Prosinec 2006

Reklama politiky

Vlastimil Marek

Kromě zbrklé reakce člověka neschopného přiznat sportovně porážku, a neschopnosti jeho podřízených straníků zastavit z řetězu nezvládnutých emocí utrženého předsedu, vyplula první víkend v červnu 2006 na povrch věcí a událostí neuvěřitelně snadná zmanipulovatelnost voličů. V politice je to stále víc jako v reklamě: dnes jsou marketinkové a reklamní postupy tak propracované a prověřené, že prostě stačí mít dost peněz, a média, a především televize, dokáží úspěšně prodat cokoliv téměř komukoliv. Preference, tedy možnost zakroužkováním posunout na volitelné místo toho kterého kandidáta na volebním seznamu té které strany, byly zavedeny, aby daly šanci těm, které straničtí bosové umístili na dolních koncích těchto seznamů. Jinými slovy, kroužkování předsedů stran je protimluv a nesmysl, ti jsou na prvním místě automaticky. Hle, televizní reklamou dokonale a efektivně zpracovaní čeští a moravští voliči dali v letošních patových volbách nejvíc preferenčních hlasů právě Topolánkovi a Paroubkovi.

Potvrdili tak bohužel další zásadní aspekt tv-reklamy – stačí být na obrazovce, a je jedno v jaké souvislosti a jestli kladně či záporně, hlavně když se o vás ví a mluví. Mimochodem, v téhle souvislosti si vždy vzpomenu na ironické prohlášení Salvatora Dalího: „Jen ať se mluví o Dalím, i kdyby se o něm mělo mluvit dobře.“

Psal jsem o tom již mnohokrát: naše mozky a emoce nejsou evolučně připraveny na moc moderních médií - neumíme a nemůžeme se bránit. Podvést nás je dnes, zvláště pomocí televize, neuvěřitelně snadné. Ve volební kampani roku 2006, cele řízené mediálními, rozuměj, reklamními agenturami, byly použity všechny dostupné v reklamě zavedené postupy jak obalamutit klienta, v tomto případě voliče. Reklama má představit určité zboží a svého zadavatele v nejlepších barvách. Reklama, která se snaží sama sebe skrývat za takzvané objektivní sdělení, tvářit se jako věcná a nestranná informace, je daleko záludnější a jak vidno až nebezpečná. Jejím hlavním prostředkem je totiž manipulace (zvídavějším doporučuji najít si na Neviditelném psu úryvky z knihy Macieje Ilowieckého a Tadeusze Zasepy Moc a nemoc médií). Nic nevyjevuje míru zmanipulování voličů ve volbách 2006 víc a lépe než zmíněný počet preferencí pro lídry dvou největších stran.

Od 19. století, odkdy se prý říká, že „lže jako když tiskne“, máme my Češi s manipulací médii bohaté (i nedávné totalitní) zkušenosti. Jenže nebezpečí ovlivnění člověka letákem nebo tehdejšími novinami se nedá srovnávat s účinností a tedy nebezpečím vlivu současné televize. Po roce 1989 jsme z louže nátlaku vrchnosti naivně zapadli do bláta mnohem propracovanější profesionální manipulace. Polský žurnalista a esejista Ilowiecký píše: „Masmédia jsou zrcadlem lidí a lidé jsou zrcadlem masmédií. Zrcadlo sice odráží skutečnost, ale přece ji jen více či méně deformuje. Je třeba vědět, co je deformované na našem obraze, ale především, co je deformované na odrazu reality, v níž žijeme.“

Souhlasím. Jednak protože svět není to, co probíhá na televizní obrazovce. Jenže když ona ta televize je tak působivá a mocná! A za druhé, právě protože je dnes reklama politikou a politika spíše reklamou, než službou pro lidi, kteří své politiky zvolili. Definice propagandy totiž sedí i na předvolební kampaně, které nejsou ničím jiným než „uměním přinutit lidi, aby dělali to, co by nedělali, kdyby měli k dispozici všechny údaje o té věci“. Tedy aby opět zvolili ty, kterým v zásadě nedůvěřují.

Ze spojení profesionálních reklamních odborníků na propagaci toho kterého zboží, a politiků v celé jejich lidské nedokonalosti, mrazí čím dál víc. Jak totiž všichni asi víme, a jak připomíná Oskar Krejčí v knize Politická psychologie, „podle mínění mnoha autorů (Freud, Adler, Lasswell) vyrůstá touha po moci z potřeby nahradit, vyvážit a odstranit vlastní nedostatky.“

Blíží se senátní a komunální volby. Koho bych doporučil volit? Především ne ty, kteří a které sedí na svých místech více jak jedno volební období. Ti jsou s největší pravděpodobností již velmi úzce provázáni s místní betonářskou a jinou lobby. A všichni vědí všechno na všechny, takže jediné řešení je vymést ty „chlévy“ nadobro a načisto. Já bych volil zelené ženy.

Opakuji tedy a zdůrazňuji: dnešní marketingové společnosti dokáží s dostatečným finančním zázemím úspěšně prodat cokoliv a dosadit na objednané místo či nechat zvolit kohokoliv. Lidé, toužící po moci a zakrývající své vlastní nedostatky, a strany, jejímž jediným zájmem je místo služby občanům udržení moci, dnes mají po ruce neuvěřitelně efektivní nástroj, jak námi manipulovat. Přitom peníze jim na to dáváme prostřednictvím státu my, voliči. A dokud si tohle nebezpečí neuvědomíme a dokud s tím něco systémově neuděláme, pak to s volbami a politikou už nikdy nebude lepší.