Říjen 2006

Pokorně, prosím

Erik Tabery

V závalu převratných událostí by ta zpráva neměla zaniknout – Česká televize odvolala moderátora Událostí a komentářů Davida Borka, protože prý nezvládl rozhovor s ministerským předsedou. Podle šéfa zpravodajství Zdeňka Šámala svého hosta příliš často přerušoval, neoslovoval titulem premiér, ale jen pane Paroubku a navíc polemizoval, ačkoli když chci „polemizovat, musím být sám dostatečně teoreticky připraven“.

Když jako šéfredaktor vysíláte za jedním z nejvyšších ústavních činitelů redaktora, aby udělal rozhovor, znamená to, že je to ten nejlepší, co máte. A pokud tento elitní novinář není opakovaně „teoreticky připraven“, má dostat palec dolů jeho šéf. Kdyby redaktor vedl špatně jeden rozhovor (světe, div se, děje se to každému), má ho šéf seřvat mezi čtyřma očima a navenek se za něj bít do posledního dechu. Ani jedno se nestalo. Redaktor byl totiž připraven více než dostatečně.

V čem bylo interview tak zvláštní? Pouze ve srovnání s ostatními zdejšími televizními debatami. Ty jsou většinou k politikům tak strašně pokorné a devótní, že když někdo trochu více zvedne hlavu, skutečně to tluče do očí. Nejde o to být neslušný, ale provokativní a snažit se získat odpověď. Pro srovnání také v tomto čísle uvádíme jeden příklad z Británie, za který by zřejmě v ČT novináře nevyhodili, ale dali rovnou pro jistotu zastřelit.

Po vyhazovu Borka a zásahu politiků proti němu volal v Lidových novinách jiný novinář, Ondřej Aust. Přání se mu splnilo. I Aust, vyčítající Borkovi nedostatečnou pokoru, vyšel ze srovnání – a to se svým někdejším kolegou z BBC Václavem Moravcem, kterého dává za vzor. Co je ale horší – přerušování premiéra, nebo strach položit hostovi zásadní otázky? Václav Moravec měl například ve studiu bývalého premiéra Miloše Zemana těsně poté, co mu vyšla kniha Jak jsem se mýlil v politice, která byla plná urážek, osobních útoků, doslova „kágébáckých“ pomluv a lží, jež se rozebíraly ve většině novin. Václav Moravec jen připomněl, že se kniha prodává lépe než Harry Potter, a pak se zeptal: „Charakterizoval jste se jako velmi a veskrze líný člověk. Jak to jde dohromady s tím, že jste de facto pracujícím důchodcem, který píše knížky?“ To se Zeman určitě zapotil.

Nejde o to zde dokazovat, že Václav Moravec dělá velké chyby. Daly by se zmínit i přednosti. Otázka pouze je, proč se za jeden prohřešek vyhazuje a za jiný nikoli. Není to náhodou v tom, že k Moravcovi se politici jako Jiří Paroubek, Miloš Zeman či Miroslav Grebeníček těší, a tudíž si nestěžují, zatímco Borek jednoho z nich rozčílil?

Česká televize má nepříjemnou vlastnost – vše, kvůli čemu si člověk začne říkat, že plní dobře svou veřejnoprávní službu, za chvíli zruší nebo vezme zpátky. Začalo to kdysi vyhazovem reportérů, co nachytali Zemana kšeftovat s ministerskými křesly v Bamberku, prozatím posledním kouskem bylo stažení Davida Borka z obrazovky.

Zkrácený přepis rozhovoru Davida Borka s Jiřím Paroubkem, po kterém byl odvolán:

Moderátor David Borek (DB): Pane Paroubku, několik hodin už nejste premiérem. Jak to cítíte?

Jiří Paroubek (JP): Tak především bych chtěl říct, že ústavně ještě jsem premiérem, vykonávám ty pravomoci až do té doby, než bude jmenována vláda pana Topolánka.

DB: Kdyby se jednou, jako že se to asi stane, psaly dějiny České republiky počátkem 21. století, co byste chtěl, aby tam, byť v několika větách, zaznělo o Jiřím Paroubkovi?

