Prosinec 2006

Mohlo to tu být samý Masarykov

Martin Hyška

„V Česku se na rozdíl od jiných zemí podařilo zabránit vzniku Masarykovů nebo Stalingradů. Dopadli jsme v tomto směru ještě docela dobře,“ říká Jaroslav David z Filozofické fakulty Ostravské univerzity.

LN Jak se chronologicky řadí názvy měst a obcí v našich zemích?

Nejstarším typem jsou názvy končící na -any. Ta se často vyskytují ve středních Čechách nebo třeba na střední Moravě, ale například je vůbec nenajdeme na Českomoravské vrchovině. Mladším typem jsou jména na -ice, která vznikla z původního -ici. Základem bylo osobní jméno označující, čí to byli lidé. Takže třeba Litoměřici byli Litomírovi lidé. Mladším typem jsou -ovice a vůbec nejmladší -ov a -ín. To jsou přivlastňovací jména, kupříkladu Karlov. Nejmladším typem je pak „lhota“. Toto dělení je však jen základní, mezi tím najdeme řadu různých složenin.

LN Je místopis v Česku něčím typický? Odlišuje se něčím výrazně?

Pozoruhodné je třeba to, že - ještě s Německem - máme vysokou kulturu místopisných názvů. Určitě je to dáno působením názvoslovné komise, které se v různých historických etapách podařilo utlumit některé vášně. V souvislosti s kritikou kultu osobnosti totiž nejen u nás vznikly kolem roku 1960 zákony, které říkaly, že je sice možné pojmenovávat místa po osobnostech, neměly to ale být osobnosti živé nebo nedostatečně „prověřené“ časem. Ti lidé měli mít určitý, obtížně zpochybnitelný kredit. Tím se podařilo ošetřit značnou část problematických názvů.

LN Které dějinné období mělo největší vliv na širší změnu názvů?

Bezesporu je to rok 1945. Je zajímavé (a také vcelku pochopitelné), že všechny názvy obsahující „německý“ bez úhony přečkaly první republiku. Rok 1945 však až na jedinou výjimku „nepřežil“ žádný, s přívlastkem „německý“ u nás zůstala jediná lokalita, a to Německý Chloumek u Karlových Varů. V roce 1918 se o změnu lidé ale snažili také, všechno chtěli pojmenovat po Masarykovi. Vzpomínám si, že snad České Velenice se měly jmenovat Masarykov. To byla a dodnes je vstupní brána z Rakouska a tehdejší snahu lze chápat také jako určitý naschvál Rakušanům. To však ani tehdy kupodivu neprošlo, protože na změnu názvů dohlížela názvoslovná komise, což byl orgán, který ideologicky nikomu nepodléhal. Byli to zkrátka odborníci.

LN Lze říci, že tato komise tehdy zabránila snahám o vznik desítek nebo stovek Masarykovů?

Určitě. Existuje příklad vesnice Sázavka, která vznikla spojením obcí Smrdov a Kunemily. Změnu názvu inicioval Smrdov, v Kunemilech byli se jménem spokojeni. Smrdovským trvalo asi patnáct let, než se změnu podařilo prosadit, protože komise návrh stále vracela. Až v momentě, kdy zde vzniklo ve vesnici JZD Sázavka, místem nezpochybnitelně protékal potok stejného jména a navíc se obě vesnice spojily, návrh prošel. Je tedy vidět, že oficiální přejmenování nebylo snadné ani v relativně jasně opodstatněných případech. Pozoruhodné také je, že v téže lokalitě existují další dva nebo tři Smrdovy a nikomu z místních název tolik nevadil.

LN Jak významně se v názvech měst a obcí projevil únor 1948 a období po něm následující?

Co se místních názvů týče, tuto dobu přečkaly české země poměrně bez úhony. Jména ulic a náměstí ale byla naopak měněna dost intenzivně. Jedinou významnější změnou po únoru bylo přejmenování Zlína na Gottwaldov, jemuž předcházelo přejmenování Baťových podniků na Svit. Například Švermov se ale oproti tomu zrodil jako nové kladenské sídliště, Havířov bylo také zcela nové město. Oproti Rusku nebo Polsku u nás byla situace v přejmenovávání měst mnohem klidnější. Zatímco například polské Katovice se od roku 1953 jmenovaly Stalingrad, nám se tento trend prakticky vyhnul. Z bývalých socialistických států jsme touto vlnou rozhodně zůstali zasaženi nejméně.

LN Jsou v Evropě země nebo lokality, kde je kultura místopisných názvů naopak na výrazně nižší úrovni?

Pokud jde o místní jména, taková místa v Evropě prakticky nenajdeme. Jména slouží pro základní orientaci všude stejně. Problémy ale mohly nastat v některých afrických zemích, kde byly původní názvy často přejmenovávány názvy anglických nebo francouzských kolonistů. Někde pak bývaly tato místa přejmenovávána zpětně a nebo paralelně existovala podoba například anglická. V tom se pak někdo vyznat nemusel. Jiné je to však u pomístních názvů, která označují pole, lesy či louky. Název v turistické mapě se pak může výrazně lišit od zvykového názvu, který používají místní. Tvar kodifikovaný v mapě dokonce místní vůbec nemusejí znát.

LN Jak je to možné?

Určitý rozdíl vznikne skoro vždycky, když se někdo snaží něco kodifikovat. První mapy u nás dělali němečtí kartografové a často se přitom stávalo, že místní obyvatelé na ně mluvili nářečím. Tvar, který z toho pak vznikl, se sice časem na dalších mapách upravoval a zpřesňoval, aby alespoň dával určitý smysl. Výsledkem pak ale byly zcela umělé názvy, které s realitou měly jen velmi málo společného.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)