokud by ji sestavoval Paroubek, Paroubka podpořit, a to přispělo ke Kalouskovu obratu. V každém případě měl podporu celého osmičlenného předsednictva strany.

„Nejnestydatěji, už tradičně, v této nepěkné hře dopadají lidovci“, píše Karel Steigerwald v MfD. Je třeba jen ještě dodat (proč to proboha pan Steigerwald opomenul?), že jako největší hlupáci dopadli potentáti z ODS.

Situace se vyvíjela dramaticky: dopoledne probíhalo ještě pracovní jednání místopředsedů ODS a ČSSD o programu Topolánkovy vlády. Během něho dostali zástupci ČSSD esemesku od Paroubka, že se dohodl s Kalouskem, aby se zvedli a odešli. Což se taky stalo.

ODS teď naříká. Paroubek ji prý ošklivě vydíral: chtěl mluvit do toho, kdo povede důležité policejní útvary a tajné služby. Na každé ministerstvo chtěl jednoho až dva náměstky ČSSD. To se mají čím chlubit, klesli dost hluboko: o charakteru jednání svědčí i to, že si Paroubek vůbec mohl dovolit podobné požadavky vznášet.

Sobota 26. srpna

A zase je všechno jinak: nižší patra KDU-ČSL se vzbouřila (vida, jak se vyplácí mít normální stranu s početným členstvem, vedení si nemůže vyvádět, co ho napadne) a vzpoura regionů (všech kromě rodného Kalouskova jihočeského) donutila lidoveckého předsedu okamžitě rezignovat na svou funkci. Část regionů požadovala dokonce (logicky) rezignaci celého předsednictva, protože předsednictvo Kalouskův krok minimálně požehnalo (spíš bych řekl, že si ho vynutilo). Je to odvážný muž, prohlásil o svém jednodenním partnerovi Paroubek. Použil bych spíš jiného přívlastku. Jinak reakce KDU-ČSL je svým způsobem obdivuhodná, dali svým vedoucím představitelům najevo, že se sebou nenechají orat. To je vždycky užitečné a pozitivní. A pro Paroubka je zvrat dost velkou porážkou, ač za ni, paradoxně, příliš nemůže. Vzal si, chlapec, jen příliš velké sousto a to se mu vzpříčilo v krku. Předpokládal nejspíš, že v KDU-ČSL to chodí jako za totality v RaJ.

Paní Topolánková zahájila své tažení za senátorským křeslem tím, že uprchla před novináři na toaletu. Velmi originální. Připomíná to – ovšemže v jiné oblasti lidských aktivit – Gogolovu Ženitbu.

ODS se rozhodla, že Topolánkova vláda bude menšinová a překlenovací do předčasných voleb v první polovině příštího roku. O podobě vlády však chce jednat se všemi demokratickými stranami. To je, jak se zdá, v tuto chvíli jediná rozumná možnost. Zda bude uskutečnitelná, je ovšem něco jiného.

Pondělí 28. srpna

Předseda ODS Topolánek se rozhodl, že sestaví vládu (samozřejmě bez komunistické pomoci), která bude mít „překlenovací charakter“ a dovede zemi k předčasným volbám. Je to v současné době asi jediná rozumná možnost (to, že velká koalice by byla pro ODS katastrofa, už Paroubek s Kalouskem Topolánkovi jaksi předem nezištně předvedli). Topolánek chce o svém plánu jednat s ostatními demokratickými stranami. Je zjevné, že bez jejich souhlasu to nepůjde, k rozhodnutí o předčasných volbách je zapotřebí ústavní většiny v obou komorách parlamentu. Šance na důvěru této vládě ovšem není valná. Pak asi přijde na řadu Paroubek a bude po Topolánkově neúspěchu ve výhodě. Aspoň psychologicky. Paroubek Topolánka v žádném případě nepodpoří, chce nechat jeho vládu padnout a pak věří, že se prosadí on.

Podle toho, co říkají někteří čelní představitelé ČSSD, nárokoval si pro sebe místopředseda KDU-ČSL Svoboda v případě, že by vyšel Kalouskův plán, místo předsedy Sněmovny. ČSSD s tím měla problém, protože se už vlastně zavázala, že funkce připadne ODS jako největší opoziční straně. Svoboda také neprotestoval na předsednictvu proti Kalouskovu rozhodnutí jednat s ČSSD a počítalo se s ním ve společné vládě. Teď nadšenými slovy oceňuje prozíravost členské základny KDU-ČSL, že donutila vedení (to znamená taky jeho), aby od plánu ustoupilo. Vypadá to, že vedoucí funkcionáři si dělají ze své strany srandu. Uvidíme, co se dozvíme dnes večer (zasedá celostátní konference KDU-ČSL) – odstoupení nebo odvolání předsednictva a co nejrychlejší uspořádání mimořádného (volebního) sjezdu by asi bylo jediné rozumné řešení – ale nikdo nemůže na členstvu chtít, aby generovalo politicky rozumná řešení, členstvo se už velmi vzepjalo tím, že Kalouskovi řeklo veliké a rezolutní ne. Víc se od něho očekávat ani nedá. Je evidentní, že v ideji spolupráce na vládě s komunistickou podporou se vymáchali všichni vedoucí představitelé strany, nejen Kalousek. Dost možná, že Kalousek se v tom vymáchal ještě tak nejméně. To, jak si jeho nejbližší spolupracovníci (Jan Kasal) po pilátovsku myjí ruce, je víc než podezřelé. Není to tak, že to společně upekli, nahnali do toho Kalouska (který si tím tak jako tak podepsal svůj ortel smrti, ať to vyjde nebo ne) a teď to všechno shodí na něj, aby zachránili kůži? Odvolání celého předsednictva žádá např. vlivná jihomoravská organizace.

Kalouska se zastal prezident Klaus: nemá pro něj „zase až tak smrtící odsudky“ (pan prezident míval v minulosti k podobným veletočům sklony: takhle divoký, jaký rozehrál Kalousek, se mu ovšem nikdy nepodařil. Však taky expředseda KDU-ČSL přistál na nose). Pan prezident taky pojmenoval skutečného viníka: je jím volební pat. To je podobné zdůvodnění, jako když komunisté tvrdili, že za vysokou zločinnost na Západě mohou sociální poměry. Pat za nic nemůže. Jen lidé za něco mohou (nebo nemohou).

Paní Topolánková, takto kandidátka do Senátu za ultranacionalistickou pisdistranu paní Bobošíkové, se asi už osmělila a opustila toaletu. Prohlásila prý totiž, jak cituje Právo, zřejmě na veřejnosti: „Stydím se za to, že se v povolebním období nastupující i odstupující premiér České republiky chovají tak, že jsou oni sami a s nimi bohužel i celá země zdrojem posměchu světových agentur a zahraničního tisku.“ Paní Topolánková zaměřila svůj stud nesprávným směrem, totiž zbytečně daleko.

Podle informací MfD nepožádá vláda USA o zřízení protiraketové základny v ČR, protože se obává (nepochybně právem) blamáže ve velmi pravděpodobném případě, že bude odmítnuta. Vyjednává se už jen o umístění radaru. Radar by Paroubek snesl bez referenda. Česká politika se jednou zase zachovala hanebně. Pro základnu byla jen část ODS.

Evropská unie se chystá vyhlásit válku alkoholu. Usiluje o to komisař pro zdraví a ochranu spotřebitele Kyprianu. Půjde o celoevropské zvýšení spotřebních daní z alkoholu a jejich sjednocení, označování lahví varovnými nápisy a omezení prodeje. Až vyřídí alkohol, přijde na řadu sex.

Předčasné volby podporují kromě ODS už jen zelení. Komunisté se sice tváří, že ani jim by nebyly proti mysli (komunisté mohou na předčasných volbách jen získat, protože předčasné volby budou prohrou ČSSD a na prohře ČSSD komunisté vydělají, dostanou zpátky pár mandátů), ale tichá podpora menšinové vlády ČSSD je pro ně ještě výhodnější. Koketování s předčasnými volbami je pro komunisty jen způsob, jak decentně upozornit ČSSD, aby si jich koukala hledět.

V Nitře zmlátili dva hromotluci maďarskou studentku (Maďarku ze Slovenska) kvůli tomu, že telefonovala (mobilem) maďarsky. Případ je to dost ohavný a nynější slovenské vládě nepříjemný. Maléry tohoto druhu mají tendenci eskalovat, protože oživují latentní nepřátelství. Kdo na tom má asi zájem? Maďarští politici v Maďarsku a na Slovensku sotva. Fico a jeho tým taky sotva. Řekl bych, že někdo zvenčí, komu jde o to, aby ve střední Evropě byl co největší binec. Protože tam, kde je chaos, se dá leccos urvat. Kdopak to asi je?

Úterý 29. srpna

Během jednání celostátní konference KDU-ČSL odstoupili postupně členové předsednictva Svoboda, Šimonovský a Línek. Možná že díky tomu pak výzvu k odchodu celého předsednictva podpořila jen menšina přítomných. Ve vedení strany zůstává jen první místopředseda Kasal (prý nemůže odstoupit, protože stranu by po Kalouskově rezignaci neměl kdo řídit) a Pavol Lukša, který prý zvažoval rezignaci, ale protože nemá rád, když na něj někdo tlačí, přestal o tom přemýšlet. Zřejmě netlačili dost. Přes tento spektakulární pád funkcionářů bych řekl, že se toho zas až tak moc nestalo. Účastníci konference se dohodli na tom, že strana po celé období nevstoupí do vlády, která by se opírala o KSČM. To ale přece vůbec neznamená, že by takovou vládu nemohla podpořit! Kalousek zůstává předsedou poslaneckého klubu a jako takový bude prý členem tříčlenného týmu pro vyjednávání o vládě. Taky se nemohu zbavit dojmu, že by měl hlavně odstoupit pan Kasal. Podstatné je, že vůbec nevíme (a nepochybně ani řadoví členové KDU-ČSL nevědí) co se vlastně v KDU-ČSL semlelo. Kalousek tvrdí: „Předsednictvo mi dalo pouze mandát k jednání. Samotný koncept nebyl schvalován.“ Musím říci, že mu nevěřím ani slovo. A opakuji, vedení strany si dělá z vlastního členstva i z veřejnosti srandu.

Vztahy mezi ODS a ČSSD jsou opět mrazivé. Paroubek prohlásil, že nebude brát funkcionářům ODS telefony až do doby, než „nás“ ODS bude plně respektovat a bude se chovat seriózně. To v situaci, kdy vodil ODS minimálně týden za nos předstíranými jednáními o toleranci menšinové vlády a zatím tajně pekl komplot s Kalouskem. Co mu zbývá, všechno skončilo tím, že přes nos dostal, a teď to musí nějak zamluvit. Ivan Langer na to opáčil, ať si Paroubek nakašle. (Proboha! Místo aby řekl, že ho to Paroubkovo rozhodnutí sice velmi mrzí, ale že ODS je přesto kdykoli připravena na seriozní jednání s ČSSD včetně jejího předsedy.) Jak snadno se nechají představitelé ODS vyprovokovat!

ODS prý uvažuje o návratu k trojkoaliční spolupráci. Místopředseda Bendl prohlásil: „Jedině v tomto trojkoaličním pravicovém bloku jsme schopni zabránit tomu, aby se k moci dostali komunisté za pomoci Paroubkových socialistů.“ Bohužel na to přišel trochu pozdě. Regiony ODS vyčítají vyjednavačům rozpad svazku s lidovci a dohadování s ODS o volebním systému. Právem.

