Říjen 2006

Holandsko a německá okupace

Karel A. Pokorný

Po skončení první světové války se snažilo Nizozemí pokračovat ve své neutralitě a vyhýbat se všem konfliktům. Důvody byly spíše o ekonomického rázu. Na zasedání Společnosti národů v Ženevě bylo proto rozhodnuto umístit Stálý mezinárodní soud v Den Haagu. V Nizozemí byly určité sympatie pro Německo i přes jeho zbrojení. Jako neutrální stát nevěnovalo Nizozemí velkou pozornost budování své armády až do doby, kdy se začalo Německo pod vedením Hitlera agresivně projevovat. Rázem se změnila nálada v Nizozemí, ale už bylo pozdě. Nizozemí vlastnilo 112 zastaralých letadel 24 obrněných vozů, ani jeden tank, také námořnictvo nemělo nejnovější lodě. Nové se teprve stavěly.

10. května 1940 oznámil německý vyslanec nizozemskému ministru zahraničí, že se nemá cenu bránit, neboť Wehrmacht obsazuje Nizozemí ze třech míst. Zároveň s pěchotou byli vysazeni padákoví myslivci a napadena letiště. Přesto nizozemská armáda bojovala, což bylo pro německé vedení překvapením (nepočítali vůbec s odporem). Boj byl ale ztracen. Královna Wilhelmina odletěla s rodinou 12. května do Anglie. Holandská královna Wilhelmina byla v Angli vládkyní v exilu, na rozdíl (pokud to vůbec lze srovnat) od dr. Beneše, který dobrovolně abdikoval a byl tedy pro Angličany soukromá osoba, bývalý prezident. 14. května bombardovala německá Luftwaffe Rotterdam, který srovnala se zemí. Zahynulo 800 lidí a 20 000 jich bylo odvlečeno do Německa. Město se vzdalo. Německé vedení oznámilo, že takto rozboří také Utrecht. Nizozemský vrchní velitel, generál Winkelman ve snaze zabránit dalšímu krveprolití podepsal kapitulaci, do které ale nespadala provincie Zeeland, kde se nacházela francouzská armáda. Je zajímavé, že Německo takto tvrdě postupovalo proti Nizozemí, přestože jsou Holanďané Germáni a měli tedy teoreticky lepší postavení.

Následkem postoje Nizozemců rozhodl Hitler 18. 5. 1940, že nebude Nizozemí spadat pod vojenskou správu, ale pod občanskou a jmenoval říšským komisařem Arthura Seyss-Inquarta. Protože docházelo k drobným „vzdoroakcím“, jako kupř. 29. června byly na radnicích vystaveny gratulační formuláře u příležitosti narozenin prince Bernarda, dosadilo velení komisaře Schmidta a Rautera. Nizozemský vrchní velitel generál Winkelman byl odvlečen do Německa a v Amersfortu byl zřízen první koncentrační tábor. Němci vyhlásili pracovní povinnost, což mělo za následek, že „zmizelo“ 356 000 lidí, kteří se poschovávali a byli obyvatelstvem ukrýváni. Německá správa pak začala provádět razie, kdy neprodyšně uzavírala celé městské čtvrtě a všechny muže od 16 do 50 let odvlékala na práci do Německa. Ze 140 000 Židů, kteří byli v Nizozemí dávno plně integrováni, 100 000 skončilo v koncentračních táborech. Skoro 40 000 našlo úkryt u nizozemských spoluobčanů, kteří také mnohé židovské děti adoptovali (za pomoci úřadů). Když začaly transporty Židů do koncentračních táborů, proběhla na popud církví stávka na železnicích, aby se transporty do koncentračních táborů znesnadnily. Jako odvetu popravili okupanti 130 železničářů. Německé úřady vyžadovaly od zaměstnanců a studentů podepisování loajality, 85% studentů a 65% úředníků této žádosti nevyhovělo

Ilegální činnost byla víceméně zaměřena na sabotování spojů a přepravu sestřelených spojeneckých letců do Anglie. Ke konci války zahynulo v zimě 1944-45 hlady více než 20.000 lidí. Tehdy jedli Nizozemci i své milované tulipánové cibule. Jih Nizozemí byl již po tuhých bojích osvobozen. V Maastrichtu a okolí byla většina budov zcela srovnána se zemí, mnoho obyvatel bylo evakuováno na sever, kde přežívali hladovou zimu za strašných okolností. Severní provincie byly ještě obsazeny okupanty, kteří dostali rozkaz vše srovnat se zemí. Záplava z úmyslného protržení hrází hrozila zničit celé severní Nizozemí. Seyss-Inquart z vlastní vůle vstoupil v jednání s Angličany a Američany, kteří pomocí vzdušného mostu shazovali hladovějícím jídlo. Nehledě na ztráty na životech (kolem 250 000) bylo také zničeno 40% holandského průmyslu.

Nizozemsko nebylo Protektorat Böhmen und Mähren, nýbrž porobená země, která statečně bojovala.