Listopad 2006

Vzděláním proti válkám a odsunům

Anneke Hudalla

Ani na devátém česko-německém diskusním fóru v Liberci se o sporné minulosti nemluvilo. Má se tedy vůbec konat to desáté?

Nedotčené cedule s černým nápisem mluvily dost jednoznačným jazykem: Těch „VIP“ s přednostní rezervací v první řadě nedorazilo letos mnoho. V minulosti mezi hosty ročních konferencí česko-německého diskusního fóra občas zavítaly politické osobnosti kalibru premiérů Schrödera a Špidly nebo prezidentů Havla a Herzoga. Minulý víkend však do Liberce přijeli především diplomaté a aktivisté, aby podeváté diskutovali o tom, co Čechy a Němce trápí a co by společně mohli proti tomu dělat. Nálada byla dobrá. Staří známí se radovali, že se zase vidí. Primátor Liberce Jiří Kittner v rámci přijetí na historické radnici pobavil své hosty staromódní ceremonií, vlídnými slovy, červeným vínem a výhledem z balkonu na náměstí. Kdysi se jmenovalo „Konrad-Henlein-Platz“, teď „náměstí Dr. Edvarda Beneše“. Otázka skeptika jenom zní: Je skutečně nutné platit akci, na které se o nevyřešených problémech stejně radši nemluví?

Víte, kdy v Bavorsku zvoní?

Česko-německé diskusní fórum je dítětem doby, kdy to mezi Berlínem a Prahou pěkně skřípalo a politici spolu spíš nemluvili, než mluvili. Za svůj vznik vděčí bilaterální deklaraci z ledna 1997 a sloužit mělo k tomu, aby se mezi občany obou států rozpoutal „formálně a personálně mnohotvárný dialog“. Od podzimu 1998 se tedy každý rok setkává několik desítek reprezentantů politiky, svazů a spolků střídavě v Německu a Česku, aby se dva dny bavili o tématu, které předem připravuje tzv. „Rada“. Hned při prvním sestavení Rady ale došlo ke skandálu, který se z dnešního pohledu zdá symbolický: Berlín totiž na jaře 1998 jmenoval do Rady několik zástupců sudetoněmeckého Landsmanšaftu, proti čemuž tehdejší šéf ČSSD Miloš Zeman protestoval. Bolestivá minulost šla po tomto konfliktu stranou (lidi z Landsmanšaftu jakbysmet) a účastníci fóra se začali scházet raději nad podstatně méně konfliktními tématy jako třeba hospodářská spolupráce, vzájemné vztahy po roce 1997, modernizace sociálního státu nebo obecné řeči o Evropě a její integraci. Tu a tam se mluvilo o minulosti, ale spíš tak, aby se to nikoho nedotklo.

Český vstup do EU pak témata fóra definitivně obrátil do budoucnosti. Pro zastánce fóra jako platformy, kde si Češi i Němci v neformální atmosféře mohou říci nepříjemné věci pěkně z očí do očí, je to zklamání, v Liberci ale převládala spokojenost. „Letos se podařilo najít smysluplné a konkrétní téma, o němž se dá říci, že je opravdu aktuálním pro obě společnosti – českou a německou,“ říká europoslanec za ODS Jan Zahradil, který je také členem Rady fóra. Letos v Liberci došlo totiž na téma vzdělání (jako zbraň proti bariérám samozřejmě). Značně odborné téma ale mělo svá úskalí: třeba odborná úroveň dlouhých referátů o reformách v saském nebo bavorském školství určitě překročila možnosti pochopení značné části osmdesátky přítomných posluchačů, jiné mohla odradit trochu samolibá prezentace vlastních úspěchů na cestě k vědomostní společnosti. Konkrétní témata si prostě vyžadují konkrétní experty, kteří ale zpravidla nebývají odborníky na česko-německé vztahy a vzájemný charakter akce neberou v potaz.

Lepší něco než nic

Má tedy pokračování konferencí za takových okolností vůbec smysl? „Samozřejmě,“ říká Petra Ernstbergerová, poslankyně SPD ve Spolkovém sněmu a dlouholetá aktivistka v česko-německých vztazích. „Bez fóra by mezi našimi zeměmi vzniklo vakuum, v němž by dialog usnul.“ Fórum chce rozhodně zachovat i Sebastian Gerhardt, tajemník pro tisk a politiku na německém velvyslanectví v Praze. „Okruh lidí, kteří chtějí spolupracovat, se stále rozšiřuje a úkolem diskusního fóra je i nadále tyto lidi seznamovat,“ míní Gerhardt. „Pravda, většinu lidí tady už znám,“ říkal Daniel Kraft, bývalý jednatel nadace Brücke-Most v Drážďanech. „Ale tato konference je jedinou příležitostí, kdy se s nimi pravidelně vidím a bavím.“ Myšlenku, že fórum neplní svůj účel a mohlo by se rozpustit, odmítá i Tomáš Kafka, vedoucí odboru střední Evropa na českém ministerstvu zahraničních věcí: „Co je větší škoda? Mít fórum, které snad nevyužívá všechny možnosti, anebo nemít k dispozici žádnou takovou instituci?“

I v Liberci bylo patrné, že česko-německé vztahy jsou teď podstatně lepší než kdykoli v minulosti. Na úplně normální debatu o sporných otázkách třeba kolem odškodnění českých Němců nebo chystaného památníku vyhánění v Berlíně to však stále ještě nestačí. Také proto se chce fórum i nadále dívat jen do budoucnosti. „Dokáži si představit, že by Rada mohla fungovat jako seizmograf vzájemných vztahů, který vycítí nová témata a postupuje je politickým institucím,“ říká Petra Ernstbergerová. „Už teď chceme založit skupinu, která se bude nadále zabývat tématem vzdělávání, abychom mohli příslušným politickým institucím poskytnout konkrétní doporučení.“

(Respekt, www.respekt.cz)