Íránský prezident Ahmadínežád napsal kancéřce Merkelové dopis, v němž hovoří o tom, že holocaust byl využit jako záminka pro nátlak na Německo. „Není příliš nelogické, aby některé země, které zvítězily ve druhé světové válce, vytvořily důvody pro to, aby mohly držet jeden národ pod trvalým tlakem, aby oslabily jeho veškerou motivaci, veškerý pohyb a zabránily jeho pokroku a jeho velikosti?“ Íránský prezident jen cynicky využívá toho, že ani šedesát let po druhé světové válce západní mocnosti mezi sebe Německo v úplnosti nepřijaly. Má pořád statut „poraženosti“. (S holocaustem to má ovšem velmi málo společného). Taková věc se může snadno vymstít. Dopis samozřejmě neosloví německé politiky, kancléřka na něj odmítla vůbec odpovědět. Ale je to posila pro extremisty. Resty z minulosti jsou vždycky vhodnou municí pro různé darebáky (jak jich dokázal využít a zneužít Hitler!).

Středa 30. srpna

ODS chce jednat dále s ČSSD, ale ve vyjednávacím týmu strany nesmí být Jiří Paroubek. To je podmínka pro ČSSD nesplnitelná a ODS to ví. Klást nesplnitelné podmínky je, jak se u nás říká, „kontraproduktivní“.

Sbormistr Kulínský vyhrál svůj první soud kvůli sexuálním deliktům s nezletilými sboristkami. Soudkyně rozhodla podle mého názoru správně, považovala výpovědi „poškozených“ za nevěrohodné. To samozřejmě neznamená, že Kulínský je čistý jako lilium, jen že soud ho za těchto okolností nemůže postihnout. U nás je příliš mnoho lidí, kteří by s tím člověkem rádi udělali velmi krátký proces. Jenže takové velmi krátké procesy se nedělají. Spravedlnost a emoce nejdou dohromady.

Kalousek obstál v hlasování ohledně předsednické funkce v poslaneckém klubu KDU-ČSL (jak to, že předseda strany byl zároveň předsedou poslaneckého klubu?). Rezignoval jen na funkci vládního vyjednavače (udržet ji opravdu nešlo). A z důvodu úspory času nebudou před sjezdem strany v prosinci t. r. okresní a krajské konference, takže nové vedení strany budou volit delegáti minulého sjezdu. To jen posiluje dojem, že vedení strany hraje se svým členstvem habaďuru.

„Antikomunismus české provenience, toto náboženství naší polistopadové pravice a lidí se špatným svědomím, se definitivně zdiskreditoval,“ píše Otto Novotný v dnešní Mladé frontě Dnes. Stejně se definitivně zdiskreditovali i stoupenci reakce v roce 1948 a stoupenci kontrarevoluce v roce 1969. Mně to nevadí, byl jsem rád zdiskreditovaný v roce 1969, budu rád zdiskreditovaný i teď. Pan Novotný mi (přesněji řečeno taky mně, jako mnoha jiným) vyčítá špatné svědomí. Jaképak svědomí má pan Novotný? Co např. dělal před rokem 1989?

Čtvrtek 31. srpna

Vzhledem k rozjeté předvolební sérii slibů a následné povolební potřebě šetřit nemá Armáda ČR na nové automobily. zůstane u pověstných „vejtřasek“ z poloviny padesátých let minulého století. Americké základny nechceme, slušně vybavenou armádu nepotřebujeme. Jsme opravdu tak skálopevně přesvědčeni, že nám nikdo nemá co uzmout, respektive že nám někdo pomůže, když sami pro svou obranu nejsme schopni udělat nic, mj. i proto, abychom příliš nedráždili potenciální útočníky?

Jen co Roman Línek rezignoval na funkci místopředsedy KDU-ČSL, už se chystá kandidovat na předsedu. Je to tak, dělají si z nás legraci.

Paroubek se chystá „řešit krizi“ až po podzimních senátních a komunálních volbách. Je jakási naděje, že by mu po nich mohl trochu spadnout hřebínek. Což by se stalo jen tenkrát, pokud by v očích svých podřízených ztratil trochu na vážnosti. ODS je prý nestydatá, když chce jednat s ČSSD bez něho. Co to ale je, když Paroubek na oko jedná s ODS o toleranci její menšinová vlády, a přitom si už v skrytu domlouvá koalici s Kalouskem?

Místopředseda KDU-ČSL Kasal předvedl v Mladé frontě Dnes vrcholný výkon. Ve svém článku „Klidná síla se vzbouřila“, píše nejprve: „Chci začít omluvou. Ano, i já jsem věděl o tom, že Miroslav Kalousek hodlá jednat s ČSSD o vládě tolerované případným odchodem komunistů. Neměl jsem odvahu postavit se zavčas proti tomuto kroku a to byla chyba.“ A o pár řádků dál pateticky: „Padly mýty o hadech, o ,prodejnosti´ a bytí ve vládě za každou cenu. Padly mýty o zkostnatělé staré straně.“ Pan Kasal se mýlí. Vzhledem k tomu, jak jednal (a sám to popisuje, i když se nemohu zbavit dojmu, že mu to vychází pro něho samého příliš lichotivě) ten mýtus zatím vůbec nepadl. Ten mýtus opadne teprve tenkrát, až se KDU-ČSL dokáže jeho a jeho kolegů ve vedení zbavit. Pan Kasal si dále libuje, že se neodehrálo „žádné lynčování těch, kteří pochybili“. Tak za prvé: myslím, že pochybení není ten správný výraz. A za druhé, samozřejmě neměli být lynčováni, nýbrž jen, lidově a obrazně řečeno, nakopnuti do zadnice.

Místopředseda slovenské vlády chce uzavřít s Maďary deklaraci o sporných historických otázkách. Myslím, že si dělá iluze. K nastolení vztahu důvěry mezi dvěma sousedními státy papírové deklarace nepomohou.

Pan Jeroným Klimeš by soudě podle jeho článku v Lidových novinách z pedagogických důvodů nechal obžalovaného Kulínského plácnout jeho soudkyni po zadku. Taky by (Kulínský) měl strkat její dceři prsty do rozkroku, aby nehodná soudkyně poznala, zač je toho loket. Pan Klimeš to samozřejmě nemyslí doslova a do písmene. Také jsou soudy jistě kritizovatelné a je dobré je kritizovat. Zároveň je příznačné, jak malé vážnosti se těší ve společnosti nevychovaných a zdivočelých plebejců institut soudu jako takový. Skoro bych řekl, že podobné výroky by měly být trestné. Se soudem je možné nesouhlasit, ale mělo by být zakázáno ho urážet.

Kdykoli napíše pan Palata něco, co se dotýká maďarských reálií, je to chuťovka. Tak např. dnes v Lidových novinách na str. 3 píše o stavbě Gabčíkovo-Nagymáros (má být Nagymaros), ale to je jen detail. Taky jmenovat regenta Horthyho Miklós Horthy de Nagybánya svědčí jen o tom, že neznaje maďarštiny, pan Palata čerpá nejspíš z francouzských knížek, regent se jmenoval (maďarsky) Nagybányai Horthy Miklós, a to lze přeložit i do češtiny, a to jako Miklós Horthy z Nagybánye. Horší jsou historické nesrovnalosti: V roce 1918-19 nevybojovalo Slovensko na Maďarsku Československo, nýbrž intenzivní tlak Dohody (když slabé české jednotky poprvé překročily slovenské hranice, byly bez problémů zahnány). Úplně nesmyslné je líčení konfliktu z roku 1919. Kdyby si byl pan Palata místo fantazírování přečetl třeba Peroutkovo Budování státu, byl by o hodně věcnější. Kdyby si toho byl přečetl ještě o trochu víc, věděl by, že zanedlouho po bolševickém převratu zahájily české jednotky pod málo schopným italským velením útok přes dohodnutou demarkační linii a pokusily se obsadit mj. město Salgótarján. Dohoda tento postup tvrdě kritizovala a Beneš (který byl v tu dobu ve Versailles a za nic nemohl, za akci odpovídal nejspíš tehdejší ministr obrany Klofáč) měl velké nepříjemnosti. Maďarským bolševikům se však za těchto okolností všeobecného ohrožení podařilo získat do armády schopné profesionální důstojníky. Za několik týdnů utrpěly české jednotky řadu zdrcujících porážek, Slovensko bylo maďarskou ofenzívou rozděleno vedví a maďarská vojska dosáhla u Bardejova polských hranic. Teprve po výměně italského velení čs. armády za zkušenější francouzské a po mohutném diplomatickém nátlaku Dohody se podařilo situaci na frontě stabilizovat a nakonec donutit Maďary k ústupu na původně dohodnutou demarkační linii (v podstatě až na jednu malou výjimku dnešní slovenské hranice). Čili prd jsme tehdy vyhráli. To, že Maďaři nebyli po roce 1945 vyhnáni, není zásluha Rusů, ale západních spojenců, především Američanů, kteří se po výrazném úspěchu nekomunistické Strany drobných hospodářů ve volbách v r. 1945 proti transferu velmi rozhodně postavili. A konečně je nesmysl, že by po záboru čistě maďarských oblastí žilo v předválečné ČSR půl milionu Maďarů, oficiálně jich bylo asi 700 000, ale protože při sčítání lidu byla použita tzv. slovanská aritmetika, fakticky jich byl skoro milion. Člověče, to se nestydíte tak strašně kecat?

Pátek 1. září

Otazníky nad tím, co se stalo v KDU-ČSL, se neustále zvětšují. Členové vedení se navzájem bezuzdně pomlouvají: Místopředseda Svoboda všechno svaluje na Kalouska, Paroubek mu, jak se zdá, kryje záda (tváří se, jako kdyby Svoboda byl už předem nabídku ministerského křesla odmítl). Účastníci konference měli asi požadovat, aby se členové předsednictva především vzdali poslaneckých mandátů. Teď nikdo neví, jak bude kdo v klubu hlasovat. Jenže k rezignaci na mandát nemůže nikdo poslance donutit. Přes obdivuhodnou a rychlou reakci členstva na Kalouskův veletoč (Kalousek – myslím, že by se mělo říkat Kalousek a spol. – to udělal(i) velmi humpolácky) není nic rozhodnuto.

Jiří Paroubek je neúspěchem s lidovci velmi rozmrzelý. Projevuje se to tím, že už říká místo „pánové z ODS“ „soudruzi z ODS“ a obviňuje je, že na něho šijí „nějakou zprávu Kubice II“. Langer to popírá, prý to není jejich metoda práce. Jakpak že ne. Kde se vzala v parlamentu týden před volbami ta zpráva. Jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou.

Prezident Köhler přerušil sérii svých poměrně alibistických vystoupení a veřejně se zastal výstavy o vyhánění. Nelze ji prý považovat za přepisování dějin (co je na přepisování dějin špatného, každá nová historická knížka znamená přepisování dějin, historická věda není nic jiného než přepisování dějin, protože dějiny neexistují an sich, nýbrž pouze ve svých výkladech). Kačeři běsní, české ministerstvo zahraničí se kupodivu chová důstojně (nepovažuje za nutné se k výstavě oficiálně vyjadřovat, protože ji považuje za vnitroněmecký příspěvek k vyrovnání se s vlastní minulostí).

