Říjen 2006

Úkol pro tři tisíce úředníků

Ondřej Kundra

Češi přemýšlejí, co budou prosazovat během svého předsednictví EU.

Sedíme v jedné z poslaneckých kanceláří v labyrintu pražských malostranských paláců. Kromě unikátního prostoru pracovna ničím nevyniká – stůl, počítač a pár židlí. Nicméně za dva a půl roku může být nájemce téhle místnosti jedním z nejdůležitějších lidí v Unii. „Snažím se teď do sebe vstřebat co nejvíc informací o tom, co předsednictví v Unii obnáší,“ říká novopečený poslanec a kandidát ODS na ministra pro nově zamýšlené ministerstvo evropských záležitostí Petr Gandalovič. „Teď zrovna pro mne spolupracovníci připravují data o tom, jak vedly Unii ostatní země. Z téhle analýzy si chci udělat obrázek o tom, jakých chyb se vyvarovat a čím se naopak inspirovat.“

Z pozice „evropského ministra“ by měl být Gandalovič hlavním mozkem českého předsednictví (potrvá půl roku od ledna 2009). Jeho úřad má nejen koordinovat práci všech zdejších úředníků zapojených do evropské agendy, ale především vymyslet leitmotiv českého předsednictví – tedy vytipovat několik klíčových bodů, jejichž prosazení si Česko vytkne jako svoji prioritu. „Jelikož jsme v minulosti zažili hodně různých zákazů a bariér, naše předsednictví by si mělo vzít za cíl jejich odstraňování a nezavádění dalších vůči zemím, které do Unie teprve vstoupí, jako třeba Bulharsko nebo Rumunsko. V posilování svobod by mohla být naše přidaná hodnota,“ říká Gandalovič. Řeč je především o zrušení přechodných omezení pro unijní nováčky týkajících se práce v zemích „staré“ EU. Právě v době českého předsednictví se totiž bude rozhodovat, zda země jako Francie, Německo nebo Rakousko otevřou své trhy, nebo je na dalších pět let nechají zavřené.

Vedle otevíraní trhů by chtěl Gandalovič narýsovat i reformu společné zemědělské politiky. Francie, největší příjemce zemědělských dotací, reformu minulý rok zablokovala, nicméně souhlasila s tím, že v roce 2009 se pokusí na nějakém „kompromisním řešení“ s ostatními zeměmi dohodnout. „V době našeho předsednictví může být na dohodu vhodná atmosféra. Vycházím z toho, že Francie bude tlačena na nějakou reformu kývnout,“ říká Gandalovič. „Chtěl bych proto prosadit odstranění subvencí a cel, která dnes drží v pasti zemědělce především v rozvojových zemích.“ Podle poslance ODS je to pro obyvatele Unie důležité především ze dvou důvodů. Zlevní se tím řada produktů a sníží se hrozba bezpečnostních konfliktů v těchto zemích. Třetí českou prioritou pro předsednictví by pak mělo být ještě přijetí Chorvatska do EU a stabilizace Balkánu.

I když není jisté, zda nakonec jeho úřad kvůli turbulencím na zdejší politické scéně vznikne (vyloučené není to, že nakonec bude za koordinaci českého předsednictví zodpovědný politik ČSSD), Gandalovič chce co nejdřív zahájit s ostatními stranami jednání, jehož cílem by mělo být „dosažení shody na společné vizi českého předsednictví v EU“. „Čím větší bude na prioritách našeho předsednictví shoda, tím lépe se nám je pak bude prosazovat v Unii,“ říká David Král z Institutu pro evropskou politiku. „Mimo to, bude-li mezi politiky konsensus na společné předsednické vizi, případné předčasné volby, ke kterým by mohlo kvůli zdejší politické nestabilitě dojít, by nemusely znamenat takový problém.“

Najít kompromis ohledně společné vize by nemělo být tak složité. „Na prioritách jako uvolnění pracovních trhů nebo reforma zemědělské politiky se s ODS shodujeme. Předsednictví v EU je něco, co by mělo být dění na domácí politické scéně nadřazené,“ říká zahraničněpolitický expert ČSSD a poradce odstupujícího premiéra Jan Hamáček. Podobně to vidí i kandidát na šéfa zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Ondřej Liška (zelení). Dohoda napříč politickými stranami ostatně není v Unii nic neobvyklého, v minulosti k ní došlo například v Itálii a nyní se rýsuje v Německu, které bude EU šéfovat za půl roku.

České předsednictví bude znamenat velký zápřah pro zdejší byrokratický aparát. Například Rakousko, které vedlo Unii v první polovině letošního roku, začalo se školením svých úředníků tři roky dopředu. „Soustředili jsme se hlavně na pilování angličtiny a francouzštiny, a na to, aby úředníci dokázali dobře zvládat vedení různých výborů a komisí a uměli vyjednat kompromis,“ říká Georg Schnetzer z rakouského ministerstva zahraničí. „Své lidi jsme posílali učit se, jak vést Unii, hlavně do Irska a Nizozemska, které stály v čele EU před námi.“

Rakouské předsednictví zajišťovalo více než dva tisíce lidí, z toho tři sta jich bylo speciálně kvůli předsednictví nově přijato. Podobně tomu bylo i ve Finsku, které Unii kormidluje nyní. V Česku by se mělo o vedení Unie podělit zhruba tři tisíce úředníků (nově přijato jich má být asi čtyři sta). Ti mají mít mimo jiné na starosti koordinování více než dvě stě padesáti pracovních skupin (například zemědělské, bezpečnostní, zdravotnické), budou zajišťovat setkání hlav pětadvacítky, pravidelná měsíční jednání rezortních ministrů nebo případné summity EU s americkým a ruským prezidentem.

Jak jsou tedy na tuto misi připraveni? Ještě v únoru lidovecký ministr zahraničí Cyril Svoboda kritizoval fakt, že ministerstva ani dva měsíce po zřízení tzv. „centrálního registru“ (vznikl pod Úřadem vlády, aby shromažďoval byrokraty vyčleněné na předsednictví a zajišťoval pro ně školení) nenahlásila skoro nikoho, a že tudíž není ani koho připravovat. Dnes je ale už registr z velké části naplněný a od září by měli zdejší úředníky experti z jiných evropských zemí začít učit, jak vést důležitá jednání a orientovat se ve složitých unijních rozhodovacích procesech. Jazyková školení si pak má zajišťovat každé ministerstvo samo (do poloviny roku 2008 musí mít všech tři tisíce úředníků složeno předepsané zkoušky). „I když se ministerstva zlepšila ve vytipovávání odpovědných lidí, kteří teď můžou začít být školeni, s jazykovými znalosti jsme stále hodně na začátku,“ říká ředitel sekce EU na ministerstvu zahraničí Libor Sečka.

(Respekt, www.respekt.cz)