Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Listopad 2006


Maskované zločince prozradí chůze

Jakub Pokorný

Chůze už jednoho zločince „zradila“. Před rokem a půl stanul přes soudem muž podezřelý z přepadení benzinové pumpy. Policistům chyběly jasné důkazy, našli však záznam z bezpečnostní kamery, která pachatele nasnímala. Obhajoba však zpochybňovala, že je na záznamu zachycen obžalovaný. V tom okamžiku nastoupil na scénu tým Jiřího Strause. Podezřelého muže znalci požádali, aby se prošel tam a zpět po chodbě a natočili si ho při tom. Pak profesor Straus, jako soudní znalec, záznamy porovnal. Jeho výslech u soudu trval tři čtvrtě hodiny a před porotou popisoval své závěry. Podle způsobu chůze byl nakonec pachatel usvědčen.

V čem konkrétně rozbor chůze spočívá? Představte si člověka z boku při chůzi. Přitom se tělo pohybuje nahoru a dolů, takže každý jeden bod - třeba temeno hlavy - opisuje zvláštní křivku. Podstatou metody je tyto křivky porovnávat. „Zatím je porovnáváme poměrně pracně. Počítačový program, který dva záznamy chůze porovná sám, snad bude hotový v roce 2008,“ řekl Straus, který se jako soudní znalec už řadu let věnuje biomechanice. Hodně přesný je, jak upozorňuje Straus, profil chůze člověka, který trpí nějakou vadou, třeba kulhá.

To, když se budou schválně snažit změnit styl své chůze, zločincům proti nové metodě nepomůže. „Myslíte, jako kdyby do té banky třeba skákal po jedné noze? Klidně ať to zkusí, jen na sebe upozorní. Že existuje daktyloskopie, se ví už sto let, ale stejně se otisky prstů stále nacházejí,“ směje se vědec. Upozorňuje přitom, že lidská chůze se zkoumá v kriminalistice už přes třicet let, i když zpočátku výzkum zůstával při zemi. Jen se prohlížely stopy v hlíně - jejich vzdálenost a hloubka.

V roce 2008 by Straus rád spustil databázi zločinců a „vzorků“ jejich chůze. Bude podobná jako stávající databáze DNA. Straus rovněž zkoumá, jestli se pohyb člověka mění v čase, jak každý stárneme.

Nová metoda je využitelná, například, když zločinec prochází chodbou banky, kde vzápětí žádá s pistolí v ruce o peníze a jeho siluetu s kuklou natočí průmyslová kamera. Rozvíjet se celá disciplína může hlavně díky tomu, že současný svět je přímo „prošpikován“ nejrůznějšími bezpečnostními kamerami na ulicích i na úřadech či bankách. „V budoucnosti bychom rádi mluvili i do umisťování kamer, aby lépe zabraly chůzi člověka,“ tvrdí Straus. Podle něj neexistují dva lidé, kteří by měli naprosto totožný styl chůze. „Je to podobné, jako neexistují dva lidé se stejným obličejem,“ vysvětluje.

Straus nyní působí jako prorektor Policejní akademie a vede katedru kriminalistiky. Už dříve biomechanik Straus dokázal například spočítat, jestli mohl člověk nalezený po pádu z okna vyskočit sám, nebo ho někdo shodil dolů. Dnes půjde opět jako znalec k soudu v Ostravě, kde se bude projednávat případ zranění malého dítěte. Straus má za úkol určit ze síly úderu, jestli si zranění mohlo způsobit samo, nebo dítě někdo uhodil.

Biomechanika není jedinou vědeckou metodou, která v posledních letech posunula kriminalistiku dál. Mnoha policistům pomáhá porovnání DNA nebo počítačová rekonstrukce obličeje podle lebky.

(MFDNES)



Zpátky