Prosinec 2006

Neonacismus a rasismus v ČR

František Kostlán

Neonacismus a rasismus v České republice nepostihuje jen Romy či židy, představuje velké nebezpečí i pro příchozí. Rasističtí násilníci si nevybírají, napadají turisty, příchozí, kteří zde žijí a pracují delší dobu, i uprchlíky. Agresivní skupiny se snaží politicky zaštítit buď přímo nějakou politickou stranou, nebo občanským sdružením, které se často snaží zaregistrovat u Ministerstva vnitra ČR. Většina ze stále se měnících a navzájem se překrývajících uskupení však i nadále působí v neoficiálním postavení. Podstatnější pro ně je stálá spolupráce se zahraničními neonacisty a fašisty. Hlavní náplní činnosti českých pravicových extremistů jsou demonstrace spojené s bitkami s ideovými odpůrci, koncerty rasistických hudebních skupin a rozšiřování jejich nenávistných a zhusta k násilí vyzývajících hudebních nosičů a tiskovin. V posledních letech jsou české a zahraniční ultrapravicové organizace propojeny prostřednictvím internetu. Část ultrapravicových skinheads je aktivní i v násilnických skupinách fotbalových fanoušků.

Beztrestná brutalita

Většina rasistických útoků směřuje proti Romům, Vietnamcům, zahraničním turistům a studentům s tmavší barvou pleti či jinak se lišících od většinové společnosti. Podle dostupných informací bylo doposud z celkového počtu obviněných pachatelů nepodmíněně odsouzeno zhruba 5 procent. "Vezmeme-li v úvahu, že výkon trestu nastoupilo něco málo přes sto osob, dojdeme k závěru, že tisíce agresivně vedených útoků nebylo potrestáno vůbec, mnohdy ani nejsou známi viníci. Většina pachatelů je na svobodě bez trestu a s největší pravděpodobností to tak i zůstane," říká k tomu Ondřej Cakl ze sdružení Tolerance a občanská společnost, který se svou skupinou dlouhodobě monitoruje neonacistické a rasistické akce.

Mezi nejbrutálnější násilné trestné činy od roku 1989 patří 19 rasistických vražd, stovky brutálně zkopaných osob do bezvědomí, desítky pobodaných nožem s celoživotními následky, četné popáleniny od zápalné lahve, množství lidí zmrzačených baseballovou pálkou, boxerem, železnou tyčí apod. Neonacisté se přitom v naprosté většině chovají jako zbabělci: násilí se dopouštějí jen tehdy, když mají nad napadenými početně navrch, případně když je překvapí a pak hned utečou.

Jako příklad jejich zločinů lze uvést vraždu súdánského studenta před několika lety, která v ČR jako dosud jediná vyvolala rozsáhlejší protest proti rasismu. Bylo to také poprvé a zatím naposledy, kdy při této příležitosti řečnili přední čeští politici (kteří se však k předchozím ani k následujícím rasistickým zločinům nijak výrazně neohradili).

Ideologie a konflikty

Většinu tohoto násilí mají na svědomí členové či příznivci neonacistických, fašistických či tak zvaně vlasteneckých skupin. Jde především o zpolitizovanou, krajně pravicovou část hnutí skinheads. (Existují i skinheadi, kteří nejsou nacisty, v ČR však tvoří menší a méně výraznou skupinu.)

Pachatele rasistických trestných činů lze podle Cakla rozdělit přibližně do čtyřech skupin.

1. aktivní neonacisté,

2. neangažovaní rasističtí skinheads, kteří se neúčastní srazů ani koncertů, ale jejich vnější znaky - oblečení a sestřih vlasů - je zařazují do této subkultury,

3. jedinci, kteří nemají s tímto prostředím nic společného, ale jsou svým myšlením rasisty a militantními xenofoby,

4. jedinci, kteří v průběhu incidentů útočí verbálně (a nadávky s největší pravděpodobností vyslovili v afektu) a kteří odrážejí spíše xenofobní vzorek společnosti.

Hnutí skinheads je mezi mladými lidmi stále populární, což dosvědčuje i předloňský rozsáhlý výzkum společnosti AISA. Skiny viděla v dobrém světle skoro polovina teenagerů, z oslovených dospělých 35 procent. Ultrapravičáci nacházejí podporu hlavně mezi studenty odborných učilišť. Sympatie k nim přiznalo 22 procent žáků bezmaturitních středních škol, avšak jen čtyři procenta dotázaných gymnazistů.

Hudební rasistická scéna

Od počátku 90. let se v ČR objevují první hudební skupiny propagující rasismus. "Prvními nejznámějšími kapelami byly skupiny Orlík Daniela Landy a Braník. Přestože texty písní těchto kapel byly s různým stupněm otevřenosti rasistické, vydávaly a distribuovaly své nahrávky v oficiální prodejní síti. Zasloužily se tak o propagaci rasistických skinheads a jsou přímo odpovědné, spolu s lhostejností policie a justice, za jejich porevoluční boom," vzpomíná Ondřej Cakl.

V letech 1991 až 1995 v ČR postupně vznikala a sílila neonacistická hudební scéna, která tehdy propagovala rasismus, xenofobii a antisemitismus většinou zcela nepokrytě. ČR se i díky faktické nečinnosti a toleranci vůči rasistickým a neonacistickým projevům ze strany orgánů činných v trestním řízení stala místem srazů neonacistů ze SRN, Polska, Maďarska atd., za účasti až osmi set lidí. Extremisti zde nejlépe získávají nové kontakty a informace o rasistických internetových stránkách. Koncerty jsou také významné svým přínosem pro financování neonacistických a rasistických aktivit: vstupné se většinou pohybuje mezi 200 až 400 korunami (z toho se hlavně financují honoráře zahraničním kapelám), prodávají se zde extremistické časopisy, hudební nosiče a různé brožurky a knihy. Například po vydání Hitlerova Mein Kampf českým vydavatelem Michalem Zítkem se tato kniha prodávala na skinheadských koncertech v ČR a na Slovensku.

