Říjen 2006

Tajemství českých příjmení

Pavla Kubálková, Věra Duždová

V Česku je čtvrt milionu různých příjmení. Odkud se vzala a jak vznikala česká příjmení? Která příjmení jsou u nás nejčastější? Stejně jako křestní jména, i většina příjmení má svůj původ a historii.

Podle jazykových příruček tvoří příjmení ve slovní zásobě národa zvláštní skupinu. Jsou totiž zbavena významu slova, z něhož vznikla, často se od něho liší pravopisem nebo skloňováním. Jsou dědičná zpravidla po otci a přecházejí v přechýlené podobě na manželku a na dcery. Stále častěji se však stává, že se při sňatku snoubenci dohodnou, že si žena ponechá své dosavadní příjmení, popřípadě že ženino příjmení budou používat oba manželé, potažmo jejich děti. A kolik u nás různých příjmení vlastně je? K dubnu letošního roku bylo podle údajů centrálního registru občanů 114 682 různých příjmení osob mužského pohlaví. Ženských příjmení bylo evidováno 143 062. Dohromady tedy 257 744. Ještě v roce 1997 bylo v Česku přes 240 tisíc příjmení. Informace z roku 2002 udávaly celkové číslo o 2303 nižší. Znamená to tedy, že vymíráme a s námi i naše příjmení. Situace se nyní zlepšila, a to hlavně proto, že přibývá cizinců, kteří mají české občanství. Mezi „českými" příjmeními tedy můžeme najít jména jako Vögerl, Šábo, Raptopoulos, Kážmér, Acs, Aflitanovský, Akak či Györög. Sňatkem s cizincem zřejmě přišla ke svému příjmení i žena, která se jmenuje druhým jménem Savane, Abayazeedová, Meindorfer či Potts. V seznamu přibyla také zdvojená příjmení. Žena si totiž může nechat jak jméno, které měla za svobodna, tak k němu přijmout i manželovo. I těch stále přibývá. Nositelkou dvou příjmení je například herečka Klára Trojanová-Pollertová.

Nejčastějšími českými příjmeními jsou už dlouhodobě Novák/Nováková, Svoboda/Svobodová, Novotný/Novotná, Dvořák/Dvořáková a Černý/Černá. První dvacítku, která se de facto nemění, uzavírají Benešovi, Fialovi a Sedláčkovi. Naopak nejméně častá jsou například příjmení Adamický, Čelo, Žužová nebo Zvončiková. Tato jména mají pouze jednoho nositele.

Historie používání příjmení sahá až k císaři Josefu II. V mnoha jazykových příručkách se totiž můžeme dočíst, že příjmení jako závazné hlavní jméno máme u nás od 1. listopadu roku 1780. Tehdy totiž císař vydal patent, který ustaluje používání druhého jména. Jiné zdroje mluví až o roku 1786. „Kauza" příjmení má kořeny ještě hlubší. A to v patentu vydaném 3. února 1776. V něm je vůbec poprvé zakázána svévolná změna jmen, a to v Haliči. Nejdokonaleji byl však propracován patent týkající se jmen židovského obyvatelstva, přijatý 23. července 1787. Jím se všem Židům nařizovalo nejen přijetí stálých příjmení, ale navíc i rodných křestních jmen. Až mnohem později měli ti, komu se jejich příjmení nelíbilo, možnost si ho změnit. Před několika lety to stálo dvacet korun a dnes si změnu můžete koupit za tisíc korun. To by mohli zřejmě ocenit hlavně ti, kterým by se nelíbilo jejich příjmení Kakáč, Šourek nebo třeba Hajzl.

Některá jména jsou i přes propast staletí připravena vydat svědectví o svých nositelích. To alespoň tvrdí Vladimír Mates, autor knihy Jména tajemství zbavená. Původ příjmení je totiž řazen hned do několika kategorií. Těmi jsou například vlastnosti duševní a tělesné (příjmení Hruška, Hrdina či Špaček), podle původu (například Pražák, Stránský nebo Polách), stavu a zaměstnání (to je Kuchař, Pekárek nebo Ševčík), kategorie jmen osobních (například Brož, Průša a Šebek), jmen cizího původu (příkladem je například Böhm), jmen národů (třeba Slezák), názvů měst (také Pražák), nebo polohy bydliště (to je třeba Březina či Zbahna).

Do kategorie „dějů" patří například příjmení Dohnal. Obsahuje v sobě příhodu, která se stala, možná i opakovaně, jeho vzdáleným předkům. Příjmení Čapek je zdrobnělinou od základního jména Čáp. Příjmení Skoutajan je naopak takzvané „předložkové". Navíc je v něm předložka spojena v jedno s názvem místa, odkud dotyčný pocházel, než se přestěhoval někam jinam. Existuje však i „zeleninová skupina", do které patří třeba příjmení Mrkvička, Petrželka, Cibulka a Křenek.