JP: Tak já si myslím, že to byla vláda, která vlastně vládla v době vysokého, intenzivního hospodářského růstu, růst 7,4 % v tomto roce, v prvním čtvrtletí 6 %, v minulém roce růst životní úrovně. To nejsou věci, za které bychom se měli stydět.

DB: Promiňte, ale ten růst. Mimochodem, včera zveřejnil slovenský statistický úřad údaje za slovenský růst. Pokud by platilo, že vysoký ekonomický růst je vizitkou vlády, tak vy byste musel teď pochválit Mikuláše Dzurindu.

JP: Já nevím, jaký je tam hospodářský růst.

DB: Je přes 6% ve 2. čtvrtletí letošního roku.

JP: No, dobře, a my máme 7,4 %. Takže...

DB: To je právě ten... Těch několik desetinek rozhodlo o tom, že Mikuláš Dzurinda podle vás nebyl úspěšný, zatímco vy jste byl úspěšný?

JP: Ne, ne, já netvrdím, že nebyl úspěšný, a kromě toho v jednom čísle to není. Nezaměstnanost klesá, trvale klesá, podle Eurostatu, jen tak mimochodem, se Slovenskem když ji srovnáme, tak jsme někde mezi 7,1 % a 7,4 %, na Slovensku je to dvakrát tolik. Daňová zátěž, ta klesá. Ne, jak tady bylo uvedeno, v tom vašem komentáři, že roste.

DB: K tomu se ještě možná dostaneme. Zkusme ještě nakousnout jedno téma, a to, řekněme, syndrom selhání koaličního vládnutí. Jak se vám vládlo v posledním roce ve třech nebo ve vládě složené ze tří stran, které spolu jen těžko nacházely v posledním období řeč?

JP: Tak já jsem řekl už mnohokrát, že jsem se choval jako předseda vlády minoritní, že jsem se snažil získávat podporu a také jsem získával podporu napříč celým politickým spektrem.

DB: A to, že jste ji získával od komunistů, berete zpětně jako chybu?

JP: Naprosto ne. Já si myslím, že jsem ji nezískával.

DB: Nestálo vás to mimochodem vítězství ve volbách? Přeci jenom ten efekt, řekněme, mobilizační efekt, antikomunistický efekt na té pravé části politického spektra...

JP: Ale já když jsem přebíral vládu, tak moje politická strana měla něco kolem 10% preferencí a ve volbách, které se konaly začátkem června, měla prakticky třetinovou podporu obyvatelstva, takže určitě to lidem nevadilo.

DB: My tady teď řešíme konec, závěr vaší...

JP: Kdybyste mě nechal trošku mluvit...

DB: Ne, promiňte, promiňte, ne, osud tomu dal, že já jsem novinář, vy jste politik. Až to bude naopak, tak možná to uděláme jinak. Zkusme se bavit o tom, co ta sociálnědemokratická vláda má za sebou kromě Jiřího Paroubka. Ona má za sebou ještě Stanislava Grosse a Vladimíra Špidlu. Kdybyste srovnal ty tři postavy, které šéfovaly koalici v tom uplynulém čtyřletém období, jak byste z toho vyšel vy a jak by z toho vyšli vaši souputníci?

JP: Podívejte, to je skutečně věc pro vás, pro novináře a ne pro mne, abych vám vrátil ten váš hezký špílec. Já myslím, že od toho tady opravdu nejsem. Ta moje vláda přijala díky i tomu způsobu vládnutí, který zvolila, to znamená, že se obracela do všech směrů politického spektra, přijala desítky zákonů, na které se dlouho čekalo, některé tady byly zmíněny, třeba zákon o deregulaci nájemného, zákon o střetu zájmů, ale třeba také stavební zákon, zmíněn byl zákoník práce. Já si nemyslím, na rozdíl od těch pánů, kteří mají k němu velké výhrady, že ty výhrady zřetele hodné. V roce 2005 byly prakticky, pokud jde o sociální smír, byla situace v zemi taková, že nesnesla vlastně srovnání s žádnou jinou zemí. V zemi panuje absolutní sociální smír.

DB: Pojďme se dostat k tématu korupce, která vám byla dost často předhazována. Jak je možné, že Stanislav Gross, který stále nevysvětlil spolehlivě původ svých peněz, je stále členem sociální demokracie a poměrně ve významné funkci, je tam pořád v bezpečnostní komisi?

