Listopad 2006

Hazardní Macao – nové světové centrum

Ota Ulč

Při vyšetřování islámských fundamentalistů, pochytaných po 11. září 2001, se přišlo na jejich zálusky zničit nejen World Trade Center – symbol globálního kapitalismu - a Pentagon - symbol americké vojenské moci - ale i Las Vegas, toto hanebné dekadentní semeniště hříšných bezvěrců.

Město v nevadské poušti, důkladně izolované – východním směrem do Phoenixu to je 660 kilometrů, západním směrem do Los Angeles 460 a do San Franciska víc než 1.000 kilometrů – začátkem dvacátého století ještě neexistovalo: byla to jen bídná železniční zastávka a kdo nemusel, příliš dlouho se nezdržoval. Hodně pomohli vojenští páni výstavbou letišť, bází, též v souvislosti s všelijakým nukleárním pokusnictvím. Údajně značnou zásluhou gangstera Bugsy Siegela došlo již v roce 1931, v době velké hospodářské krize, ke státnímu souhlasu k provozování hazardních her, prostituce (nyní ale povolené jen na několika málo okresech), praxe rychlých sňatků a jen o něco málo pomalejších rozvodů. A teď je to nejrychleji se rozmáhající končina v celé Americe. V Las Vegas počet obyvatel už přesáhl milion a ročně přiláká 34 milionů turistů, což vychází na skoro stotisícový příval den co den. Počet hotelových lůžek již přesáhl 120.000, víc než mají New York City a Los Angeles dohromady.

Tato adresa hříšných pokušení přitahuje mnohé návštěvníky i z České republiky. Již za temné totality reálného socialismu tam zpíval slavík Karel Gott a přijížděli občasní šťastlivci, vypuštění na návštěvu zámořského příbuzenstva. Ne každý se pak ze zážitku radoval. Vzpomínám na svízel inženýra, rovněž plzeňského rodáka, dostavivšího se s perfektním plánem, jak obelstít ruletu a rozbít bank. O předpokládané bohatství se mínil podělit s investory, kteří mu na cestu poskytli pracně opatřené valuty. Snadno se domyslíme, že bloud pak tuze hořekoval a ošálení investoři soptili. Zhruba v téže době ale návštěvník z Řecka vstoupil do kasina a s jedním dolarem vyhrál milion.

Podařilo se mi potlačit postoj preventivního pohrdání s předpokladem, že tam budu oškubán a zavalen nehorázným dryáčnickým nevkusem. A ono ne. Kasina, hotely, zdroje všelijakých entertainment spolu tvrdě konkurují, zákazník musí být nalákán a při té příležitosti na tom může vydělat. Věru značná podívaná na davy cizojazyčných návštěvníků, v kterékoliv herně se přitočit k ruletě, pozorovat Texasany v širácích, jak dovedou roztočit tisícovky, sledovat staré dámy v teniskách, jak strkají mince do automatů, oněch tzv. jednorukých banditů.

Soutěžící podniky si uvědomily, že hazardní hry a revuální show nestačí: však přijíždějí rodiny s potomstvem, jež rovněž nutno bavit. Došlo tak ke zrodu tzv. theme hotel, s tématikou například středověkou. Excalibur s věžemi, padacími mosty, žongléry, kouzelníky, rytíři a princeznami. Caesar’s Palace s tématikou starořímskou. Třicetiposchoďový Luxor ve tvaru pyramidy, pokryté jedenácti akry skla, vyvolává dojem dávné egyptské civilizace. Replika chrámu Ramsese II. v původní velikosti, sochy, hieroglyfy, instinktivně hledám mouchy, mít příležitost ohrnovat nos nad předpokládanou nedovzdělanou povrchnosti - a ono ne. Pečlivá detailní práce, tohle určitě nevytvářeli primitivové. Také se tam museli podílet technicky zdatní experti. Podařilo se jim zhotovit světelné paprsky směřující k nebesům s takovou intenzitou, že je postřehli kroužící astronauti. Areál The Mirage, jehož tématem je prostředí tropické, s deštným pralesem, vodopády (tam v poušti!) a každých patnáct minut vybuchující sopkou nad lagunou. V areálu Treasure Island, v zátoce bukanýrů se každé odpoledne koná bitka s piráty, plavidla původní velikosti, plno třesku u toho. The Venetian je benátskou replikou s kanály, gondolami, paláci a mosty. Monte Carlo s tématikou francouzské Riviéry dvacátých let, Aladin, evokující atmosféru arabských uliček, obchůdků s voňavým kořením. Procházka vegaskou Paříží, s bistry, kavárničkami, dobovým dekorem v podvečer, kdy se začaly rozsvěcovat uliční lucerny a když jsem pak vyšel z onoho virtuálního světa, venku mě zasáhlo pražící odpolední slunce. V roce 1998 se zrodil tehdy rekordně nejdražší výtvor (1,6 miliarda dolarů) jménem Bellagio, údajně inspirovaný vesničkou toho jména na severoitalském jezeře Como. Elegance podél jezera s fontánami, uvnitř s botanickou zahradou, s uměleckými předměty, v Evropě zakoupenými za přehodně peněz. Za prvních dvacet dní po otevření tam přišel milion návštěvníků. Úplně největším kolosem, s 5005 pokoji k dispozici, je MGM Grand Hotel-Casino. Herna zabírá prostor čtyř fotbalových hřišť. Snadno se dá zabloudit, jak se nám věru stalo.

