Listopad 2006

Ve hře je národní bezpečnost

Luděk Navara

Historik Pavel Žáček se zabývá mimo jiné i tajnou policií (StB). O dvou příslušnících StB, kteří řídili Vojtěcha Filipa, říká: „Byli to prověření lidé.“

Oba absolvovali školu sovětské tajné služby - KGB. Co to znamená?

Na takovou školu nebrali každého, jen osoby prověřené po stranické linii, které navíc měly důvěru Sovětů. Navíc jeden z nich prošel jakousi superprověrkou. Měl jít na Západ jako nelegál. Pak sice nešel, ale to už je věc druhá.

Jaké úkoly měl plnit nelegál?

Nelegálové byli nejdůvěryhodnější z důvěryhodných. Byli cvičeni pro období zvýšeného mezinárodního napětí či mobilizace, aby působili místo „normální“ rozvědky. Měli kompletní krytí a cizí identitu. Byli cvičeni i pro speciální akce.

Tímto mužem určeným pro vysazení na Západ byl Hanzalík, dnes Filipův zaměstnanec. O čem to svědčí?

Minimálně o kontinuitě komunistické politiky. Tito lidé patří k sobě. Ukazuje se, že vazby byly tak silné, že neskončily s pádem komunismu.

Je to morální, či bezpečnostní riziko?

Pro ně samé to není otázka morálky, ale politických zájmů. Pro komunisty je to spíše plus, ale pro většinovou společnost je to opravdu problém. Ukazuje se, že tito lidé mají stále vazbu k osobám, které mají nejen vysoké postavení ve straně, ale mají i ústavní funkci. Pan Filip je místopředsedou Sněmovny a ve hře je otázka národní bezpečnosti. Jde nejen o loajalitu osob, které přísahaly věrnost československé a sovětské komunistické straně a komunistické ideologii, ale o jejich vzájemnou vydíratelnost, zkompromitovanost a profesionalitu při získávání, vyhodnocování a případném předávání informací mimo náš stát, respektive struktury NATO.

Vy sám jako historik jste překvapen, že podřízený místopředsedy parlamentu studoval školu KGB?

Ne každý příslušník tajné policie chodil do Moskvy a byl prověřen StB a KGB. To o něčem svědčí. Ale svědčí to i o tom, že byli schopni přežít díky těmto vztahům i v novém režimu, který se k nim verbálně chová nepřátelsky. Není nezajímavé, že to spojení vede přímo k předsedovi KSČM. Jinými slovy: kdyby předseda Filip nechtěl tyto vztahy udržovat, neudržuje je. To je klíčová věc. Pro veřejnost je nyní dobře, že je to takto vidět. I když se řadu věcí dozvídáme se zpožděním.

Pan Hanzalík odešel z vnitra až tři roky po pádu režimu. Navíc s vysokým odchodným. Jak je to možné?

Nová moc nevěděla, co dělat s příslušníky rozvědky. Mohu se jen domnívat, proč se k nim chovala tak benevolentně. Proč nebyly zpřetrhány sociální výhody. Jestli si je noví představitelé chtěli zavázat, aby mlčeli o utajovaných skutečnostech. Nevím. Na jejich akce se samozřejmě už nenavazovalo. Takže to byla spíš ta benevolence.

U soudu oba příslušníci dosvědčili Filipovi, že prý přesně netušil, pro koho pracuje. Je to možné?

Nedovedu si představit, že by to proběhlo bez jejich vzájemné domluvy.

(MFDNES)