Prosinec 2006

Tvrdý režim nic nevyřeší

Vlastimil Marek

Tak jako se již dávno ví, že „tvrdý režim“ a represe žádného vězně nepolepší, tak je nabíledni, že „tvrdým režimem na polských školách“ (ale ani u nás v podobných problémech) se toho příliš nedosáhne. Polský ministr školství vyhlásil, záměrně na gdaňském Gymnáziu č. 2 (kam chodila čtrnáctiletá Ana, která spáchala sebevraždu v reakci na ponižování spolužáky, kteří si navíc její fingované znásilnění natáčeli na mobil), program „nulové tolerance“. Kromě tvrdých opatření (za kázeňské přestupky budou muset žáci do nápravných ústavů a po dosažení plnoletosti si zbytek trestu odsedí ve vězení, nebo budou muset vykonávat veřejné práce, ve škole budou zakázány mobilní telefony, atd.) chce vláda navíc postihovat i jejich učitele a rodiče. Docela hezká ukázka dogmatického myšlení a jednání politiků nejen z ultrapravicové Ligy Polských rodin (kteří se silně zasazují i o zákaz potratů).

Problém je v něčem docela jiném. I naši učitelé si všimli, že počet nezvladatelných dětí i v českých školách rapidně narůstá (právě tak jako počet obézních dětí, a dětí s lehkými mozkovými dysfunkcemi, kožními alergiemi či astmatem od raného věku). Odborníci jen konstatují, a pracují stále jakoby s klapkami profesní odbornosti na očích. Rostoucí agresivita (nejen) školáků má řadu příčin, ale většina z nich pochází z doby porodu a prvních let života. Naznačím některé základní:

Zaprvé, nechtěné děti. Již profesor Matějček věděl o tom, že „nechtěné“ děti (tedy například ty, jejichž matky marně žádaly o potrat), a ty, které strávily po porodu část svého života v kojeneckých ústavech, v dospělosti páchají naprostou většinu opakovaných trestných činů.

Zadruhé, kouření, alkohol, drogy. Dr. František Koukolík v knize Vzpoura deprivantů uvádí: „Nikotin, alkohol a drogy ovlivňují vyvíjející se mozek nenarozených dětí. Kouřením těhotných žen očekávající syny zvyšuje dvojnásobně riziko, že jejich synové se dopustí násilného trestného činu. Jestliže se kouření kombinuje se skupinou dalších nepříznivých vlivů, riziko, že se dopustí násilného trestného činu nebo jejich většího počtu, se zvyšuje čtrnáctkrát. Pokud matky pijí alkohol (stačí i velmi malá denní nebo častá dávka), rodí se jim postižené děti, které budou mít mimo jiné potíže s nižší inteligencí, špatným soustředěním, impulsivností, lhaním, s pochopením vztahu příčiny a následku.“

Podobné je to i s drogami. Jenže tam jde navíc také o něco jiného, méně známého. Jak píše Barbora Beechová, „pokrytectví současné společnosti je neuvěřitelné. Kdyby těhotná žena veřejně přiznala, že bere drogy, byla by veřejně popotahována a poslána do vězení. Nikdo se však nepozastaví nad faktem, že při porodu se používají drogy daleko silnější a že právě jejich užití může mít pro dítě dlouhodobé následky.“

Zatřetí, přílišná medikalizace porodů, tedy „násilí“ již při porodu. Lékaři ženám většinou zamlčují, že např. dítě porozené (často dokonce „plánovaným“) císařským řezem bude náchylnější k celé řadě nemocí a zdravotních komplikací (včetně atopického ekzému, alergií, ale také dyslexie nebo dysgrafie), a pravděpodobně bude mít, právě protože nebylo porozeno přirozeně, v pubertě a v dospělosti velké potíže s navázáním a udržením partnerských vztahů a také zvýšenou potřebu mazlit se a být hlazeno (a také existuje větší pravděpodobnost že bude homosexuál)? Viz i dvě sloky Krylovy písně níže.

Začtvrté, odnímání novorozenců rodičkám. Přes letité doporučení WHO neodnímat matkám novorozence alespoň a nejméně dvě první hodiny po porodu, jsou děti v amerických, polských i našich porodnicích nadále zbytečně, mimo bezpečí matčina těla, různě vyšetřovány (to lze udělat i s miminkem na bříšku rodičky) a odváženy pryč od rodiček. Přitom se již pár desetiletí prokazatelně ví, že první minuty a hodiny jsou rozhodující co se týče kvality vývoje mozku, a že důsledky takto poškozené vazby mezi matkou a dítětem často vedou k vývoji „bezcitné, chladné psychopatické osobnosti“. Mimochodem, znám čerstvý případ českého neonataloga, tedy lékaře, pracujícího na porodnickém oddělení jedné nemocnice, který ihned po narození vzal rodičce „svého“ syna a šel se jím chlubit kolegům po celé nemocnici.

