Říjen 2006

Začaly spory o televizi budoucnosti

Silvie Blechová

Start digitální revoluce v tuzemském televizním éteru je od minulého týdne opět v nedohlednu. Invaze prvních čistě digitálních stanic, ohlášená původně na jaro 2007, se odsune minimálně o několik měsíců. A je dokonce možné, že zdržení nástupu konkurence pro současné televizní kanály budeme počítat na roky. Soud totiž ve středu (06. 09. 2006 - pozn. red. CS-magazínu) vyhověl žalobě TV Nova a zrušil licence, které na jaře dostalo šest nových digitálních stanic. Z rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která vítěze vybírala, prý není patrné, proč si vybrala zrovna je.

Na první pohled je ten spor jasný. Na jedné straně stojí mocná Nova, které se nechce s nikým dělit o miliardový reklamní koláč, a tak zdržuje digitalizaci jak může. Na druhé straně šest televizí (plnoformátové stanice Febio TV, TV Pohoda, TV Barrandov, zpravodajská Z1, hudební Óčko a regionální RTA), které na jaře dostaly licenci, investovaly stamiliony do rozjezdu a teď tápou v nejistotě, co bude dál. Minimálně do října, kdy rada znovu rozhodne.

Není pochyb o tom, že největší tuzemská komerční televize, která do soutěže neúspěšně přihlásila celkem osm projektů (a na dva digitální kanály má nárok automaticky ze zákona), by si ráda držela co největší zisky z reklamy. A že by jí v tom zpoždění startu digitálního vysílání (zkombinované s faktem, že od ledna 2008 bude zrušena reklama na veřejnoprávní televizi) výrazně pomohlo.

Přesto je naznačenou optiku nutné trochu pootočit. Soudní verdikt z minulého týdne je jen logickým vyústěním chaosu, který nástup digitálního vysílání v České republice od počátku provází. Politici dosud nenašli energii na to, aby představili jeho jasnou koncepci a především mantinely, v nichž má toto epochální a komplikované osvobození tuzemských diváků proběhnout. Výsledkem je, že pole ovládli nejmocnější hráči mediálního trhu.

A čerstvý verdikt do něj jasno rozhodně nevnesl. Soudce Jan Ryba ho zdůvodnil slovy, že „pravidla je třeba nastolit na počátku a nelze je v průběhu měnit“. To podstatné, tedy které konkrétní změny podmínek jsou podle soudu nepřijatelné a proč, jsme se ale nedozvěděli. „V této chvíli vám nemůžu říci víc, než že to proběhlo,“ říká k rozsudku Ryba a dodává: „Nejdříve se podrobné zdůvodnění rozsudku musejí dozvědět obě strany.“ Na to má soud měsíc. Potom má rada ze zákona povinnost rozsudek zveřejnit. Radní trvají na tom, že rozhodli správně a že případné zmatky padají na vrub chaoticky se měnícím zákonům, upravujícím digitální vysílání v Česku.

V tuto chvíli jsme tedy odkázáni jen na to, co nám prozradí žalující strana. Námitek Novy bylo mnoho. Ze zdůvodnění odmítnutých žadatelů prý například nebylo jasné, podle jakých kritérií byly žádosti zamítnuty. Nově rovněž vadilo, že nebylo jasné, jaké televize by měly zaplnit digitální prostor – v podmínkách na počátku se mluvilo o tom, že se rozdají licence na plnoformátové a (blíže neupřesněné) tematické kanály, v průběhu soutěže ale rada sestavila seznam typů projektů, kterým dá přednost. Rada například odmítla i projekt Novy na placený sportovní kanál s tím, že placené kanály by v počátku digitalizaci spíše brzdily. Nova na to namítla, že zadání se o tom, zda mají být kanály placené či nikoli, nezmiňuje.

Nova se svými stížnostmi není sama. Žalobu podali i další neúspěšní žadatelé (vedle TV Prima ještě třeba zájemci o provozování kanálů Step PR, Lyra TV nebo Minority TV). Všichni napadli radu ze stejných důvodů – její rozhodnutí bylo neprůhledné, ve zdůvodněních byly rozpory. Uvidíme, jak rozhodne o námitkách druhé skupiny televizí další soud, který by měl vynést rozsudek tento týden.

S výhradami k práci rady souhlasí víceméně všichni, kdo mají k situaci na mediálním trhu co říci. Přijímají je dokonce i soudem postižení držitelé licencí. Ti jsou rozhodnuti, že kdyby nakonec o licence definitivně přišli, nebudou náhradu škody za zmařenou investici žádat na Nově, ale na státu.

Všichni upozorňují na to, že zmatek, který digitalizaci v Česku provází, má na svědomí laxní přístup politické elity. Vláda se poprvé o digitalizaci zmínila v roce 2000. Poté následovalo období, které pedagog a mediální specialista Milan Šmíd minulý týden shrnul v textu pro Lidové noviny jako „pět let živelného vývoje koncepcí a legislativy, ovlivňovaného nejrůznějšími partikulárními zájmy“. Nejprve si soukromé analogové televize prosadily snadnou pozici tím, že mají nárok na prodlužování licencí až do let 2017–2018. Poté dostaly část digitálního trhu automaticky k dispozici. Zákon, který upravuje přechod na digitální vysílání, byl po řadě odkladů a přesunů přijat až letos v květnu.

Současným problémům by bylo možné alespoň částečně předejít tím, že by se digitální licence jednoduše prodávaly. Tomu ale zatím nic nenasvědčuje. Perspektiva je dosti neradostná. Vysílací rada vydá na podzim nové rozhodnutí, a pokud dnes tvrdí, že rozhodla, jak nejlépe mohla, můžeme se vsadit, že vybere stejné vítěze. Ostatně udělala to mnohokrát v minulosti v podobných případech sporů o rozhlasové licence. A kolotoč sporů se bude opakovat. To ale nemůžeme potřebovat. Nebylo by v takové situaci nejlepší radu vyměnit a nechat o tak důležité věci, jako je výběr konkurence pro dnešní vládce televizního trhu, rozhodovat někoho, kdo není spojen s dosavadním chaosem? Poslancům, kteří se zabývají médii, se zatím do komentářů moc nechce, v pomalu rozbíhající se Poslanecké sněmovně ještě nevznikla ani mediální komise. Nicméně až vznikne, je jisté, že o problémech kolem digitalizace a osudu vysílací rady bude mluvit. A možná víc než mluvit – podle místopředsedy mediální komise z minulého volebního období Petra Plevy (ODS) radní chybovali – a nebylo to poprvé.

(Respekt, www.respekt.cz)