Ne méně než sto kasin si konkuruje v Las Vegas. Přímo legendárním se stal střet dvou soupeřů – sympatický Steve Wynn, tvůrce Bellagia, a z Bostonu pocházející méně sympatický self-mademan Sheldon Adelson, majitel onoho Venetian. Ti dva se pak utkali v Macau, jednak mezi sebou a jednak s hongkongským magnátem jménem Stanley Ho. Tedy tři velcí kohouti s jménem začinajícím písmenem S.

Macao, založené v roce 1557 byla ta zcela nejprvnější evropská enkláva v čínském světě. Portugalci ji dostali do nájmu od místního vládce, vděčného za poskytnutou pomoc při potírání pirátů. Na sedmi kopečcích - pouhých patnáct čtverečních kilometrů - napěchováni žijí domorodci převážně kantonské verze.

Hongkong je přístav jedna radost, přírodou posvěcený, kdežto u Portugalců převládala truchlivá mělčina. Vzdor občasně panujícímu dojmu Hongkong nebyl žádná mimořádná Sodoma, ale z Macaa osvícení katolíci vytvořili Mekku hříchů znázornitelnou veselým čtyřlístkem SMILSTVO – DROGY - ZLATO – HAZARDNÍ HRY.

Zub času však nahlodal jablko s erotickým pokušením. Prodejné dívky se již nevyklánějí z balkonků na Rua da Felicidad, Ulici štěstí. Upadají turistické výpravy z katedrály do nevěstince, kde drogami vyztužený Číňan předvádí na podiu herkulovské kousky. V oboru omamných jedů jsem železobetonový panic, marihuanu od pampelišky bych nerozpoznal. Moje zkušenější žena mě musela upozorňovat na vyzáblé postavy, šourající se z opiových doupat.

Třetí v tom čtyřlístku je zlato a sice proto, že Portugalsko nepodepsalo Bretton-Woodskou dohodu o světovém hospodaření žlutým kovem. Mnoho tun zlata odplulo do državy, kde jeho naprostá většina se přetaví z ingotů na plíšky, pašované pak do zejména asijských zemí, kde se příliš nevěří papírovým měnám.

Čtvrtý hřích je nejpopulárnější. Však Číňané se těší oprávněné pověsti těch největších sázkařů a karbaníků na této planetě. Vášeň se realizuje v palácích i brlozích, pod střechou i na ulici, propadají ji páni i kmáni. (Manželka se mi zdráhavě svěřila, že jeden její strýc, místo aby dokončil studia v Cambridgi jako jeho sourozenci, se přesunul do Monte Carla, kde prohrával v průměru jednu vesnici za večer.)

