Prosinec 2006

Bezpečné hospodské nadávání

Ivan Motýl

Den vzniku československého státu připadá na sobotu. U stolů v hostincích si na svátek vzpomene málokdo, ale jako každý jiný den štamgasti do cigaretového dýmu opět nakumulují stovky urážek politiků. Za Masaryka by riskovali kriminál.

Když v ostravském hostinci U Chlebka v den státního svátku 28. října v roce 1925 slévárenský dělník Jan Křivánek přirovnal prezidenta Masaryka k exkrementu, skončil v base. Udali ho dva spolustolovníci a zároveň kolegové z železáren. Tehdejší zákon na ochranu republiky, přijatý v roce 1923, byl přísný. Zákon sice souvisel především s atentátem na ministra financí Rašína, mladá republika se ale bránila extremismu zprava i zleva. Nově byla proto trestána i urážka prezidenta republiky, a to až šestiměsíčním vězením.

„Masaryk nebyl úzkoprsý, nad hospodské urážky své osoby by se dokázal povznést. Nejspíše ani nevěděl, jak lokální horlivci naplňují zákon,“ přemítá Eva Broklová, vedoucí edičně badatelského oddělení Masarykova ústavu Akademie věd v Praze.

Věznice by nestačily

Jiří Kotas urazil ve vesnické hospodě čest prezidenta Masaryka v roce 1935, když už údajně nevydržel poslouchat oslavné rozhlasové pořady o prezidentovi. Nafasoval pět týdnů tuhého vězení. Teofil Zahraj z Albrechtic u Českého Těšína byl ve stejném roce odsouzen na týden za potupu obrazu prezidenta Masaryka, neboť prohlásil: „Takový kousek papíru bych potřeboval na zadek.“ Harmonikář Valentin Dužík si v roce 1929 vysloužil měsíc vězení za výrok: „Prezidenta měli už dávno ďábli sebrati a dávno již měl zdechnout.“ Josef Pavlas odešel od soudu s měsíčním trestem za výrok v karvinské hospodě U Barona: „Masaryku, byku, už si měl být dávno pod drnem.“

Kdyby se stejně drakonicky zavíralo za pohanu prezidenta dnes, české věznice by se naplnily k prasknutí. Je úterý 17. října dopoledne, v pražské pivnici Branický sklípek chytá prezident Klaus jednu urážku za druhou. „Je to v...,“ uzavře přízemní debatu jeden z hostů. V Ostravě u stánku s pivem před hlavním nádražím se o den později mění hovor v ještě větší „kanál“. „Já mu dám nové volby. P..u s ryžu, i s celým Klausem,“ pokřikuje neznámý mladík. S přítomnou ochrankou nádraží to ani nehne. Historička Broklová si ale nemyslí, že by měl být kvůli narůstající vulgaritě národa přijat nějaký nový zákon, který by exponované politiky chránil před sprostotou ulice. „Nespojovala bych současnou vulgaritu s politikou, jde o celkový úpadek kultury chování,“ říká Broklová. „Při tvorbě ústavy po roce 1989 se měl klást větší důraz na slušnost. Už Masaryk si přál slušnou ústavu pro slušné lidi,“ uvažuje. Příliš se prý zdůrazňuje „volná ruku trhu“ na úkor etiky. „Etika nepatří někam do šuplíku, i to je Masarykův příměr. Dneska se i děti vulgárně vysmívají učitelům v hodinách.“

Od října do října

A jak pokračoval příběh slévárenského dělníka Křivánka z 28. října 1925? „Hovořili jsme spolu o Masarykovi, o němž se Křivánek vyjádřil, že je pro něho hovno,“ píše se v udání, které je přiloženo ke Křivánkově trestnímu spisu. Lejstra se kupodivu dochovala v Archivu města Ostravy. Udání podali dělníci Viktor Drabík a Šimon Mach. „Rozprávěl jsem pouze o vyznání a 28. říjnu,“ bránil se předvedený a obžalovaný Křivánek, aby později pod tíhou důkazů svědků změnil výpověď. Prý nad půllitry piva a kořalky jen v opilosti řekl: „Pan president procestoval celý svět, a to stojí za hovno.“

Na Křivánka byl tehdy okresní soudce mírný. Mohl ho poslat za mříže na šest měsíců, zůstal u tří dnů a jednoho postu. „Křivánek má pět dětí a delším trestem výživa jeho nevinné rodiny mohla by býti v nepořádek uvedena,“ obhajoval soudce třídenní tuhé vězení. Jenže Křivánkovi se trest zdál přísný, v odvolání žádal podmínku, aby vězením nebyla pošlapána jeho dosavadní bezúhonná občanská důstojnost. Přepočítal se. Krajský soud mu téměř po roce zvýšil třídenní trest na šestidenní. Dalšími výslechy svědků bylo zjištěno, že Křivánek v osudný večer přirovnal Masaryka k exkrementu hned dvakrát. „Tím, že obviněný výrok opakoval, což zajisté lze považovat za přitěžující okolnost, jest jisto, že vyměřený trest neodpovídá zavinění obviněného,“ rozhodl přísně krajský soud. Křivánek nastoupil do věznice 20. července 1926, tři čtvrtě roku po svém výroku v hostinci U Chlebka. To už se pomalu blížily další oslavy 28. října.

(Týden)