Říjen 2006

Skalp plukovníka Kubiceho

Jaroslav Spurný

O co se dnes v českém politickém zákulisí vede nejlítější boj? Správná odpověď: O skalp policejního důstojníka Jana Kubiceho. Touha připsat křížek za jméno autora předvolební zprávy o srůstání organizovaného zločinu a zdejších mocenských elit zásadně ovlivnila i sestavování vlády: „Nemohli jsme přijmout požadavky Jiřího Paroubka na likvidaci pana Kubiceho, aniž by bylo jasné, zda se něčím provinil,“ vysvětlili představitelé ODS, proč ztroskotalo jejich jednání se sociálními demokraty o podpoře „modré“ menšinové vlády. To je chvályhodná věrnost právním principům. Podstata případu Kubice ovšem neleží v otázce, čím se provinil jeden policista, ale co provedli – či neprovedli – jiní, podstatně mocnější páni. Takže důležité je, co se za ty dva měsíce od „zveřejnění“ Kubiceho zprávy podařilo na tomto poli objasnit.

Zeptala se a oni řekli ne

Končící kabinet Jiřího Paroubka projednal minulou středu průběžnou zprávu o prověřování pravdivosti Kubiceho dokumentu – k němu se dostaneme později – speciální vyšetřovací skupinou. Její členové z řad státních žalobců dospěli k „předběžnému závěru“, že vyšetřování závažné korupce a propojení politiků se zločinci, které vedl Kubiceho útvar pro odhalování organizovaného zločinu, nebylo nijak ovlivňováno z mocenských sfér. Na základě tohoto verdiktu pak dosluhující premiér Paroubek prohlásil, že policista Kubice svou zprávou (volající po ochraně právě před politickými tlaky) „hrubě pochybil“. A ministr vnitra František Bublan navrhl přes noviny šéfům policejního prezídia, aby Kubiceho postavili mimo službu, tedy aby nikomu už nevelel. Policejní šéfové tuto pobídku odmítli.

Většina médií sice tyto závěry a výroky prezentovala jako čerstvou senzaci, ve skutečnosti je to však jen ohřívání staré polévky. Prakticky totéž tvrdili premiér a jeho ministr bezprostředně po vypuknutí aféry. A o „neexistenci politických tlaků“ na Kubiceho byla už tenkrát přesvědčena nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, když o čerstvém skandálu vypovídala před výborem pro obranu a bezpečnost. Její důkaz čistoty politiků byl prostý: „Zeptala jsem se svých podřízených, kteří dohlíželi na vyšetřování korupce Kubiceho lidmi, zda na ně byl činěn nějaký politický nátlak, a oni mi odpověděli, že ne,“ řekla nejvyšší žalobkyně. Tváří v tvář už tehdy známým okolnostem to nešlo brát než jako přinejmenším naivitu. Připomeňme si letmo, proč vlastně vznikla slavná „Kubiceho zpráva“, s níž se veterán polistopadového boje s organizovaným zločinem vypravil do parlamentu varovat politickou reprezentaci, že v nejvyšších patrech zdejší moci je něco shnilého.

Při vyšetřování dvojnásobné gangsterské vraždy narazili Kubiceho muži loni na podzim na kontakty významného zástupce solncevské mafie Jurije Heřmánka a olomouckého podnikatele Františka Vybírala. Tento poradce ministra dopravy Jaromíra Schlinga se léta pohyboval ve špičkách ČSSD. Mimo jiné byl šéfem komise, která pro Zemanovu vládu vypracovala zadání na stavbu dálnice D 47 – později zrušené jako výlupek korupce. Vybíral byl účastníkem tajných schůzek ministrů české i polské vlády s podnikateli Mrázkem a Pitrem, kde se mluvilo o privatizaci Unipetrolu, a byl jedním z hlavních protagonistů úplatků v kauze biolíh. Za úplatky v této hře o miliardy za výrobu „paliva budoucnosti“ jej také Kubiceho muži letos v březnu zatkli. A vedle Vybírala se začali zabývat i vysoce postavenými politiky ČSSD, se kterými si olomoucký kombinátor v odposlechnutých telefonních rozhovorech tykal a tituloval je křestními jmény (Sobotka, Škromach a další).

