Říjen 2006

Nic menšího než zničení Hizballáhu nemá cenu

Roman Joch

Jako mantru opakují mnozí, že Izrael reaguje na útoky Hizballáhu „nepřiměřeně“. Co asi tak podle nich přiměřené je: pár bojovníků Hizballáhu zabít a dva z nich odvléct? Jak infantilní! V Libanonu již zemřelo přes sto civilistů a jejich smrt bude marná, tudíž neospravedlnitelná, pokud Izrael Hizballáh jen oslabí, ale nezničí. Jinými slovy, pokud zastaví své vojenské operace předčasně. To by časem přišla nová vlna násilí a další stovky mrtvých. Jen jeden cíl může smrt mrtvých civilistů zpětně ospravedlnit – a tím je kompletní zničení Hizballáhu. Pokud Izrael zastaví své akce dřív, než tohoto cíle dosáhne, jednal nemravně. A nemravné je taky mezinárodní společenství, které k tomu Izrael nutí.

Z hlediska spravedlnosti jsou za nynější oběti odpovědni Hizballáh a ti, koho je nástrojem – Sýrie a Írán. Z hlediska politické prozíravosti však svůj díl viny mají i USA a Izrael. Totiž, když se gauner chová jako gauner, jedná vzhledem ke své přirozenosti normálně. Nenormálně jedná ten, kdo se domnívá, že gauner se jako gauner chovat nebude. A v tom spočíval omyl USA i Izraele.

Omyl USA: americký důraz na demokracii na Blízkém východě je nevhodný. Volby přivedly Hizballáh do vlády a USA to vnímaly jako další krok na pochodu demokracie vpřed.

Pokud za demokracii považujeme svévolnou vládu většiny, pak na demokracii není nic dobrého. Západní pojetí demokracie je však jiného: jedná se o vládu, jež chrání svobody jednotlivců a zároveň se opírá o souhlas většiny ovládaných. Když však vládnou – byť demokraticky zvolení – gangsteři a teroristé, pro něž svoboda jednotlivce nic neznamená, nejedná se o liberální demokracii, ale o tyranii lůzy. Taková „demokracie“ má být odmítnuta vždy a všude. A demokratický vzestup Hamasu či Hizballáhu k moci nemá být vnímán jako pokrok na cestě k demokracii, nýbrž jako překážka na cestě k vládě zodpovědné. Kdekoli ve třetím světě má být prozápadní liberální vláda, byť nedemokratická, mnohonásobně preferována před demokraticky zvolenými vrahy a teroristy.

Omyl Izraele: v květnu 2000 tehdejší izraelský levicový premiér Ehud Barak stáhl izraelské jednotky z jižního Libanonu. Křesťanská, proizraelská Jiholibanonská armáda gen. Lahada, která spravovala jiholibanonské nárazníkové pásmo, zkolabovala. Její pozice obsadil a mnohé jiholibanonské křesťany uvěznil Hizballáh.

Tak uvažoval levicový liberál: Hizballáh nás momentálně neohrožuje, proto stáhnu jednotky z jižního Libanonu, čímž dokážu celému světu, že jsem mírumilovný, nechci ukrást libanonské území, jež jsem dočasně okupoval jen z bezpečnostních důvodů.

Hizballáh to vnímal jinak: ne oni se stáhli, ale my jsme je vyhnali! Zesílíme své útoky, až je nakonec zaženeme do moře!

Omyl Izraele tak vedl k zanechání dosavadních spojenců, libanonských křesťanů, v rukou Hizballáhu; k posílení Hizballáhu; a v posledku i k oslabení izraelské bezpečnosti.

Jaké poučení by si měly vzít Izrael, USA i celý západní svět? Za prvé, nyní kompletně zničit Hizballáh; cokoli menšího by bylo jen zaděláváním na další mrtvé. Za druhé, v jižním Libanonu opět ustavit kanton pod vládou dobře vyzbrojené křesťanské milice a v Libanonu celém podporovat prozápadní křesťany. A za třetí, konfrontovat ty, kdo jsou zdrojem problému a jichž je Hizballáh jen nástrojem: Sýrii a Írán. Způsobit jejich režimům existenční ohrožení podporou protirežimních skupin.

Stane-li se tak, nynější mrtví nezemřeli zbytečně.

(MFDNES)