Říjen 2006

Praha zapáchá na každém kroku

Magda Hettnerová

Obyvatele Prahy sužují desítky druhů zápachu - z výfukových plynů, z nečistot, skládek nebo z míst, kde se scházejí bezdomovci. Inspekce životního prostředí však musí Pražany zklamat: jen za samotný zápach uložit pokutu jeho původci nemůže.

Pár japonských turistů si zhnuseně zacpává nos a nevěřícně zírá na Pražany, se kterými u stanice metra Národní třída už nic nepohne. Je osm hodin ráno a mezi podnikateli v oblecích a úřednicemi na pochůzkách se motají dva bezdomovci. Blábolí, z krabice jim sem tam ukápne na zem laciné víno, zakopávají o tři špinavé spáče na dlažbě. Celé okolí stanice čpí neúnosným zápachem moči, nemytých těl a zkyslého vína.

Lidé bez domova nejsou jediní, kdo útočí na čichové receptory Pražanů. Metropole páchne na každém kroku trochu jinak.

Vůně benzinu a zápach cukrárny

Co opravdu páchne? A voní něco objektivně? „To je velice složité,“ přemýšlí vedoucí oddělení ochrany ovzduší pražského inspektorátu České inspekce životního prostředí Květoslava Bartošová. „Je to totiž subjektivní záležitost a každému voní něco jiného. Někomu voní cukrárna, jinému benzinka,“ říká.

Na jednom místě se ale shodne většina Pražanů - je jím Ústřední čistírna odpadních vod na Císařském ostrově. „Před několika lety jsme řešili stížnosti od našich obyvatel, protože kaly z této čistírny se vyvážely nákladními auty za Prahu, a protože bylo zrovna horké léto, silně to páchlo,“ říká mluvčí Prahy 6 Martin Šalek. Problém nakonec vyřešila změněná trasa, kterou auta začala jezdit.

„Spousta lidí si také stěžuje na zápach z pražské skládky v Ďáblicích,“ upozorňuje vedoucí oddělení ochrany životního prostředí pražského magistrátu Josef Janota. „Většinou jsou to však nově přistěhovaní obyvatelé z okolních částí, hlavně z Březiněvsi. Oni ale věděli, že tam ta skládka je, tak se s tím musí smířit,“ dodává Janota.

Stížnostmi na místa, která zapáchají, se zabývají jednotlivé městské části, magistrát a také Česká inspekce životního prostředí. „Stížností, které ročně obdržíme, je minimálně,“ upozorňuje ředitel oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí Pavel Martan. Ačkoli jsou některé stížnosti oprávněné, za mnohými se skrývají jen nevyřešené sousedské spory.

Takový případ řešil pražský magistrát například před pěti lety v Čakovicích. „V rodinném domku bydlela dvojice lidí, která si stěžovala na nesnesitelný zápach z blízké udírny ryb. Nakonec jsme udělali rozsáhlou vyhodnocovací akci, při níž bylo určeno asi šest lidí z místního úřadu, kteří pravidelně obcházeli v průběhu jednoho měsíce několik míst v okolí. Zjišťovali, zda je tam cítit nějaký zápach, nebo ne,“ vzpomíná Janota.

A výsledek? „Ani jeden z nich žádný zápach nezaznamenal. Teprve když Ministerstvo životního prostředí České republiky vypracovalo zprávu o výsledcích šetření, stížnosti ustaly,“ dodává.

Nejvíc zapáchají auta

Největším znečišťovatelem ovzduší je však podle odborníků v metropoli doprava. „Většina velkých továren je už totiž zrušena,“ upozorňuje Květoslava Bartošová. Jako oblast s nejhorším ovzduším byla letos vyhlášena centrální část Prahy 5. „Z 90 procent za to může doprava,“ tvrdí mluvčí Prahy 5 Jiří Baumruk. „Necháváme si proto zpracovat studii, abychom věděli, co se s tím dá dělat,“ dodává.

Nejsou to však jen výfuky, které Pražanům nevoní. „Nedávno jsem jel autobusem 191 a byla plná bezdomovců. Vydržím hodně, ale tenhle zápach byl tak silný, že jsem musel vystoupit a dojít to pěšky,“ stěžuje si student Jan Jakub.