Václav Havel se vyjádřil s nebetyčnou tolerancí ke Kalouskovu pokusu o dohodu s Paroubkem. „Nevím přesně, co je to opírání se o komunisty“. Panu exprezidentovi lze v této věci napovědět: opírání se o komunisty je to, co např. on provozoval po listopadovém převratu. Havel se ovšem (po autogramiádě jakési své knihy v Brně) taky vyjádřil pro zachování prozápadní, euroatlantické orientace ČR, o níž má v souvislosti s kampaní proti americké základně a dal najevo obavy kvůli krácení rozpočtu armády. To je nepochybně dobře. Pravdu má taky v tom, že překlenovací vláda by měla být „méně nápadná“, např. bez kontroverzních osobností, jenže ono je to asi jedno, ta vláda stejně neprojde.

Cyril Svoboda se zuřivě brání, že zrovna on by byl chtěl spolupracovat s komunisty (bylo by opravdu dobré rozkrýt, co se ve vedení KDU-ČSL opravdu dělo) a vytýká Kalouskovi, že ve volbách pod jeho vedením strana získala jen 13 mandátů. Bylo by důležité při té příležitosti připomenout, že množství mandátů v předposledních volbách získala KDU-ČSL nestydatým oholením svého koaličního partnera US-DEU pomocí preferenčních hlasů.

Topolánek má už vládu hotovou. Ministrem kultury se stal někdejší herec a komentátor Svobodné Evropy Martin Štěpánek, má vystřídat ministra Jandáka (při této příležitosti považuji za potřebné podotknout, že „umělecký dojem“ z ministra Jandáka byl asi o hodně horší než jeho opravdový výkon, v mnoha věcech - např. vztah k církvím - prokázal opravdovou dobrou vůli a bylo by nespravedlivé ho srovnávat s dr. Rathem; tím také trochu koriguji to, co jsem tu o něm psal). Štěpánkovi vyčítají, že je svobodný zednář – to má asi takovou společenskou váhu, jako kdyby byl Sokol, navíc svobodní zednáři jsou mi sympatičtější než Sokolové, protože mne nikdy nenutili dělat kotoul přes švédskou bednu. Poněkud horší je, že pan Štěpánek, než stačil emigrovat, si zahrál mj. v jednom zvlášť ohavném dílu Případů majora Zemana. Což o to, i takové věci se stanou, a jak kdysi předvedl Jiří Lábus, lze se s tím vyrovnat způsobem, k němuž není co dodat. Pan Lábus ovšem nikdy nechtěl být ministrem. Jenže pan Štěpánek prohlásil: „Můžu na svou čest říci, že když jsem tuto naprosto apolitickou roli“, údajně jde o lodníka, který spolupracuje s čs. rozvědkou, přebírám to z MfD, já to svinstvo neviděl a ani se k tomu pro zbytek svých dnů nechystám, „bral, tak jsem toužil vidět velký severní přístav. Ten díl se točil v Rostocku. Proč bych se tam nepodíval?“ Tak především: do Rostocku se každý mohl podívat tak, že si vzal pas a pár korun (Dederonie byla pro Čechy extrémně levná) a vyjel přes hranice. A za druhé: rád bych viděl, jak se někdo v Německu ospravedlňuje, že si zahrál „zcela nepolitickou roli“ ve filmu Žid Süss. Si tacuisses…

Petr Kolář vyvozuje v LN, myslím, z Kalouskova pokusu o námluvy s Paroubkem příliš dalekosáhlé závěry. Kalousek se mu jeví jako jakýsi Konrad Wallenrod, sebevražedný politický útočník, který obětoval svou politickou kariéru, poškodil tak Paroubka a zatarasil své straně všechny cestičky ke komplotu s ČSSD (a KSČM). To je jednak příliš optimistické (ještě není všech dní konec) a jednak velmi přehnané. Nepochybuji, že vzpoura KDU-ČSL proti vlastnímu vedení je pozitivní čin a že jako každý pozitivní čin má spoustu nečekaných dobrých důsledků, mj. i to, co trochu přeexponoval pan Kolář. Není třeba je personifikovat a hledat v nich sebeobětující čin novodobého lidoveckého Matrosova. A jakési opovržení si pan Kalousek nepochybně zaslouží, otázka je jen, jak velké. I když byl do své role svými kumpány vtlačen (což je pravděpodobné), nemusel a neměl ji přijmout.

Poslanec Severa dnes v Lidovkách píše: „Teď však KDU-ČSL nepotřebuje inspektora Colomba, pátrajícího, kolik lidí výslovně vědělo o vyjednávání s ČSSD. Není podstatné, zda to bylo pět či deset lidí. Nejde o počet, ten je drtivě menšinový, a o konkrétních jménech se mluví pořád. Snad i přes toto pochybení KDU-ČSL prokázala, že je demokratickou stranou, kde názor jejích členů musí být respektován, kde hlas její členské základny není ani prázdným zvukem, ani pouhým závanem.“ Aniž chci vzepětí nižších pater strany jakkoli bagatelizovat, nejen KDU-ČSL, ale česká veřejnost teď potřebuje celou armádu Colombů. Máme právo vědět, co se v KDU-ČSL dělo (a bude dít). A obávám se, že nestačí, že vedení strany bylo zabráněno uskutečnit ten špinavý manévr. Vedení mělo být smeteno, což se nestalo.

Sobota 2. září

Designovaný premiér Topolánek dnes prezidenta Klause seznámil se složením nové vlády. Zpráva ani složení vlády nejsou příliš významné, vláda má prakticky nulovou šanci na to, aby ve Sněmovně dostala důvěru. Pak by měla přijít řada na Paroubka a strany bývalé trojkoalice budou mít příležitost předvést, co dovedou. Velký otazník se vznáší nad lidoveckými poslanci: KDU-ČSL (tj. její celostátní konference) si zakázala do vlády z milosti komunistů vstoupit, ale nikoli už dát jí důvěru.

Kardinál Vk protestuje proti tomu, že americká zpěvačka Madonna zneužívá posvátné křesťanské symboly. Dělá jí zbytečnou reklamu. Podle Práva prý Vlk mluví za celou, nejen za katolickou církev. Kam na to lidé z Práva chodí? Žádná taková „celá“ církev neexistuje (aspoň jako formální instituce) a pokud by snad měl někdo právo za ni mluvit, rozhodně to není kardinál Vlk.

Zdá se že česká televize bude postižena za neslušná slova, která zazněla ve filmu svým zaměřením nepříznivém komunistům. Stane se tak podle novely zákona, kterou kdysi navrhla komunistická poslankyně Levá (komunisté byli vždycky zásadně proti vulgarismům, ani během procesu s Horákovou žádná sprostá slova nezazněla). Vrchní televizní cenzor Žák je od paní Levé trochu napravo, domnívá se, že paragraf je v zásadě správný, jen vymezení času, od kdy sprostá slova smějí v televizi znít, je příliš přísné (podle novely paní Levé od 22 hodin večer). To je klasický příklad tzv. neantagonistického rozporu.

Alexandr Kramer se zjevně vrátil ke svým lepším zvyklostem a v Právu vyčerpávajícím způsobem rozebral Miroslava Kalouska. Kalousek je možná v současné době trochu snadný terč, ale nic naplat: on i celé vedení KDU-ČSL dluží své stranické základně i české veřejnosti vysvětlení, co se to vlastně předminulém týdnu ve vedení partaje semlelo. Pan Kalousek nám nabízí tak nevěrohodné báchorky, že je to skoro urážlivé.

Představitelé pivovarů protestují proti připravovaným návrhům na regulaci spotřeby alkoholu, jež chystá evropský komisař Kyprianu. Ze strany pana Kyprianu jde zřejmě (v rámci multikulturality) o vstřícný krok vůči islámskému světu. Nevím, zda nám to bude něco platné.

Zaměstnanec advokátní kanceláře předsedy KSČM Filipa se kdysi školil v Moskvě u KGB (v oboru špionáže). Poslanec KSČM Vondruška pracoval za totality jako bachař v obávané věznici v Minkovicích a týral tam disidenty (čili osoby, jak on říká, vězněné „za trestné činy proti republice“). Pan Filip a KSČM svým lidem věří. Nedělali přece nic špatného. Ale stejně je to prima. Zatím se o tom pořád ještě smí psát. A zatím to oni pořád ještě nesmějí zase dělat. Jenže je se bát, že brzy bude hůř.

Věra Luxová, Vdova po někdejším předsedovi KDU-ČSL, řekla v rozhovoru pro Lidové noviny mimo jiné: „Proto si myslím, že to (co se teď událo ve vedení KDU-ČSL) není pouze zodpovědnost pana předsedy Kalouska a odstoupit by mělo celé vedení. Včetně předsednictva a včetně prvního místopředsedy pana Kasala.“ Není mi nic do sporů uvnitř KU-ČSL, nejsem jejím členem. Ale mohu snad říci, že požadavek paní Luxové je legitimní a logický.

S vášnivým zaujetím, s jakým se dosud věnoval snad jen Emanuelu Mandlerovi, se už o prázdninách pustil v Lidových novinách Petr Zídek do oficiózního historika Jana Křena. Teď v polemice pokračuje. Úsilí o desakralizaci prof. Křena je velmi záslužné, pan Zídek to ale tentokrát nebude mít lehké, soupeř je velmi institucionálně zaštítěn. Ze Zídkova článku cituji: „V článku Historikerstreit po česku (LN 29. 7.) jsem upozornil na to, že Jan Křen, který byl čtvrt století členem komunistické strany a patnáct let se podílel na její propagandě vydávané za historii, dnes ovlivňuje, jakým způsobem se o komunismu bude bádat, a využívá svého vlivu k šikanování mladých historiků… Křenova kariéra se na konci vrací tam, kde začala. Zatímco v padesátých letech falšoval dějiny podle přání strany, dnes falšuje dokumenty, aby dodal na věrohodnosti argumentům ve svém osobním sporu.“

Pondělí 4. září

Topolánkova vláda se ujala úřadu. O důvěru požádá 4. října (tedy v nejzazším možném termínu) a je velmi nepravděpodobné, že by ji mohla dostat. Topolánek si navíc ztížil situaci tím, že se před časem odřekl koaličních partnerů, a pro ty je teď i z technických důvodů obtížné dát důvěru vládě strany, která se jich zbavila. Topolánkova politika v posledních týdnech byla velmi nešťastná. Kdy jeho vláda skončí, záleží na prezidentovi, který, pokud jde o jmenování dalšího premiéra, není nijak vázán. Vláda by chtěla zůstat v úřadě (byť samozřejmě jako vláda v demisi) až do skončení komunálních a senátních voleb, tj. do konce listopadu. Na výsledek voleb čeká taky Paroubek, který si od nich slibuje možné posílení své pozice v případě, že by ČSSD v komunálních a senátních volbách výrazně uspěla. Úspěch se tu však obtížněji počítá a komunální rovina tradičně souvisí s tou celostátní jen poměrně volně. Expremiér je ovšem, jak jsme měli příležitost poznat, schopný prohlásit za úspěch úplně všechno.

