Říjen 2006

Nomura čeká na výplatu

Petr Fischer

Česko neuspělo s odvoláním proti výroku arbitrů ohledně sporu s bankou Nomura. Dá se ještě ubránit před výplatou odškodnění?

Japonská investiční banka Nomura žádá 40 miliard korun, tolik peněz ale zřejmě nedostane. První nález arbitráže jasně odmítl, že by český stát uvalením nucené správy na Investiční a Poštovní banku a následným prodejem ČSOB provedl nepřípustné vyvlastnění majetku – nejprve jakési znárodnění a pak privatizaci. Právní kancelář Squire, Sanders & Dempsey, která ve věci zastupuje český stát, tuto část výroku soudu prodává jako svůj úspěch. Nemůže ani jinak, když v tom hlavním, pokusu o zrušení celého sporu, neuspěla, přestože většina odborníků předpokládala, že odvolání ve Švýcarsku nebude přijato. Londýnský soud konstatoval prakticky totéž co v předchozích arbitrážích se společností CME, která bránila svou investici v televizi Nova. I v případě Nomury došlo k porušení mezinárodní dohody o ochraně investic, tentokrát nikoli se Spojenými státy, nýbrž s Nizozemím. Stručně řečeno: český stát se proti Nomuře provinil tím, že poskytoval finanční pomoc jiným bankám a Nomuře nedal ani korunu, čímž na trhu vznikly nerovné podmínky. Soud tu vystupuje ve zvláštní roli ochránce spravedlnosti trhu a kritika dotační politiky státu.

Český stát tedy určitě něco zaplatí, pokud ovšem nebude celý proces zastaven a nedojde k mimosoudnímu vyrovnání. To bude ale obtížné. Nomuru totiž popudila nejen protižaloba českého státu, který žádá 111 miliard jako odškodnění za náklady na nucenou správu v IPB (devět miliard korun spadá na nedodržení privatizační smlouvy, zbytek na špatný prodej akcií IPB), ale i žaloba na dva manažery Randalla Dillarda a Davida Thirska, kteří jsou stíháni za údajný podvod při prodeji akcií Českého piva. Nomura to prostřednictvím svého mluvčího v Česku Jiřího Hrabovského označila za „zneužití trestního stíhání k zastrašování Nomury“, existují údajně důkazy o tom, že Paroubkova vláda iniciovala urychlení celého případu u policie, vládní úředníci to ale odmítají.

Finanční válka

V médiích a u soudů tak běží regulérní válka mezi Nomurou a českým státem. Nový ministr financí Vlastimil Tlustý, který od začátku kritizoval postup Zemanovy vlády při uvalení nucené správy na IPB a jejím prodeji – všichni si pamatují slova politiků z ODS o „krádeži za bílého dne“ – je teď v citlivé pozici. Rád by v této válce vyhlásil mír, který by přinesla mimosoudní dohoda o uzavření sporu, jež by stát nepřišla ani na korunu. Zároveň by se tím ale relativizovala jeho předchozí slova, která podporují argumenty Nomury, že byla v Česku okradena.

Vlastimil Tlustý chce o nulové variantě ihned začít jednat, ostatně už jednou, v roce 2002, byl takový dokument na stole. „Jednání s Nomurou v lednu 2002 došla až k návrhu draftu urovnání sporu, předjednali jsme nulovou variantu,“ vzpomíná tehdejší ministr financí Jiří Rusnok. „Nomura měla eminentní zájem ten spor skončit, nešlo jí o peníze, pro tak velkou banku pár desítek miliard korun nic neznamená. Nomura se bála reputačních rizik. Poškození dobré pověsti jí mohlo zavřít dveře v dalších investicích,“ dodává exministr.

Proč tehdy nedošlo k podepsání dokumentu, který mohl vše ukončit a navždy vynulovat rizika proher u arbitrážních soudů? Vláda nechtěla? „Na plénu vlády se ten draft nikdy neprojednával, hovořili jsme o tom jen v užším kruhu na předsednictvu vlády, a tehdy bylo jasně řečeno, že to necháme být, měl to vyřešit budoucí ministr,“ popisuje tehdejší situaci Jiří Rusnok. Důvody k odkladu byly spíše politické. Bylo před volbami a vláda by dohodou s Nomurou dala částečně za pravdu kritikům, kterým se zásah v IPB nelíbil. „Celá ta záležitost byla ještě hodně čerstvá,“ komentuje Rusnok. Byla tu i komplikovaná dohoda s ČSOB, která by musela s urovnáním sporu souhlasit, protože i ona je jako soukromý subjekt vlastněný belgickým kapitálem součástí sporů s Japonci. Zřejmě by se to neobešlo bez dalších nároků ČSOB vůči českému státu. To vše nakonec rozhodlo o tom, že vhodný okamžik pro smetení sporu byl promarněn.

Nová vláda a ministr financí Bohuslav Sobotka se k Rusnokovu dokumentu už nevrátili, kabinet se svým ministrem šel klidně do arbitráže o desítky miliard, i když věděl, že rizika jsou obrovská. Teprve po verdiktu londýnského soudu premiér Jiří Paroubek vážně naznačil, že by byl ochoten jít na smír, ale připomněl znovu, že je ve hře i ČSOB, která o ukončení sporu nechtěla slyšet a stát jí odmítal dát peníze. Případné nulové mimosoudní vyrovnání, o němž hovořil Paroubek, Sobotka a teď nový ministr financí Tlustý, se hodně zkomplikovalo rozhodnutím arbitrážního soudu v Londýně. Nomura má momentálně lepší výchozí pozici.

Příliš velká rizika

Zkusit jednat o nulové variantě se ale musí, je to pořád lepší než čekat na výsledky dalšího arbitrážního soudu, které české straně zatím příliš nevycházejí. Důvody nemusejí být ve slabém právním zastoupení (renomovaným právním kancelářím zastupujícím ČR v kauze Nomura už stát zaplatil přes tři sta milionů korun), jak v minulosti několikrát naznačoval bývalý premiér Paroubek, nýbrž ve slabém finančním a politickém odhadu. Některé bitvy o peníze jsou v politice tak riskantní, že se do nich nemá jít, ani kdyby takový ústupek znamenal přiznání chyby a nahrál by opozici. Ušetřené státní peníze jsou pro voliče možná důležitější než přesvědčení, že jsme z pozice mravní tehdy (při uvalení nucené správy na IPB) jednali správně, v zájmu stability a zachování peněz střadatelů. I to je ale relativní. Prohraná desetimiliardová arbitráž o investice v Nově neuškodila v politice nikomu. ODS, ČSSD ani bývalému řediteli TV Nova Vladimíru Železnému.

(Respekt, www.respekt.cz)