Listopad 2006

Jak Jeroným Janíček odmítl interview

Ross Hedvíček

Dostal jsem dnes ráno mezi tisícem dalších e-mailů NEVYŽÁDANÝ e-mail (všimněte si, jak plynule používám ty novočeské výrazy) a říkám si "Kdo to tady prudí a mlží? Kdo mi to přeplňuje moji schránku nějakými bláboly?" a on to byl e-mail od Jeronýma Janíčka. Pokud nevíte, kdo je Jeroným Janíček, tak je to člověk, co se mnou dělal interview pro Reflex, které zanechalo přinejmenším v určitě části čtenářská dojem, jak mi to natřel. E-mail zněl takto (v plném znění, nejsem český novinář, abych něco cenzuroval):

At 07:46 AM 9/30/2006, =?ISO-8859-2?Q?Jeron=FDm_Jan=ED=E8ek?= wrote

Pane Hedvíčku,

v rámci internetové diskuse probíhající na adrese http://wikipedie.blogspot.com/2006/09/co-se-stalo.html jste napsal, že jsem "prominentní vládní neokomunista s přístupem ke Klausovi, jezdící do zahraničí na vládní junkety, pocházejí z rodiny estébáků (jak si opakovaně povšiml i Jan Rejžek a Janíček to potvrdil) v případě jeho otce, strýce a dalších 4 příbuzných."

Dovolte, abych Vám poskytl doplňující informace, týkající se mé osoby i mé rodiny, které jistě ve svých budoucích "kritických poznámkách" zužitkujete, když už Vám docházejí věcné argumenty.

1. Do roku 1989 jsem byl aktivním členem (jedna rudá hvězdička) Pionýrské organizace ZŠ Horáčkova 1100, P4 a to ve funkci kronikáře (příprava na mé budoucí působení ve StB, bohužel přišla "Sametová"...)

2. Agenty StB byli všichni z naší rodiny, včetně psa, a ne jen 4+2, tj. přesně 27 osob a jedno zvíře

3. Mí dva strýcové (samozřejmě agenti StB) byli v éře socialismu vězněni pouze proto, aby ve vězení splnili své tajné agentské poslání (pravou podstatu jejich mise Vám bohužel nesmím sdělit, ale Vy už určitě něco chytrého vymyslíte...)

4. Oba mí dědové byli členové LM, ačkoli jeden z mých dědečků zemřel ještě před ustavením "této instituce", a tak se stal členem LM jaksi "ex post", ale udělal to dobrovolně a rád

5. Obě mé babičky byly členky PS VB (Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti), což mohu dokladovat (žluté pásky s označením PS VB mám doma na viditelném místě)

6. Má maminka byla dvorní fotografkou Gustáva Husáka a můj tatínek měl za úkol - coby agent StB - unést ze zahraničí zpět do ČSSR bratry Mašíny

7. Náš první pes, kterého si dobře pamatuji (pojmenovali jsme jej z loajality ke KSSS "Vladimír Iljič"), sloužil střídavě s dědou u LM, či s oběma babičkami u PS VB

8. Mám přístup nejen k Václavu Klausovi, ale také k většině prezidentů "Visegrádské čtyřky", s nimiž si tykám a jsem s nimi ve velmi dobrých vztazích (proč tomu tak je, Vám samozřejmě sdělit nemohu, je to tajné, ale Vy už na to přijdete...)

9. Je pravdou, že vyjíždím do zahraničí na "vládní junkety". Naposledy jsem byl na dánském královském dvoře, kde jsem zastupoval tehdejšího premiéra Grosse (viz fotogalerie na mých webových stránkách - http://www.mediatarget.org/fotogalerie/index.php?list=8 ), jinak vyjíždím s vládou (ať je jakákoli) často do zahraničí a za peníze daňových poplatníků si užívám báječné chvíle v nejkrásnějších zemích světa (a je to skvělý pocit, věřte...)

10. Mé současné krycí jméno je "Defibr", kamarádi z BIS mi říkají poněkud chladněji "Defibrilátor" (krycí jméno jsem si vybral sám, protože - jak píše jeden můj estébácký kamarád a spisovatel - takové krycí jméno je něco jako značka a tu musíte vybírat pečlivě, ale to Vy jako antikomunista nemůžete vědět)

11. Měl jsem i další krycí jména, které jsem si vymyslel již jako pionýr (do zásoby): "Mikrofon", "Plastelína" a "Jovo" (vynikající socialistický ovocný nápoj s probiotickou kulturou)

12. Přiznávám též, že jsem "neokomunistou". Ba co víc, jsem jim rád! Odkryl jste mne... Můj pracovní stůl zdobí busty K. Marxe a J. V. Stalina a hlavně (na to pozor!) voskový prst V. I. Lenina umístěný ve vzduchotěsně skleněné vitrínce (Leninův ukazovák dostal můj otec darem z Kremlu za své agentské zásluhy)

Více už na sebe neprozradím, nemusíte také vědět všechno. Ale určitě si něco hezkého ještě domyslíte (promiňte, vypátráte). Jinak si na mne dávejte pozor, prosím, protože je jen otázkou času, kdy se spřátelím s George W. Bushem...

