Říjen 2006

Kasina s imunitou

Zbyněk Petráček

Nový terorismus se nás přímo nedotkl, ale podmínky tu nemá špatné. Český stát by měl nad sebou větší knutu, kdyby existovala společná protiteroristická politika EU. Jenže tato agenda leží stále na národních vládách. Jak říká Věra Řiháčková z institutu Europeum, která se analýzou protiteroristických politik zabývá, Brusel v tomto směru vydává jen rámcová doporučení, která nejde vymáhat. Proměnu těchto doporučení ve vymahatelný příkaz by musely nejprve odsouhlasit národní vlády, což je častý začarovaný kruh EU. Co z toho plyne pro Prahu? Česko podle Řiháčkové nemá zkušenosti s novými formami terorismu, takže s nimi nedokáže plně zacházet, a proto kopíruje zahraniční vzory. Když potom přijde impulz zvenčí (například podniknout něco s anonymním prodejem telefonních SIM karet) a zároveň neexistuje společný evropský postoj, úředníci ministerstva vnitra se rozhlížejí po jednotlivých státech EU a praxi v nich. Když zjistí, že v těchto státech panují větší protiteroristické kompetence, vyžadují je u nás také, neboť „jinde to tak chodí“. Řiháčková říká, že tento systém není ani stabilní, ani politicky neutrální. Hlavní problém vidí v koordinaci mezi institucemi, neboť informace tu většinou jsou, pouze není jasné, kde se k nim dostat, „ale je otázka, jestli by to vyřešil nový úřad“.

Europoslankyně Jana Hybášková považuje za největší české minus v boji proti terorismu neexistenci trestní odpovědnosti právnických osob. Tím je totiž Praha v rámci EU unikátní. Na tento zádrhel upozorňuje i vládní akční plán, ale zdá se, že problém právnických osob tady bude trvat až do novely trestního zákoníku. Do té doby mohou rizikoví cizinci obcházet pobytový zákon tak, že založí obchodní společnost, která může prát peníze (například kasino) nebo nelegálně přepravovat lidi. O konkrétních případech již psal český tisk. Před rokem uvedl magazín MF Plus, že policie se zaměřila na dva arabské podnikatele, kteří v lázních Darkov a v rehabilitačním ústavu Kladruby zajišťovali péči pro arabskou klientelu. A protože dotyčný majitel firmy nefunguje na českém území jako fyzická, nýbrž jako právnická osoba, není trestně zodpovědný, tudíž má de facto imunitu.

K dalším českým minusům Hybášková řadí zákon o fungování bank, který neumožňuje automatické dohledání informací. V případě konkrétních kauz se potom bank dotazují samotní vyšetřovatelé či zpravodajci. Již před třemi lety psal Respekt o tajné zprávě BIS, z níž vyplynulo, že kontrarozvědka sleduje účty arabských nadací Al Haramein a Third World Relief Agency, vyšetřovaných v USA a Británii kvůli podpoře terorismu. Tato praxe jednotlivých dotazů vede podle Hybáškové k „více než častému“ úniku informací. Automatizovaný anonymní bankovní registr by takovým únikům zabránil. Co má tedy Česko podle Hybáškové dělat především? Přijmout trestní odpovědnost právnických osob. Přijmout zákon o kontrole zpravodajských služeb. Zavést registr bankovních účtů. Zbavit anonymity prodej telefonních karet. A dalších asi patnáct bodů.

Jak už bylo řečeno, EU nemá společnou protiteroristickou politiku a Brusel vydává jen rámcová nařízení. Ale i když má protiteroristický koordinátor Gijs de Vries pouze slaďovací pravomoci, určitou užitečnou knutu Česko pocítí. Například problém zdejší beztrestnosti právnických osob totiž nezůstal zcela ve vzduchu. Ještě před pár lety na něj mohla poukazovat opozice nebo novináři ve svých článcích. Nyní však, jak říká Věra Řiháčková, si tuto kolonku u České republiky neodškrtnul evropský protiteroristický koordinátor. Jinými slovy – Gijs de Vries zaregistroval, že v této zemi jako jediné v rámci EU nelze snadno zmrazit účty a majetky právnických osob.

(kráceno)

(Respekt, www.respekt.cz)