Politici ODS se jeden přes druhého zapřísahají, že by Paroubek neměl dostat příležitost sestavit vládu. Prý tu svou už vyčerpal nezadřeným pokusem o koalici s lidovci. Považoval bych sice další Paroubkovo vládnutí s komunisty v zádech za skutečnou katastrofu pro Českou republiku, ale nedovedu si představit věcný a přesvědčivý důvod, proč by neměl jako druhý po Topolánkovi přijít na řadu on. Paroubka je možné porazit jen politicky korektními zbraněmi, a nikoli demagogií a podváděním. Pokud na to nynější demokratická politická garnitura nemá, má smůlu, a my s ní. Demokratické uspořádání závisí na prostředcích, jimiž ho bylo dosaženo, a je iluze myslit si, že demokratické uspořádání se dá zachránit za cenu nedemokratických postupů. Při hlasování o důvěře se hlasuje veřejně a po jménech. Je zapotřebí, aby situace byla jasná a aby každý přeběhlík předem a jasně věděl, co si o něm jeho spoluobčané budou myslit. Navíc: v tuto chvíli jde o volbu mezi dočasnou vládou do dubnových nebo květnových předčasných voleb, a (fakticky, i když ne formálně) socialisticko-komunistickou vládou na čtyři roky, existující z milosti jednoho nebo dvou politických desperátů.

Dvojka v Al Kajdě, Ajmán Zavahrí, vyzval Američany, aby honem koukali přestoupit na islám, jinak bude zle. Zdá se, že tito lidé nemají mnoho pochopení pro multikulturalitu. A my bychom je tak rádi vzali mezi sebe, kdyby jen přestali zlobit!

ČSSD šikovně zanechala vládě ODS jako dědictví zjevně zcela nereálný návrh rozpočtu. Když ho bude chtít ODS zvýšit, budou řvát, že vláda zadlužuje zemi. Když ho budou chtít dodržet, budou řvát, že vláda provozuje asociální politiku (oni by to samozřejmě dělali docela jinak, že). Krásný příklad, jak využít skobu do státních financí k vlastnímu prospěchu těch, co ji zasekli.

Podivné věci, které se děly v KDU-ČSL a vyvrcholily Kalouskovým neúspěšným přemetem, začínají prosakovat na světlo. Mladá fronta Dnes zveřejnila informace, které sice nemohu ověřit, ale považuji je za velmi pravděpodobné. Nevystavují vedení strany (nynějšímu!) žádnou lichotivou legitimaci. Zejména role místopředsedy Kasala a exministra Svobody je zřejmě politováníhodná. Přitom namočení účastníci nedůstojné komedie v podstatě dále sedí na svých místech a o nenamočených není zatím slyšet. KDU-ČSL zdaleka nemá vyhráno a Paroubek zdaleka nemá prohráno.

Nový ministr kultury Martin Štěpánek prohlásil podle LN o Paroubkovi, že je to provinční sekerník s nulovým politickým talentem. To bohužel není vůbec pravda, politickou šikovností Paroubek své soupeře bohužel výrazně převyšuje. Politická šikovnost ovšem není všechno. Např. dr. Husák byl taky politicky šikovný.

Úterý 5. září

Topolánkova vláda se ujala funkce. Paroubek a někteří jeho ministři se zachovali dosti malicherně a předání úřadů se nezúčastnili (jistě, není to povinnost, jenom slušnost). Proč taky, ministři z ODS jsou přece jejich třídní nepřátelé. Slušné a velkorysé chování není českým politikům, a zejména těm z ČSSD, vlastní. Ještě povážlivější je, že si Paroubek jako svůj hlavní terč vybral ministra zahraničí Vondru. Za použití roztomilého výraziva, pro předsedu ČSSD typického („Pan Vondra kašle na české národní zájmy, vymýšlí si a lže“), vytáhl do boje za „národní zájem“, tentokrát nikoli proti německým revanšistům, ale přímo proti americkým imperialistům. Dal to najevo při nejvhodnější příležitosti, totiž bezprostředně po návštěvě amerického velvyslance, který mu přinesl děkovný dopis prezidenta Bushe za jeho působení v roli premiéra ČR. To je výrazná změna postoje, předtím trpěl ministru Svobodovi celkem rozumnou zahraniční politiku. V podstatě tutéž politiku Vondrovi trpět nehodlá. Mezi členstvem a voliči ČSSD totiž nefrčí. Přitom dát se z čistě populistických důvodů do boje proti věci, která je sice nepopulární, ale má zásadní význam pro bezpečnost České republiky (spolupráce v bezpečnostní oblasti s USA obecně a zřízení americké protiraketové základny zvláště), je bezohledné a nemravné.

Paroubek rovněž znovu odmítl předčasné volby v roce 2007. Myslím, že pokud by dostal příležitost vytvořit vládu a neuspěl by, dalo by se s ním o této variantě mluvit daleko lépe. Řekl prý: „Pokud by někdo se s námi chtěl dohodnout na termínu předčasných voleb, trvali bychom na nepolitické vládě, v jejímž čele by nebyl ani pan Topolánek, ani pan Paroubek.“ Ten požadavek je svým způsobem pochopitelný, jenže kde vzít v téhle zemi a v téhle situaci nepolitickou vládu?

Místopředseda KSČM Dolejš dal najevo jakési znepokojení nad tím, že „některé informace o poslancích mohou KSČM poškozovat“. Jde nejspíš o případ poslance Vondrušky, který pracoval jako dozorce v obávané věznici v Minkovicích a podle svědectví vězněných disidentů (Jiří Gruntorád, Vladimír Hučín) se k nim choval velmi brutálně. Dolejš prý uvažuje o mimořádném sjezdu strany. Co se ale muže změnit, když lidé jako pan poslanec tvoří většinu členské základny KSČM?

Konference KDU-ČSL zvolila tři nové místopředsedy. Jsou to vesměs členové senátorského klubu strany, senátor Stodůlka údajně jako první žádal Kalouskovo odstoupení. Stodůlka ovšem dostal prý 40 hlasů, což musela být těsná nadpoloviční většina hlasujících. Vypadá to, že strana je rozpolcena. Lidovci už se taky nebojí předčasných voleb. Volby jsou samozřejmě riziko – pro KDU-ČSL i pro celou Českou republiku, ale tuto situaci nelze řešit bez riskování.

Polsko je prý ochotno povolit vybudování protiraketové základny USA na svém území, žádá však za to, aby mu USA pomohly zbavit se závislosti na energetických surovinách z Ruska. Tato žádost (na rozdíl od volání po zrušení vízové povinnosti) je reálná a pochopitelná. Poláci mají s Ruskem své zkušenosti a myslí v této věci na své skutečné národní zájmy. Jiná věc je, jak se vůbec dá taková nezávislost na Rusku technicky zařídit. Nevím např., jestli polská agresivní protiněmecká emancipační kampaň ve skutečnosti neotvírá Rusům dveře.

Středa 6. září

Paroubek ustavil a hned taky uvedl v činnost „stínovou vládu“ ČSSD. Smyslem je nepochybně zkrátit na minimum dobu mezi jmenováním dalšího premiéra (pokud to bude on) a sestavením vlády, a zajistit „stínovým ministrům“ rychlé a plynulé vystřídání Topolánkova týmu. Je ostatně nepravděpodobné, že by k tomu vystřídání dřív nebo později nedošlo. Nesocialistické strany mají jedinou šanci: ukázat v Poslanecké sněmovně, že ani Paroubek nedokáže prosadit svou. To by byl v této situaci, po tolikerém Paroubkové chvástání, pro lídra ČSSD první opravdu výrazný neúspěch. Sám vyhrotil situaci tak, že by měl plné ruce práce s tím, aby ho ustál.

Bylo by to (totiž Paroubkův neúspěch v Poslanecké sněmovně) velmi pozitivní i proto, že se na Českou republiku valí nebývalá pohroma v podobě „stínového ministra“ zahraničí Zaorálka. Ten člověk je zásadně nejen proti americké základně na českém území, ale i proti jakékoli protiraketové obraně USA, která prý může akcelerovat závody ve zbrojení (Kriste Ježíši, co je mu do toho, nemá být ministrem zahraničí zeměkoule, ale malého středoevropského státu). Vychází z unilaterální politiky USA, z „obrácení proti ose zla, politiky, která podle mne dneska ukazuje, že nemá výsledky, má úplně opačné plody. Proto jsme kritičtí.“ Pan budoucí ministr by zjevně doporučoval Bushovi, aby byl na „osu zla“ hodný. Nejstrašnější je, že za tím není žádná bolševická lest. Ten člověk to myslí docela upřímně.

Někteří lidé v ODS (např. poslanec Marek Benda) uvažují o tom, jak to zařídit, aby se o důvěře pro novou vládu hlasovalo co možná nejpozději. K čemu to bude dobré? Je to jako když se člověk, který se upsal čertu, snaží smluvně dohodnutý termín co nejvíc oddálit. Ale stejně si ho nakonec čert odnese. Nedovedu si představit jediný rozumný, logický a přijatelný důvod, proč by nebylo třeba porazit Paroubka v parlamentu. A jaké řešení si místo toho ODS představuje: nekonečné natahování lhůt?

Paroubek pokračuje ve sporu s ministrem Vondrou. Je zjevné, že mu jde (mimo jiné) o dost velkou reorientaci české zahraniční politiky. Před volbami ještě Svobodovi trpěl prozápadní zaměření, nepotřeboval v té době zbytečné mezinárodní komplikace a nechtěl si rozhněvat ty své voliče, kterým by změna zahraniční orientace nešla pod nos. Teď už je situace jiná a ČR se do budoucna pod Paroubkovým vedením nejspíš změní v rámci EU a NATO v notorického kverulanta typu někdejšího Papandreuova Řecka.

Navíc se ten člověk neumí slušně chovat. O premiérovi Topolánkovi prohlásil dnes v MfD: „Víte, ono se těžko jedná s člověkem, který jeden den pospíchá za Lucií, druhý den pospíchá za rodinou, třetí den je unaven po tenisu a skončí to po půlhodině jednání.“ Co má dělat v rozhovoru o politice taková nechutná, osobní sprosťárna?

Soudě podle dopisů, zveřejněných v MfD, česká veřejnost touží v případě Kulínského vidět krev. (Před časem se dokonce jakýsi čtenář zase v Lidových novinách pozastavoval nad tím, jak se nějaký právník vůbec může ujmout Kulínského obhajoby). Nejlepší by bylo sezvat všechny ty obhájce dívčí čistoty na Strahovský stadion a tam jim vydat (na hrací ploše) Kulínského k výkonu spravedlnosti, když justice tak hanebně selhala. Obávám se jen, že by se přitom spousta horlivců navzájem ušlapala.

Čtvrtek 7. září

Problém mezi autodopravci a ústeckým krajem se stal už dávno součástí politické hry, přesněji řečeno Paroubkova útoku na krajskou samosprávu, které stojí v čele koalice ODS – ČSSD (ODS má ovšem drtivou většinu a funkci hejtmana). Paroubek přijel zjevně spor přikrmit, ale zpozdil se a jeho možnosti jsou teď, jak se zdá, omezené. Premiér Topolánek uvažoval o možnosti nasadit v krizové situaci armádní autobusy a řidiče, Paroubek ho obvinil, že hodlá nasadit „armádu místo pracujících“ (vida, jak se vracíme k starým osvědčeným bolševickým termínům), a vůbec, ČSSD a spřízněná média (Právo) se snaží vyvolat dojem, jako by chtěl nasadit proti „pracujícím“ tanky.