Míru zdar!

Jeroným Janiček

Pane Janíčku,

děkuji za zaslaný český pokus o velmi chabý humor (po trojím odfiltrovávání diakritiky to už bylo k přečtení, ale ještě ne k smíchu). I když ono interview v Reflexu dopadlo lépe, než jsem čekal (Vaše reputace je opravdu pod psa), pořád mám nepříjemný pocit z vašeho negativního přístupu k mé osobě plného předsudků. Váš negativní úvod a posměšný závěr článku Vás rozhodně mezi ovavřínované žurnalisty neposunul. Dostal jsem větší množství e-mailů z Česka, které se různými slovy tázaly stejně:"Co ten Janíček proti Vám má?" Váš BIAS byl víc než zřejmý.

Další věcí byla fotografie u článku, na které je Richard Marcinko, ne já. I když jsem grafickému oddělení Reflexu poskytl svoji fotku a vám napsal, že můžete použít jakékoliv fotky z mé galerie v internetu, přesto jste buď Vy, nebo Reflex rozhodli, že bude lepší použít fotku zuřivě vypadajícího chlapa se samopalem - s jasným úmyslem mne nějak mediálně poškodit a vykreslit mne coby vzteklého násilnického maniaka. Něco takového je nedospělé a docela ubohé.

Reflexu jsem poslal několik e-mailů žádající opravu, ale jak lze víceméně čekat od samolibého českého časopisu, bohorovně mne ignorují. Možná to můžete zařídit Vy, ostatně dle českého tiskového zákona má časopis povinnost takovou opravu zveřejnit - ne, že bych měl jakoukoliv důvěru v české zákony... A ten jeden výtisk (co jste řekl, že to zařídíte) mi z Reflexu taky ještě neposlali... Asi je drahé poštovné.

Ohledně minulosti Vaší rodiny. Dostal jsem okamžitě po uveřejnění velké množství nevyžádaných informací o Vaší rodině (často ve stylu "Víš, ty vole, komu dáváš interview?"), žádné z nich jsem nikde nezveřejnil. Moje poznámka na http://wikipedie.blogspot.com/2006/09/co-se-stalo.html byla založena výhradně na informací uveřejněné ve vaší vlastní webové stránce. Rozhodně jsem o Vás nepoužil žádných nepodložených informací, tak jako Vy ve Vašem článku o mně.

Ovšem, teď mne napadá. Pokud máte tak zřetelný zájem o zviditelňování se na úkor mé osoby - rád vám dám příležitost. Souhlasil byste, kdybychom udělali ještě jedno interview? Jenže teď bych se ptal já a Vy byste odpovídal - podkladů tady o Vás mám dost. A na rozdíl od Vás, mohu slíbit, že vaše odpovědi nebudu cenzurovat (tak jak jste to v 90% textu udělal u mých odpovědi) a publicitu budete mít jako hrom. Mne totiž čte daleko víc lidí než Reflex nebo cokoliv, do čeho píšete

S přátelským pozdravem a přáním, abyste nebyl tak arogantní a nepřátelský.

Ross Hedvíček

A Jeroným Janíček okamžitě odpověděl:

X-From_: janicek.jeronym@seznam.cz Sat Sep 30 15:32:13 2006

Pane Hedvíčku,

rozhodně jsem rozhovor s Vámi nijak "necenzuroval", byl pouze drobně redakčně krácen. Ostatně mám od Vás odsouhlasenu jeho definitivní verzi, která se od tištěné liší jen minimálně, tak se prosím podívejte do naší minulé e-mailové korespondence. Pokud jste při výroku o mém "neokomunismu a účasti na zahraničních vládních junketech" vycházel z informací publikovaných na mém webu, pak se Vám nejspíše zobrazují při návštěvě mého webu naprosto odlišné informace, než mně.

Nepochybuji o tom, že Vás čte více lidí, než Reflex, Viewegha či Právo, ale s díky odmítám Vaší "velkorysou" nabídku "zviditelnění se" na Vaší osobě. Nemám totiž zájem pokračovat jakkoli v komunikaci s Vámi, protože jste se už dvakrát zachoval vůči mně velmi nefér. Pokud mne budete v různých internetových diskusích urážet, prosím, poslužte si. Proti tomu opravdu nic nemám, je to Vaše výsostně právo a pokud Vás to baví, tak se bavte.