Přinášíme vám proto přehled deseti nejčastějších českých příjmení spolu s vysvětlením jejich původu, „žebříček" je doplněn o nejméně častá, neobvyklá, kuriózní či hanlivá příjmení.

Deset nejčastějších příjmení v Česku a jejich slavní nositelé

1. Novák, Nováková, 69 633 lidí v Česku. Původ: Nejvíce předků dnešních Nováků dostalo své jméno proto že měli zpoždění - přišli do lokality již dříve osídlené. Nebyli tedy starousedlíky, ale lidmi novými. Za přijetí mezi občany města či vesnice museli často i platit. Nováky ale byli i lidé obrácení na novou víru. Novákem nazývali také ševče, který dělal nové boty a odmítal opravovat staré. Totéž se týkalo i krejčích. Novák znamenal i zlepšovatele či novátora. Novák byl i synonymem pro člověka, jenž se chytá nových poznatků a snaží se je uplatnit.

2. Svoboda, Svobodová, 51 616 lidí v Česku. Původ: Patří do kategorie "podle stavu a zaměstnání". Podle staré charakteristiky svobodu a svobodníků jde o svobodné a nepoddané sedláky. Ti tvořili největší část oněch svobodu. Existovala však ještě jedna charakteristika: udata, hrdina. Svobodou však mohl být nazván i ten člověk, který se přestěhoval z některé vsi, která měla slovo svoboda ve svém názvu.

3. Novotný, Novotná, 49 452 lidí v Česku. Původ: Je v podstatě totožné s příjmením Novák, tedy někdo, kdo přišel do obce nový. l obecná slova novotný, novák mají hodně podobný osud: zastarala a mizí z živé řeči i ze slovníků. Zaslechnout ho můžeme ještě v některém nářečí.

4. Dvořák, Dvořáková, 45 554 lidí v Česku Původ: Je odvozené ze „stavu a zaměstnání". Předkové dnešních Dvořáků mohli tedy být: sedláky, majiteli (nebo i nájemci) svobodného dvora. Jakožto „dvořáci" byli osvobozeni od závazků ke šlechtické vrchnosti, s výjimkou krále. Dvořáky byli nazýváni i lidé na hospodářském dvoru pracující. A také lidé pohybující se u jiného dvora - šlechtického, či královského hradu nebo zámku. Stejně jako „dvořan" to byl i výraz pro označení zdvořilého člověka.

5. Černý, Černá, 36 230 lidí v Česku. Původ: Patří do kategorie „podle vlastností duševních a tělesných". Osoba takto pojmenovaná měla nápadně černé vlasy, tmavou pleť (mohla být i cizího původu), černé vousy či oči a podobně. U někoho to mohla být záliba v černé barvě šatů nebo třeba koní.

6. Procházka, Procházková, 32 846 lidí v Česku. Původ: Patří do kategorie jmen, která byla odvozena „podle dějů" a částečně i „podle zaměstnáni". Důvod k tomu, aby byl někdo nazván Procházkou, byl například ten, že se nápadně často procházel, miloval procházky a často o nich také mluvil. Takové jméno však dostal i kdejaký tovaryš, který se vrátil z procházky po cizích zemích, kde byl na takzvaném vandru. Někde Procházka říkali prý i tomu, kdo utekl z panství.

7. Kučera, Kučerová, 30 939 lidí v Česku. Původ: Člověk takto nazývaný se přistěhoval do nové lokality ze vsi Kučerov nebo Kučíř. Není ani vyloučeno, že tak začali říkat předkové sousedovi, který žil například v domě U kučeravé hlavy. Někdy mohl dostat přezdívku Kučera někdo, kdo měl kučeravou hlavu.

8. Veselý, Veselá, 26 201 lidí v Česku. Původ: Kromě nepatrného počtu výjimek, kdy tak byli pojmenováni zvlášť nápadní „rytíři smutné postavy" na základě kontrastu a sousedské ironie, dostali toto jméno lidé optimističtí, kteří se sami uměli smát a z mnoha věcí se radovat. Zapomenout by se nemělo ani na ty, kteří se přestěhovali z mnoha „veselých" vsí.

9. Horák, Horáková, 24 853 lidí v Česku. Původ: Lidé mohli nazývat tímto jménem například toho, kdo přišel z hor, a proto mu říkali Horák, přestože se jmenoval třeba Líska. Obecně se však nejvíc používalo jméno Horák u lidí, kteří žili v horách, podhůřích nebo na kopcích, ale i pro obyvatele Horácka.

10. Němec, Němcová, 22 595 lidí v Česku. Původ: Mnohý z prapředků dnešních Němců dostal své jméno, protože byl z Německa a přistěhoval se mezi Čechy. Další pak proto, že kdysi byl jeho dávný předek v Německu na vandru nebo na zkušené. Výjimkou nebylo, že někomu jeho sousedé začali říkat Němec proto, že vychvaloval Německo a německý řád, nebo na Němce neustále nadával. Němcem se mohl stát i ten, kdo si vzal za manželku dívku z německé rodiny.

(Český a slovenský