Říjen 2006

Izraelský premiér Ehud Olmert světu

Dámy a pánové, světoví vůdcové.

Já, předseda vlády Izraele, mluvím k vám z Jeruzaléma tváří tvář hrozným záběrům z Kfar Kany. Každé lidské srdce, kdekoli je, musí být zasaženo bolestí a odvrací se od pohledu na takové obrázky. Neexistují slova útěchy, která by mohla zmírnit velikost této tragédie. Přesto se vám dívám přímo do očí a říkám vám, že stát Izrael bude pokračovat ve své vojenské kampani v Libanonu.

Obranné síly Izraele (IDF) budou pokračovat v útocích na cíle, z nichž jsou střely a rakety Kaťuša odpalovány na naše nemocnice, domovy pro seniory a mateřské školy v Izraeli. Dal jsem pokyny bezpečnostním silám a jednotkám obrany, aby pokračovaly v ničení odpalovacích plošin raket Kaťuša a útočili na místa, z nichž násilníci bombardují Izrael.

Nebudeme se zdráhat, nebudeme se omlouvat a nestáhneme se. Pokud budou oni pokračovat v odpalování raket na Izrael z Kfar Kany, tak my budeme pokračovat v bombardování Kfar Kany. Dnes, zítra i pozítří. Zde, tam a všude jinde. Děti ve Kfar Kaně mohli dnes nerušeně spát ve svých domovech, kdyby agenti ďábla nezabrali jejich zemi a neobrátili životy našich dětí v peklo.

Dámy a pánové, je čas, abyste pochopili: Židovský stát už nebude více pošlapáván. Už déle nedovolíme nikomu zneužívat populační centra k tomu, aby bombardovali naše občany. Nikdo se nebude moci dále skrývat za ženy a děti proto, aby zabíjel naše ženy a děti. Tato anarchie skončila. Můžete nás odsoudit, bojkotovat nás, můžete nás přestat navštěvovat a pokud to bude nutné, my přestaneme navštěvovat vás.

Dnes zde zastupuji hlas šesti milionů bombardovaných občanů Izraele, kteří zase mluví hlasem šesti milionů zabitých Židů, spálených na prach a popel zločinci v Evropě. V obou případech ti, kdo jsou zodpovědní za tyto hrůzné činy, byli barbaři zbavení veškeré lidskosti, kteří se oddali jedinému cíli: vymazat židovský národ z tváře Země, jak řekl Adolf Hitler, či vymazat Izrael z mapy, jak prohlašuje Mahmúd Ahmedínežád. A vy, tak jako jste tato slova tehdy nebrali vážně, je ignorujete i dnes. A proto, dámy a pánové, světoví vůdcové, se to znovu již nebude opakovat.

Už nebudeme znovu čekat na bomby, které nikdy nezasáhly plynové komory. Nikdy už nebude znovu čekat na záchranu, která nikdy nepřijde. Nyní máme své vlastní vzdušné síly. Židovský lid je nyní schopen stát proti těm, kdo chtějí naše zničení - tito lidé se nebudou už více schovávat za naše ženy a děti. Už se více nebudou moci vyhýbat své odpovědnosti. Každé místo, z něhož jsou kaťuše odpalovány na stát Izrael, bude legitimním cílem k našemu útoku. Musí to být řečeno jasně a veřejně, jednou pro vždy. Můžete nás soudit, vyobcovat, bojkotovat, hanobit. Ale zabíjet?

Absolutně ne! Před čtyřmi měsíci jsem byl zvolen stovkami tisíc občanů do úřadu premiéra vlády Izraele na základě mého plánu na jednostranné stažení z 90 procent oblasti Judeje a Samaří, míst zrodu a kolébky židovského lidu, skončit většinu okupace a umožnit palestinskému lidu obrátit list a uklidnit věci do té doby, než dozrají podmínky k vytvoření trvalého vyrovnání mezi námi.