Příjemnou zábavu přeje

Jeroným Janíček

Takže Jeroným Janíček takhle přede mnou kybervirtuálně práskl dveřmi. Co mám dělat? Sednout si a plakat? Pan Janíček sice svolil k tomu, že ho mohu v internetu urážet, ale to dělat nehodlám, copak jsem z Česka? Co ale udělám je, že zformuluji otázky, které bych panu Janíčkovi položil, kdyby byl ochoten se mnou udělat ono interview. Všimněte si, prosím, že to jsou OTÁZKY, nic takového netvrdím, pouze se ptám. Ptám se sice blbě, ale to je podle pana Janíčka úplně fair. On to dělá taky.

Otázka RH: Dobrý večer, jak se máte?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Otázka RH: Proč jste tak arogantní? Když jste byl malý, bil jste jiné děti ve škole? Proč jste ostříhaný jako příslušník mafiánské ochranky?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Otázka RH: Proč se cítíte být pánem českého světa?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Otázka RH: Udělal jste knihu rozhovoru s Klausem (2003). Jak jste se k němu dostal? Nebo dává Klaus knižní rozhovory novinářům na potkání?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Otázka RH: Je o vás známo, že to pečete s komunistickou ODS, hlavně s Klausem a Bémem (primátorem Prahy). Odkdy?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Otázka RH: S Bémem jste byl dokonce v roce 2004 dva týdny na dovolené v rakouských Alpách, kde jste šplhali po horách a chodili spolu chlastat. Je vaše sexuální orientace heterosexuální?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Otázka RH: Věříte v to, že jablko nepadá daleko od stromu? Vaším otcem je bývalý agent StB Jeroným Janíček (nar. 1943), krycí jméno Farský, který byl vysazen do Francie a posléze do Kanady, kde působil v Torontě. Můžete to prosím naším čtenářům potvrdit?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Otázka RH: Vy sám jste vstoupil do BIS už před rokem 1996 nebo až později?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Otázka RH: Napřed dobrá zpráva - na vašeho psa se nám nepodařilo nic zjistit. Ale první bratr vaší matky (tedy vás strýc), Ing. Jan Vyleťal byl zaměstnancem StB v 60. letech a druhý bratr, také vás strýc, akademický malíř Josef Vyleťal také s StB spolupracoval, proto mohl vystavovat v dobách normalizace v zahraničí. Jak vás tyto skutečnosti v dospělosti ovlivnily?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Otázka RH: Jistě že děti nemohou být činěny odpovědnými za své rodiče, ale pokud dejme tomu tatínek je nacista a syn je taky nacista, není nutno se v některých případech dívat na takovéto rodinné vztahy s určitým podezřením?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Otázka RH: Například vás strýc měl vazby nejen k Havlovi, ale také ke Štrougalovi a další. Domníváte se, že to nijak neovlivnilo vývoj vašeho charakteru a názoru?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Malá přestávka na vzkříšení pana Janíčka, který se začal dusit a omdlel, nebo to alespoň předstíral.

Otázka RH: Cítíte se už v pořádku? Můžeme pokračovat?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

Otázka RH: Takže už jen závěrečnou otázku. Jste opravdu tak naivní, abyste si myslel, že můžete dělat vola z veterána českého, slovenského i amerického internetu a on si to nechá beze všeho líbit, jako ti lidičkové v Česku, kteří se vás boji? Berete drogy nebo co, člověče?

Odpověď Jeronýma Janíčka.

RH: Děkuji vám za milý rozhovor.

A to je všechno. Teď ještě požádáme grafické oddělení, aby našli fotku nějakého slintajícího idiota (bez ohledu na to, že máme dost fotek pana Janíčka) a přidáme ji k rozhovoru. Přesně tak jak to udělal pan Janíček a tak jak to on považuje za fair. Nepovažuje ani za vhodné v Reflexu uveřejnit omluvu, že na fotografii je někdo úplně jiný a tak dál. Tiskový zákon zrušil tiskové opravy, a naopak zavádí právo na odpověď, kterou může požadovat osoba nebo instituce, pokud se domnívá, že tisk zveřejnil skutkové tvrzení, které se týká její cti, důstojnosti, soukromí nebo dobrého jména. Takže asi si podle tiskového zákona vyžádám v Reflexu dvě strany místa na odpověď. Odpovědi Jeronýma Janíčka tam ale asi nebudou. Nebaví se se mnou.