Prosinec 2006

Podali si své pravice a vznikly Svépravice

Martin Hyška

Názvy měst a obcí jsou často jako hlavolam, který historici, jazykovědci ani místní nevyřešili dodnes. Někdy jsou výsledkem snah o zkreslení historie, jindy jde prostě jen o shodu náhod. Těžko říci, zda by třeba za jménem Brložnice někdo hledal mokřinu nebo bažinu. Ta však skutečně tvoří prazáklad dnešního názvu, i když současný význam slova brloh je od toho historického už zcela odlišný. V místopisných názvech je tedy jistější s - na první pohled - logickými argumenty zacházet opatrně.

Aby to bylo ještě o trochu těžší, některá jména naopak svou logiku mají. „Například název Benátky se stejnojmenným italským městem zpravidla souvisí. Významnou součástí toho místa je obvykle nějaké vodstvo,“ vysvětluje jazykovědec Jaroslav David z Ostravské univerzity. Podle jeho slov je zejména lidová snaha o vysvětlení vzniku nebo původu některých místních názvů plná poetiky, vzpomínající na doby husitských válek a hlavně na Jana Žižku. Tyto příběhy jsou ale většinou nejspíš smyšlené. V kraji je sice husitská tradice, ale historie je vytvořená dodatečně. „Dokonce se dost často vyskytují řetězové výklady původu názvů, a to hned několika sousedních sídel. Například podle jednoho z nich se v Železných horách husité střetli se Zikmundem v líté seči, prosekali se, pak ale ustoupili, vše si přemyslili, prosekali se podruhé a zahnali Zikmundovi Uhry, kteří, bojíce se, modlili se za záchranu. Tak prý vznikla sídla pojmenovaná Seč, Proseč, Prosíčka, Ústupky, Přemilov, Bojanov a nakonec Modletín,“ říká David.

Podobný výklad se tradoval v krajině mezi Golčovým Jeníkovem a Čáslaví, kde se předmětem jazykové hříčky stala místní jména Potěhy, Tupadly (kdysi také Tupadla) a Drobovice. Žižka prý nechal v nedaleké vsi Horky od kostelíka na vršku vystřelit z děla jakousi bábu. Když pak letěla nad místem dnešních Potěh, tak se potila, u Tupadel padla, až se nakonec u Drobovic rozdrobila.

A ještě jeden příklad. Jméno Pobistrýce u Pelhřimova je vykládáno místními dle sousedského sporu, který skončil smrtí. K tomu se vztahuje i pomístní jméno rokle V mordovnách. Nakonec se ale obě strany sporu usmířily, podaly si své pravice - a tak vznikly Svépravice.

Základem většiny podobných jmen jsou však zejména osobní jména, která dnes buď už buď vůbec neexistují, nebo jsou zkomolena do nesrozumitelné podoby.

K umělému přetváření některých jmen docházelo ještě v 19. i 20. století. „Tomu říkáme bakalářská nebo profesorská etymologie. Někteří autoři, třeba Jan Kollár, záměrně fantazírovali. Všechny názvy vyložil jako jednoznačně německé, italské nebo třeba české, podle toho, jak mu to prostě znělo. Jiným fantastou byl Jan Erazim Vocel, který se zapojil do tzv. keltománie. Jiné pokusy jsou poměrně komické samy o sobě, například vysvětlení názvu Bezděz znělo, že je to místo bez děsu,“ vypráví Jaroslav David.

Zatímco ale některá jména jsou historicky natolik zažitá, že už se téměř jistě nikdy nezmění, u některých míst vývoj očekávat lze. To se týká zejména nových městských čtvrtí a satelitních měst a obcí. „Nechme se překvapit, třeba dříve v souvislosti s okraji větších sídel vznikala komická pojmenování jako Prdíkov. Stejná ironie se pochopitelně skrývá i v označeních Paříž, Nový York a Londýn, což jsou malé osamocené osady na jihu Čech nedaleko Rapšachu. Myslím, že tam najdete i Benátky a Bosnu,“ dodává Jaroslav David.

Malá lípa? Kde to je?

Mezi komická pojmenování patří ta, která nějakým způsobem asociují ženské pohlavní orgány. V tomto směru vynikají obce Pičín, Pičulín nebo Píčov, oficiálně ves Suchý nedaleko Boskovic. V posledním případě pověst vykládá vznik nejčastěji tak, že se lidé museli stěhovat na nové místo a přitom píčeli, tedy plakali. Důvodem přesunu mohlo být násilné přesídlení vedené ekonomickými zájmy vrchnosti.

Jiná verze vysvětluje název tak, že ženy, které prosily v okolních vsích o mléko pro děti, mluvily německy a svoje prosby zahajovaly slovy „bitte schön“, zkomoleně „pitčén“. Obyvatelům se pak říkalo Pičáci a toto jméno se pak přeneslo i na obec.

Některé, nejčastěji samozřejmě ironické názvy pak zůstávají, i kdyby se je místní rozhodli stokrát změnit. Osada Malá Lípa na Havlíčkobrodsku byla do konce 19. století i na mapách zakreslena jako Sračkov. Možná i proto, že Malá Lípa je opravdu doslova na konci světa, více než 120 let od oficiální změny názvu osadě stejně většina lidí z okolí jinak než Sračkov neřekne.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)