Říjen 2006

Ochrana přírody a rozumu

Ota Ulč

Po rozpadu vizí komunismu, vakuum leckde vyplnil nacionalismus, v některých mohamedánských končinách spíš náboženský fundamentalismus, kdežto v zemích vyvinutých to byla velká starost o životní prostředí – a ne že by nebyly důvody ke chmurám. Jen psychopati by si mohli přát devastaci přírody, ničení země a zdraví jeho obyvatel, radovat se ze zhouby hvozdů a ze zhoubných nádorů.

Jenže pozor na Novou levici, intolerantní hnutí let šedesátých: sice odpudila většinu veřejnosti, ale úplně nezbankrotovala. Navlékla si totiž jiné šatečky, usurpovala si program, s nímž se – na první pohled – nedalo nesouhlasit: ekologie, záchrana planety. Po křesťanství a socialistickém hnutí je environmentalismus třetí velkou vlnou vykupitelského boje. Křesťanství slíbilo, zaručilo Kristovou obětí záchranu trpícího lidstva. Socialismus garantoval trpící, vykořisťované většině vysvobození revolučním zásahem a teď máme co dělat s trpící přírodou. V marxistické mytologii se vyskytuje blažená éra primitivního komunismu a environmentalisté bájí o prapůvodní neposkvrněné přírodě. Nejen hospodářský růst je špatný a destruktivní: výsledky lidské činnosti jsou zásadně špatné, kdežto počínání přírody je neméně zásadně dobré.

Ona tak laskavá příroda! Nic víc nedovede zasvinit ovzduší než sopky, kolik toho zničí a pozabíjí. Pak tu máme hurikány, tajfúny, tornáda, záplavy, sucha a taky bychom neměli zapomenout na šelmy, hady, malárii, mouchy tse-tse, moc takového svinstva, aby dodal kdejaký skeptik.

Největším výkonem lidského plemene bylo přece zkrocení, aspoň částečné přemožení přírody, zbudování měst, civilizace. Člověk, jak pravil Protagoras, je mírou všech věcí. Divočina mírou věcí není. Lidstvo, teď začátkem jednadvacátého století, nikdy dřív nežilo lépe, krásněji, bohatěji. A jsou to zpravidla takoví šťastlivci, kteří nejvíc skučí, protestují a domáhají se změn jménem lidstva, o jehož skutečných životních podmínkách zpravidla nemají zbla ponětí. Z bezpečné vzdálenosti prosadili zákaz používání DDT - čili přípravku, kterým se po letech úsilí podařilo v částech Asie a Afriky vymýtit malárii. Teď po zákazu znovu ročně tam zabije milióny lidí. A nelaskavá příroda pomáhá: tříletý výzkum o klimatických změnách, uskutečněný na Harvardově univerzitě (Medical School’s Center of Health and the Global Environment) zjistil, že opakované dlouhodobé povodně v Mozambiku způsobily pětinásobný rozmach malárie.

Ekologie versus ekonomie. Nelze-li kapitalismus zničit parlamentní či revoluční cestou, třeba to půjde jménem ochrany přírody a člověka. Prosadit takové zákony, jejichž dodržení by znamenalo nevyrobitelnost výrobků. Organizace, jako například Friends of Earth, se vůbec netají svým úsilím zastavit hospodářský růst. Pěkní to přátelé země, i když ne člověka, a nezřídka se jim úsilí daří. Jménem konzervace přírody dosáhnout atrofie hospodářství. V USA projekt velmi potřebného transkontinentálního ropovodu byl již zlikvidován. Firmu Mobil uondaly desítky žalob. Roura s tuze potřebným zdrojem energie že by prý ublížila arizonské, novomexické a texaské poušti. Mobil dal přednost odpisu ztrát, patrně miliardových.

Obrovská přehrada Tellico na řece Tennessee rovněž stála miliardy. Ochránci přírody se pustili do úspěšného boje, s tvrzením, že přehrada ohrožuje několikacentimetrovou rybičku snail darter, vzácnou, unikátní, nikde jinde neexistující. Načež po likvidaci nákladného projektu se zjistilo, že vzácná čudla ale vůbec není vzácná, že si hoví i v jiných vodách. Podařilo se zlikvidovat nákladné, veleužitečné projekty, zahodit miliardy dolarů. Ve státě Oregonu řadu let trval spor mezi dřevaři a flekatou sovou (spotted owl). Sova zvítězila, v jejích revírech se na hvozdy nesmí sáhnout a stovky rodin přišly o živobytí. Konzervativci pak obviňují liberály, že blaho člověčenstva není jejich prioritou.

