Listopad 2006

Utíkal, aby mohl bojovat

Jan Gazdík

Když František Fajtl přebíral před dvěma lety z rukou prezidenta Václava Klause Řád bílého lva, dostalo se mu vzápětí dalšího, málo vídaného ocenění. Všichni politici a diplomaté ve Vladislavském sále vstali a legendárnímu stíhači druhé světové války dlouhé minuty tleskali.

„Víte ale, co bylo pro Františka největším vyznamenáním?“ zeptala se včera krátce po generálově skonu jeho manželka Hana. A po chvíli přerývaně odpověděla: „Dopisy lidí, v nichž Františkovi děkovali, že jim ve svých knihách připomínal československé letce, kteří za druhé světové války bojovali proti nacismu.“

Z hrdiny nádeníkem

Fajtl vystudoval před druhou světovou válkou Vojenskou akademii v Hranicích, po okupaci Československa nacistickým Německem utekl přes Francii do Velké Británie. V roce 1945 se vrátil jako hrdina bojů ze západní i východní fronty. Vystudoval Vysokou válečnou školu, oženil se, narodila se mu dcera... a vzápětí byl jako voják ze Západu v roce 1949 zatčen, degradován a odvezen do tábora nucených prací na Mírov. Žalářován byl 16 měsíců. Po propuštění pracoval jako nádeník, skladník a účetní. Částečné rehabilitace se dočkal až v roce 1964.

Protože však Fajtl bojoval i v Sovětském svazu, nemohl ho komunistický režim zcela odepsat. Postupně mu dokonce umožnil publikovat. Jeho knihy byly vždy rozebrány. Úplné rehabilitace se letec dočkal až po roce 1989 povýšením do generálské hodnosti.

Těžko říci, co válečného hrdinu se čtyřmi sestřelenými německými letouny charakterizovalo nejvíce. Odvaha, skromnost či schopnosti, díky nimž jako první Čechoslovák velel britské stíhací 122. peruti City of Bombay.

Odpovědí je možná následující historka. Fajtl sice už před pádem komunismu navštěvoval různé oslavy spojené s porážkou nacismu, ale na rozdíl od ostatních zásadně v civilu. A když se ho ptali proč, odpovídal vždy stejně: „Dokud nebudou rehabilitováni všichni mí kamarádi, dokud nebudou i oni moci oblékat uniformy s hodnostmi, které jim neprávem odňali, nikdo mne do uniformy nedostane.“

I zmíněný Řád bílého lva chápal Fajtl jako zadostiučinění pro ty žalářované, mučené či jinak perzekvované kamarády, kteří se pádu komunismu nedožili. „Při potlesku ve Vladislavském sále tam stáli všichni se mnou,“ svěřil se po ceremonii manželce Haně.

A spolubojovníků z Velké Británie, Francie či Sovětského svazu, jejichž jména komunisté na dlouhá léta vymazali, bylo požehnaně. Fajtl se snažil, jak jen mohl, je připomínat. Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu vzpomíná, jak na něj letec, když odevzdával do tisku rukopis své knihy, spiklenecky mrkl a řekl: „Zase jsem tam propašoval několik jmen, aby na ně lidé nezapomněli. Jen doufám, že je komunističtí cenzoři nevyškrtnou.“

„Před rokem 1989 to byla neocenitelná a odvážná práce. Nikdy na své ,neexistující‘ spolubojovníky nezapomínal,“ hodnotí historik Fajtlovu snahu připomínat lidem neznámé osobnosti, které padly v bojích za svobodu Československa anebo před komunisty utekly na Západ.

František Fajtl neměl jen spisovatelský, ale i vojevůdcovský talent: proto se stal velitelem československé 313. stíhací perutě Královského vojenského letectva a ze stejného důvodu byl vybrán jako velitel perutě, která byla z Británie vyslána do Sovětského svazu a později reorganizována na 1. Československý samostatný stíhací pluk.

Mimořádnou odvahu a vysokou inteligenci Františka Fajtla dokazují chvíle, když byl 5. května 1942 sestřelen nad Francií. Z místa nouzového přistání se mu podařilo proklouznout mezi německými vojáky, kteří po něm pátrali. Za pomoci francouzských vlastenců se dostal do Paříže, odtud s falešnými doklady do neokupované části Francie (Vichy) a dobrodružným přechodem přes Pyreneje, neutrální Španělsko, britský Gibraltar až do Velké Británie.

Stíhačův majstrštyk

„Jde o učebnicový příklad útěku sestřeleného pilota z území, kde ho ,loví‘ stovky vojáků,“ říká bývalý velitel letectva Jan Vachek. „Musel mít kondici, ale i nadlidskou vůli vrátit se do Británie a znovu bojovat,“ soudí Vachek. Fajtlův majstrštyk armádní piloty dodnes inspiruje k nácviku přežití v neznámém terénu. „Utíkal jsem, abych mohl znovu usednout do stíhačky,“ vysvětlil Fajtl jednou větou anabázi přes půl Evropy ve své knize Sestřelen! Stíhač vypadal i v čtyřiadevadesáti letech skvěle. Při červnovém setkání s reportérem MF DNES se několikrát omluvil, že špatně chodí: „Nezlobte se, musím si položit nohy na židličku.“ Celou hodinu se pak na rozhovor s Hanou Fajtlovou soustředil a často do něj bystře vstupoval. Několikrát řekl, jak miluje svou Hanu. Viditelně mu na tom záleželo.

(MFDNES)