Prosinec 2006

Superdiplomat Pan Ki-mun

Petr Bláha

Poprvé v historii stane v čele OSN zástupce rozdělené země. V lednu se řízení OSN ujme nynější jihokorejský ministr zahraničí Pan Ki-mun. Na základě harmonie hodlá „budovat mosty a překonávat rozdělení“. Za jednu z priorit považuje řešení severokorejského problému. Až idylická volba 62letého gentlemana ve skutečnosti přináší řadu otazníků. Změnil se svět k lepšímu? Na jeho rodném poloostrově dosud klid zbraní zajišťuje pouze příměří garantované OSN. Chystá se mírová smlouva nebo jiné řešení? Před několika měsíci se zdálo bláhové věřit, že se Rada bezpečnosti vůbec kdy shodne na sankcích vůči Severní Koreji. Stalo se! Dohodly se klíčové mocnosti i na osudu tamní junty? Vždyť generálním tajemníkem OSN bude hlavní vykonavatel Washingtonem kritizované „sluneční politiky“ vstřícnosti vůči Pchjongjangu.

Vždy plnil zadání

Ultima ratio regis. Nápis na kanonech svého času varoval, že selže-li diplomacie, vladař má k dispozici krajní prostředky. Žijeme však v době inflace slov i materie a severokorejské vedení zbraněmi nešetří. Řinčely tím hlasitěji, čím víc se Pan blížil k triumfu své kariéry. V červenci létaly rakety, v říjnu přišel na řadu jaderný test. Čína tvrdí, že se to vše děje proti její vůli. Podaří-li se jí v „kritické chvíli“ Pchjongjang přimět k obnovení šestistranných jednání, půjde o nemalý zisk v šachové partii s USA. Pak se mohou naplnit předpovědi o tom, že KLDR se stane čínskou komanderií. Nelze ani vyloučit, že jsme svědky rozporů uvnitř totalitního režimu.

Na Jihu je všechno jinak. Soul jako by ani zbraně neznal. Jeden příklad. Byť o přípravách testu mluvil celý svět, zvláštní shodou okolností jihokorejská družice v inkriminované době severokorejské území nesledovala. Proč? Nejmocnějšími prostředky Jihu jsou slova, ovšem kromě peněz. Pan Ki-mun je vždy připraven k rozhovorům, jimiž už odzbrojil nejednoho novináře. Vysloužil si tak přezdívku „kluzký úhoř“. Je tudíž nemožné soudit, za koho bude v čele OSN mluvit. Věřme, že sám za sebe.

Radikální optimisté jej označují za loutku Spojených států, tedy nepřítele „pokrokových sil“. Extrémní pesimisté jej považují za kandidáta Číny s úkolem rozeštvat americké spojence. Pro obě škatulky najdeme opodstatnění. Ani pro jednu stranu není Pan ideální, ale ani nestravitelný. Všichni se shodnou na tom, že jde o ostříleného diplomata, jenž vždy přesně plnil zadání. Škarohlídi dodají: za jakéhokoli režimu. Diplomacie spočívá především v umění klamat a o příštím tajemníkovi můžeme s naprostou jistotou tvrdit jediné: je diplomatem par excellence.

Ve službách státu

Pan se narodil roku 1944. Jeho život jako by splýval s osudem o čtyři roky mladší Korejské republiky. S OSN se poprvé seznámil záhy po rozdělení poloostrova, když jednotky s jejím mandátem bránily jeho vlast. „Doslova jsme vzešli z válečného popela,“ vzpomíná. Před 56 lety, vůbec poprvé ve své historii, přijala Rada bezpečnosti rezoluci, označující Severní Koreu za agresora a vyzývající členské státy k pomoci. Příměří bylo uzavřeno v červenci 1953 velitelem jednotek OSN na jedné straně a severokorejské lidové armády a čínských „lidových dobrovolníků“ na straně druhé. Pan se naučil, že „OSN je připravena pomoci tam, kde je potřeba“.

Na základní škole proslul jako premiant a záhy si oblíbil Ameriku. S pilným memorováním angličtiny mu pomáhali Američané obnovující zničený Jih. Odměna přišla roku 1962 v podobě měsíčního pobytu ve vysněné zemi. Pana uchvátilo setkání s prezidentem J. F. Kennedym, jenž se stal jeho životním vzorem. Do diplomatických služeb nastoupil v roce 1970, záhy začala pingpongová diplomacie i první kontakty mezi korejskými státy. Praxi si začal osvojovat v Indii a tamní ambasador, pozdější premiér stále ještě autoritářské Jižní Koreje, se stal jeho ochráncem. Panova kariéra ovšem kvetla i v období demokratizace.

