Říjen 2006

Mobbing nepohodlných

Štěpánka Neumannová

Spoléhají na lidský strach, aby si udrželi svou moc a sílu. Lidé se spravedlivým smýšlením se však nebojí a konají.

Úroveň civilizace se může měřit tím, jakou měrou společenské zřízení zneužívá svoji moc. Vliv bývalého komunistického režimu je i dnes v mnohých oblastech znatelný. Pro komunisticky smýšlející je typické, že dialekticky, tedy ryze účelově, odmítají a likvidují principy a moderní prvky, zejména přicházejí-li ze západních zemí.

Někteří z nás se setkávají se skrytým násilím postkomunistického režimu na pracovištích ve formě psychického deptání jedince, mobbingu, záměrné šikany. Jedním z příkladů je státní školství. Prosperita univerzit je hlásána ministerstvem školství a rektory univerzit, ba i částečně realizována, avšak vliv bývalých komunistických jedinců ve funkcích děkanů, vedoucích kateder, odborných asistentů, docentů a profesorů, stále ještě přetrvává.

Kdo se proviní, zejména zaváděním zahraničních zkušeností a aktivitou, někdy i věkem, stylem oblékání, či odlišným přístupem ke studentům, stává se posléze nechtěným kolegou, který je „odměňován“ nevlídnými pohledy, ironickými poznámkami, pomluvami nejenom před kolegy, nýbrž i před studenty, mobbingem.

Autorka tohoto článku prožila na dvou českých univerzitách něco podobného. Vůči ní uplatněný mobbing měl rysy signifikantní pro současnou českou společnost, ve které se většina jedinců bojí vyjádřit to, co si myslí. Chování kolegů z katedry bylo mrazivé a nepřátelské, a kdo z nich by se nepřipojil k šikanujícím, musel počítat s následky.

Obětí se stali i studenti, kteří si buď netroufali říci, co si o situaci myslí, nebo podlehli tlaku v obavě, že studium jim mobbující nedovolí dokončit, či prostě nenašli způsob, jak se bránit. Pretoriáni bývalého režimu nemohou přenést přes srdce, že studentovi se může nabídnout maximální šíře zkušeností, poznatků a metod, zřejmě kvůli tomu, že sami toho nejsou schopni, jsou připraveni nedodržovat dokonce i zákony a jít takzvaně s dobou minulou. Apely na dobré mravy jsou oslyšeny, pomoc ze strany odborů a ministerstva školství neustále oddalována. Pokud člověk vznáší dotazy, chce se zúčastnit pracovní diskuse, dají mu najevo, že se stává rušivým elementem pro postsocialistický establishment katedry. Přidělené pracovní úkoly neodpovídaly odborné kvalifikaci, spíše se jednalo o úkoly nesmyslné nebo obtížně splnitelné. Příměr k Popelce přebírající černé a bílé fazole, je zde na zcela místě. Najít si jiné pracovní místo vypadalo ze začátku bezproblémově, leč stačila intervence vedení a z nového místa nebylo nic. Je to obdobné praktikám kádrováků, kteří si zatelefonovali a nové místo najednou k mání nebylo.

Šikana po česku se projevuje i v sociálních vztazích, kolegové s dotyčným nemluví a je posazen do místnosti daleko od svých kolegů, kterým se zakazuje s ním mluvit. Nadřízený omezuje jeho možnost se k čemukoliv vyjadřovat, kritizuje neustále jeho práci, soukromý život, útočí na jeho pověst, úctu a vážnost šířením pomluv, zesměšňováním. To, co dotyčný v rámci své pravomoce rozhodne, je bohorovně ignorováno.

Manipulace, falešné sliby, lež a podvody byly pro komunistickou stranu vždy hlavními prostředky, jak získat moc a udržet ji a v jejím výsluní co nejdéle se vyhřívat. Vzbuzování pocitu strachu a jeho udržování bylo prostředkem, o který se komunistická strana opírala a postkomunistické struktury tak činí dodnes. Tento proces se stále opakuje a bude opakovat, dokud bude postkomunistický establishment setrvávat na svých postech.

(www.jsweb.cz/neumannova)