Říjen 2006

Voda jako problém a zdroj sváru

Ota Ulč

V souvislosti s prognózami o moderním válčení se vyskytují tři úvodní písmena abecedy – A, B, C: zbraně atomové, bakteriologické a chemické. Těžko říci, které písmeno je nejvíc nepříjemné. Poslední dobou se začíná rovněž hovořit o zbrani W – water, voda. „V tomto století se mnoho válek vedlo kvůli ropě a v příštím století to bude kvůli vodě,“ prohlásil v roce 1995 Egypťan Ismail Serageldin, viceprezident Světové banky. Dodal, že k řešení problému by bylo třeba investic ve výši 600 až 800 miliard dolarů, ale k dispozici bude pouhá dvacetina takové sumy. Desalinizační zařízení stojí spoustu peněz, a jiné projekty, jako například nápad Saúdské Arábie přitáhnout si ledovec z Antarktidy jako zdroj čerstvé vody, se dosud neuskutečnil.

Politici, vědci, špioni sledují s chmurami stav saharské pouště, rozlézající se jižním směrem. 50 až 200 čtverečních kilometrů rok co rok. Ze studie, vydané Organizací spojených národů, se dozvídáme, že již nyní 80 států s celkovým počtem 40 procent obyvatelstva světa trpí nedostatkem vody, ohrožujícím jak zemědělství, tak průmysl. Již téměř miliarda pozemšťanů usiluje o přežití v pouštích a polopouštích. Do vzdálenosti tisíce kilometrů všemi směry, v sousedství států Nigeru, Nigérie a Kamerunu je jezero Čad, zdroj vody pro mnohé miliony domorodců. Leč stejně jako Aralské moře vysychá katastrofálním tempem - z 25.000 čtverečních kilometrů jezera v roce 1963 jich nyní zbyla už jen pouhá jedna desetina.

Rovněž 40 procent lidstva žije v zemích, jejichž hranici tvoří řeky s jinými státy na opačném břehu. Nejnebezpečnější je v tomto – a nejen v tomto – ohledu oblast Středního východu a severní Afrika, kde populační růst od roku 1960 do roku 2025 způsobí až osmdesátiprocentní úbytek vody per capita, specifikuje ona zpráva OSN. Jsou tu tři ohniska značného sváru: Za prvé Nil, nejdelší (6.690 km) řeka světa, životadárný zdroj pro čtyři země – Egypt, Súdán, Ugandu a Etiopii, jejichž počet obyvatelstva vzrůstá o milión, rok co rok. Za druhé, daleko míň mohutný, ale o to politicky víc explozivní řeka Jordán, z něhož Izrael odčerpává převážné množství vody ke škodě arabských sousedů. Za třetí, oblast toků Eufratu a Tigridu, na nichž se podílí Turecko, Sýrie a Irák. Turecko se svými patnácti přehradami je v nejvýhodnější pozici, je schopno odčerpat polovinu Eufratu. Naopak nejzranitelnější je Irák, závislý ze čtyř pětin na vodě, která proudí z ne vždy příliš přátelského zahraničí.

Škody lze docílit, když je vody málo, ale také, když je jí příliš. Washington – a o to víc Soul, samozřejmě – si dělají starosti, že právě něco takového by mohli mít v úmyslu zpravidla nepříjemně si počínající stalinisté v Severní Koreji. Na řece Han v blízkosti demilitarizovaného pásma totiž vybudovali přehradu Kumgangsan, s rezervoárem obsahujícím 20 miliard galonů vody. Jižní Korea se oprávněně strachuje, že v případě kolapsu, ať už nechtěného nebo naplánovaného, voda by se hrnula údolím řeky a zatopila nedaleký, jen 80 mil vzdálený Soul, metropoli s víc než 10 milióny obyvatel, Egologická agrese, novinka v dějinách válečnictví, to tu snad ještě nebylo. Jihokorejská vláda se již pustila do výstavby obranné protipřehrady.

