Listopad 2006

Priony kolem nás

Jaroslav Petr

Mikroskopičtí původci smrtelných nemocí mozku jsou hojnější, než se zdálo. Nemoc šílených krav, známá též pod zkratkou BSE, ani její obdoba postihující člověka se už neobjevují na titulních stránkách novin. Neznamená to ale, že se kolem prionů, mikroskopických původců těchto chorob, nic neděje. Právě naopak.

Nebezpečné skalpely

Chirurgické nástroje připravené pro operaci jsou symbolem dokonalé čistoty. Britský neurolog Robert Baxter z Edinburgh University si však jejich neposkvrněností není tak úplně jistý. Se svými spolupracovníky prověřil celkem 120 chirurgických nástrojů v pěti nemocnicích. Všechny do jednoho prošly standardní sterilizací a byly připraveny pro použití na operačním sále. Baxter ale na povrchu všech nástrojů našel bílkoviny.

Bílkoviny samé nepředstavují žádné riziko. Baxter si ovšem pohrává s myšlenkou, „co by se stalo kdyby…“. Co kdyby byl operován pacient, u kterého se pomalu a nepozorovaně rozvíjí nevyléčitelná a smrtelná obdoba nemoci šílených krav? Prion je přece také bílkovina a může se dostat na skalpel. Ten sice projde sterilizací, prion však přežije. Mohl by se při další operaci nakazit zdravý člověk?

Zatím není jasné, jak dlouhá je inkubační doba lidské formy nemoci šílených krav, označované jako nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby (vCJD). Podle nejnovějších výzkumů to může být i několik desetiletí. Pak by většina nakažených nestačila onemocnět. Pravdivosti tohoto scénáře by nasvědčovala skutečnost, že nakažených je v Británii hodně: vyšetření vzorků z odoperovaných slepých střev a krčních mandlí, kde se priony vyskytují ve zvýšené míře, odhalilo, že by teoreticky mohlo onemocnět až 12 tisíc lidí.

Stačí, aby byl kdokoli z nakažených operován a priony se z jeho organismu dostaly na chirurgické nástroje. Baxterovo „kdyby“ by pak přestalo být pouhou teorií. Nepravděpodobné věci se čas od času dějí. Ačkoli odborníci věděli, že se priony v malém množství mohou objevit v lidské krvi, nikdo v tom neviděl vážný problém. Přesto se v Británii už tři lidé nakazili při transfuzi krve od dárce, který byl v době odběru zdánlivě zdravý, ale později u něj propuklo prionové onemocnění.

Priony v mléce?

Baxter není zdaleka jediným odborníkem, který hledá priony tam, kde po nich dosud nikdo nepátral. Také výsledky jiných prací svědčí o tom, že je těchto nebezpečným způsobem zašmodrchaných bílkovin kolem nás více, než se zdálo.

Koncentrace prionů může u pacientů s vCJD prudce narůstat v orgánech a tkáních postižených zánětem. Svědčí o tom výsledky práce vědců vedených Adrianem Aguzzim z univerzity v Curychu. Ti prokázali při pokusech na myších, že se priony o překot množí v zanícených ledvinách, slinivce a játrech. Hranice mezi „nebezpečnými“ orgány, kde jsou priony doma, a „bezpečnými“ částmi těla zvířat je náhle značně mlhavá. Zánět zároveň otevírá prionům dvířka k úniku z nemocného těla, třeba s močí.

Aguzzi našel priony i v zanícené mléčné žláze ovcí stižených skrapií, další z prionových chorob. Výsledky komplikovaných analýz, které by prokázaly přítomnost těchto nebezpečných látek v mléce, zatím nejsou k dispozici. Aguzzi však považuje za krajně nepravděpodobné, že by priony v mléce nebyly. „A ta vyhlídka se mi vůbec nelíbí,“ přiznal švýcarský vědec.

Výsledky Aguzziho výzkumu vyděsily Američany. Severoamerická populace jelenců, jelenů a losů trpí obdobou „nemoci šílených krav“. Choroba označovaná jako chorobné chřadnutí jelenovitých (CWD) postihuje v některých státech až pětinu vysoké zvěře. Zatím nebyl spolehlivě prokázán případ, kdy by se „jelením šílenstvím“ nakazil člověk. Vědci ale odhalili priony v mase nakažených zvířat a nedávno se jim podařilo infikovat jeleními priony opice.

