Prosinec 2006

Priony udeří i po půlstoletí

Jaroslav Petr

Kanibalové, kteří rituálně pojídali těla svých příbuzných, se nakazili podobnou nemocí jako lidé konzumující maso šílených krav. Vyšetření posledních žijících účastníků těchto obřadů vědcům pomáhá odhadnout, kolik lidí se nakazilo v Británii.

Smrtící nervová choroba kuru postihla některé novoguinejské lidojedy až půl století po kanibalské hostině, při níž se nakazili. Britští vědci vedení Johnem Collingem z londýnské University College z toho usuzují, že stávající problémy s lidskou formou „nemoci šílených krav“ mohou být jen předehrou k mnohem horším časům.

BSE se rozšířila z Velké Británie po celém světě, ale dnes už je na ústupu. V Británii bylo vloni diagnostikováno 225 případů „kravského šílenství“. To je jen zlomek z více než 37 000 nemocných zvířat odhalených na vrcholku „BSE krize“ v roce 1992.

Potraviny obsahující nakaženou nervovou tkáň „šílených krav“ konzumovaly po dlouhá léta miliony Britů, proto odborníci očekávali, že počty lidí nakažených „lidskou formou BSE“ půjdou do tisíců. Smrtící a nevyléčitelná nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby (vCJD) si však zatím vyžádala jen 160 lidských životů. Mnozí epidemiologové z toho usuzují, že se lidé nakazili jen vzácně a Británie má v tomto ohledu nejhorší za sebou. Tým Johna Collinge však tento optimismus nesdílí.

Laboratoř v pralese

Důkazy existence kanibalismu, tedy konzumace jedinců vlastního druhu, nacházejí archeologové v hluboké minulosti i v dobách nedávno minulých. V některých odlehlých oblastech, například na Papui-Nové Guinei, se praktikoval ještě v 19. a 20 století. Pojídání vnitřních orgánů však usnadňuje přenos některých nemocí. Příkladem může být nemoc kuru, velice rozšířená mezi papuánskými domorodci, která však prakticky vymizela poté, co byl u nich kanibalismus potlačen. Lékařské sledování posledních jedinců, kteří se rituálů účastnili ještě v šedesátých letech, prokázalo nečekaně dlouhou inkubační dobu.

V některých případech přesahuje půlstoletí. Jméno nejznámějšího filmového kanibala, Hannibala Lectera z filmu Mlčení jehňátek a dvou jeho pokračování, je odvozeno starověkého kartaginského vojevůdce. Hannibal totiž při tažení na Řím vedl svá vojska přes Alpy, kde jeho muži trpěli hladem. Přitom údajně své vojáky vybízel ke kanibalismu, aby si zachovali sílu.

Kanibalistické rituály se vyvíjely nejčastěji v oblastech, kde byl nedostatek masité potravy. Doložen je například v Brazílii na vyobrazení Hanse Stadena z roku 1557. Od roku 1996 sledují Britové na Nové Guineji tamější domorodce z jazykové skupiny Fore. Ty postihla v minulém století epidemie nemoci kuru, která má s vCJD mnoho společného. Vyvolává ji bílkovina obsažená v nervové tkáni. Jak kuru, tak i vCJD se dostává do lidského těla přes trávicí trakt. Domorodci se tzv. priony nakazili při kanibalských pohřebních rituálech, při kterých známí a příbuzní konzumovali mozky nebožtíků. Britové jedli priony v hamburgerech.

Kuru i vCJD mají obvykle inkubační dobu kolem dvanácti let. Priony se však mohou v lidském těle „probudit“ i mnohem později. Proto není jednoduché odhadnout, jestli už vCJD propukla u většiny lidí, kteří se nakazili priony od šílených krav, nebo zda u podstatné části nakažených osob onemocnění stále jen „skrytě doutná“.

Výsledky sledování novoguinejských kanibalů zveřejněné předním lékařským časopisem The Lancet dokazují, že priony mohou svou oběť „nahlodávat“ velice pomalu.

Obětí BSE mohou být desetitisíce

V rozmezí let 1996 až 2004 zaznamenal Collingeův tým na Nové Guineji jedenáct nových případů nemoci kuru. Poslední kanibalské hody, jež byly příležitostí k nákaze, se v této oblasti odehrály před 34 roky. To je také minimální inkubační doba pro tyto případy. Muži starší než osmi let mozky při obřadech nejedli. Mohli se proto nakazit jen v útlém věku, kdy se účastnili kanibalských rituálů spolu se svými matkami. U některých uplynulo mezi nákazou a nástupem prvních příznaků kuru aspoň 56 roků. Nelze vyloučit, že inkubační doba kuru je ještě o sedm let delší.

První lidé se mohli nakazit priony z hovězího masa v polovině osmdesátých let dvacátého století. Pokud má vCJD inkubační dobu srovnatelnou s kuru, můžeme očekávat nové případy této choroby především v Británii ještě kolem roku 2040. Kolik jich opravdu bude, není jisté. Počty obětí by mohly nakonec dosáhnout desítek tisíc. Odhad alespoň přibližného počtu nakažených je důležitý z preventivních důvodů. Skrytě probíhající onemocnění může být přeneseno na další osoby například krevní transfuzí. V Británii byly zaznamenány už tři případy, kdy se lidé nakazili chorobou vCJD po transfuzi krve.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)