Problémem jsou podle Janoty i pizzerie, restaurace a stánky s rychlým občerstvením. „Ne vždy jsou totiž výdechy z těchto zařízení správně umístěny a pak mohou, zejména v centru města, obtěžovat obyvatele nejen hlukem, ale i zápachem,“ vysvětluje Janota. Donutit majitele k nápravě je však podle něj obtížné. „Zápach je těžko měřitelný a špatně se provozovateli dokazuje. Většinou to skončí domluvou,“ dodává Janota.

Magistrát navíc nemůže ani udělit pokutu, protože to je v kompetenci České inspekce životního prostředí. „Od srpna letošního roku platí novela zákona, která ruší emisní limit. Tím pádem nám zabraňuje odebírat pachové vzorky a uložit pokutu,“ povzdechne si vedoucí oddělení ochrany ovzduší České inspekce životního prostředí Stanislav Bosák.

Co páchne nejvíce

Ústřední čistírna odpadních vod v Troji: hnijí nashromážděné kaly

Hlavní nádraží: páchnou stánky, moč a nečistota

Smíchovský pivovar: výroba piva vydává výrazné aroma

Autobusové nádraží Florenc: na čich útočí výfukové plyny i špína

Stanice metra Národní třída: zapáchá zde alkohol a moč

MITAS v Zahradním Městě: společnost vyrábí pneumatiky

Michelská pekárna i výroba pečiva silně zapáchá

Skládka v Ďáblicích: hnije odpad z celé Prahy

Park Portheimka Smíchov stal se útočištěm bezdomovců

Magistrála u Národního muzea: obyvatele obtěžují výfukové plyny

Zdroj: Krajská hygienická stanice Praha a tipy čtenářů MF DNES

Regionální mutace| Mladá

Páchne čistička i autobusy. Zákon ale neporušují

Zápach z čističky vod či z kuchyně restaurací dokáže lidem pěkně znepříjemnit život, Česká inspekce životního prostředí si na jeho původce „došlápnout“ nemůže. „Nová vyhláška, která nabyla účinnosti od letošního srpna, znemožnila inspekci odebírat vzorky pachových látek,“ upozorňuje ředitel oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí Pavel Martan.

Na co si obyvatelé v Praze nejčastěji stěžují? A můžete jim pomoci?

Nejčastěji si lidé stěžují na místa, kde je větší koncentrace autobusů, jako například na Vítězném náměstí v Dejvicích. A pak si lidé stěžovali také na určité lokality, kde se však jednalo o pálení odpadků. A to nám nepřísluší stejně jako zapáchající autobusy. To jsou totiž jenom malé zdroje, které spadají do kompetence místní městské části. Stížnosti byly také například na několik topenišť v Hostivaři.

Lze z vašeho pohledu říci, která místa v metropoli zapáchají nejvíce?

Nejvíce problémů je asi s Ústřední čistírnou odpadních vod na Císařském ostrově.

Dá se ten zápach nějak zmírnit?

Dá a pracuje se na tom. Jsou to ale akce, které si žádají velkou investici. Což také znamená, že budou časově náročné.

Uložili jste jejím provozovatelům někdy pokutu?

Pokutu jsme dali, ale byla nakonec zrušena.

Hrozí jim tedy nějaký postih?

Ne, protože nová vyhláška, která nabyla účinnosti od srpna letošního roku, změnila zákon platný od roku 2002 a kvůli tomu už nemáme možnost ukládat pokuty. Výjimkou je jen případ, kdy se prokáže další porušení životního prostředí, pak je možné pokutu uložit.

Jak je to možné?

Pachové látky byly totiž vyčleněny ze seznamu znečišťujících látek a Česká inspekce životního prostředí má ze zákona oprávnění odebírat vzorky a měřit emise pouze znečišťujících látek. Čili tato právní úprava znemožnila odběry vzorků pachových látek. Ale proč by se také odebíraly, když není stanoven žádný limit.

A jaký byl?

Byl dost přísný - padesát pachových jednotek a měřil se přístrojem, který se jmenuje pachový olfaktometr.

V současné době tedy nikdo neporušuje zákon, když vypouští zápach do ovzduší?

Pokud neporušuje další zákonem stanovené limity, ukazatele a dodržuje technicko-provozní podmínky, tak ne.

Kolik pokut jste uložili během loňského roku?

Náš oblastní inspektorát pro Prahu uložil asi tři. Ostatní inspektoráty sice také nějaké uložily, ale všechny byly nakonec v odvolacím řízení zrušeny.

(MFDNES)