Listopad 2006

Kdo nekrade, není Čech

Vladimír Kučera

V nepoctivosti jsme doopravdy dobří: krademe nejlépe v Evropské unii.

Naslouchal jsem nezpůsobně dvěma pánům. Jeden, nejspíš na základě rozhovoru otištěného v MF DNES, řekl: „Parkanová prý nekrade!“ Druhý odvětil: „Asi na to bude blbá!“ Z onoho „na to“ jsem pochopil, že si nemyslí obecně nic špatného o intelektu předsedkyně poslaneckého klubu KDU-ČSL. Jen neochotu obohacovat se nečestně nenazývá poctivostí, nýbrž blbostí. Tedy: nekradeš-li, nejsi „na to“ moc poctivý, ale jsi „na to“ moc blbý. Pak však na základě jiného článku můžeme být na sebe jako na etnikum pyšní. Nejsme „na to“ blbí.

Jsme „na to“ chytří. Krademe nejvíce v Evropské unii. Vzhledem k tomu, že hned po nás následují Slováci, zdá se, že tu bude spojitost s minulým státem. Asi bychom dohledali kořeny v úsloví: Kdo nekrade, okrádá svou rodinu, které bylo pro reálný socialismus daleko přiléhavější než deklarované: Každému dle jeho zásluh.

Jestliže politický přechod ze systému do systému v roce 1989 byl skokový, v oblasti majetkové proběhl daleko plynuleji a hladčeji. Příslušníci staré nomenklatury kapitalisticky nabyli mnohé podniky, které do té doby socialisticky spravovali. Lid na to zíral a vcelku pochopitelně si uvědomil, že by bylo velmi hloupé se ohlížet na věci veřejné a nepokračovat v praxi solidarity se svou rodinou. Občan též viděl, jak se někdejší rozkrádání ve větším vyplatilo více než jeho běžné přikrádání. Kdo měl největší kapitál do začátku? Veksláci a nejrůznější podvodníci, o funkcionářích „jediné možné vládnoucí strany“ nemluvě.

Nastala tma a příležitost krást ve jménu lepších zítřků. Protože mnozí, a to včetně autora tohoto článku, hloupě předpokládali, že v jistý okamžik přijde kouzelné Dost! a všechno už bude dál správně, byl tento postup poměrně značně podporován. Jenomže nabudou-li jedni, přijdou další, kteří si myslí, že i oni mají přece právo příležitosti. Mezi politiky se tomu hezky říká korupce a házejí ji jeden na druhého. Byl to nebývalý příklad řetězové reakce, na jejímž konci může být výbuch, v území mezilidské slušnosti připodobitelný k jadernému, včetně následného dlouhodobého zamoření.

Ti, kteří se nedostali k velkému, přikrádají si alespoň v supermarketech holení od Gillette, krémy od L’Oréal a čokoládu od fialové krávy. Je jistě chybné zobecňovat a říkat, že každý, kdo má větší majetek, získal jej nepoctivě; též prohlašovat, že všichni Češi kradou. Nicméně indicie, jež se časem pro tato tvrzení vytvořily, jsou nepřehlédnutelné. Byť k jednomu by české prvenství v evropském rozkrádání mělo být dobré: neříkejme už, že cikáni jsou zloději. Všichni rozhodně ne, a nechceme-li, aby se paušalizovalo o nás, je hloupé tak činit o jiných.

Též by se mělo přehodnotit jiné zobecňující tvrzení: Češi jsou notoričtí závistníci. Vím-li ze zkušenosti (často i své vlastní ze samoobsluh), že mnohé není získáno poctivě, jak si pak vážit něčího majetku? A necením-li si cizího vlastnictví, je jenom kousíček k tomu, nejen ho majiteli vyčítat a závidět, ale pokusit se mu z něj něco odloupnout, ukrást. Roztáčí se nebývalý kolotoč, z něhož těžko vyskočit. Lze jen doufat, že zvracet se začne co nejpozději. Zloději křičí: Chyťte zloděje! a těch přibývá.

Vrátíme-li se k úvodu: Vlasta Parkanová projevila politickou neprozíravost. Pokud skutečně nečiní nic nečistého v oblasti korupce (po lidsku: krást a přikrádat), ohrozila své postavení nejoblíbenějšího človíčka z politických kruhů. Není jaksi tak docela naše.

(MFDNES)