Říjen 2006

Kudy vede cesta k míru

Emanuel Mandler

Finsku se podařilo uskutečnit velikou věc: shromáždilo pro humanitární potřeby palestinské organizace Hamás na 500 milionů dolarů. S ohledem na nedostatek potravin a finančních prostředků na palestinském území je tato půl miliarda potřebná, o tom těžko pochybovat.

Palestinci tyto prostředky potřebují o to víc, že vzhledem k okolnostem nebyli a nejsou „samoživitelé“. V dlouhodobém boji s Izraelem vzniklo společenství, které si v Evropě těžko dovedeme představit. Vše je tu podřízeno jedinému cíli: boji s židovským státem a jeho porážce. Už od dětského věku se tam lidé učí bojovému umění, boj je základem jejich života. A tak to, že se takové společenství není samo schopno uživit, není otázka genů (lenosti), nýbrž toho, že bojovníky, třebas i budoucí, musí někdo zásobovat potravinami, předměty denní spotřeby a – zbraněmi.

Je v logice věci, že na počátku nynějšího jednání o míru na Středním východě byly palestinským organizacím nabídnuty značné materiální prostředky vyjma zbraní. Tyto organizace (konkrétně Hizballáh) nabízenou pomoc odmítly. Bylo totiž zapotřebí, aby splnily několik podmínek, z nichž hlavní zněla, že musí uznat existenci Izraele jako státu. To pro organizace, jejichž hlavním cílem je zničení Izraele, nebylo možné. Jednání nevedlo k cíli; na základě této skutečnosti se však celá sbírka pro Hamás jeví v poněkud jiném světle.

Dnešním dárcům prostředků pro Hamás bylo víceméně lhostejné, zda Palestinci a arabské státy uznávají Izrael, nebo ne. Jenomže tato podmínka není druhořadá: pokud muslimské státy Izrael neuznají, znamená to, že považují za potřebné smést jej do moře, a cesta k další válce zůstává otevřená. Nynější sbírka na Hamás tak vlastně mimo jiné poskytuje útočníkům čas, aby seskupili síly k boji proti nenáviděnému nepříteli.

Nesmí nás plést mírnost a zdánlivě i mírumilovnost celé akce. To je rub politiky, kterou převzaly palestinské organizace od Jásira Arafata. Tvář tohoto palestinského vůdce byla dokonale janusovská: když se to hodilo, přesvědčil svět, že mu jde hlavně o udržení míru, když se však hodil opak, vyzval k intifádě proti Izraeli. Toto pokrytectví bylo zřejmě jednou ze skutečností, které přispěly k nedávnému skandálu tím, že inspirovaly cynické i citlivé kreslíře ke karikaturám Proroka.

Vraťme se však k situaci na Blízkém východě. Nejzávažnějším důvodem k poslednímu izraelsko-palestinském střetnutí byly rakety, které vysílaly palestinské militantní organizace, na Izrael. Ty rakety, kterých v době konfliktu vysílal Hizballáh na židovský stát stovky, nebyly a nejsou zadarmo. Ví někdo v Evropě, kolik z prostředků, které Evropa palestinským organizacím poskytovala jako pomoc, podpořily nákup těchto raket? Tím nechci říci, že půl miliardy dolarů z nynější sbírky bude sloužit na nákup vojenské techniky. Mám pouze podezření, že několik z těchto milionů přece jen na nákup zbraní zbude…