Prosinec 2006

Na Sever nikdy nepojedu

Martin Filip

Chcete vidět řecko-turecké problémy v první linii? Navštivte Kypr. Rozdělený člen EU slouží jako zkumavka evropského přístupu k Ankaře.

Olivy mohou být hořké. Jako ty z olivového háje u Oroklini v okrese Larnaka. Počátkem října tady experti z Argentiny odkryli masový hrob s ostatky 11 kyperských Turků. Byli to policisté, kteří zmizeli v květnu 1964, a zbyl po nich jen vyhořelý autobus. O den dříve byli ve městě Famagusta zavražděni tři důstojníci z řad kyperských Řeků. Po obětech občanské války z počátku 60. let i z období turecké invaze a rozdělení ostrova v roce 1974 – celkem se eviduje asi 1500 nezvěstných Řeků a 500 Turků – teď pátrají zahraniční specialisté na obou stranách hranice.

To není unikát. Masové hroby se odkrývají ve více de facto rozdělených zemích Evropy (Bosna, Kosovo). Ale pouze na Kypru mají jimi sycené pocity křivdy dopad na aktuální evropský problém. Před dvěma lety EU přijala Kypr. Před rokem zahájila přístupové rozhovory s Tureckem. Leč ani po této dvojnásobné vstřícnosti Bruselu se problém neusnadňuje ve stylu „my i oni“, nýbrž zůstává vyhrocen – „buď my, nebo oni“.

V zemi nezemi

Na Kypru žije 800 tisíc obyvatel a konflikt zasáhl každou rodinu. Ať už emigrací, či přímo ztrátou někoho blízkého, domova, majetku – zkrátka toho, co zůstalo „na druhé straně“, za tzv. zelenou linií. To není pouhá hraniční čára, nýbrž jizva, až několik kilometrů široká nárazníková zóna, v níž slouží vojáci OSN.

Tureckou republiku Severního Kypru vyhlášenou v roce 1974 mezinárodní společenství nikdy neuznalo. EU ji ostrakizuje i dva roky po formálním přijetí Kypru. Oficiálně sice podléhá evropské legislativě celý ostrov, ale jen jeho jižní část může využívat výhod unijního členství. Na sever nesmí létat žádné přímé spoje a všechna letadla se musí nejprve zastavit v Turecku. Ázerbájdžán, který loni alespoň charterové přímé lety zavedl, teď čelí silnému diplomatickému tlaku EU. Mezinárodní embargo nedovoluje ani přímý přístup do severokyperských přístavů, přímý vývoz zboží, příjem investic, přímé telefonické spojení či poštovní kód. Svět neuznává představitele tureckého Kypru, prezident Mehmet Ali Talat je titulován jako „de facto prezident“. Když se letos v září objevil na Velké ceně Turecka Formule 1 a hlasatel ho představil jako prezidenta státu kyperských Turků, byl z toho mezinárodní skandál. Sportovní asociace FIA pak pokutovala turecké pořadatele pěti miliony dolarů.

Turecko na oplátku ostrakizuje řecký Kypr. Stát, se kterým EU právě před rokem zahájila přijímací proceduru, bojkotuje již přijatého člena společenství: lodě s vlajkou Kyperské republiky nesmí do tureckých přístavů, na jeho letiště nesmí kyperská letadla. Kyperskou republiku Turecko neuznává a nazývá ji pouze Řeckokyperskou správou jižního Kypru. Prezident Tassos Papadopoulos je pro Ankaru jen „vůdcem kyperských Řeků“.

Přitom právě Turci ze severu ukázali větší snahu o sjednocení ostrova. V referendu uspořádaném v roce 2004 OSN hlasovali pro jednotu, zatímco kyperští Řekové ji odmítli. Sever tak zůstává v izolaci. Stal se chudším regionem, přestože si Turci podle kyperských Řeků zabrali tu „lepší“ část ostrova s úrodnější půdou, krásnějšími plážemi, rozvinutějším průmyslem.

Doma pas nepoužívám

„Teď se chtějí s námi spojit, ale jen proto, že cítí prachy. Annanův plán nám nenabízel nic dobrého, naopak zvýhodňoval Turky,“ rozčiluje se kyperský Řek Christos. Je mu 25 let, boje nezažil. Vypráví ale o strádání svého otce, který strávil tři měsíce v tureckém zajetí. „Na sever nikdy nepojedu. Nehodlám ukazovat pas, abych mohl vidět kus své země,“ dodává s řeckou hrdostí.

Protiturecké nálady čiší i z médií. Když dostal spisovatel Orhan Pamuk, kritik turecké hluchoty k temným stránkám vlastní historie, Nobelovu cenu za literaturu, objevil se v týdeníku Cyprus Weekly na titulní straně. Hned nad jeho fotografií je zpráva o tom, že francouzský parlament odsouhlasil návrh zákona o trestnosti popírání arménské genocidy. „Je nejvyšší čas, aby Kypr přijal podobný přístup k turecké vině při masovém zabíjení a etnickém čištění kyperských Řeků na Tureckem okupovaném severu,“ píše se ve stanovisku listu. Turecké přiznání viny a odškodnění obětí se prý má stát další podmínkou vstupu Turecka do EU. Jenže Kyperská republika už v Unii je – i se svým podílem na občanské válce.

Animozita žije i v černé kronice. V polovině srpna se v letovisku Agia Napa ztratila dvacetiletá dívka ze Slovenska, která pracovala v místním hotelu. Policie se na základě výpovědí svědků obávala nejhoršího, což se nakonec po třech týdnech potvrdilo. Jenže Cyprus Weekly do titulku napsal: „Kyperský Turek ve vazbě za znásilnění a vraždu.“ Fakt, že vraždil člověk, který měl v říjnu stanout před soudem za předchozí znásilnění a jihokyperský soudce ho do té doby propustil na kauci, zůstal zcela v pozadí.

(Respekt, www.respekt.cz)