Prosinec 2006

Zakleté království

Vlastimil Marek

Pohled na politickou, ekonomickou, ekologickou, porodnickou, soudní, bezpečnostní… další si doplňte sami, situaci je velmi smutný a téměř beznadějný. Vypadá to, že tak či onak zklamaní jsou všichni, kromě těch několika málo rychlých zbohatlíků a aktivních politiků, vyhřívajících se ve své „slávě“ a zneužívající svou moc.

Jak tvrdí bývalá poslankyně Táňa Fischerová, jsme zakleté království, kde se nikdy nic nepovede. Po svých čtyřletých zkušenostech ve sněmovně řekla: „Nejvíc mne v politice otravuje to, že styl odpovídá účelu a účel je jediný – touha po moci. Po rozdělování peněz a udávání tónu... Když NKÚ řekne, že ministerstvo porušilo zákon, ministerstvo prohlásí, že to není pravda a tím to končí. NKÚ totiž nemá žádné pravomoci… Vždycky žasnu nad tím, jak se zvolí velkou většinou do nějaké rady někdo, koho nikdo nezná… Ministři většinou nejsou odborníci a mají poradce, které nikdo nezná a nekontroluje.“ Přitom jinde ve světě to jde. Jen chtít.

Jak napsal komentátor Hospodářských novin Jan Macháček již před dvěma lety, takové „Irsko prošlo v období, které se ukázalo pro další pozitivní vývoj rozhodující, zásadní politickou proměnou. Vláda začala škrtat státní výdaje, snižovat daně a zadlužení, zjednodušovat podnikání. Chytrá pravice nepřeválcovala levici ani jasnozřivá opozice vládu. Naopak, všechny důležité strany byly schopny se dohodnout na základních krocích. A přizvaly i odbory.

Souviselo to samozřejmě se vzděláním. Irské střední a vysoké školy se významně zlepšily. Irsko ovšem začalo investovat do vzdělání již v 60. letech, výsledky se začaly dostavovat za dvacet let. „Otec singapurského ekonomického zázraku vyhlásil nulovou toleranci vůči korupci. Nový Zéland dokonale zpřehlednil státní správu. Jako jediné na světě si ministerstva a státní agentury vedou účetní bilanci jako každá soukromá firma. Státní úředníci jsou zaměstnáváni na roční smlouvu, která pak je nebo není obnovena.“ Jak prosté, milý Watsone, že?

„Žádná politická strana nemá v programu hubení zlodějů,“ připomíná Ludvík Vaculík. „Vemte na vědomí, co si o vás zloděj myslí, zač vás má, jak se na vás povyšuje, zasahuje vám do života. Jaké ponížení, strach, ale i preventivní výdaje vám působí. Jste pro něj hlupák. Přitom útočí čím dál směleji, vy nesmíte. Když zloděje dopředu oznámíte, vláda bude vyšetřovat vás: za únik informace. Zloději vítězí!“

Jako v „zakleté“ zemi Půlnočního království, ani tady lidu zrovna není do zpěvu (mimochodem, příznačně, 70% školních dětí nezazpívá intonačně správně jednu jedinou písničku). Recepty na uzdravení už ale existují! Ostatně, věděl o nich už onen král Miroslav. Tedy odstranit zkorumpované a jen na svůj měšec myslící žáby na pramenech, čekat od jiných jen to nejlepší (dnes bychom řekli myslet pozitivně), milovat to co děláme - a zpívat si. Uvolnění hlasivek totiž automaticky znamená uvolnění emočních bloků. A tím ona transformace zakletého království (individuálního, ale poté i celospolečenského) může začít…