Zapáté, násilí v rodině. Všichni diktátoři světa byli chlapečci, kteří byli buď nechtění, nebo jim zemřel otec a vychovával je, samozřejmě častým bitím, otčím. V 60% případů zneužívání dětí byla matka násilníka také v dětství zneužívána. U zneužívaných dětí se v dospělosti prokazují změny stavby a funkce mozku, které se podobají odchylkám stavby mozku u vojáků s posttraumatickou stresovou poruchou z války. Většina děti, které stály před soudem jako oběti násilí, před ním stojí znovu jako pachatelé násilí. A negativní vlivy se sčítají: kouření v první generaci má za následek pravděpodobnou nedbalou péči v generaci druhé a nakonec týrání v generaci třetí.

Přidejte šikanu (až třetina českých školáků byla někdy obětí šikany), mediální násilí (do věku 18 let shlédne průměrný člověk v USA v televizi 200 000 násilných činů, a v Polsku nebo u nás to dnes nebude jiné), a máte vražedný koktejl negativních vlivů, které způsobí, že děti už ve školách jsou nezvladatelné a stále agresivnější. A bude hůř.

Přitom již v roce 1981 napsal dětský psycholog a porodník slovenského původu Tomas Verny (v knize Tajomný život dieťaťa pred narodením, Slovenské pedagogické nakladatelství 1993, český překlad, o který nakladatelství nemají zájem, chystá Fontanela a A-centrum Praha): „Jak poznamenal Dr. Leboyer, těžko je možné si představit děsivější vstup do života než ten, který porodnictví – i když nechtěně – vymyslelo pro tuto generaci dětí. Miminka se nejčastěji rodí v místnostech charakteristických svým ostrým osvětlením a chladnými ocelovými přístroji. Přítomni jsou cizí lidé s rukavicemi na rukou a maskami na obličejích. Když už jsou děti na světě, oddělí je od jejich často léky omámených matek a uloží do novorozeneckého pokoje, který je plný dalších křičících a vystrašených dětí. Nepřekvapuje nás ani tak to, že na celý tento systém nyní útočíme, jako spíše to, že rodičům a lékařům trvalo tak dlouho, než jsi uvědomili, nakolik je tento systém pro novorozence i jeho rodiče škodlivý (zdůraznil autor). Vše, co jsme se dozvěděli v posledních letech, nás přesvědčuje, že jsme nemohli vymyslet horší způsob porodu, i kdybychom bývali chtěli. Přesto však se mnoho dětí v západním světě i nadále rodí v prostředí, které se hodí pro počítač, ale které je zcela nevhodné pro zrod lidské bytosti.“ Opakuji: napsáno v roce 1981!

Tak ještě jinak: přečtěte si pomalu a pozorně (a vícekrát) slova Karla Kryla, který „poeticky“ popsal porod naprosté většiny z nás (tedy v porodnicích).

Nebylo dotyku, a ústa která křičí.

Lahvičku od injekce někdo odhodil.

Lehátko z plastiku a ocelových tyčí

a vůně dezinfekce, tak ses narodil.

Hle to je scéna, páchne z koželužen tříslo,

čpějí tu jatky, voní benzín motoru.

Na místo jména dostals na zápěstí číslo.

Namísto matky hudbu z reproduktoru.

Toť domov tvůj, tvá vlast a tvoje štěstí,

o čem jsi snil, už zítra nastane.

Ty hrdý buď a číslo na zápěstí,

budiž tvůj znak a tvoje pýcha, občane.

A zamyslete se teď nad mírou násilí, která je s takovýmto porodem spojena. Popřemýšlejte nad možnými skutečnými příčinami bezprecedentního nárůstu násilí i mezi školáky a nejen v Polsku na jedné, a populisticky krátkozrakými reakcemi politiků a bohužel i většiny odborníků na druhé straně. Vždyť je to tak prosté: Problémový porod = problémové dítě. Násilí u porodu = dospělý násilník.

„Vláda zvýší odpovědnost rodičů za chuligánské chování jejich dětí. Mohou klidně přijít i o půl platu,“ prohlásil polský premiér Jaroslaw Kaczynski.

„Miminka by měla ráda nemocnice,“ píše ve svém blogu český lékař.

Všechno špatně. Rodiče a agresivní děti jsou až na konci dlouhého řetězu příčin, které ti pravomocní, leč (ne)zodpovědní již roky přehlížejí. I populističtí politici a profesně slepí porodníci jsou ovšem také jen „špatně“ porozené oběti systému. Tvrdý režim nic nevyřeší.