Častým mediálním tématem je záležitost global warming, greenhouse effect, onen skleníkový efekt, ozonová díra. Se zvyšováním průměrné teploty, od Egypta po Tibet, s pozvolným roztáváním polárních oblastí, hladina moří stoupá a 37 ostrovním státečkům, zejména v Karibiku a Pacifiku, hrozí biblická potopa, že přestanou existovat a před budovou OSN v New Yorku dojde k podstatnému snížení počtu vlajek ubývajícího členstva. S oteplováním, komáři - nositelé malárie a horečky dengue – pronikají do dřív bezpečných nadmořských výšin ve třech kontinentech. Keňa, Kolumbie, Indonésie jsou již zasaženy.

Skeptici pochybují o spolehlivosti zjišťovaných údajů. Teplota vzduchu nad betonovými prostorami metropolí je značně vyšší, než když měřeno satelity z výše osmi kilometrů. Rovněž připisují změny normálním přírodním jevům, nejpravděpodobněji změnám v cirkulaci teplých proudů v oceánech, a předvídají ochlazení, tak jak se již projevilo v padesátých a šedesátých letech dvacátého století.

Neblahý dopad rostoucí ozonové díry v Antarktidě je však neoddiskutovatelný. Její zásluhou se obyvatelům jižního cípu Latinské Ameriky zjednodušil lov králíků: chudáčkové jsou slepí a tak stačí je lapit za uši. Prosakují zprávy o slepých lososech a také ovce ztrácejí zrak.

Z iniciativy převážně evropských zemí došlo k podepsání tzv. kjótského protokolu se závazkem docílit do roku 2012 omezení emise škodlivých látek pod úroveň stavu v roce 1990. Protokol sice ratifikovalo ne méně než 156 států (stav v prosinci 1997), aniž pak vznikl důvod k oprávněnému jásotu. Americký senát a prezident nepodepsali s odůvodněním, že nařízené restrikce by ublížily ekonomickému rozvoji zemí jak bohatých, tak chudých. Pevná paliva (fossil fuel) zůstanou hlavním zdrojem energie a též i skleníkového efektu po dobu několika příštích desetiletí. Čína a Indie, státy s největším počtem obyvatel a v současné době i nejpozoruhodnějším ekonomickým výkonem, kjótský protokol ignorovaly. A ve státech, jejichž iniciativa vedla ke zrodu protokolu, skutek utek. Institute of Public Policy Research v prosinci 2005 zveřejnil své zjištění, že z evropských zemích pouze Velká Británie a Švédsko dodržely své závazky.

Někteří odborníci, kteří se podíleli na tomto procesu tzv. klimatické diplomacie, teď připouštějí pochyby o základních premisách celé záležitosti (The New York Times, 4. 12. 2005: WK3). Účastníci mezinárodní konference v New Delhi došli k závěru, že žádnou ze série přírodních pohrom, které v roce 2002 zasáhly řadu kontinentů (včetně potopy v České republice) lze přesvědčivě vysvětlit spojením s globálním oteplování, způsobeném lidskou činností (NYT, 3. 11. 2002: A8). Výzkumníci též zjistili, že rostliny, plodiny, stromy se daleko víc podílejí na tvorbě skleníkového efektu, což dřív vědci opomněli postřehnout (Financial Times, 13. 1. 2006).

Mezi ekology přibývá pesimistů, přesvědčených, že svět se před záhubou již zachránit nedá. Dochází k zajímavému úkazu proměny rolí. Konzervativci přece bývají spíš pochmurní, se sklony k pesimismu, zatímco pokroková levice reformátorů či dokonce revolucionářů bývá optimistická. V tomto případě to máme naopak. Levice jakoby se radovala či aspoň nacházela satisfakci v tom, že svět, který měl tu drzost neřídit se podle jejich ideologických receptů, se teď zaslouženě řítí do záhuby.