Paroubek se vyjádřil proti velké koalici (má to těžké, kdysi ji ve společném článku s Milošem Zemanem proklel). Mluví o tom, že předčasné volby jsou možné, ale napřed by se měly vyčerpat všechny tři ústavní možnosti. Jsem přesvědčen, že pokud podzimní volby nedopadnou pro ČSSD dobře a pokud bude Paroubek pověřen sestavit vládu a nepovede se mu to, byl by už po druhém pokuse podstatně komunikativnější než teď. Pak by ovšem trval na „odbornické vládě“ (politicky neutrální vláda na dobu přemostění do předčasných voleb by byla žádoucí, jenže jak ji u nás sestavit?) a na tom, aby tato vláda zůstala ve funkci rok až dva, což je požadavek zcela absurdní.

Úřadující předseda KDU-ČSL Kasal by také byl pro mimořádné volby až po vyčerpání všech třech pokusů o vytvoření vlády. Lidovci by jednali i s Paroubkem, ovšem s ohledem na usnesení celostátní konference, která podle Kasala rozhodla, že KDU-ČSL nevstoupí do vlády opírající se o hlasy komunistů ani nebude podobnou vládu podporovat nebo tolerovat. (To je jakási extenze toho, jak bylo usnesení v tisku dosud představováno; Kasalem citované znění odpovídá tomu, co bylo zveřejněno na internetových stránkách strany). Na třech pokusech trvají i komunisté (čekají až na chvíli, kdy se jednoznačně prokáže, že menšinová vláda ČSSD s jejich podporou je nerealizovatelná; řekl bych, že i jim by stačit jeden Paroubkův neúspěšný pokus; pak bude mít Paroubek problém a oni šanci utrhnout si v předčasných volbách zpátky voličské hlasy, které jim odlákal).

Předseda nejvlivnější jihomoravské organizace KDU-ČSL a jihomoravský hejtman Juránek požaduje změny ve složení poslaneckého klubu strany. Ke změně by mělo dojít už v případě předčasných voleb. Jmenovitě žádal i výměnu poslanců Šimonovského, Ambrozka a Šustra, zvolených za Jihomoravský kraj. Mluví o „většině“ Z 13 poslanců (zajímavé by tedy bylo spíš se dovědět, koho by toleroval). Problém je, že Juránek taky předem věděl o Kalouskově plánu a držitelé poslaneckých křesel mu to vyčítají. Existuje ve vedení strany vůbec někdo, kdo do toho Kalouskova plánu nebyl zasvěcen a předem ho tak fakticky nepožehnal? V Právu se těší na to, že Juránkova iniciativa přiměje aspoň jednoho nebo dva nejvíc namočené poslance, aby se přidali k Paroubkovi. Ta otázka se klade, i kdyby Juránkovy iniciativy nebylo. Najde se mezi těmi třinácti aspoň jeden aspirant na plojharovskou roli? Číslo třináct je z hlediska tradice a zkušenosti, k níž se hlásí KDU-ČSL, dostatečné: už mezi dvanácti apoštoly se našel jeden Jidáš.

V rozhovoru pro Právo se lesní muž Miloš Zeman vyjadřoval k otázce protiraketové základny v ČR. Podle něj nemají Američané a vůbec stoupenci základny obavu z Íránu nebo ze severní Koreje, nýbrž z Ruska. On ovšem tvrdí, že je naopak třeba se s Ruskem dohodnout, a je zastáncem přijetí Ruska do EU (i když ne hned). Rusko se musí stát součástí jednotné fronty proti islámskému terorismu a nechtěl by, aby tu pod záminkou obrany proti íránským a severokorejským raketám vznikla nová železná opona. Tato ambice se nápadně podobá ctižádosti prezidenta Beneše budovat československou demokracii pod Stalinovými ochrannými křídly a učinit Stalinovo Rusko součástí rodiny evropských demokracií. Ve skutečnosti v Rusku sice už není Brežněv, jak omílají Zeman s Paroubkem už dlouhou dobu, ale to nic nemění na skutečnosti, že se ztrátou středoevropského záboru se nikdy nesmířilo a bude ho chtít při nejbližší možné příležitosti získat celý nebo aspoň zčásti zpátky. Že to bude pro zabrané znamenat nesvobodu, je zjevné, i když ta nesvoboda bude jistě vypadat jinak než ta komunistická – společné s ní bude mít jen to, že je to ruská nesvoboda, a jak praví pěkné bulharské přísloví, turecké jho je dřevěné, ale ruské železné. Rusko je pro nás nejhorším představitelným spojencem proti terorismu. Raketový útok z jeho strany ovšem nehrozí, jako agresoři jsou ruští politici už tradičně dost velcí poserové. Počká si, věrno své supí tradici (viz podzim 1939), až teroristé Evropu rozloží a poničí, a pak si nabere, co bude možné. Proto taky potřebuje, aby tu žádná protiraketová obrana nebyla. Rakety nepotřebujeme proti Rusku, ale proti teroristickým režimům a jejich výsadkům, a ovšem taky proto, aby nás po jejich útoku, oslabené a neschopné obrany, Rusko zase neschramstlo. Miloš Zeman je přinejmenším nezodpovědný a vyšinutý avanturista. Kromě toho je zajímavé, jak se jeho názory shodují s tím, co prý řekl náčelník ruského generálního štábu Balujevskij včera polským novinářům: Americké ujišťování, že systém by měl chránit před íránskými a korejskými raketami a že by neměl být zaměřen proti Rusku, je „silně zavádějící“, protože ani Teherán, ani Pchjong-jang nejsou s to vyvinout střely dalekého doletu. Americký systém je zaměřen spíše proti Rusku či Číně, které naopak těmito vojenskými schopnostmi reálně disponují. Nepotkali se oba pánové (nebo Zeman s nějakým pověřeným agentem ruského genštábu) náhodou někde v lese u Milovů?

Jakkoli nejsem příznivcem premiéra Fica, tentokrát mi je ho upřímně líto. Srazil se totiž čelně s českým hulvátovem. Fotbalového střetnutí české a slovenské reprezentace se chtěli zúčastnit premiér Topolánek i „stínový premiér“ Paroubek. Topolánkova návštěva Bratislavy byla zcela soukromá. Fico, nic zlého netuše, je oba pozval do vládní lóže na bratislavském stadionu a s Paroubkem, s nímž má nadstandardní vztahy, se hodlal před utkáním sejít osobně. Topolánek se urazil a prohlásil, že se na utkání bude dívat jako normální návštěvník z tribuny. Ficovi se pak podařilo konflikt urovnat tím, že se s Topolánkem setkal zvlášť a dřív než s Paroubkem a v lóži si pak sedl doprostřed mezi oba pány, aby se nemohli poprat. Bylo by nespravedlivé neříci, že hlavní podíl na „podstandardních vztazích“ mezi skutečným a stínovým premiérem ČR má v tuto chvíli Paroubek, jenže co je do toho slovenskému předsedovi vlády? Paroubek prý následně prohlásil: „Pan Topolánek je ostudou České republiky“. To prosím není pravda: nýbrž je pravda, že pan Paroubek je ostudou České republiky a že je v zájmu české společnosti se ho – samozřejmě legálními prostředky, které nabízí politický boj – co nejrychleji zbavit.

Polská vládnoucí strana PiS navrhne předlohu zákona „o ochraně mladistvých před škodlivým obsahem prezentovaným v prostředcích masové komunikace“. Půjde o filmy, novinové články, počítačové hry atp., které jsou „neslušné“ nebo „nadměrně drastické“. Budou stanoveny věkové hranice (tři, sedm, dvanáct, patnáct a osmnáct let) a stanoveno, které pořady jsou vhodné od jaké hranice výš. Pořady vhodné pouze pro diváky nad patnáct let se smějí vysílat jen v noci. Blbnutím tohoto typu se vždycky ohlašuje svévolné omezování svobody slova. Kdo a jak stanoví, co je „neslušné“ (neslušné může být např. kritizovat oba „kačery“) nebo „nadměrně drastické? Nynější polský režim se zrovna v tomhle nijak neliší od toho, co by nám připravil pan Paroubek, pokud by se prokopal a proboxoval k moci. Reglementování tohoto typu končí vždycky tím, že celé veřejnosti jsou servírovány výlučně pořady, články atp. vhodné pro věkovou hranici nula až tři léta.

Pátek 8. září

Podle průzkumu agentury Median by ODS dnes vyhrála volby s 37,5% (ve volbách měla 35,7, v červenci a srpnu jí průzkumy přičítaly přes 40%). ČSSD by naproti tomu mírně tratila (29,8% proti volebním 32,3%). KSČM by neopatrně posílila, rozdíl je zanedbatelný (13,2 proti volebním 12,8%), zelení mírně získali (7,7% proti 6,3), KDU-ČSL se dostává k hranici 5% (5,4% proti 7,2%, průzkum přitom proběhl ještě před Kalouskovým kotrmelcem). V přepočtu na mandáty by měla virtuální trojkoalice pohodlnou většinu 108 hlasů. Bohužel je na ten výsledek už pozdě, volby už byly.

Nová vláda se dává s vervou do práce a provádí mj. i personální změny v nejvyšších funkcích v ministerstvech. Takové personální změny jsou něco zcela běžného a není nejmenší důvod se nad nimi pohoršovat. Stinná stránka věci je, že do dvou měsíců je tam možná Paroubek zpátky a všechno (nebo skoro všechno, pár ministerstev drželi lidovci a US-DEU) vrátí do původního stavu.

ČSSD si klade podmínky pro schválení státního rozpočtu na příští rok: musí být prostředky na růst platů minimálně o 5%, důchodů minimálně o 500 Kč, z rozpočtu nesmějí vypadnout prostředky na spolufinancování projektů ze zdrojů EU, deficit veřejných rozpočtů musí být stále pod 4% HDP, výdaje na financování rozvoje dopravy a bytové výstavby se musí udržet ve fondech dopravy a bydlení a schodek nesmí být vyšší než sto miliard. Je tahle úloha pro vládu splnitelná za použití běžné aritmetiky? Je to úkol jako z pohádky. Když ho Topolánek nesplní, přijde o hlavu. Předpokladem toho, aby se někde dala dělat normální politika, je aspoň minimum dobré vůle na obou stranách. Ta tu zjevně – teď právě ze strany ČSSD – chybí. Jejím požadavkům nevévodí snaha o dobrý rozpočet, ale snaha o zničení vlády. Což jsou komunistické manýry.

Petr Kolář vyčítá v dnešních Lidových novinách Topolánkovi, že hned na počátku ustavil trojkoalici a zanedbal dialog se sociálními demokraty. Řekl bych, že je to úplně naopak: Paroubek se vydal Topolánkovi všanc tím, že projekt trojkoalice opustil. Byl jeho jedinou nadějí. S Paroubkem se v této situaci vyjednávat nemá a nedá; (což se posléze taky prokázalo). Ten člověk nemá vůbec žádné zábrany, a politik by aspoň nějaké zábrany mít měl. Je třeba, aby se sám přesvědčil, že v této situaci ani on není schopen vytvořit vládu a že je nutné znovu rozdat karty. Bez soudržnosti trojkoalice, která už neexistuje, to bude velmi těžké.

Když jsem psal svůj článek o KDU-ČSL, vycházel jsem pouze z informací v denním tisku, a napsal jsem tam mj.: „Konference zavázala vedení strany, aby nevstupovalo do vlády, jež bude stát a padat s komunistickými hlasy, ale nezakázalo mu takovou vládu při hlasování o důvěře podpořit.“ To není pravda, příslušná část usnesení zní: „Celostátní konference KDU-ČSL prohlašuje, že KDU-ČSL nebude účastna ve vládě, která by se opírala o hlasy komunistů, ani takovou vládu nebude tolerovat, ani jakkoliv podporovat.“ KDU-ČSL se za to omlouvám. (Na závěrech článku ovšem trvám).

