Říjen 2006

Boj proti alkoholu podle severského vzoru

Luděk Frýbort

Mám, prosím, skandinávské země velmi rád a aniž bych se chlubil, dobře je znám. Kdyby mě emigrační vítr nezavál zrovna do Německa, velmi ochotně bych se stal naturalizovaným občanem třeba švédským. Což mi nebrání vidět některé ne zrovna ozdobné detaily skandinávského života, především značně rozšířené a velmi nekulturní ochlastovství. Tím víc mě nedávno dojala zpráva, že finský zástupce v EU se hotoví vydat návrh na potírání démona alkoholu od řeky Bugu až k ostrovům Azorským dle svého domácího mustru. Nu, nebudu teď dumat nad tím, jak by asi protialkoholické tažení v praxi dopadlo; místo toho si dovolím vylíčít několik vlastních zážitků.

Byl jsem kdysi ve Finsku pozván na venkovskou tancovačku. Odbývala se ve velké dřevěné budově uprostřed lesa, a jak ani jinak být nemůže, nebyla v baru k dostání kapka piva, natož něčeho říznějšího, jen samé fanty, sprity a jiné cukernaté roztoky. Přítomný policajt bděl přísně nad tím, aby se neděla nějaká podpultová nepravost. Přesto bylo veškeré účastnictvo do hodiny ztřískané pod obraz Páně, a kdyby jen, pod něj. Inu, přijeli mládenci a panny, zpod kabátu vytáhli flašku, skryli se s ní za borovici, rozevřeli ústa dokořán a nalili do nich, co se tam vešlo. Načež zakouleli očima, zachroptěli a upadli do kómatu.

Jindy jsem v městě Malmö nastoupil do vlaku, mířícího k převozní lodi na německou Rujanu. V kupé seděli dva švédští gentlemani, tak vyžehlení a upjatí, až jsem tváří v tvář té vznešenosti propadl nejistotě a přemístil se raději vedle, kde mě nějaký Maďar bavil opakováním věty „Csek koróna nincs valuta.“ Asi jinou neuměl. Po hodince té kratochvíle – to už se vlak nalézal na lodi – mě napadlo se podívat, co dělají zmínění gentlemani. Lezli po všech čtyřech chodbičkou ve stavu, jejž je s ohledem na jemnější povahy lépe nepopisovat.

Abych si užil překrásné lyžovačky v švédských horách – přísahám, že tak nádherný sníh Alpy ještě neviděly – podnikl jsem plavbu jiným korábem z dánského Frederikshavenu do švédského Göteborgu. Byla noc, aut na seřadišti málo, i těšil jsem se, že si během čtyř hodin mořeplavby někde v koutku schrupnu. Haha! Loď připomínala škuner piráta Flinta po úspěšné loupeži. Chlast tekl proudem, řev a váda, ožralí mi padali přes nohy, vrávorali, škytali, zvraceli, jeden z jakéhosi jen kořalům zjevného důvodu bral z portmonky peníze a házel se do moře… Podnikli všichni tu plavbu, ani nevystupovali a hned se touž lodí vraceli zpátky, jen aby si řádně ožrali hubu. S vplutím do mezinárodních vod se totiž otevře lodní bezdaňový, leč i tak svinsky drahý obchod, a co tam kdo ukořistí, hned odšpuntuje a nalije si do chřtánu. Přemýšlím, měl-li finský delegát na mysli toto, hovořiv o skandinávském vzoru.

Přitom jde o vzor, mírně řečeno, pokrytecký. Kořalku, víno i silnější pivo lze ovšem koupit výhradně jen v pochmurných státních krámech, přísně odměřené množství, jen jednou za čas a pěkně draho. My vám dáme, ochlastové! Ale tamhle za baráčkem, co zří oko mé, stojí Švéd a vymývá jakousi mně až příliš důvěrně povědomou skleněnou aparaturu. V krámku hned proti přísnému erárnímu obchodu každý může nakoupit flaštiček ne sice alkoholu, ale bohatého výběru trestí: ginová, araková, rumová, i všelijaké jiné, jež ani sám neznám. Mužský, co zrovna vymyl skleněnou aparaturu, si jich pár vybere a nalije do výrobku sice ilegálního, ale jak zřejmo, v ilegalitě velkoryse obcházené. I takový jest skandinávský vzor.

Výsledkem ušlechtilých snah je, že na krásném a sympatickém Severu lid nejen holduje obžerstvu v míře, překonané snad pouze na svaté Rusi, ale hlavně že stoletím poloviční prohibice byla zničena pijácká kultura. Není znalectví a fajnšmekrovství, Švéd či Fin se odnaučil pít pro radost a dobrou náladu, pít s mírou, jejíž překročení my ostatní pokládáme za nepříjemný a nechtěný úraz. Nikoli; chápe se láhve s pevným úmyslem se rychle a do němoty ožrat, nepokládaje ten stav za nehodu, nýbrž za důkaz jakéhosi gerojství. Snad, Bože, naděl, evropská komise finskou předlohu neschválí. Věřím a doufám, že zejména páni komisaři z jižnějších a vinorodých zemí Unie budou mít tolik rozumu a třeba i vlastního zájmu, aby té katastrofě zabránili. Pro jistotu si ale ještě honem zajedu k svému falckému vinaři a nakoupím zásob, protože čert věř politikům.