V půli května pak najednou inspekce ministra vnitra vtrhla do Kubiceho útvaru, zabavila počítače lidem pracujícím na nejcitlivějších kauzách a prohlásila je za „podezřelé“ z toho, že před časem zfalšovali cesťáky. Proč musela inspekce zasáhnout zrovna tři týdny před volbami a zrovna proti detektivům, kteří měli na starosti vyšetřování takových případů, jako je korupce při udělování licencí k výrobě biolihu, vražda Františka Mrázka nebo podvody ve strategickém státním podniku Čepro, to tenkrát nikdo nevysvětlil. A dnes? „Probíhá šetření, nikdo nebyl obviněn, víc informací vám nemůžu říct,“ říká po deseti týdnech od razie tisková mluvčí inspekce Marie Masaříková. Jinak řečeno: s „falešnými cesťáky“ se už nijak nepospíchá. Proč byl tedy nutný onen náhlý předvolební zásah, když si šlo spočítat, jaké zneklidnění tak načasovaný úder vyvolá? „Nezlobte se, ale další informace opravdu neposkytujeme,“ říká mluvčí. I kritici obsahu a načasování Kubiceho zprávy si musí položit otázku, o co vlastně inspekci tehdy šlo. A zda neměl plukovník ke strachu z likvidace své jednotky skutečně pádné důvody. A zda jeho parlamentní show nezastavilo už rozjetou mašinu na rozemílání případů „do ztracena“.

Proč zemřel Janíček?

Stejně jako na důvody vzniku zapomíná dnešní veřejná debata o Kubiceho zprávě i na její obsah. Dokument přitom nadhazuje třeba možné propojení proslulé privatizace Unipetrolu či licence na biolíh s vraždou Františka Mrázka: detektivové se domnívají, že by vražda mohla souviset s Mrázkovým angažmá v těchto státních zakázkách. Zpráva mluví o miliardových podvodech, na kterých měl podíl (později skutečně obviněný) Tomáš Kadlec, dlouholetý kůň ČSSD v tajných službách, bývalý šéf Národního bezpečnostního úřadu a pak strategické firmy Čepro. Ale co je nejdůležitější, ve zprávě jsou zveřejněny některé odposlechnuté telefonické rozhovory, které mezi sebou vedli Stanislav Gross a významní policisté, jako třeba inspekční vyšetřovatel „podvodných cesťáků“ Jaroslav Hlaváč, šéf protikorupční policie (proslavené hlavně tím, že nikdy žádnou politickou korupci neobjevila a nevyšetřila) Miloslav Brych nebo Pavel Přibyl, někdejší „mlátička“ komunistického pohotovostního pluku a pak šéf Grossovy kanceláře v MV. Z obsahu těchto hovorů mohl Kubice dovodit, že někdo chce zabránit dalšímu vyšetřování podezřelých případů. Zabývá se inspekce ministra vnitra prověřováním podezřelých hovorů významných policistů a bývalého premiéra, odposlechnutých Kubiceho lidmi? A co vyšetřila? Pokusili či nepokusili se Přibyl, Brych, Hlaváč a další ovlivnit nebo zastavit vyšetřování korupce, která by mohla vést až ke špičkám sociální demokracie? „Žádné informace o šetření těchto odposlechů neposkytujeme,“ zní odpověď tiskového odboru ministerstva vnitra.

Tak si to shrňme. Paroubek a Bublan tvrdí na základě „předběžného“ závěru státních zástupců, že Kubice je lhář nebo aspoň manipulátor. Naopak pravdivost konkrétních informací, které známe z Kubiceho zprávy, nelze příliš ověřit, od policie dostáváme jen zprávy „šetří se“. Přitom Kubiceho zpráva v řadě míst jen dokumentuje, co už se skutečně vyšetřilo a je známo – propojení Vybírala na ruskojazyčné mafie, podezření z podvodu v Čepru, a navíc policie začala prověřovat další informace ze zprávy, třeba že oficiálně prohlášená sebevražda někdejšího vlivného pražského policisty (který se jako vyšetřovatel zabýval řadou důležitých ekonomických kauz) Zdeňka Janíčka mohla být vraždou, že mohlo být něco na „podnikatelském“ spojení jmen Václava Kočky a jeho přítele Jiřího Paroubka, nebo že přítelkyně rodiny Stanislava Grosse a kamarádka Františka Mrázka Libuše Barková může vědět o podezřelých privatizacích Grossovy vlády opravdu hodně.

„To, že s námi odmítl Paroubek jednat o vytvoření vlády, je spojeno s naší neochotou zlikvidovat Kubiceho,“ tvrdí dnes navržený ministr vnitra Ivan Langer z ODS. Co na vše říká sám plukovník Kubice? „Nic. Už dva měsíce nikdo mně ani mým podřízeným nehází klacky pod nohy a my můžeme klidně vyšetřovat,“ říká nositel nejžádanějšího skalpu současnosti. „Ale samozřejmě vím, že stát se může úplně všechno, a jsem na to připraven – hlavně na své propuštění z policie. Bylo vůči mně podáno třináct trestních oznámení, jsem zvědavý, jak to dopadne, ale v nejbližší době vzneseme další obvinění z korupce.“

(Respekt, www.respekt.cz)