Listopad 2006

Trn v oku největších zločinců

Jan Jandourek

Srbský tisk jí přezdíval nové gestapo. Mafiáni ze Sicílie ji označovali za děvku. Legendární soudce Giovanni Falcone jí žertem říkal „ztělesněná tvrdohlavost“. Mnoho barvitých titulů pro ženu suché profese: právničku a hlavní žalobkyni Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carlu del Ponteovou.

Podle některých ironických komentářů připomíná Carla del Ponteová svou malou postavou (měří asi sto padesát centimetrů), tmavými obleky a specifickým účesem sklenici piva Guinness. Kdybychom však chtěli zůstat u těchto poněkud drzých podobenství, paní del Ponteová rozhodně není žádné „malé pivo“. Svědčí o tom i hněv, který se na ni snáší jednou od sicilské mafie, jindy zase z úst srbských nacionalistů, švýcarských bankéřů nebo izraelské tajné služby. Kdo by to řekl, že jedna právnička může vzbudit tolik emocí?

V minulosti byla zapojena například do vyšetřování bývalého mexického prezidenta Carlose Salinase, teroristy Usámy bin Ládina či lidí z okruhu ruského prezidenta Borise Jelcina. Jako hlavní prokurátorka Švýcarska si získala respekt rázným postupem proti ruské mafii a všem formám mezinárodního organizovaného zločinu. Generální tajemník OSN Kofi Annan o ní dokonce prohlásil: „Hledal jsem silného a neohroženého prokurátora. Myslím, že ona je velmi schopná, prokázala velkou profesionalitu a pevné odhodlání ve všem, co dělala ve své zemi.“

Právnička v divokých vodách

Carla del Ponteová se narodila 9. února 1947 ve švýcarském Luganu. Pochází z italsky mluvící rodiny, sama hovoří, jak už je v této zemí tradicí, několika jazyky. Její rodinný život je v něčem typicky „západoevropský“. Vdala se, má jednoho syna, dnes je rozvedená. Původně se chtěla věnovat - stejně jako její dva bratři - medicíně. Nakonec si zvolila práva. Po studiích práv v Bernu, Ženevě a Velké Británii začala Carla svou kariéru jako právnička v soukromé advokátní společnosti. V roce 1975 založila vlastní firmu a potom se vrhla do divočejších vod.

Stala se vyšetřující soudkyní a státní žalobkyní. Její jméno často figurovalo v procesech, které měly něco společného s organizovaným zločinem. Především šlo o terorismus, špionáž, pašování drog a zbraní. Sama Ponteová o sobě říká: „Nikdy jsem nesloužila nikomu jinému a ničemu jinému než právu.“ Proč si nakonec zvolila dráhu žalobkyně, a ne obhájkyně? Jeden z jejích přátel to vysvětluje tím, že prý často nevěřila v nevinu svých klientů.

Mafie se zlobí

Koncem 80. let se del Ponteová dostala při vyšetřování jedné kauzy do konfliktu se sicilskou mafií. Šlo o spojení italských drogových dealerů s lidmi peroucími ve Švýcarsku špinavé peníze. Právě zde vzbudila svým útokem na posvátné bankovní tajemství nelibost bankéřů. Mužem, který s ní tehdy spolupracoval, byl slavný italský soudce Giovanni Falcone. Na rozdíl od něj měla více štěstí. Zatímco on zahynul, když pod jeho automobilem mafiáni odpálili bombu, ona pomstě unikla.

Když předtím byla u soudce Falconeho na návštěvě, chtěli si to mafiáni vyřídit rovnou s oběma. V základech palermského domu byla objevena půltunová nálož. Naštěstí včas. Od té doby Švýcarsko poskytovalo Ponteové ochranku. Na víkendové nákupy jezdila v neprůstřelném voze. Sama del Ponteová tvrdí: „Nemám strach. Nepracuji se strachem.“ Asi na tom něco bude. Stále totiž stíhá ty, kteří si ji kdykoli mohou vzít na mušku a zabít.

Nechala zmrazit konta bývalé pákistánské premiérky Benazir Bhuttové, na kterých byly miliony dolarů. Totéž udělala s účty Raúla Salinase, bratra mexického prezidenta. Obvinila Borise Jelcina ze spolčení se zločinnými syndikáty. Ohledně tehdejších machinací a zvyklostí ruské vrchnosti před lety prohlásila: „Vypadalo to, že Kreml stavějí znova. Nejdříve ze dřeva, pak z kamene a mramoru. Když jsem se dozvěděla, že existuje ještě spousta dalších smluv, zdálo se mi, že Kreml stavějí ze zlata.“

