Říjen 2006

Draculu už na jeho hradě nechtějí

Johanna Grohová

Slunci nestálo nic v cestě, obloha hrála modrými odstíny a prstenec okolních rumunských kopců zářil svěží zelenou barvou. Jen stěží se to dalo nazvat kulisou navozující ponurou atmosféru pro hororový příběh o krvežíznivém hraběti Draculovi. Když ale domnělý „Draculův“ hrad Bran ležící uprostřed transylvánských hor vykoukl zpoza zatáčky, nezbývalo, než jen vydechnout a podvědomě se pohroužit do legendy o krvelačném upírovi. Impozantní hrad balancující na skalním ostrohu prožívá převratné časy, ač to na první pohled patrné není.

Nová, ale značnou nejistotou zahalená epocha se začala psát letos v květnu. Do podhradí přijel rumunský ministr kultury, aby přivítal Dominika von Habsburg, staronového majitele Branu. Tento osmašedesátiletý newyorský architekt je vnuk královny Marie, která hrad ve dvacátých letech minulého století přebudovala ve svoji rezidenci. Už po její smrti, před osmapadesáti lety, rodina musela po abdikaci krále Michala sídlo opustit. V lednovém nečasu komunistická armáda donutila členy královské rodiny nasednout do náklaďáku, který je měl navždy odvézt pryč.

„Nikdy jsem tu od té doby nebyl,“ přiznal šedovlasý potomek Habsburků, když mu zástupce rumunské vlády předával klíče od hradních bran. „Prožívám opravdu silné emoce, jsem zpátky na místě svého mládí, kde jsem vyrůstal, chodil do školy, hrál si,“ dodal. Na dobu nuceného odchodu (bylo mu tehdy deset let) vzpomíná s pohnutím. Dobře si vybavuje, jak se v něm bouřil pocit ponížení a bezmoci. „Velmi mi vadilo, když jsem musel otevřít svůj kufr a ukázat, co v něm mám,“ vzpomíná.

Dominik von Habsburg nikdy nepočítal s tím, že by se hrad mohl vrátit do jeho rukou, a to ani po pádu komunismu v Rumunsku. Získat zpět zabavené nemovitosti bylo v Rumunsku donedávna téměř nemožné. Restituenti mohli pouze žádat o finanční kompenzaci. Země si před vstupem do Evropské unie snaží co nejvíce vylepšit svoji image. Před třemi lety vláda zákon změnila a bývalí majitelé či dědicové mohou nyní žádat o vrácení samotných nemovitostí. O to překvapivější je, že jedna z prvních dokončených restitucí se týká právě hradu Bran. Nejde o ledajaký dům, ale o hlavní atrakci Rumunska, které navzdory krásné přírodě stále na větší příliv turistů čeká. Nejde také o ledajakou rodinu, ale o příslušníka cizí dynastie, jejíž impérium kdysi zabíralo i velkou část dnešního Rumunska.

Čeká Draculu nucený exil?

Architekt, který prožil většinu svého života v Americe, zatím nemá odpověď na otázku, jak s hradem naloží. „Pokud vím, tak se sem nechystá přestěhovat, přece jen jeho život je někde jinde,“ říká ředitel muzea Narcis Dorin. Restituční dohoda garantuje, že ještě další tři roky bude hrad fungovat jako muzeum královny Marie. Mezi lidmi v podhradí se už teď šíří obavy z budoucnosti.

„Slyšel jsem, že z něho má být luxusní hotel. To by byla hrůza, přišel bych o živobytí,“ strachuje se místní prodavač ovčího sýra a pálenky. Přes veškerou popularitu hrad není výdělečný a Habsburg, bez ohledu na svůj původ, postrádá prostředky, aby mohl na provoz doplácet. Ale popřel, že by se z Branu stalo hotelové zařízení.

O krk jde nejvíc samému Draculovi. Dominiku von Habsburkovi se paradoxně nelíbí to, co stojí za širokou popularitou této středověké stavby. Spojení s fiktivní postavou považuje až za zvrácené. „Nemyslím si, že tato nereálná postava má zde své místo,“ prohlásil. Tisícům turistů, kteří ročně Bran navštíví, ale pranic nevadí, že postava, podle níž kniha o Draculovi vznikla, na Branu nikdy nežila. Uvnitř hradu sice není o Draculovi ani zmínka, ale podhradí nenechá nikoho na pochybách, že toto je Draculovo teritorium. Všechno od sklenic přes trička, víno až po vařečky je tu a la Dracula.

Předlohou pro postavu Draculy byl hrabě Vlad II. Tepeš, zvaný Narážeč, který si údajně liboval v nejbolestivějších mučicích technikách. Právě jím se spisovatel Bram Stoker inspiroval při psaní světově proslulého hororu. „Podle všeho byl Vlad Tepeš na Branu v roce 1462 krátce vězněn,“ vysvětluje prodavačka lístků Cristina.

Dominik von Habsburg nemá uznání ani vůči Stokerovu románu. „V životě nevkročil do Rumunska, nikdy nebyl dál než ve Vídni,“ upozorňuje. Nicméně přiznává, že knihu četl a viděl i některé z mnoha filmových verzí. „To, že Bran je Draculův hrad, je výmysl komunistického režimu,“ dodává. Jenže Bran svým zasazením do divoké scenerie, záplavou věží a věžiček, sítí nepřehledných chodeb a pokojovým labyrintem dokonale vyhovuje jako zázemí pro horor. A proto, ač je příběh o Draculovi vymyšlen, ač zde nikdy Vlad Tepeš nežil, sotva si lze představit, že by tato legenda vymizela z paměti lidí. Pověsti navíc mívají obvykle jednu podstatnou vlastnost: nesmrtelnost.

(MFDNES)