Policie zasahující a opět laxní

Teprve po déletrvající kritice mezinárodních institucí, nevládních organizací a některých médií se česká policie koncem 90. let začala účinněji zabývat extremistickými projevy, především články v rasistických tiskovinách a hudebními nahrávkami vyzývajícími k násilí, hajlováním na veřejnosti a nošením neonacistických nášivek na oděvu. Díky větší důslednosti policie museli pravicoví extremisté postupně změnit strategii a jejich veřejné aktivity se výrazně snížily.

Zdá se však, že od roku 2003 se česká policie vrací k lhostejnosti z doby před rokem 1998. Za okázalého nezájmu policistů stoupl počet koncertů rasistických skupin. Přítomní policejní specialisté na extremismus například nezasáhli ve vesnici Vehlovice, přestože ze sálu byl ven jasně slyšet řev neonacistů o vypalování synagog. A to v den, kdy teroristé vyhodili do vzduchu dvě synagogy v Turecku. "Policie nechává účinkovat kapely, jejichž texty už dlouho zná a ví, že jsou rasistické a nabádají k násilí. Nesmíme policejní tolerování těchto aktivit přehlížet, jinak se bude stupňovat to, co neonacisté skandovali třeba ve Vehlovicích. Ti - zřejmě narozdíl od zde přítomných policistů - dobře vědí, co znamenají slova vypalte synagogy. Přes dvacet mrtvých, které usmrtila nálož v blízkosti istanbulských synagog, už není mezi námi, kdežto neonacisté tady zůstávají a jejich aktivity zdaleka nekončí. V budoucnu nemůžeme očekávat nějakou radikální změnu k lepšímu. Bude to nadále vždycky na české veřejnosti, kolik toho bude tolerovat neonacistům, ale i laxním policistům," uzavírá Ondřej Cakl.

Ukázky z textů rasistických hudebních skupin

"Tváříte se jako řitní otvory,

vaše budoucnost jsou pece a plynové komory.

Tohle je poslední výzva, hej ty černý labile,

buď si rychle sbalíš rance, nebo poznáš cyklon B.

A svou prackou prasečí můžeš bratrům zamávat.

Až je tím rýčem umlčím, půjdeš je někam zahrabat."

"Po celém světě září Davidova hvězda.

Je jich stále více, né to se mi nezdá.

Chtějí uchvátit svět, pronikli snad všude.

Zapálíme ohně, křišťál znovu bude.

Všechno znovu, jak to bylo kdysi.

Lágry stojí, jen činnost obnovíme,

v rychlejším tempu, zabít ty krysy.

Všechen odpad světa, za ploty vyhubíme."

Programová xenofobie Sládkovců

Vedle poboček zahraničních organizací byli hlavními tahouny českého nacismu, rasismu či fašismu organizace Národní odpor, Obrana národa, Hnutí národního sjednocení, Rytíři slunečního kruhu, Nordfornt, Čeští fašisté, Republikánská mládež, z níž vzešli neonacisté nejhoršího druhu, působící většinou v Národním odporu.

Českou xenofobii s jasně stanoveným politickým programem představuje od začátku 90. let Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa (SPR-RSČ), která byla dlouho i parlamentní stranou. Dnes se nazývá po svém dlouholetém vůdci Republikáni Miroslava Sládka (RMS). Její program odpovídá dikci bývalé SPR-RSČ: "Ukončit příliv přistěhovalců přísnou kontrolou hranic tak, aby přechod přes ně byl jakýmkoliv způsobem nemožný pro osoby postrádající naše vstupní vízum... scelování rodin je příčinou přílivu dalších uprchlíků... Jsme pro scelování rodin a podpoříme je, ale zásadně v zemi jejich původu..., zavést efektivní proceduru vypovězení nelegálních přistěhovalců. Ti budou nekompromisně a urychleně vráceni do země původu. Nemají nárok na jakékoliv dávky nebo podporu a po dobu mezi zadržením a odsunutím budou držení ve střeženém zařízení.

Upevňování a ochrana národnosti po formální i obsahové stránce: Česká národnost je vyhrazena všem dětem, které pocházejí z českého otce a české matky. Volební právo je dáno pouze občanům české národnosti...

Ztráta občanství by měla být zavedena pro všechny naturalizované, kteří se dopustí závažných trestných činů... Z humanitních důvodů se ztráta občanství vztahuje na pachatelovu celou rodinu, protože není v našem zájmu její rozbití... Naprosto nezbytné je preferovat naši národnost, při uchování a získání zaměstnání, při přidělování sociálních bytů. Právě tak jakékoliv sociální dávky musí být vyhrazeny pro domácí."

Ukázka z knihy Příchozí, kterou napsali Věra Roubalová, Tereza Günterová a František Kostlán. Kniha se zabývá rasismem a xenofobií a příběhy uprchlíků z různých zemí, kteří v ČR hledají ochranu.Všichni autoři, kteří působí v této oblasti, věnovali tuto publikaci právě těmto příchozím. Knihu si za 89 korun můžete objednat.

Další autorovy články naleznete v http://kostlan.blog.cz/