Sobota 9. září

U zprávy o mírném zpomalení růstu české ekonomiky zveřejnilo Právo graf impozantního růstu našeho hospodářství v letech 2002 až 2006. Je zajímavé, že se do toho hospodářského vývoje vůbec nepromítly neuspořádané politické poměry v této době. Nesouvisí náhodou ten růst více s naším připravovaným a v květnu 2004 uskutečněným vstupem do EU než s vládou (lépe řečeno vládami), v nichž dominovala ČSSD? (z grafu ostatně vyplývá, že za Zemana to nebylo nic moc).

V rámci házení klacků pod nohy nové vládě sáhla klika dr. Ratha k nebývalé inovaci: jeho náměstci z ministerstva zdravotnictví, ohrožení vyhazovem, se uchýlili do ilegality. Jeden se hodil marod, druhý si vzal dovolenou, třetí se ukryl ledabyle a byl vypátrán, takže se v pondělí s novým ministrem sejde. Zjevně by rádi přečkali krátké vládnutí Topolánkova kabinetu ve funkcích. Proč? Stejně se tam nejspíš za dva měsíce vrátí.

KSČM má zjevně obavy z velké koalice. Paroubek by si ji nejspíš chtěl i v tomto případě držet v záloze pro případ, že by se mu povedlo nějakého poslance z opačného tábora přetáhnout, ale komunistům by taková pozice nejspíš nevyhovovala a hovoří o předčasných volbách. Nemají se čeho bát, hůř než naposledy určitě nedopadnou, spíš by něco získali, protože pro ČSSD by nové volby byly očividně porážkou a v preferencích si teď nestojí moc dobře. Bylo by ovšem zásadní chybou očekávat, že z rozhodnutí komunistů by se v této zemi mohlo stát něco kloudného. Komunisté se rozhodnou pro předčasné volby teprve tehdy, až si je virtuální „trojkoalice“ sama vybojuje tím, že nepustí Paroubka k veslu.

ČSSD si mezitím na základě dohody pro sebe zajistila předsednictví šesti klíčových parlamentních výborů (mj. i rozpočtového, bezpečnostního, zahraničního – a samozřejmě taky zdravotního). Moc by mne zajímalo, kdo ji odtud vystrnadí, pokud se Paroubek případně prokouše k moci.

Jiří Paroubek se nabízí za zprostředkovatele mezi Dopravním podnikem Ústeckého kraje a hejtmanstvím. Dopravní podnik ho prý o to požádal, a Paroubek hodlá svou pomoc poskytnout „nezištně“. Jaképak nezištně když celý spor z politických důvodů přikrmuje. A kromě toho, aby mohl někdo dělat zprostředkovatele, musí se těšit důvěře obou sporných stran. Což vůbec není ten případ.

Ústavní soud rozhodoval ve věci odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Brožové, a to za účasti samotného prezidenta Klause (který o odvolání rozhodl, a ÚS platnost jeho rozhodnutí pozastavil). Dr. Brožová je po úrazu v pracovní neschopnosti a omluvila se. Klaus prohlásil, že „nechat se trošku zbabělým způsobem zastupovat není můj postoj“. Říkal to jakoby o sobě, ale taky o Brožové. Je to od něho dost nechutně vyčurané. Funkci předsedy Nejvyššího soudu považuje za neobsazenou, Ústavní soud sem, Ústavní soud tam. Svou autoritu opírá o „asi deset čestných doktorátů z různých právnických fakult“. Čestné doktoráty se ovšem neudílejí za kvalifikaci, ale za politické zásluhy. Ohánět se jimi je projev dost velké nestydatosti, a kromě toho je to směšné.

Paroubek žádá ministra Vondru, aby se omluvil za výrok, že exministr Tvrdík (a tedy ČSSD) prosazoval kdysi zapojení ČR do amerického systému protiraketové obrany. Pamatuji se, že ministr Tvrdík dělal v tomto směru (i v případě americké invaze do Iráku) poměrně rozumnou a vstřícnou politiku a že mj. i kvůli tomu musel taky z funkce odejít.

Evropská unie požaduje, aby ČR a šest dalších zemí zvýšily daň z piva (mají nejnižší míru zdanění a nezohlednily prý inflaci). Pivo je považováno za alkoholický nápoj, a proti alkoholu – po vymýcení kouření – nyní Evropská unie, zřejmě pod vlivem islámského fundamentalismu, bojuje. V budoucnu mají být lahve s alkoholickými nápoji označeny výstražnými nápisy (nejspíš podobnými jako ty, co dnes zdobí krabičky cigaret).Pozoruhodné je, že vína se zvyšování daní díky úpornému tlaku Francie a Španělska zatím netýká. V Bruselu se občas rodí nápady ve své podstatě dosti pitomé, které navíc Evropská komise nemá sílu dotáhnout do konce. Označení „komisaři“ pro jejich tvůrce (včetně všech asociací, které se někdejším obyvatelům Ruského komunistického impéria v té souvislosti vybaví) je s ohledem na tyto věci zcela na místě.

O legendární pionýr (motocykl) je v současné době velký zájem, praví titulek v Právu. Připomínám neznalým čtenářům, že legendární pionýr se u nás vyráběl v době vlády legendárního 1. tajemníka KSČ a později i prezidenta Antonína Novotného.

Protikorupční policie vyšetřuje premiéra Topolánka v souvislosti s manipulací s jakýmisi akciemi, kterou vyšetřovatelé označují jako podvod (Topolánek nebyl dosud obviněn). Případ se podle MfD vyšetřuje na základě anonymního udání a ředitele protikorupční policie na něj prý předem upozornil tehdejší Grossův spolupracovník Přibyl. Ředitel to nepopírá. To jistě není problém policie, ale problém ČSSD to je a staví celou záležitost do podivného světla.

Pondělí 11. září

Předseda ČSSD Paroubek předjímá rozhodnutí policejních vyšetřovatelů, jak naloží s případem podvodu, kterého se měla dopustit firma VAE (v jejím představenstvu byl kdysi i premiér Topolánek). Žije zjevně v radostném očekávání, že Topolánka zavřou, a vyzývá ho k rezignaci. V té souvislosti se nechal slyšet: „Pan Topolánek je skutečně ve vážném psychickém stavu. Ten jeho osobní život se mu rozpadl, já to chápu. Rozpadá se mu politický život, protože on už dneska pochopil, že nezíská podporu 101 poslanců pro důvěru své vlády. Pan Topolánek je na cestě do politického důchodu.“ Je třeba konstatovat, že pokud jde o sprosťárny a provokace, je ve sporu od počátku volební kampaně jedničkou Paroubek. Topolánek se jen nemotorně brání. Někdo může namítnout, že je to reakce na někdejší útoky představitelů ODS proti Špidlovi a Grossovi. Topolánek se je tehdy občas, i když dost neúčinně, pokoušel mírnit. Ale stejně: oplácet se nemá. A co si může veřejnost slibovat od politika, který z výšky přehlíží základní normy slušnosti. Topolánek ostatně není jediný postižený, ministru Vondrovi řekl Paroubek v televizní debatě: „Ono je to, pane Vondro, s vámi ještě vážnější, než jsem si myslel. Vy buďto lžete naprosto vědomě“ (jak může někdo lhát nevědomě?), „anebo jste se prostě nepřipravil. To druhé by mi bylo příjemnější.“ V našich novinách se začíná prosazovat teze, že jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou. To není docela spravedlivé: od počátku volební kampaně je ten, kdo provokuje, Paroubek. Paroubek je horší. A to výrazně. A nejen kvůli sprosťárnám, ale v první řadě kvůli politice, kterou prosazoval a prosazuje.

Expředseda KDU-ČSL Kalousek se vzdal nakonec i funkce předsedy poslaneckého klubu strany (když se o tom před týdnem hlasovalo, byla většina členů klubu ještě na jeho straně). Zdůvodňuje to tím, že už nehodlá čelit neustálým osobním útokům, které nemají nic společného s programovými záležitostmi strany. Jak to zdůvodňuje, je jedno. Jeho rezignace na funkci je logickým vyvozením důsledků z politického poklesku, jaký snad v dějinách ČR zatím nemá obdoby. Jeden z možných kandidátů na funkci předsedy strany, jihomoravský hejtman Juránek, požaduje, aby se všichni poslanci KDU-ČSL vzdali mandátů. Je to na jednu stranu logické – kdo dnes ví, jak ti lidé budou hlasovat o důvěře pro Paroubka. Na druhou stranu je to nerealistické, nikdo si to nemůže vynutit. KDU-ČSL je ve stavu dost velkého rozvratu.

Primátor Bém prohlásil, že v druhém pokuse o vládu Paroubek příležitost nedostane. Když tak, nanejvýš ve třetím. Primátor je znám nadstandardními vztahy s prezidentem Klausem. Nechápu, proč chtějí Paroubkovi nechat třetí, nejvýhodnější pokus.

Pokud jde o „zprávu Kubice II.“, Paroubek vystoupil postupně se třemi verzemi o tom, jak ji obdržel: za prvé, dostal ji od neznámého člověka v obálce, toho člověka neviděl a nevěnoval mu pozornost. Za druhé, zpráva k němu dorazila poštou a byl na ni telefonicky upozorněn. Za třetí: “Dostal jsem ji v podstatě dnes.“ (Co to znamená v podstatě dnes?) „Ten zdroj nečekejte, že zveřejním. Odvahy toho člověka si vážím.“ Jak může odmítnout zveřejnit zdroj, když jej podle vlastních slov nezná? Dostal ji osobně nebo poštou? Vácslav Hanka, když obdržel Rukopis Zelenohorský, přišel jenom s jednou story. To je bezpečnější.

Jinak i tak agilní politický vůdce, jako je Jiří Paroubek, propadne občas depresi. Na sobotním zasedání Ústředního výkonného výboru hovořil o tom, že by strana mohla skončit na dlouhou dobu v opozici. „Budeme v příštích týdnech nebo měsících, možná však i letech moci kontrolovat vládu jen z opozice“. Myslím že by to ani ČR, ale ani ČSSD vůbec neuškodilo, jsem však na rozdíl od pana Paroubka v této věci velký pesimista.

A ještě jednou Paroubek: zjevně v návaznosti na to, co před časem prohlásil Miloš Zeman, se v ČT1 vyjádřil v tom smyslu, že rozmístění protiraketové základny by bylo možné jen po konzultacích s Ruskem. To je dobré: kuře chce konzultovat s liškou, zda má na noc zavírat kurník. Jsem pro zcela korektní vztahy s Ruskem, ale naši bezpečnost bych s nimi neprobíral, protože naše bezpečnost znamená v neposlední řadě bezpečnost před ruskými imperiálními choutkami. Vůbec se mi nezdá, že by je přešly. Co Beneš dělal víceméně z nezbytí, chce dělat Paroubek dobrovolně.

Z nadmíru rozpačité zprávy Práva se zdá, že Dopravní podnik Ústeckého kraje svou zpolitizovanou věc víceméně prohrál (jsem zvyklý Právo číst už skoro padesát let a naučil jsem se poskytované informace dešifrovat). V 11 oblastech z 15 je již zařízena veřejná doprava jinými firmami. Bossové z Dopravního podniku se aspoň chtějí zabarikádovat v autobusových nádražích a „cizí“ autobusy tam nepustit, případně vybírat od řidičů za vjezd jakési výpalné. Paroubkovské manýry jsou, jak vidno, velmi nakažlivé.

