Listopad 2006

Tenhle dluh přijde draho

Jaroslav Míl

Zadlužení státu se pohybuje v řádech, v nichž se běžný občan ztrácí. To však neznamená, že se ho hospodaření České republiky netýká. Na úhradě škod z nezodpovědného přístupu k řízení státních financí se podílíme všichni. Teď máme na stole návrh státního rozpočtu s deficitem 91 miliard korun. Čili další zadlužování. Stát hospodaří způsobem, který z pohledu rodiny vypadá následovně: v roce 1998 jste si vzali hypotéku na koupi bytu za 500 tisíc korun s tím, že ročně platíte 50 tisíc korun na úrocích. Po osmi letech zaplatíte za stejně velký byt na úrocích 500 tisíc. Nevíte, jaké má vaše rodina závazky vůči sousedům, a v době, kdy se vám daří relativně dobře, se vaše dluhy dále zvyšují. Nad tím, co budete dělat, až vaše příjmy neporostou, a kdo vaše dluhy zaplatí, ani nepřemýšlíte.

Jestliže v roce 1998 připadl na jednoho občana České republiky státní dluh ve výši necelých 20 tisíc korun, příští rok to bude 90 tisíc. Vláda Miloše Zemana měla v roce 1998, prvním roce svého působení, k dispozici rozpočet s deficitem 24,6 miliardy korun. Příští rok musíme počítat s platbou téměř 39 miliard korun, kterou budeme dávat z titulu zadlužení jen na úroky státního dluhu.

I když někteří politici tvrdí, že se nic neděje a dluh není nutné splácet, opak je pravdou. Výsledkem rozpočtu, s nímž nebude naše země schopná dostát svým závazkům o vytvoření podmínek pro přijetí eura, je zvýšení úrokových sazeb. To znamená zdražení půjček včetně hypoték, horší přístup k úvěrům, jinými slovy zdražení peněz pro občany, podnikatele i pro stát.

Státní rozpočet nepředstavuje pouze bilanci příjmů a výdajů. Jeho schodek má své příčiny, je výsledkem určitých systémových podmínek a ukazuje na schopnost vlády prosazovat proklamované priority. Za minulé čtyři roky všichni tři premiéři mluvili o potřebě zvyšovat výdaje na vzdělání, na výzkum a vývoj či na budování dopravní infrastruktury. Zároveň mluvili o potřebě zdravých financí pro přijetí eura v roce 2010, o snižování mandatorních výdajů státu a také, že nechceme žít na úkor budoucích generací.

Jaká je realita? Mandatorní výdaje se stále zvyšují, v příštím roce dokonce o 76 miliard korun. A to nikoli z důvodu hrozící sociální katastrofy, ale čistě jako výsledek předvolebního populismu. Výdaje na vědu a výzkum nedosáhnou už čtvrtý rok po sobě slibovaného jednoho procenta HDP, ale stagnují na 0,58 procenta HDP. A jaký je stav našich silnic, vidíme každý den.

Rozpočet nebude vypadat lépe, dokud nebudeme mít:

1. pravidla, která znemožní účetní triky a převádění miliard do neprůhledných rezerv; naopak umožní zpětné hodnocení efektivity vynakládaných prostředků,

2. důchodovou reformu s cílem zajištění důchodů i z jiných zdrojů, než je státní rozpočet,

3. reformy v sociální a zdravotní oblasti vedoucí k větší efektivnosti těchto systémů,

4. jiný způsob čerpání zdrojů ze strukturálních fondů EU tak, aby příjmy z Bruselu podpořily prorůstové investice,

5. efektivní státní správu s nižšími náklady na její činnost,

6. vyšší příjmy rozpočtu od právnických osob a nižší výdaje na nezaměstnané, a to po zrušení řady regulačních a legislativních opatření, která omezují podnikání i vytváření nových pracovních míst.

Na jednání s vládou a odbory se Svazu průmyslu a dopravy podařilo přesvědčit obě strany o nutnosti investic do školství, aplikované vědy a výzkumu a do dopravní infrastruktury. Jenže když došlo na lámání chleba a diskusi o konkrétním opatření pro snížení výdajů státu - odložení účinnosti některých zákonů byli zástupci odborů ostře proti. Stejně tak odmítli návrh, aby byl jejich požadavek na růst mezd ve státní správě podmíněn snížením počtu úředníků.

Takže máme rozpočet, který má nejvyšší deficit za posledních šestnáct let. Prorůstové prvky v něm chybějí a je sestaven tak, že motivuje obyvatele této země, aby žili na podpoře. Ty aktivní a pracovité naopak trestá vysokým zdaněním a odvody. To všechno je špatně a všem to musí být jasné. Stejně jako to, že bez politické odvahy se nic nezmění. A deficit rozpočtu roku 2008 bude ještě vyšší.

(MFDNES)