Premiér, který byl mým předchůdcem, Ariel Šaron, učinil úplné stažení z pásma Gazy zpět k mezinárodním hranicím a dal Palestincům šanci vybudovat pro sebe novou zemi. Premiér před ním, Ehud Barak, ukončil dlouhotrvající přítomnost Izraele v Libanonu a stáhl jednotky obrany zpět k mezinárodním hranicím a zanechal zemi cedrů, aby vzkvetla, rozvinula se a ustavila svou demokracii a ekonomiku. Co dostal Izrael výměnou za toto všechno? Získali jsme aspoň minutu klidu? Setkala se naše ruka, natažená k míru, s povzbuzující potřesením? Mírová iniciativa Ehuda Baraka z Camp Davidu na nás uvolnila vlnu sebevražedných atentátníků, kteří zabili a rozmetali na kousky více než 1000 obyvatel, mužů, žen a dětí. Nevzpomínám si, že byste tehdy byli tak rozzuřeni. Možná proto, že my jsme nedovolili televizím detailní záběry rozsekaných lidských těl izraelských mladíků v delfináriu? Nebo zničených životů lidí rozsekaných během oslavy pesachové večeře v Park Hotelu v Netanyi? Co jste mohli dělat - to jsou zvyky, které máme. Nemáváme částmi těl před kamerami. Truchlíme tiše. Netancujeme na střechách při pohledu na těla dětí našich nepřátel - vyjadřujeme opravdový zármutek a lítost. To je příšerné chování našich nepřátel. Nyní oni proti nám povstali.

Zítra oni povstanou proti vám. Už je vám důvěrně známa vražedná chuť tohoto teroru. A zakusíte ještě více.

A Šaronovo stažení z pásma Gazy, co nám přineslo? Palbu raket Kassim na pokojné osady a únosy vojáků. A opět, nezaznamenal jsem vaši, takto alarmující, reakci. A po šesti letech, stažení z Libanonu přineslo urážky a zločiny nebezpečného íránského agenta, který ovládl celou zemi ve jménu náboženského fanatismu a pokouší se vzít si Izrael jako rukojmí na své cestě do Jeruzaléma - a odtamtud dále do Paříže a Londýna.

Nebývalá teroristická infrastruktura byla ustavena Íránem na našich hranicích, ohrožující naše občany, sílící před našima očima, očekávající na chvíli, kdy se země ajatolláha stane jadernou mocností, aby nás dostala na kolena. A nenechte se mýlit, my nepůjdeme ke dnu sami.

Vy, vůdcové svobodného a osvíceného světa, klesnete na kolena spolu s námi. Proto dnes, zde a nyní, přináším konec této přehlídce pokrytectví. Nevolám po stejné vlně reakcí tváří tvář stovce lidí, kteří jsou zabiti každý den v Iráku. Sunnité zabíjejí šíity, ti zase sunnity a všichni zabíjejí Američany - a svět zůstává potichu. Jsem silně tlačen, abych připomněl podobnou reakci, když Rusové zničili celé vesnice a vypálili velká města, aby potlačili vzpouru v Čečensku. A když NATO bombardovalo Kosovo po téměř 3 měsíce a drtilo civilní populaci - tehdy jste také byli zticha. Co je to tedy v našem případě, o židech, pronásledované menšině, co podněcuje ve vás ten nesmírný smysl pro spravedlnost? Co my máme, co všichni ostatní nemají? Se silným a jasným hlasem, dívaje se přímo do očí, zde stojím otevřeně před vámi a neomlouvám se. Nekapituluji. Nefňukám.

Je to bitva za naši svobodu. Za naši lidskost. Za právo vést normální životy uprostřed našich uznaných, legitimních hranic. Je to také vaše bitva. Modlím se a věřím, že to pochopíte. Protože pokud ne, budete toho později velmi litovat, pokud už nebude pozdě.

31. 7. 2006

(www.eurabia.cz)