U Stalingradu byl otevřen pomník sto tisícům německých vojáků, kteří jsou od bitvy nezvěstní, a tedy v ní pravděpodobně padli. Odhalení se zúčastnili i ruští váleční veteráni. Němci Rusko zákeřně napadli a válku vedli velmi brutálně. Je ale svým způsobem hezké, když víc než šedesát let poté je i ruská strana schopná projevit jakousi lidskou účast s těmi nepřátelskými vojáky, co tam přišli o život: mnoho z nich bylo jen zblblých nacistickou propagandou, mnoho ani to ne, a u Stalingradu se všichni octli víceméně z nezbytí. Nenávist, v určitých situacích pochopitelná, nemá vést až za hrob.

Úterý 12. září

Celý svět včera vzpomněl teroristických útoků z 11. září 2001. Vyjádření některých politiků svědčí o určitých iluzích. Tak např. spolková kancléřka Merkelová údajně prohlásila, že boj proti terorismu se nesmí omezovat jen na použití síly. „Náš boj bude úspěšný jen tehdy, když posílíme demokratický a hospodářský rozvoj v krizových oblastech a zajistíme lepší dodržování lidských práv.“ Možnost našeho (západního) světa zajistit demokratický rozvoj v krizových oblastech je minimální (např. frontální útok na Egypt v oblasti lidských práv a demokracie povede ke zhroucení režimu, který je k nám relativně vstřícný, a k nastolení islámského náboženského státu), představa, že když teroristům naplníme břicha, stanou se línými a nebudou mít – podobně jako my – chuť bojovat, je iluzorní, teroristé (na rozdíl od nás) něčemu věří, a (na rozdíl od nás) jim jde o ideu. To, v co věří, je ovšem zrůdné, ohavnost před Hospodinem, ale v konfrontaci s těmi, kteří nevěří ničemu, jen tomu, že je třeba se všemi vyjít, mají velkou výhodu. Demokracii a prosperitu si musí vybojovat ty společnosti samy. My jim sice můžeme pomoci, ale naše možnosti jsou velmi omezené: a hlavně přitom musíme dávat pozor na to, abychom tak nečinili na úkor naší bezpečnosti.

V Právu dělají problém z toho, že poslanci (hlavně ti nově zvolení) nejsou v kancelářích k dispozici voličům ze svých obvodů. Tahle věc se nafukuje. Když má člověk problém, řeší ho na jiných, většinou nižších úrovních, než je Poslanecká sněmovna. Možnosti poslanců zasáhnout do dílčích problémů každodenního života voličů jsou velmi omezené hlavně proto, že tato rovina je od nich velmi daleko. Krátká spojení (např. tzv. „poslanecké pomníčky“ při schvalování rozpočtu) byl právem označeny za něco nepatřičného. Navíc vzhledem k poměrnému volebnímu systému jsou poslanci voleni za stranu, vztah mezi nimi a voliči je zprostředkovaný. Aféra má silně populistický charakter.

Předsedkyní lidoveckého poslaneckého klubu se stala Vlasta Parkanová. Její zvolení přivítal i kritik vedení hejtman Juránek, zdá se být (na rozdíl od - obávám se - většiny svých kolegů v klubu) nezatažená do Kalouskova veletoče. Ve straně vznikla iniciativa „Nový kvas“. Lidovci by se měli dát honem dohromady, na kvašení mají času dost. Pokud budou kvasit teď, zbudou, jak se říká, na ocet.

Václav Havel se sešel s Alexandrem Vondrou (jejich vztahy jsou tradičně „nadstandardní“) a vzápětí nato s Jiřím Paroubkem. Smyslem setkání bylo zjevně podpořit Vondru a jemně naznačit Paroubkovi, že jeho odpor k protiraketové základně na našem území je tak říkajíc kontraproduktivní. Paroubek Havlovy názory zdvořile vyslechl, ale trvá na svém. Havlovo upozornění je jistě na místě, i když jeho faktický vliv je dnes mizivý. Co nebylo na místě, byla kdysi jeho podpora Paroubkovi proti nenáviděné ODS. ODS sem, ODS tam, Paroubek je nebezpečný politik a na to, aby ho usměrňoval teď, nemá už Václav Havel vůbec žádné politické instrumenty.

Právo se pozastavuje nad tím, že v Egyptě se pošlapávají lidská práva a vláda provádí nátlak na opozici. Pokud donutí egyptskou vládu dodržovat lidská práva jako v Evropě a netlačit na opozici, stane se z Egypta islámský stát, jako je Írán. Ten se pak už nebude vůbec citlivý na žádné tlaky ze Západu. Prvním úkolem normálního státu (a já předpokládám, že západní státy jsou normální) není šířit všude po světě v sebevražedném nadšení lidská práva a demokracii, ale zajistit svou bezpečnost a přežití. Lidská práva a demokracie jsou významné, ale něco pro ně můžeme udělat jen tehdy, budeme-li živí a silní.

Alexandr Mitrofanov píše v Právu o Jiřím Kalouskovi, že nabídl dva druhy záchrany pro KDU-ČSL, totiž sloučení s ODS na způsob KDU-ČSL a menšinovou vládu s ČSSD. Druhé řešení považuji za nemravné (navíc se takový obrat v orientaci strany ukázal být politicky neproveditelný), ale o to nejde, jde o to první řešení. Jakási „konfederace“ CDU a CSU jde umožněna tím, že na základě jakéhosi srozumění v Bavorsku vůbec neexistuje CDU, zatímco CSU existuje právě jen v Bavorsku. Díky tomu si ty strany vůbec nijak nemohou konkurovat, což je základní podmínka jejich celkem bezproblémové spolupráce. Kalousek by se musel s ODS např. domluvit, že v Čechách bude jen ODS a na Moravě jen KDU-ČSL. A to je na první pohled absurdní.

Papež Benedikt XVI. se během včerejší návštěvy svého rodného kraje vyhnul jakékoli zmínce o výročí teroristických útoků na USA. Katolická církev provádí politiku (nic jiného jí nezbývá, je tak „ustrojena“) a politika je to, jak vidno, pštrosí.

Nemám vůbec nic proti panu ministru Kalašovi, ale přečetl jsem si jeho story o tom, jak se v srpnu šedesát osm dostal na Západ: „První vlak směrem na Vídeň odjížděl v poledne, takže jsme s přítelkyní měli jen dvě hodiny na to, abychom zabalili… Přes hranice jsme přešli raději lesem, co kdyby mezitím zavřeli přechody?“ To prosím není možné. Všude byly dráty a zátarasy, v šedesátém osmém je nikdo neodstraňoval, pan Kalaš by se musel na Západ v tom lese prostříhat. PS sice moc nefungovala, ale počítám, že by ho tehdy byli v optimálním případě slušně vrátili na hraniční přechod, kde by ho pak bez problémů pustili na Západ. Pokud jde o přechody, mám zkušenost tak říkajíc z druhé strany. Vracel jsem se ze zahraničí 23. srpna a příslušník „pohraniční policie“ (nevím, jak se to tenkrát úředně jmenovalo) mne varoval, že v Praze je to blbé, šíří se pověsti o zatýkání, a že pokud jde o mne, tak mne neviděl a můžu bez problémů přejet zpátky do Rakouska. (Této laskavé nabídky jsem nevyužil).

ČSSD prý mění odborníky na vnitro, policii, obranu a tajné služby. Ohrožen je i ministr Bublan a bezpečnostní komise strany (řídí ji expremiér Gross). Tato zpráva je velmi znepokojivá a dává tušit, co by se mohlo dít, dostane-li se Paroubek k moci. Má tahle společnost vůbec dost energie, aby mu v tom zabránila? Každý si nejspíš myslí, že se ho to netýká.

Milan Vodička píše v Mladé frontě Dnes: „…Bush nejdříve Američany přesvědčil, že za atentáty z 11. září stál Saddám Husajn…“ Musím se svěřit s tím, že si vůbec nevzpomínám, že by Bush byl přesvědčoval Američany zrovna o tomhle. Bush mluvil jen o tom, že Al Kajdá působí i v Iráku pod Husajnovými ochrannými křídly.

Místopředseda slovenské vlády Čaplovič prohlásil, že by se Slovensko mělo omluvit Maďarům za to, že na ně byly v roce 1945 uplatněny Benešovy dekrety. Jde hlavně o „přesun asi 40 tisíc Maďarů ze Slovenska“. Soudě podle toho počtu jde o slovenské Maďary, kteří byli na neurčitou dobu podle Benešova dekretu o pracovní povinnosti deportováni na nucené práce do Čech, především do Sudet. Je překvapivé a hezké, že se slovenská vláda chce za tenhle nelidský akt omluvit. Jsa skeptikem, obávám se spíš, že pan Čaplovič dostane za svůj výrok přes nos. V každém případě, pokud to Slováci udělají, vyzvou tím nepřímo Čechy, aby se k tomu postavili podobně čelně, protože česká vina na celé věci je přinejmenším stejně velká jako ta slovenská. Ba řekl bych, že větší: Slovensko bylo po válce v choulostivé situaci.

Středa 13. září

Ústavní soud rozhodl, že prezident Klaus odvolal předsedkyni Nejvyššího soudu Brožovou v rozporu s ústavou. Klaus protestuje a mluví o „posunu od parlamentní demokracie k soudcovskému korporativismu“. To je od představitele exekutivy, ještě k tomu tak ambiciózního, zcela mimořádná drzost. Jediný posun, který je pro demokracii zhoubný, je posun k exekutivě. Posun k exekutivě znamená posun k diktatuře. A soudní moc má ve svobodném, státě představovat poslední odvolací instanci pro občana v situaci, kdy všechny ostatní instance selhaly. Něco jiného je jistě toto ideální poslání a něco jiného faktické obsazení soudcovských funkcí (i v téhle věci jsme hodně poplatní bolševické minulosti a navíc samozřejmě nemohu vyloučit, že paní doktorka Brožová na funkci nestačila): ale prezident ani ministr spravedlnosti ani premiér nejsou kompetentní k tomu, aby o tom rozhodovali. Proto je správný závěr ÚS, že prezident předsedu Nejvyššího soudu jmenuje, ale neodvolává, přičemž na tom „ale neodvolává“ je hlavní důraz.

Zelení v reakci na Paroubkovo chvástání, že má jisté jejich dva hlasy, napochodovali do parlamentu v trikách s nápisem „Ani já nejsem Paroubkův hlas“. Jejich program mi je cizí a nikdy bych je nevolil. Ale nemohu než uznat (a zdůraznit), že je to jediná parlamentní strana, která se dnes u nás chová zcela korektně a konzistentně.

Šéf britských konzervativců Cameron se podle Práva distancoval od údajně hloupé zahraniční politiky USA a od neokonzervatismu. Co jeden neudělá pro volební vítězství. Zdá se, že Tony Blair bude nakonec muset odstoupit, je to svým způsobem v pořádku, byl ve své funkci pěkně dlouho, tak to v demokratických režimech chodí. V té souvislosti je třeba říci, že pan Blair byl statečný politik, který vytrvale hájil nepopulární linii spolupráce s USA v boji proti islámskému terorismu. Pan Cameron naproti tomu je, jak se zdá, obyčejný evropský šašek.