Až příliš nebezpečná

Proslýchalo se, že právě kvůli svému neustálému sledování vysokých kruhů ruského politického a podnikatelského byznysu se stala natolik nepohodlnou, že ji bylo nutno odstranit povýšením. Od září 1999 se stala hlavní žalobkyní Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Ve své kanceláři měla pověšený plakát s „velkou trojkou“, kterou je třeba dostat před soud: Milošević, Kara?ić, Mladić. V tomto případě nebyla Carla del Ponteová neřízenou střelou, jak ji kdysi nazval jeden švýcarský bankéř, ale naopak velmi řízenou. Věděla dobře, koho chce přivést na lavici obžalovaných. Nezajímá se pouze o ty nejslavnější. Balkán je na válečné zločince bohatý a je z čeho vybírat. Stejně tak je to však místo, kde se zločinci mohou snadno ukrýt a pak dělat na světové společenství dlouhý nos. Mají nejspíš vysoce postavené spojence, jak se Carla del Ponteová mohla přesvědčit jednoduchým testem. V červenci 2004 poslala srbské vládě obžalovací spis s adresou bývalého prezidenta chorvatských Srbů Gorana Hadžiče. O několik hodin později Hadžič ze svého domu zmizel. Pracovníci tribunálu tomu přihlíželi. Kdo ho asi varoval? Pokud šlo o Slobodana Miloševiče, toho na lavici obžalovaných dostala. Ale nakonec jí její nejslavnější obviněný přece jen definitivně unikl. Zemřel letos v březnu ve vězení na následky požití léků. Bezprostřední příčinou smrti byl infarkt. Miloševičovi příbuzní z jeho smrti obvinili právě haagský tribunál v čele s Carlou del Ponteovou. Bývalý srbský vůdce si totiž před smrtí stěžoval na špatnou lékařskou péči, ale jeho žádosti o vyšetření v Moskvě nebylo vyhověno. Srbští nacionalisté dokonce spekulovali o tom, že byl zavražděn. Sama del Ponteová připustila, že mohlo jít i o sebevraždu.

Trable v Haagu

Kritika však přicházela i z jiných stran. Poukazovalo se na to, že sama hlavní žalobkyně nese část viny na protahujícím se procesu, který začal v roce 2002. Byla to totiž del Ponteová, kdo prosazoval, aby šlo o velký proces, kde budou spojeny záležitosti týkající se Kosova s Miloševičovými zločiny z první poloviny 90. let. Kromě této strategické chyby jsou otazníky i nad poměry v haagském vězení. Jak je možné, že byl mrtvý Milošević nalezen tak pozdě a nikdo nekontroloval jeho léky? Navíc týden předtím spáchal ve stejném vězení sebevraždu bývalý prezident Republiky Srbská Krajina Milan Babić. To si nedovede paní Ponteová udělat ve vlastním domě pořádek?

Pokud chce vstoupit do dějin jako úspěšná žalobkyně, potřebovala by přece jen dostat za mříže aspoň zbývající velké ryby z plakátu ve své pracovně: Mladiče a Kara?iče. Problém je v tom, že ani dnešní správci onoho rybníku, kde se tito dravci skrývají, tedy současná srbská vláda, s mezinárodním tribunálem moc nespolupracují.

Minulý týden si Ponteová znovu postěžovala, že Bělehrad pro dopadení Ratka Mladiče, bývalého velitele armády bosenských Srbů, nic nedělá. Ten by měl mít odpovědnost za masakr osmi tisíc bosenských muslimů v roce 1995. Bývalý bosenskosrbský prezident Radovan Karad?ić se zase nejspíš skrývá kdesi v klášterech na území mezi Srbskem a bosenskou Republikou srbskou. Bělehradské úřady občas vydají nějakého zločince, který se vzdá, ale zatýkat se jim nechce. Nejde přitom jen o osud několika lumpů, ale o budoucnost celé země. Sabotování spravedlnosti brání Srbsku na jeho cestě do Evropské unie. Carla del Ponteová není profesionální lovec zločinců, má v popisu práce vznášet žaloby.

Bude to ještě dlouhá cesta, na které jsou jen sporadické úspěchy. Jedním z nich je třeba polapení chorvatského generála Ante Gotoviny koncem roku 2005. V Haagu ho obvinila z několika těžkých zločinů.

Jako by její práce přinášela málo adrenalinu, dokáže se povzbudit i jinak. Je silná kuřačka, zapaluje prý jednu od druhé. Má zálibu v závodních vozech. Pokud jde o tu její jemnější stránku, oblíbila si značku Christian Dior. Ale nelze pochybovat o tom, že vůně spravedlnosti je jí nade vše.

Život v datech

9. února 1947 - narodila se ve švýcarském Luganu

1972 - dokončila studium práv v Británii, Bernu a v Ženevě

1975 až 1981 - pracovala v Luganu jako právnička; poté se ujala funkce vyšetřující soudkyně

1994 až 1999 - stala se generální prokurátorkou v italsky mluvícím kantonu Ticino; jako první žena ve švýcarské historii byla generální prokurátorkou konfederace

od roku 1999 - je hlavní žalobkyní Mezinárodního trestního tribunálu OSN pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu

Ostatní: je rozvedená a se svým bývalým manželem má jednoho syna, jejím koníčkem je automobilový sport - má licenci závodního jezdce; hovoří anglicky, francouzsky, německy a italsky

(MFDNES)