Prosinec 2006

Oddělená výchova dívek a hochů

Vlastimil Marek

Znáte to: pro noviny je nejlepší nějaká špatná, nejlépe tragická zpráva. Novináři často hledají spor a problém i tam, kde vůbec neexistuje. Zvláště titulky některých novin (a to nemám na mysli ty bulvární) vynikají v barnumskosti a někdy připomínají i Rádio Jerevan. MF Dnes 25. října otiskla článek (šifra tdm) s názvem: Oddělená výchova dívek a hochů? Bush je pro. Cituji: „Dosud platilo, že sloučená výuka na základních školách pro dívky a chlapce je nedotknutelným výdobytkem západní civilizace. Jenže administrativa amerického prezidenta George W. Bushe soudí jinak. Ministerstvo školství USA včera představilo nový zákon, který vstoupí v platnost 24. listopadu. Veřejným školám dává podstatně větší volnost než dosud při zavádění oddělené výuky. Školy mohou děti oddělit při výuce některých předmětů, jako je např. matematika… Stejnopohlavní třídy mohou být v určitých ohledech pro žáky užitečné, řekla vysoká úřednice ministerstva.“ Dále se v článku uvádí, že i odpůrci nového zákona sklízí úspěchy (?) - po jejich návštěvě v jedné škole v Louisianě tamní ředitel a jeho tým od záměru oddělit chlapce a dívky upustili, ale že faktem je, že „počet tříd s oddělenou výukou v posledních letech stoupá. Zatímco v roce 1998 takové třídy otevřely pouze 4, letos jich je už 228.“

Svět se mění a právě tak by se měly měnit i způsoby, jakými s ním seznamujeme děti ve školách. Dnes už nejde o koedukaci kvůli svobodě náboženského vyznání nebo v zájmu snahy překonat pruderii konzervativní společnosti, ale naopak, ukazuje se, že takto oddělení chlapci a dívky se budou v určitých předmětech cítit (a učit) lépe.

Jde právě o onu matematiku, zmíněnou v článku. Tak jak se v posledních desetiletích téměř revolučně mění naše poznání toho, jak nám funguje mozek, a jak jsou ženy jiné než muži, právě tak by se měly změnit i metody výuky. Ukázalo se, že ženy mají daleko horší prostorovou představivost, takže ony proslulé slovní příklady (např. „Z bodu A vyjelo auto rychlostí 60 km v hodině. Za dvacet minut vyjelo stejným směrem jiné auto rychlostí 90 km v hodině. Dostihne první auto, ještě než dojede do bodu B, který je od bodu A vzdálený 100 kilometrů?“) jsou pro ženský mozek nesrozumitelné. Dívky jsou následně učiteli a spolužáky ironizovány, stydí se, zablokují, a matematika se stane jejich životním traumatem.

Dnes ale již víme, a ve školách na západ od nás už to i praktikují, že oddělit dívky od chlapců, a vyučovat je z učebnic, psaných ženami, ženským způsobem, je prospěšné pro všechny. Dívky se učí matematiku na praktických úkolech (stříhají si na šaty, váží a odměřují suroviny na koláče, které si pak upečou atd.). A hle, překvapení: matematiku zvládají bez problémů, a potom dokonce studují i matematicko-fyzikální fakulty. I co se týká matematiky, totiž nejsou horší než chlapci, jen jsou jiné.

Mimochodem, jedna paní učitelka, která založila svou soukromou školku a školu (http://lafia.sweb.cz), a pracuje na základě poznatků ruské rodové školy, si také, přímo v praxi, všimla, jak jsou kluci a holky rozdílné bytosti. Jak má každé pohlaví jiné potřeby a jiný rytmus během dne. Zjistila, že při výuce obvykle pracovala celá skupinka do určitého času dohromady velmi dobře. Poté ale chlapci volili velmi akční činnosti, zatímco dívky byly zpočátku poklidnější. Ale nakonec i je chlapci strhli do své hry – běhání, schovávání se za stromy, „střílení“ na sebe klackem. Ukázalo se, že je třeba děti rozdělit a připravit trochu jiný program pro kluky a pro holky. Když šli do lesa, dívky se zase od kluků samy oddělily a tak se vytvořily zpočátku dvě skupinky připravené proti sobě bojovat (samozřejmě na úrovni slov a nálady). Dívky to však rychle přestalo bavit. Konstatovaly, že jsou princezny a kluci princové a musí je chránit! V dětech je všechna moudrost už přítomna a projevuje se, jen je třeba ji posílit a nezničit, jak to dělá běžný program konzumních televizí, uvědomila si paní učitelka.

Mírné zděšení několika amerických odpůrců „oddělené“ výuky chlapců a dívek, stejně jako novinářské nepochopení tématu, jsou tedy spíše ukázkou zbytečných obav před neznámým, anebo žurnalistické neprofesionality, než skutečného problému. Naopak, už aby i u nás mohly dívky počítat zlomky a trojčlenku nad nastřiženou látkou na šatičky a děti ve všech typech škol byly jen a jen chváleny a povzbuzovány.

Jinými slovy, výuka chlapců a dívek by měla být v jisté fázi jejich vývoje oddělená, aby si potom o to ti i ony lépe rozuměli. Skončily socialistické doby „rovnoprávnosti“ žen a mužů a traktoristek a pilotek za každou cenu. Role muže a ženy jsou nezastupitelné. Odlišné, ale vzájemně se doplňující. Na daleko hlubších úrovních, než zatím tušíme.