Listopad 2006

„Gorbačov to teda potentoval geniálně“

Jan Gazdík

Akademie věd shromáždila výpovědi komunistických funkcionářů o pádu totalitního režimu. „Michaila Gorbačova si Západ osedlal, zejména Thatcherová. Ustupoval mu tak dlouho, až se dopustil zrady,“ hodnotí role bývalého prezidenta Sovětského svazu a britské ministerské předsedkyně někdejší šéf Komunistické strany Československa Milouš Jakeš. A jiný komunistický funkcionář, Zdeněk Čermák, mu přitakává: „Gorbačov to teda potentoval geniálně, a tím se rozvalilo všecko.“

Tyto i mnohé další výroky jsou součástí unikátní rozsáhlé studie Ústavu soudobých dějin „Mocní? A bezmocní?“ Dokument poprvé - i s přispěním protagonistů totalitního režimu - zevrubně analyzuje příčiny pádu komunismu v Československu. A proč je Michail Gorbačov v očích totalitních pohlavárů Antikrist, zrádce dělnické třídy, mezinárodního komunismu, a dokonce i ďábel? Odkud se bere ona s přibývajícími léty stupňující se nenávist? Autor projektu „Mocní? A bezmocní“ historik Miroslav Vaněk to vidí prozaicky: „Ti lidé si svým způsobem právem myslí, že Gorbačov je hodil přes palubu. Že nebýt jeho, tak byli u moci možná ještě dnes.“

Komunistické funkcionáře ztráta moskevského „cara-poručníka“, jehož dvacet let slepě poslouchali, zcela paralyzovala. „Příkazy z Moskvy nepřicházely a oni bez cara nevěděli, co počít,“ dodává historik. Komunistický funkcionář Vladimír Janota to potvrzuje: „Ústřední výbor byl jak hluchej pes na honě. Ten taky běhá, kde mu napadne, a nikdy neběhá za výstřelem.“ Historik Tomáš Vilímek míní, že nepřítelem číslo jedna nebyl pro komunisty disent, ale Gorbačov.

O šokující neschopnosti vedení Komunistické strany Československa vypovídá svědectví Jaroslava Čejky. Jeho ideologický šéf Jan Fojtík mu ještě před pádem totality sděloval výsledek setkání se sovětským protějškem Vadimem Medvěděvem: „Po válce nás Moskva donutila odříci Marshallův plán, stali jsme se součástí vašeho bloku, a jestli nás teď hodíte přes palubu, tak budeme v mocenském vakuu. Tak to řekněte, jestli nás chcete hodit přes palubu, my vezmeme tu svatováclavskou korunu a půjdeme s ní za Kohlem (západoněmeckým kancléřem - pozn. aut.).“ Fojtíkovy obavy více než cokoliv jiného svědčí podle historiků o naprosté nesvéprávnosti československého vedení. Komunisté byli zvyklí na příkazy shora, bez nichž se k ničemu nerozkývali. Takže když „hrozilo“, že pokyny nebudou přicházet od Gorbačova (na snímku), začali se poohlížet po Kohlovi. „Desetiletí byl ústřední výbor KSČ jen ,převodovým kolečkem‘ mezi Moskvou a československým obyvatelstvem,“ připomíná historik Miroslav Vaněk.

Tím lze vysvětlit i to, že vedení KSČ nemělo ponětí o tom, co se v zemi děje. „Lidově řečeno, ti lidé byli zcela mimo mísu. I když měli k dispozici informace prognostického či ekonomického ústavu. Ale nebyli schopni s informacemi pracovat, vstřebávat je a reagovat na ně,“ dodává historik.

Jen tak mohl Fojtík prohlásit: „Moc držíme v rukou, a jestli si někdo myslí, že svrhne ten socialismus násilím, tak do toho vjedeme na koních, jako poslala Thatcherová ty policajty proti študákům na Downing Street.“ Čtrnáct dnů před 17. listopadem už mluvil jinak: „Nevypadá to dobře, hoši od stáťáků si olejují zbraně, něco se chystá.“ O totální Fojtíkově rezignaci pak svědčí následující výrok: „No jestli je v ulicích tři sta tisíc lidí, tak jsme v prdeli i se svejma milicionářema... Ty se podělají strachy, ty ať jedou domů.“

Tomu, kdo si ještě dnes klade otázku, proč se komunistický režim položil v Československu ze dne na den, to sdělí i následující svědectví ze studie „Mocní? A bezmocní?“. Vedení KSČ se zabývalo nedostatkem dámských vložek. Padl dokonce návrh, aby byly užší, že by se tím uspořilo. „No vážně, představte si chlapy, kteří diskutují na nejvyšším orgánu o šíři vložek,“ vzpomíná tehdejší tajemník ÚV KSČ Jindřich Poledník.

(MFDNES)