Nerad bych dělal nějaké ukvapené závěry z Topolánkovy aféry s akciemi a bytem. Předpokládám, že věc se veřejně probere a že se dospěje k objektivnímu závěru (aféra je jistě zpolitizována, ale politické síly jsou v tuto chvíli vyrovnány a ještě minimálně čtyři neděle vyrovnány budou). Přesto cítím potřebu zdůraznit, že volba mezi ČSSD a ODS, Paroubkem a Topolánkem je i v této situaci jednoznačná, aféra na ní nic nemění. Paroubkova ČSSD je nebezpečí pro nepevnou českou demokracii. Paní Jílková tlačí v rozhovoru pro MfD Topolánka do velké koalice: velká koalice je jednat druhé nejhorší řešení (hned po Paroubkově menšinové vládě s podporou komunistů). Navíc už ČSSD v době Kalouskova kotrmelce nechtě předvedla, co by velká koalice znamenala: ODS by byla vydána na milost a nemilost bezohlednému podraznictví sociálních demokratů.

Mladá fronta Dnes zveřejnila dva obsáhlé texty k incidentům mezi Slováky a Maďary od slovenského novináře z postkomunistické Pravdy. Druhý z nich obsahuje velmi hrubé chyby, účelově zkreslující to, co se v maďarsko-(česko)slovenských vztazích v letech 1918-1947 (dejme tomu) stalo.

Čtvrtek 14. září

Ministr financí Tlustý se sešel s Milošem Zemanem, aby s ním konzultoval otázku státního rozpočtu a problém s bankou Nomura. V té druhé věci je Miloš Zeman jako člověk, který problém způsobil, osobou nad jiné povolanou. V první věci doporučil Tlustému jako experta (svého někdejšího) exministra financí Rusnoka. Tlustý to přivítal, Rusnoka zaangažuje jako odborníka, kromě toho chce spolupracovat i s odborníky, které nominují ostatní politické strany (Rusnok v týmu nebude za ČSSD, ale sám za sebe). Celá věc vypadá jako pokus obejít najednou Topolánka i Paroubka na cestě za velkou koalicí, pokus, proti němuž se Zeman rezolutně neohradil. Ohradil se pouze exministr Sobotka, kterého Zeman považuje za jednoho z jidášů a nepochybně by mu šel po krku, kdyby k tomu dostal příležitost.

Topolánek souvislosti se svou aférou tvrdí, že se ho chce ČSSD zbavit. Ať už je v té záležitosti namočen a je to věc trestně stíhatelná či nikoli (rozhodnutí s chutí nechávám na kompetentních orgánech), je pravděpodobné, že Paroubek potřebuje ODS zasáhnout, jinak může mít problém. Už i na skoro zcela zmáknuté komentářové stránce Práva leze vycítit stopy jakéhosi slabého remcání. Paroubek to totiž s „razancí“ přehání. Jako všichni manažeři, kteří se vypracovali za minulého režimu, nemá cit pro nuance a takt. V době, v níž se nosilo neomalené buranství (takt byl zbytečný) se tyhle věci asi neměl kde a od koho naučit. Na to by dnes mohl dojet.

Podle ministra zahraničí Vondry „není možné, aby si státy navzájem vnucovaly interpretaci dějin“. To samozřejmě není možné, protože státy žádnou interpretaci dějin nemají a mít nemohou (pokud nejde o státy totalitní). Interpretaci dějin mohou mít jen lidé, jednotlivci, občané, a státům do ní nic není. Státy se mají starat o to, aby občané měli zajištěny podmínky pro činnost, která jim je milá (tedy např. pro interpretaci dějin).

Ať už je současná polská vláda jakkoli podivná, v jedné věci se na rozdíl od českých politiků chová normálně. Je bez zbytečných stupidních řečí ochotna umožnit Američanům, aby na polském území vybudovali protiraketovou základnu. Poláci mají (na základě svých zkušeností) povědomí o tom, že je třeba se bránit a vytvářet si k tomu vhodné podmínky.

Známý slovenský politik, někdejší předseda SDL (nebo ještě KSS?) Peter Weiss, píše o případu maďarské dívky, údajně zmlácené extremisty. Policie SR ji označila za podvodnici, já bych si tím na základě toho, co bylo dosud zveřejněno, nebyl tak jistý. Kromě toho, pan Weiss je zjevně vykutálená slovenská obdoba známého českého odborníka na Maďarsko Palaty. Domnívá se, že maďarský politik Németh se jmenuje „Zsoltán“. Németh se nemůže jmenovat Zsoltán, protože takové jméno v maďarštině vůbec neexistuje. Mohl by se jmenovat buď Zoltán, nebo Zsolt. Druhá možnost je správná.

Pátek 15. září

Zelení podpoří při hlasování o důvěře Topolánkovu vládu, pokud se před hlasováním veřejně zaváže, že neuzavře velkou koalici se sociální demokracií s nebude prosazovat změnu volebního zákona. Obě podmínky jsou pochopitelné a logické.

Topolánek se sešel se slovenským premiérem Ficem. Oba prý potvrdili „vynikající, přátelské, nadstandardní vztahy mezi oběma zeměmi, takové, které nejsou s žádnými jinými státy“ (Ficova slova). Je jistě velmi dobře, že obě země mají mezi sebou po rozdělení federace přátelské a bezproblémové vztahy a v této tradici je třeba pokračovat (dobré vztahy měly obě země mezi sebou i za Mečiara). ČR a SR jsou ovšem suverénní státy, oba si musí zachovat jistou autonomii a není nejmenší důvod k tomu, aby k sobě navzájem přistupovaly jinak než ke svým dalším sousedům. Vztahy by měly být zcela standardní. Což ČR umožní např. kritizovat, bude-li to zapotřebí (a já se obávám, že to zapotřebí může být) nestandardní způsoby, pokud by k nim premiér Fico sáhl (tím jsme i zavázáni všem slovenským stoupencům standardní politiky). A taky by nám dělalo velmi dobře, kdyby v případě, že se do premiérského křesla probije Paroubek a začne dělat nestandardní politiku, se proti tomu i v našem zájmu na Slovensku ozvali. „Nadstandardní“ vztahy mohou bránit racionální a slušné zahraniční politice.

Paroubek reagoval nevraživě na Tlustého schůzku se Zemanem, Zemana si zatím otevřeně kritizovat neodvážil. Stranické špičky si vybíjejí zlost na Tlustém a na exministru Rusnokovi, který přijal Tlustého nabídku ke spolupráci učiněnou na Zemanovo doporučení. Je těžké si Zemanův krok vyložit jinak, než jako (mimo jiné) zatím malou ťafku Paroubkovi a jeho „nulové toleranci“ k vládě ODS. Zeman by mohl udělat v doposavad monolitním táboře ČSSD pěknou paseku. Na nespokojenost s Paroubkem tam asi už teď bude trochu zaděláno. Jaké cíle Zeman sleduje, zatím příliš jasné není: je to jen posedlá nenávist k Sobotkovi? To mi nepřipadá možné. Je to projev toho, že „osobnosti-zakladatelé“ polistopadového režimu (Havel, Klaus, Zeman) začínají být z Paroubka nervózní, protože se bojí tak říkajíc „příliš velké změny“? Paroubek se vymyká, rozhodně (na rozdíl od nich) neprovozuje politiku „ruka ruku myje“. Jen se bojím, že to je jediný rozdíl, který by mu snad člověk s přimhouřením obou očí mohl přičíst k dobru.

„Hnutí nezúčastněných zemí“, potěmkiáda vymyšlená v roce 1961 zaměřená s tichou ruskou podporou na oslabení Západu, koná nyní svůj sabbat v Havaně. Účastní se ho i Čína (Rusko zatím ne). Cílem je výrazněji než v minulosti boj proti americkým imperialistům a jejich přisluhovačům. Prostředky boje jsou zatím omezené (podpora terorismu, tzv. postátňování, tj. okrádání západních firem), ale čínská účast může v budoucnu znamenat obrat. Čína se hospodářsky bouřlivě rozvíjí, moderní technologie dílem krade, dílem si sama vyvíjí. Země, které se v Havaně scházejí, produkují v nejlepším případě ropu, v horším drogy, v nejhorším (Kuba) zhovadilou ideologii, všeho bude v boji s křižáky a sionisty zapotřebí. Jak to bude hezké, až válku proti nám povede „Hnutí nezúčastněných zemí“!

Sobota 16. září

Nový ministr Julínek provádí velké personální změny ve vedení ministerstva. Kromě toho vyměnil i všech deset členů správní a dozorčí rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Bez ohledu na to, jaký je, bude nebo taky nebude pan Julínek ministr zdravotnictví, nic jiného mu nezbývá. Bývalý premiér Paroubek privatizoval celé české zdravotnictví do rukou dr. Ratha a novému ministru nezbývá než s tím něco udělat, pokud nechce fungovat jen jako strašák do zelí v obrovitém soukromém podniku dr. Ratha.

Nová Zemanova iniciativa (setkání s Tlustým) dělá předsedovi ČSSD Paroubkovi jakési starosti. Dal totiž exministru Rusnokovi, který projevil ochotu zapojit se do jakéhosi ministerského pracovního týmu, okamžitě najevo, co ho čeká. V ČSSD, aspoň tam, kam dosáhnou pracky jejího předsedy, si už ani neškrtne, a kromě toho, jeho mravně pochybené jednání by mělo být ohonorováno vyloučením ze strany. To jsou jakési lehce předlistopadové manýry (pan Paroubek pana Rusnoka zatím naštěstí ještě nemůže zavřít). Nevím, zda se takovými prostředky dá udržet stranická kázeň a jednota v stále ještě relativně svobodném prostředí. Pokud ano, je to další smutné svědectví o stavu ČSSD.

Prezident Klaus se pozval Václava Havla u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin na oběd. Havel předtím konzultoval neformálně situaci v české zahraniční politice při setkání s ministrem Vondrou (ten, jak se zdá, hodlá zaujmout v ODS místo vyklizené v roce 1997 Janem Rumlem). „Sešli jsme se proto, že jsem měl obavu, aby se nám v těch ostrých střetech tohoto supervolebního roku nerozpadl základní konsensus o směřování české zahraniční politiky“ (oba mají ten dojem nejspíš proto, že Paroubek projevil v posledních dnech značnou svébytnost, zejména v otázce americké protiraketové základny – nejde ani tak o to, jaké stanovisko zaujal, ale jaké řeči kolem toho vedl). Zeman se schází s Tlustým a přihrává mu lidi do expertního týmu. Nemají náhodou tři hlavní protagonisté polistopadového vývoje strach, že si teď to, co budovali mnohaletým úsilím, v zuřivých sporech a hádkách, bez velké námahy přivlastní bývalý ekonomický náměstek národního podniku Restaurace a jídelny?

Vatikán, vždy tak vstřícný k muslimskému světu a vždy tak kritický k USA, má problém. V Pákistánu, Turecku, Jordánsku, Palestině, Kuvajtu atd. se zvedá rozhořčení nad papežovými výroky o islámu (nebo lépe řečeno v souvislosti s islámem) na univerzitě v Regensburgu. Ty reakce jsou podobná směs komplexů méněcennosti, nenávisti a emancipačního úsilí, jakou projevovali v minulosti vůči Západu Rusové, jen asi desetkrát silnější. Bude odstartována další kampaň podobná té s karikaturami proroka Mohameda? Ať se multikulturalisté a pacifisté snaží sebevíc, ten, komu o to jde, si nějakou záminku vždycky najde.

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky