Říjen 2006

Co by se stalo, kdyby Spojené státy nevtrhly do Iráku?

Daniel Pipes

Mnohé věcí by dopadly jinak, kdyby se George W. Bush na jaře 2003 rozhodl proti invazi do Iráku. Z některých hledisek by situace byla horší. Irácké obyvatelstvo by stále ještě trpělo pod totalitní vládou Saddáma Husajna. Vratká ekonomika, bomby v autech a etnické nepokoje, kterým dnes čelí Iráčané, představují mnohem menší zlo než chudoba, bezpráví, brutalita a barbarství, které bylo jejich údělem od roku 1979 do roku 2003. Regionální bezpečnost by byla ohrožena. Saddám Husajn napadl dva suverénní státy (Írán v roce 1980 a Kuvajt v roce 1990) a vypálil rakety proti dvěma dalším zemím (Saúdská Arábie a Izrael). Je vysoce pravděpodobné, že by znovu projevil svou agresivitu, tentokrát možná ve snaze zabránit přepravě ropy přes Perský záliv. Kromě toho sponzoroval sebevražedný terorizmus proti Izraeli a udržoval úzké vztahy s brutálním režimem Bašíra Asáda v Sýrii. Pokud by Iráku vládl megaloman s prostředky k výrobě zbraní hromadného ničení a úmyslem jich použít, bezpečnost Spojených států by byla ohrožená. Husajn ukázal, čeho je schopen už v roce 1988, když opakovaně nechal použít chemické zbraně, dokonce proti vlastním občanům (v jedné z vesnic v roce 1988 bylo usmrceno 5 000 lidí). Jeho propojení na Al-Kajdu mohlo vést k tomu, že by s ní spolupracoval při nasazení zbraní hromadného ničení i proti Spojeným státům.

Kdyby však k válce nedošlo, byla by situace v jiných ohledech možná lepší. Evropské postoje vůči Spojeným státům by byly lepší. Průzkumy veřejného mínění a další fakta ukazují, že válka v Iráku podnítila nepřátelství vůči Američanům, a to v míře od roku 1945 bezprecedentní. Muslimské nepokoje se válkou zhoršily. Silná radikalizace je zjevná nejen v zemích s muslimskou většinou (dobrými příklady jsou Turecko, Jordánsko a Pákistán), ale i v západních zemích (Velká Británie). Vnitropolitická scéna ve Spojených státech by byla bez této války méně rozpolcená. Solidarita po událostech 11. září ochladla už před začátkem války v Iráku, válka však vyostřila napětí, symbolizované zvýšenou zatrpklostí v amerických prezidentských volbách v roce 2004.

Všeobecně lze říci, že prospěšnost války se týká hlavně bezpečnosti a nepříznivé stránky války se týkají především postojů. Svět je bezpečnější, když Husajn čeká na soudní proces ve vězeňské cele, je však také více rozdělený. Bushova vláda dosáhla vojenský úspěch, z politického hlediska však selhala.

Celkově přinesla válka víc pozitiv než negativ. Nepopulárnost a zatrpklost jsou cenou, kterou stojí za to platit za skutečnost, že irácký režim už více neohrožuje Iráčany i celé zbytek světa.

(www.eurabia.cz)