Prosinec 2006

Kinský

Milan Hulík

Seznámil jsem se s vyšetřovacím spisem ČTS: PSC-2150/OHK-2004, ve kterém trestní orgány vedly vyšetřování ve věci podezření z trestného činu podvodu, který měl spáchat František Oldřich Kinský, jeho právní zástupce, pan G. G. a matrikářka J. T., když F. O. Kinský uplatnil své vlastnické nároky, matrikářka vydala osvědčení o českém státním občanství a pan G. G. mu pomáhal s hledáním dokladů.

Domníval jsem se totiž, že o oprávněnosti vlastnického titulu a o vydání majetku rozhodují soudy a že uplatnění takových nároků bývalým vlastníkem nespadá do pravomoci policie. Mýlil jsem se, policejní orgány za peníze daňových poplatníků naplnily 10 tlustých pořadačů vyšetřovacími materiály, odposlechy desítek telefonních rozhovorů (sic), kontakty s Interpolem, znaleckými posudky a výslechy svědků. Jen „obvinění“ o ničem nevěděli. Vyšetřování se vedlo v tajnosti, pořadače se plnily, daňoví poplatníci platili, kníže se svými věrnými byl ostouzen a všechno se dělo v duchu, „když už otec byl kolaborant, proč by syn nebyl podvodník“? Nebyli snad disidenti protistátními kriminálníky? A čím byl Václav Havel? Pocházel také z kolaborantské rodiny, byl nepřítel lidu, ochlasta a zaprodaný pohůnek imperialismu!

Soud s Kinským a spol. se nakonec nekonal. Vyšetřování bylo skončeno s kuriózním odůvodněním „odkládám věc týkající se podezření ze spáchání trestného činu podvodu…“ Nebylo tedy odloženo trestní oznámení, ale „věc týkající se podezření“. Z celého spisu není patrné, kdo byl oznamovatelem „podezření ze spáchání trestného činu“. V paměti zůstává jen výzva ministra vnitra k prošetření všech podezřelých žalob o vrácení majetku aristokratům, zrádcům a podobným elementům.

Příznačný je jazyk těchto dokumentů. Tolik připomíná jazyk jiných usnesení a rozhodnutí vydaných v době socialistické zákonnosti. „…byla poskytována podpora německému vedení války a fašistickým účelům“. Celé vyšetřování skončilo objevem hodným titulu vyšetřovatele – inženýra. Je to neuvěřitelné, ale toto je odůvodnění usnesení Policie ČR, Správy Středočeského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality v Praze 5 ze dne 28. 4. 2006: „…po zvážení všech skutečností s  přihlédnutím k samotnému znění i odborným výkladům občanského soudního řádu a dalších právních předpisů však je nutné konstatovat, že vzhledem k platné právní úpravě občanského soudního řízení uvedený způsob jednání právního zástupce je dovolený a nelze jej spojovat s nezákonným způsobem ovlivňování rozhodování soudů uváděním v omyl v úmyslu získat majetkový prospěch. Občanský soudní řád neukládá povinnost účastníků úplně vylíčit všechny skutečnosti, nýbrž pouze skutečnosti potřebné, žalobce tedy nemá povinnost soudu navrhovat pro něj důkazy nepotřebné, tedy takové, které odporují jeho tvrzení…“

Kde už takové trestní stíhání bylo? Ve filmu Skřivánci na niti přece říká v 50. letech zavřený pan prokurátor, že jej soudruh prokurátor nechal odsoudit za to, že popíral, že obhajoba má být součást obžaloby! Tentokráte její součástí měla být civilní žaloba.

Ze strany policie a ideového oznamovatele jde v r. 2006 o významný příspěvek k právní vědě, zejména teorii procesního práva, upravený již v § 266 Civilního řádu soudního ze dne 1. srpna 1895 č. 113 říšského zákoníku a jej předcházející jurisdikční normě vydané ve formě císařského patentu ze dne 20. listopadu 1852 č. 251 říšského zákoníku. A pak že Policie ČR a Státní zastupitelství nedodržují zákony. Dodržují, dokonce i ty císařské, vydané za královny české a uherské, rakouské arcivévodkyně a císařovny římské, Marie Terezie.