Prosinec 2006

Jablonec/Gablonz

Luboš Palata

Chtěli jsme před pár lety koupit dům, třicet kilometrů od Prahy. Kousek za Mělníkem. Když jsme zaparkovali a šli si ho prohlédnout, všiml jsem si vedle silnice velkého kamenného patníku. Ten patník sem dali v září roku 1938 a značil hranici mezi o Sudety zvětšenou Velkoněmeckou říší a druhou republikou, o půl roku později zmenšenou a změněnou v protektorát.

Kdybychom z Česka po válce nesměli vyhnat Němce a nechali si je tady jako Slováci „své“ Maďary, mluvilo by se už za Mělníkem německy. Třetí nejsilnější stranou v parlamentu by byla (sudeto)německá strana. Její předáci by s předáky menšinových Němců v Polsku a Pobaltí jezdili do Berlína na „všeněmecké porady“. Tak jako jezdí Maďaři do Budapešti. A občas by nějaký ne nevýznamný německý politik prohlásil, že Česko skoro vždy bylo součástí německého prostoru. Což bylo.

Němce už tady nemáme. I když pohraničí ještě nejméně generaci zůstane pohraničím se zjizvenými městy a prázdnou krajinou, generace našich dětí už o Němcích nebude vědět, nebude-li chtít. A ona nechce.

Slováci Maďary mají. Hned u Bratislavy. Maďary, kteří se nechtějí stát Slováky. Na rozdíl od českých Romů a českých Slováků, kteří se Čechy stát chtějí. Proto Slováci mají v parlamentu Slotu a zvláštní pocit, když přijedou na maďarský jih, který je a není jejich. Tak jako byl a nebyl náš Liberec, Ústí nad Labem, Děčín, Cheb, Mikulov. Maďaři chtějí zůstat Maďary a Slováci chtějí, aby (celé) Slovensko bylo slovenské.

Slovák, který volí Stranu maďarské koalice, si stále připadá jako disident, tak jako Maďar, který volí „Slováky“. Desetimilionové Maďarsko (a „patnáct milionů“ Maďarů) se čtyřem milionům Slováků jeví podobně nebezpečně velce, jako se některým starším Čechům nebezpečně velké jeví osmdesátimilionové Německo.

V ministerských úřadovnách v Budapešti dodnes visí mapy Velkého Maďarska, na nichž Slovensko vůbec není. Ale Maďaři nejenže by o „svá“ území už dnes nebojovali - jako kdysi s českými sokoly. Nedávno dokonce odmítli dát „zahraničním Maďarům“ dvojí občanství.

Ale už samotná viditelná přítomnost maďarské menšiny na jihu Slovenska, navíc vedené sebevědomými a schopnými politiky, stačí, aby v bratislavském parlamentu seděl Slota, který chce „Slovensko Slovákům“. Jeho „menšinový“ protějšek Miklós Duray chce zase (jižní) Felvidék celý pro Maďary. Tím pádem je důvod k diplomatickým demarším, trestním oznámením neboli „napětí“, jak píšeme my novináři.

I s tím napětím je však nevyhnání Maďarů pro Slovensko dar. Pochybovačům doporučuji návštěvu Jablonce, Šenova...

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)