JP: Já myslím, že byste se, pane redaktore, spíš měl zeptat na to, jestli Stanislavu Grossovi bylo prokázáno něco.

DB: Ano, ale teď... Opravdu ODS v roce 97 to, lidově řečeno, odskákala. Měla svého Pepu z Hongkongu, měla svého Lajose Bácse. Proč... Nebo vidíte nějaký rozdíl mezi tímto excesem konce 90. let a tím, co provázelo konec vlády Stanislava Grosse?

JP: Podívejte, já vcelku mám dlouhou trpělivost, ale pane redaktore...

DB: Dobře.

JP: Ale pane redaktore, jestli dovolíte, já si myslím, že Stanislav Gross na základě tohoto, jak vy to nazýváte pochybení, prostě odešel ze všech funkcí.

DB: Ano, ale je stále ve funkci sociální demokracie.

JP: No, dobře, tak je to neplacená funkce, je to dobrovolná funkce, to nehraje snad žádnou roli.

DB: Čili podle vás Pepa z Hongkongu a strýček Vik je něco jiného?

JP: Já bych spíš hovořil o privatizačních aférách ODS. Myslíte si, že třeba Václav Klaus nebyl spojen s žádnou z těchto privatizačních afér? A sedí na Hradě. Takže srovnávejme ty věci tak, jak jsou.

DB: Poslední otázka v tomto bloku. Vy jste se loni vyjádřil v tom smyslu, že audity v ministerstvu financí, které ukázaly, že existují rezervy ve snižování počtu ministerských úředníků, není dobré provádět na ostatních ministerstvech, protože je před volbami. Jak zdůvodníte tento výrok ve světle toho, že vaší vládě bylo předhazováno, že nepřispěla k odbyrokratizaci České republiky?

JP: Pane redaktore, já si myslím, že pokud by se provedly audity, a já jsem převzal vládu 13 měsíců před volbami, pokud by se všude provedly audity, tak by to vyhodnocení těch auditů skutečně přišlo dva, tři měsíce před volbami.

DB: Co je na tom špatného?

JP: No, já si myslím, že by se ty věci staly předmětem politického boje.

DB: Ale pokud se zjistí opravdu, že někde je příliš úředníků, tak to není nic politického, je to holé konstatování pravdy.

JP: Já si myslím, že před volbami je všechno politické. Já si myslím, že není seriózní takhle pracovat. Já jsem řekl, že k těm auditům přistoupím ihned po volbách a skutečně bych také přistoupil.

DB: Pane Paroubku, evidentně se ministr Sobotka a někteří ekonomové neshodnou. On tvrdí, že deficit bude 88, oni 130 miliard. Můžete teď do kamer České televize říci, že opravdu ten deficit na příští rok nepřesáhne 88 miliard korun?

JP: Tak podívejte, já si myslím, že se bude pohybovat někde kolem 88 miliard. Já nevím, z čeho ti páni ekonomové vycházejí, že to bude 130 miliard.

DB: Ono to sice zní, jako že to je ten optimistický scénář 88 miliard, pouze 88 miliard…

JP: Pane redaktore, já jsem...

DB: Ono to je, pane Paroubku, 8 tisíc na každého obyvatele této republiky…

JP: Já jsem ještě slyšel...

DB: Je to nutné, zadlužovat zemi takto silně?

JP: Já jsem ještě minulý týden slyšel něco o 170, o 180 miliardách, teď už pánové mluví o 130 miliardách.

DB: Ne, já se ptám, jestli v situaci, kdy ekonomika silně roste...

JP: Kdybyste mě, pane redaktore, nechal domluvit...

DB: Ne. Já chci položit otázku.

JP: Já vám odpovím fakticky.

DB: V této situaci, kdy ekonomika roste silně, proč je nutné v této situaci mít vůbec nějaký rozpočtový schodek?

JP: Ale takto pracují všude, pane redaktore. Možná, že takhle nepracuje Lucembursko nebo jedna dvě ekonomiky ve světě, ale pokud se díváte třeba do Spojených států, kde ekonomika také roste, také pracují...

DB: Ale neroste 6 %, neroste 7 %.

JP: Také pracují, ale také rostla vysoce, a také pracují s rozpočtovým schodkem.

(Respekt, www.respekt.cz)