Herny v Macau jsou mnohaposchoďové, otevřené jsou dvacet čtyři hodin denně a v některých pravidelně kvíká čínská opera. Nejmodernějším podnikem v době mé návštěvy byl hotel Lisboa na avenidě, která tehdy nesla jméno Dr. Oliveira Salazara. Architekti se trošku zhlédli v Disneylandu: jeho rotunda barvy pomerančové, ve stylu jakoby staročínském a současně západním. Cest k ožebračení mnoho: jednadvacet čili po našem oko, chemin de fer čili baccarat, blackjack, craps, boule, keno, ruleta. ¨

Co se nám ale nestalo při manipulaci se slot machines - jednorukými bandity. Bandita zradil svého zaměstnavatele, zakuckal se a v mocných návalech vychrchlal několik kilo stříbrňáků. Rachotící mince se řítily v nápodobě starodávných hollywoodských grotesek. Zírali jsme na nepravděpodobný úkaz, než nás posedla lakota. Nacpali si všechny kapsy, blůzy, čepice, uzlovali nohavice a měnili se v těžkooděnce. Schváceni lahodným ziskem jsme se docinkali do postele až v hodně pokročilou hodinu.

Macao však nebyla jen vítězosláva. Též se mi tam dostalo pořádného potupení. Při posledním vstupu do herny jsem si nesl kazetový magnetofon. Přišli ke mě dva pochopové a ukázali na nápis, že v kasinu je fotografování zakázáno. Marně jsem vysvětloval, že magnetofon není fotoaparát. Drapli mě a vyrazili z otočných dveří do tropické noci a hanebně jsem se rozplácl na Salazarově avenidě.

V posledním roce dvacátého století končila i tato poslední evropská država. Vzdálenost mezi Hongkongem a Macaem přes deltu Perlové řeky zvládne hydrofil za jednu hodinu a pár minut.

Stanley Ho, potomek významné hongkongské rodiny, ženat čtyřikrát, otec sedmnácti dětí, měl v Macau v byznysu hazardního počínání po dobu čtyř desetiletí de facto monopol. Preferoval klientelu tzv. whales - doslova „velryb“, oněch high rollers ochotných roztočit miliony na jedno posezení. Známý je výkon mediálního magnáta Kerry Parkera, který v roce 1995 v Las Vegas v jednom tahu v MGM Grandu vyhrál v baccaratu 20 milionů dolarů.

Jenže těhle velryb je na světě všeho všudy jen kolem osmi set, kasina se předhánějí o jejich přízeň, přivezou si je speciálními letadly, poskytnou nejluxusnější ubytování a v případě značné prohry odpustí jim až třetinu obnosu. Vydělat se na nich příliš nedá, ale jejich počínání, ať už plusové nebo minusové, je znamenitou reklamou pro podnik. Zatímco baccarat byl hlavním zdrojem (80%) příjmu v Macau, v Las Vegas kasinům vynášel daleko míň, než ony rachotící automaty, každý z nich vydělávající v průměru 200 až 300 dolarů denně. Tamější podnikatelé se s rostoucí pozorností začali soustřeďovat na tuto daleko početnější, jakkoliv plebejskou, klientelu.

Jako první prorazil v roce 2004 do Macaa onen bostonský self-mademan Sheldon Adelson se superkomplexem Sands Macao. V září 2006 jeho konkurent Steve Wynn slavnostně zahájil otevření tzv. integrated resort s luxusními hotely, restauracemi a všemožným entertainment – verze jeho Bellagia v Las Vegas. Tuto investici za víc než miliardu dolarů za pouhý jeden rok přetrumfne Adelsonův megaresort Venetian Macao s 3.000 ubytovacích prostorů a 750 hracími stoly, u nichž se lze hazardně vyřádit. Koncem roku 2007 se počet stolů zmohutní na 4.300.

Stanley Ho hořekuje nad přílivem této bezohledné konkurence. Moc původního hongkongského monopolisty se hroutí, aniž se ale vzdává. Stále vlastní aspoň polovinu Macaa, kontroluje 16 kasin a veškerou dopravu – lodě, hydrofily, helikoptéry. Brzo bude otevírat zbrusu nové Grand Lisboa kasino, přes ulici od hotelu, kde se mi dostalo onoho potupného výkopu. Už pominulo primární soustředění, lov na velryby, značně teď přibývá klientela z bohatnoucí, o socialismus oficiálně nadále usilující Číny.

Rada našincům, pokud občas zavítají do Hongkongu: zaskočte a případně si zaskotačte v Macau a obohaťte nás pak zprávou o nejčerstvějších novinkách tamějšího budování čínského komunismu.