Listopad 2006

Hranice „Západu“

Benjamin Kuras

Mráz a stud by nás všechny měl polévat z frašky evropských mediálních a politických mudrlantů kárajících jednoho z mála duchovních gigantů, kteří Evropě zbývají, za jeden z nejmoudřejších proslovů, jaký kdy pronesl vysoký představitel katolické církve. Projevil se v něm myslitel humanistický, který jako jeden z mála našich současníků pochopil podstatu západní civilizace. Jako Evropan především, katolík na druhém místě. Celá jeho přednáška stála na třech pilířových myšlenkách:

1. Převracet jiné na svou víru násilím je v rozporu s podstatou Boha

2. K vítězství té či oné víry je zapotřebí používat racionálních argumentů

3. Nejednat v souladu s rozumem je proti Boží přirozenosti.

Mínil-li papež tuto trojici principů víry vážně a doslovně, pak by to znamenalo zásadní transformaci myšlení katolické církve. Byl by to také krok hodný uvítání od každého Evropana, všech náboženství i žádného. A jestliže k tomuto kroku bylo zapotřebí, aby nám někdo demonstroval, k čemu každý boj za jedinou správnou víru vede, pak možná celé to vzteklé a krvelačné vzplanutí islámu v naší bezduché době má i svoje Boží poslání.

Těmito třemi principy by se katolická církev vzdávala dlouholeté doktríny o svém výsadním, jediném pravém a jedinečném postavení, vylučujícím z života věčného nejen nekřtěnce, nýbrž i protestanty. Činila by tak v zájmu záchrany evropské civilizace, která podle jejího nového chápání už není jako ještě donedávna bojem za šíření jediné správné víry, nýbrž něčím zcela unikátním, co tu v dějinách ještě nebylo: stále ohrožovanou symbiózou vzájemně se doplňujících, ale také vzájemně si odporujících prvků, jimiž jsou Řecko, Řím, keltství, židovství, křesťanství, sekulární humanismus a osvícenství, jehož zásadním přínosem bylo odebrání světské moci všem náboženstvím.

Všechny tyto prvky se po staletích vzájemné nenávisti a vraždění naučily jeden s druhým vést nenásilný a racionální dialog, který dal západní civilizaci tak mohutný odpich k vědeckým, technickým, filozofickým, ekonomickým, uměleckým a sociálním úspěchům, o jakých se žádným prorokům ani nezdálo. Jako by lidské tvoření konečně prodchl onen Boží „logos“ (rozum), jemuž papež přikládá tak velký význam.

Během tohoto dialogu - snažíme-li se být všichni svobodní a pravdiví - se nedokážeme nikdy zcela vyhnout tomu, že jeden druhého tu a tam urazíme. To jsme se však naučili řešit tím, že jsme si stanovili jasná pravidla hry. Těmi jsou v kostce ony tři papežovy principy. Díky nim urážku oplácíme v nejlepším případě mávnutím rukou, v nejhorším případě stejnou urážkou. Nikdy však násilím a vraždou. Toto jsou zásadní pravidla hry, které se říká západní civilizace.

Jsou jedinou nadějí na spásu světa před nekonečným vražděním. Kdo to nepochopil, neví, co pojem „Západ“ znamená. Podle těchto pravidel se s námi naučily hrát - k vlastnímu prospěchu a prospěchu celého světa - všechny ostatní světové víry kromě islámu. Běsnivé reakce muslimů opět potvrdily, že do této hry nepatří a že své hřiště před nimi musíme bránit.

Kde hranice našeho hřiště leží, nám teď papež svými třemi principy připomněl. Už jen za to si zaslouží, abychom mu vzdali úctu, či přinejmenším alespoň uctivě mlčeli.

(MFDNES)