Listopad 2006

Géniův tmavomodrý svět

Kateřina Hejdová

Sta let by se dožil jeden z nejvýznamnějších skladatelů české meziválečné moderní hudby, jehož písničky už dávno zlidověly. Traduje se, že když v americkém rozhlasu slyšel slavný jazzman Benny Goodman nahrávky orchestru Jaroslava Ježka, nechtěl prý věřit, že to, co slyší, vzniklo v Československu ještě před válkou. Nechápal, že Ježek dokázal sestavit tak znamenitou kapelu a napsat tak skvělou muziku. K nepochopení toho bylo v životě Jaroslava Ježka mnohem víc.

Narodil se 25. září 1906 na Žižkově jako syn krejčího Adolfa Ježka a Františky Ježkové. Jaroslavova matka si brzy všimla, že na jednom oku má malou tmavou tečku. Nevadilo mu prý ani prudké světlo v obličeji, a dokonce při něm ani nemrkal. Když bylo Jaroslavovi rok, rozhodla se matka s ním navštívit očního lékaře. Ukázalo se, že syn má na pravém oku šedý zákal. Souhlasila s operací, což si později jistě vyčítala. Zákrok se totiž nepovedl a malý Jaroslav napůl oslepl. Aby toho nebylo málo, šedý zákal zanedlouho postihl i oko levé. Druhou operaci už rodina striktně odmítla.

Nemoci kontra hudba

Osud však malému Jaroslavovi nedopřál ani zdravý sluch. O několik let později dostal po spále hnisavý zánět obou uší a zůstal nedoslýchavý. O mnoho let později se ukázalo, že měl už od dětství slabé ledviny a vysoký krevní tlak. Chabý zdravotní stav, se kterým vstupoval do života, ho kupodivu psychicky nepoložil. Právě naopak - bez ohledu na doporučení lékařů nesnil o ničem menším než o kariéře skladatele.

Už tehdy totiž miloval hudbu. V hradčanském Ústavu pro léčení a výchovu slepých se učil nejen slepecké písmo, ale taky hrát na klavír, klarinet a kytaru. Neměl rád přísný řád ústavu, takže se uzavíral do sebe a stal se z něho samotář. V roce 1921 ho rodiče zapsali na soukromou hudební školu, o tři roky později pokračoval ve studiích na konzervatoři. Tehdy začal skládat. Hej rup, Nebe na zemi, Život je jen náhoda, Tmavomodrý svět, Šaty dělaj člověka, Klobouk ve křoví, Babička Mary, Bugatti step. A k tomu Suita pro čtvrttónový klavír, Koncert pro klavír a orchestr, Fantazie pro klavír a orchestr, Toccata, Capriccio, Sonáta... Tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Ač nedoslýchavý a poloslepý, psal tak neuvěřitelné partitury, že je považován za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů českých hudebních dějin.

V roce 1927 se ještě během studií dostal na roční pobyt do Paříže, kde se setkal s jazzem a soudobou vážnou hudbou. To ho poznamenalo natolik, že se vrhl na scénickou hudbu a písně, které později daly základ české moderní a jazzové hudbě. Nezapomínal však ani na hudbu vážnou a byl autorem mnoha písňových cyklů. Spolu s Bohuslavem Martinů a Erwinem Shulhoffem vytvořil moderní typ klavírní hudby.

Trojice z Osvobozeného

Věnoval se i komorní a symfonické tvorbě. Patřil k zakladatelům české moderní taneční písně a spolu s E. F. Burianem i písně politické. V roce 1928 podepsal smlouvu s Osvobozeným divadlem, kde se dal dohromady s Voskovcem a Werichem. Tam se začala psát jeho nejslavnější éra, z níž pocházejí všechny výše jmenované písně. Složil také hudbu k jejich filmům Hej rup, Svět patří nám, Pudr a benzin, Peníze nebo život či U nás v Kocourkově.

V Osvobozeném divadle působil deset let, jeho kariéru a činnost divadla přerušil v roce 1938 podpis mnichovské dohody. Krátce nato emigroval Ježek spolu s V+W do Ameriky. Ve Spojených státech stihl ještě působit jako sbormistr amatérského Československého pěveckého sboru a vyučoval hudbě. Za mořem se také seznámil s budoucí manželkou Frances Bečákovou, která tam emigrovala ze Slovácka. Vzal si ji až těsně před smrtí, která přišla brzy. V jeho pouhých 36 letech.

Vánoce roku 1941 už prožil v posteli. Točila se mu hlava, několikrát na ulici omdlel. Byl pořád unavený, neustále se potil. Lékaři zjistili, že mu přestávají pracovat ledviny. Prvního dne následujícího roku zemřel na jejich chronický zánět.

(MFDNES)