Říjen 2006

Guantánamo je nejtransparentnější věznicí světa

Christian Wernicke

Rozhovor Süddeutsche Zeitung s velitelem internačního tábora Guantánamo, admirálem Harry B. Harrisem, 50letým pilotem amerického námořnictva, který má za manželku Němku ze schwarzwaldského městečka Nagold.

Jak vypadá budoucnost Guantánama, kdy bude tábor zrušen?

To vám nejsem schopen říci. Strategickou otázku, co se stane s Guantánamem, musíte položit mé vládě. Můj taktický úkol zní: zadržované bojovníky bezpečně a humánně střežit a opatrovat. Budeme tu tak dlouho, dokud se nám nepřikáže Guantánamo zavřít. Kdy to bude, nevím, ale myslím si, že to bude ještě nějakou tu chvíli trvat.

V Evropě a ve světě se považuje váš tábor za symbol amerického bezpráví. I váš prezident prohlásil, že by rád Guantánamo zavřel. Neskličuje vás to?

V žádném případě. Plníme zde důležité poslání v celosvětovém boji proti teroru. Zabraňujeme velmi nebezpečným nepřátelským bojovníkům v přístupu na bitevní pole. Pokud by byli na svobodě, pokoušeli by se zabíjet Američany, tak jak činili předtím. Při výsleších i dnes získáváme cenné poznatky pro boj proti terorismu.

Ještě dnes, po třech čtyřech letech vězení?

Čas hraje pro nás. Teprve dnes, v některých případech po čtyřech letech, v jiných po dvou, se dostáváme k hodnotným informacím. Mnozí zajatci prozrazují teprve nyní, co vědí. A jsou to velmi důležité poznatky.

O skrýších a bombách?

Ano, ale také o kanálech, kudy proudí teroristům peníze.

Nemáte pochybnost o vině byť jednoho jediného zajatce?

Ne. Nemám vůbec pochybnost o statutu zajatců jako nepřátelských bojovníků. Otázka viny nebo neviny je juristická. Ale o ní se zde nejedná.

Nyní USA zajatce propouštějí nebo předávají jiným zemím. Není to důkaz, že jste se zmýlili?

Ne, neznamená to přiznání chyby. Od doby zřízení internačního tábora jsme přes 300 zadržených propustili nebo předali jiným státům. Máme dalších 130 nebo 140 případů, u kterých jsme připraveni riskovat jejich propuštění. Podrobnosti projednává ministerstvo zahraničí s vládami dotyčných států. To jen dokazuje, že nechceme v Guantánamu nikoho držet déle, než je nezbytně nutné. A propouštíme je navzdory tomu, že válka proti teroru ještě trvá.

Proč internované jednoduše nepostavíte před soudy v USA?

Dovolte mi odpovědět příměrem z historie. Za druhé světové války jsme zajali miliony nacistů, kteří byli internováni v táborech po celém světě a v USA. Ani jeden nebyl postaven před soud, neboť to byli bojovníci, kteří padli ve válce do zajetí. To je plně v souladu s mezinárodním právem, které říká: „Státy mohou ve válce internovat nepřátelské bojovníky“. Soudní proces s tím nemá co dělat a jen v něm se posuzuje vina a nevina.

Miliony nacistů nemíníte SS-manny nebo dozorce v koncentrácích, nýbrž německé vojáky...

Ano, správně.

Ale většina z nich byli klasifikováni jako váleční zajatci. Není to snad velký rozdíl?

Jen v tom, že lidé zde nejsou válečnými zajatci. Ve smyslu padnutí do zajetí rozdíl není. Pojem „nepřátelští bojovníci“ je velmi precizní: nebojují v souladu s pravidly válečného práva. Podle mých informací teroristická organizace Al-Kaída nepodepsala Ženevskou konvenci. Máme jednoznačně právo je zde internovat a tím jim bránit v přístupu na bitevní pole.

Říkáte, že internace ve vašem táboře není otázkou viny nebo neviny. V důsledku nemá hodně internovaných šanci Guantánamo opustit. Jeden americký advokát proto označil Guantánamo za americký Gulag.

Toto srovnání je opravdu směšné. Během minulých let nás navštívilo více než tisíc novinářů, odhaduji, že jsme zde měli přes 900 advokátů zastupujících 450 internovaných. Proto si myslím, že Guantánamo je nejtransparentnější věznicí světa.

Jste si absolutně jist, že v Guantánamu nedochází k mučení a zneužívání internovaných?

Ano.

Stoprocentně?

Na sto procent.

V červnu spáchali tři zadržovaní sebevraždu. Řekl jste tehdy, že „je to akt asymetrického vedení války“. V Evropě, v Německu se to považovalo za chladný, bezcitný komentář. Litujete oněch svých slov?

Ne, považoval jsem to tehdy, považuji to i dnes za pravdu. Lituji ztráty lidských životů - kdekoliv. Tyto sebevraždy ale nebyly činem zoufalství nebo beznaděje. Je to můj osobní názor, oficiální vyšetřování dosud neskončilo.

(kráceno)

(Süddeutsche Zeitung, 25. 08. 2006, S. 6, Auch Millionen Nazis wurden nicht vor Gericht gestellt, překlad: Tomáš Krystlík)