Agrese tohoto druhu může připravit příroda sama, popuzena naším modernizačním úsilím: onen skleníkový efekt, global warming, zvyšování teploty. Pozvolné tání ledovců, zvyšování mořské hladiny a tak i ohrožení existence více než 100 miliónů lidstva v přímořských oblastech, na nizoučkých atolech, ostrovech teď již s problematickou životností. Takto ohrožené státy či spíš státečky, pořádají konference o temných perspektivách, co si pak počít v nebezpečí, že by přestaly existovat. Nejvíc je zasažena pacifická oblast a již se zrodilo společenství postižených – Alliance of Small Island States.

Příroda svými zdroji podělila různé končiny světa hodně nestejnou měrou. Například Kanada s 31 miliony obyvatel čili pouhým půl procentem obyvatel této planety, disponuje 2.850 miliardami kubických metrů vody – množstvím, s nímž musí vystačit čtyřicetkrát početnější Čína. A nejvíc vyprahlá ze všech je mohamedánská končina Středního východu, obdařená největšími zásobami ropy, tuze v popředí naší současné pozornosti. Ti nejbohatší jsou rovněž nejžíznivější. Zatímco světový průměr roční spotřeby vody per capita se blíží 7.000 kubickým metrům, na Středním východě to je pouhých 1.200 kubických metrů.

Přibývá obyvatelstva, množí se urbanizace, nelze se pak divit. Studie univerzity Johns Hopkins, School of Advanced International Studies, uvádí jako příklad povodí řeky Jordánu, zdroje pro Izrael, Jordánsko, Palestinu a jižní Sýrii, jejichž celkový počet obyvatelstva se od konce čtyřicátých let zmnožil šestkrát. Je to teď oblast, schopná z pouhé třetiny uspokojit své potřeby.

Arabské země se musejí vypořádávat se skutečností, že jejich životadárné řeky k nim plují z nearabského sousedství. To je případ Sýrie z padesáti procent a případ Egypta dokonce z devadesáti procent. Saúdský deník Al-Riyadh varuje (24. 10. 2002), že „spor o vodu povede k válkám v této oblasti,“ Al-Hayat, jiný saúdský deník, vydávaný v Londýně, tvrdí (12. 5. 2002), že „kromě půdy to bude též voda, co rozhodne budoucnost arabsko-izraelského konfliktu“. Na sympoziu o dopadu úbytku zdrojů vody na hospodářský vývoj, Dr. Ghazi Al-Qusaibi, saúdský ministr vodního hospodářství, předpověděl, že příští války budou války o vodu. Ještě dál se svou chmurnou předpovědí došel Dr. Mahmood Abu-Zayd, egyptský ministr vodních zdrojů, že totiž za pár roků právě kvůli takovému konfliktu, započatému na Středním východě, může dojít k nové světové válce (Al-Riyadh, 24. 10. 2002).

Dočítáme se o předpovědích, že v polovině tohoto století Čína, donedávna tak ubohoučká, obtížně se vzpamatovávající z maoistických katastrof Velkého skoku vpřed a Velké proletářské kulturní revoluce, se stane největší ekonomickou mocností světa. Ale již teď zápolí s velikánskými problémy, mezi nimiž značný bolehlav způsobuje voda. Někdy je jí přebytek, prozatím dokázaný rekordním výkonem v roce 1931, kdy povodeň způsobila smrt 3.7 milionu lidí – víc, než je celkový počet obyvatel řady nynějších členských států OSN. Čína ale též trpí závažným nedostatkem vody, zejména v jejích severních oblastech, a její bídnou kvalitou v celé zemi, znečisťováním zásluhou urbanizace, ohrožující kvalitu národního zdraví.

„Závažným nedostatkem vody trpí třetina světové populace, krize zasahuje Čínu a Indii, státy s největším počtem obyvatelstva.“ Toto jsou závěry zprávy, vypracované 700 odborníky a předložemé v srpnu 2006 ve Stockholmu na světové konferenci, zabývající se tímto problémem (International Water Management Institute). Nejvíc vody spotřebuje ne vždy hospodárně si počínající zemědělství. Například v Itálii k produkci potravy pro jednoho člověka na jeden den je třeba 3.000 litrů vody (Financial Times, zpráva ze Stockholmu, 22. 8. 2006).

S obtížemi potlačuji představu scénáře o do sebe vzájemně bušících válečnících, natolik žíznivých, že by i zapomněli na teologicko-ideologické rozmíšky, jež krvežíznivou řež vlastně vyvolaly.