Po vstupu obou Korejí do OSN roku 1991, kdy začíná další série mezikorejských jednání, dostal Pan na starosti KLDR. O pět let později se stal poradcem hlavy státu. Zádrhel v kariéře i v americko-korejských vztazích přišel s prezidentem Kim Tä-džungem po roce 1998. Pan je sice roku 2000 znovu jmenován náměstkem, ale o několik měsíců později musí z ministerstva odejít. Spasil jej bývalý ministr Han Sung-su, jenž mu jako předseda Valného shromáždění nabídl funkci vedoucího sekretariátu. Místo jako stvořené pro další plány pilného diplomata v rámci OSN. Stávající prezident No Mu-hjon jej však ještě povolal zpět do Soulu. Nákladná „hospodářská diplomacie“, zahájená po únorovém oznámení Panovy kandidatury, byla odměnou administrativy za 36 let jeho věrných služeb.

Mlčel i Pan Ki-mun

Pan sám sebe považuje za nezdolného optimistu. Zarputilost, idealismus a optimismus jsou snad nejzřejmější rysy Korejců. Milují báchorky, v nichž dobro vítězí nad zlem a vezdejší se stýká se snovým. V nejedné bajce vychytralý zajíc přelstí hloupého tygra. Kim Tä-džung si oblíbil proslulý příběh, v němž severák a slunce měří své síly. Vyhraje ten, kdo pocestného připraví o kabát. Vítr neuspěje, ač fouká, co mu síly stačí. Sluneční paprsky však muže přimějí svrchník odložit. Ezopova poučka zní: vlídnost zmůže víc než strohost. V podobě programu „slunečního paprsku“ se stala pilířem Kimovy diplomacie. Měla-li Panovi svítit šťastná hvězda, musel se jí řídit.

Sluneční politiku přijal po kosmetických úpravách i prezident No Mu-hjon, ačkoli se dávno ukázalo, že mračna dokáží paprsky zastínit jako nic. Lze ji charakterizovat jako „cukr bez biče“ – a Pchjongjangu poděkovat, že v plné nahotě ukázal její bezzubost. Stručně řečeno, jihokorejská pokladna financuje severokorejský režim v důvěře, že tamní soudruhy upokojí a snad je jednou přivede i k dodržování dohod. Dosud byly porušeny snad úplně všechny. Nejde ani tak o zajišťování životních potřeb obyvatelstva a armády či o budování infrastruktury, hlavní problém tkví v poskytování bianko šeků.

Kromě soukromých investic, k nimž No Mu-hjon dosud vyzývá, připomeňme vlajkovou loď sluneční politiky: státem subvencované projekty Hyundai Asan. Za turistiku do Diamantových hor a hospodářský komplex v Käsongu Severní Korea v uplynulých osmi letech obdržela hotovost ve výši přes 900 milionů dolarů. Skutečně je tak těžké uhádnout, kam se peníze poděly? Synonymem sluneční politiky je v neposlední řadě i „nový pohled“. Spočívá v nekritickém přehlížení porušování lidských práv severokorejským režimem. Mlčel i Pan Ki-mun, jenž nedávno slíbil, že jejich prosazování bude jeho prioritou. V tomto světle nevyznívá Panovo hodnocení příliš lichotivě, ač v prezidentském systému padá plná odpovědnost za stav bezzubé politiky na hlavu státu.

Nezáviděníhodné břímě

Post generálního tajemníka je snem každého diplomata. Jeho zisk je úspěchem a zároveň závazkem pro Pana i Korejskou republiku.

Podaří se jim naplnit očekávání? Uvidíme. O vítězi rozhodla dohoda hlavních mocností, leč o jejím obsahu můžeme jen spekulovat. V každém případě je Pan bezprecedentní volbou. Do puntíku sice odpovídá definici „hlavní administrativní úředník“, ale v čele světové organizace stane představitel „rozděleného“ státu, jedné ze stran vzniklých v důsledku bipolárního rozdělení světa. Ještě nedávno by byl takový kandidát na roli nezaujatého „zprostředkovatele“ předem diskvalifikován. OSN je navíc dodnes de iure hlavní ručitelkou za klid zbraní na poloostrově, ačkoli ve skutečnosti tuto zodpovědnost přenesla na vrchního velitele, jehož výběrem pověřila USA.

Generální tajemník může bez souhlasu Rady bezpečnosti dělat jen málo, ale bezmocný není. Jeho moc vychází především z mnohatisícového aparátu s nemalým rozpočtem, prestiže funkce a vlivu na veřejné mínění. Pan nejvíce proslul jako schopný vyjednavač, vždy připravený ke kompromisu. Jeho odpůrci mu vyčítají, že je nevýrazným byrokratem bez vizí a charismatu. Právě to však posílilo nejen jeho šance, ale i naděje, že ve své nové funkci nebude pokračovat bezvýchodným směrem sluneční politiky.

Bude tedy OSN řídit nevýrazný byrokrat, nebo tvůrce světového řádu? Panova dosavadní kariéra by svědčila spíše o prvním, ale nesuďme dne před večerem. Mohli bychom jmenovat řadu jeho tezí olbřímích rozměrů, například o věčném míru. Věřme, že jakmile Pan unikne z tenat státní služby, bude se držet slibu o tom, že je třeba méně velkých slov, ale více konkrétních činů.

(Respekt, www.respekt.cz)