Během života vylučují nemocní jeleni a jelenci priony slinami, močí i trusem. Infekční částice se dostávají na vegetaci, do půdy i do vody. Někteří američtí experti už proto hovoří o riziku „prionového znečištění životního prostředí“. Priony přitom vydrží v půdě dlouhou řadu let, aniž ztratí své zabijácké schopnosti. Naopak, v některých případech se stávají ještě nebezpečnější.

Přesto se nezdá, že by zvířata byla vystavena velkému riziku nákazy, když priony rozptýlené v okolní přírodě pozřou. Mnohem úspěšněji pronikají tyto látky do těla jinými cestami. K vysvětlení tohoto paradoxu přispěl tým německých vědců vedený Manfredem Gareisem. Zjistil, že priony v potravě padnou za oběť mikroorganismům v trávicím traktu.

Útroby živočichů i člověka jsou hotovou mikrobiální zoologickou zahradou plnou bakterií, prvoků, hub a kvasinek. Výsledkem trávicího procesu je, že koncentrace prionů klesne pod měřitelné hodnoty. Neznamená to, že by se člověk nemohl nakazit konzumací zasažené tkáně a skot pojídáním kontaminovaného krmiva. Na druhé straně nás ale Gareisovy výsledky nutí, abychom se podívali po dalších cestách, jimiž mohou priony putovat.

Do lidského organismu se tito původci smrtelných chorob možná sice dostávají s potravou, ale nikoli trávicím traktem – mohou totiž zřejmě účinně pronikat přes sliznici krčních mandlí. To by také vysvětlovalo, proč se pojídáním hovězího nakazili hlavně mladí lidé, kteří trpí častěji angínami, rýmami a dalšími zánětlivými onemocněními postihujícími oblast krku.

Spojenci virů

Priony tedy číhají v potravě, v půdě, možná jsou v mléce a snad se ukrývají i na čepelích skalpelů. Jako by toho nebylo dost, ukázalo se, že na jejich šíření se mohou podílet také viry.

Tým francouzských biologů vedený Pascalem Leblancem přišel na to, že se cestičky prionů a virů v infikované buňce kříží. Namnožené viry si s sebou z nakažené buňky odnášejí priony, které pak vnášejí do buněk zdravých. Není vyloučeno, že je mohou přenést i na zdravého jedince. Je to obrovské překvapení, s viry jako pašeráky prionů jsme zatím nepočítali.

Chovatel skotu, v jehož stádě se objevila „nemoc šílených krav“, je automaticky podezírán, že krmil zvířata masokostní moučkou. Leblancova teorie nabízí jiné rozumné vysvětlení – viry. Údaje o prionech v půdě pak naznačují, že zvířata z postižených stád nelze nechat dožít v izolaci, protože mohou být zdrojem „prionového znečištění“ životního prostředí.

Ačkoli jsou priony zřejmě všude kolem nás, onemocnění lidí zůstávají vzácná. Čím to je? Možná nám i ve světě plném prionů hrozí z nějakého důvodu jen malé nebezpečí. Možná je to dlouhou inkubační dobou, kvůli níž nemoc nepropukne. V každém případě bychom měli zůstat opatrní a snažit se o prionech dozvědět se co nejvíc.

Stovky krav ročně

Výskyt nemoci šílených krav kulminoval v roce 1992, kdy v Británii onemocnělo zhruba 40 000 kusů dobytka. Od té doby počet nových případů BSE neustále klesá. V současnosti napočítají veterináři na celém světě nejvýše stovky „šílených krav“ ročně. Konzumací nervové tkáně nemocného skotu se ale mezitím nakazili lidé. Počet obětí lidské formy této nemoci, označované zkratkou vCJD, se blíží ke dvěma stům, nicméně se zdá, že i ona už je na ústupu. Nejvíce lidí – celkem 28 – zahubila choroba ve Velké Británii v roce 2000. Obavy z tisíců, či dokonce milionů obětí se tedy zatím nenaplnily, opatrnost je přesto na místě.

(Respekt, www.respekt.cz)