Prosinec 2006

Rub a líc genetického výběru

Peter Singer

Rodiče mohou brzy chtít pouze děti s kvalitní dědičnou výbavou. Neexistuje jasná hranice mezi rozhodnutím proti dítěti (nesmí se narodit kvůli nadprůměrnému riziku nemoci) a pro dítě (narodí se, protože má dobré geny). Různé podnikavé firmy už dnes nabízejí, že vám za poplatek povědí něco o vašich genech. Tvrdí, že tyto poznatky vám pomohou žít déle a lépe. Můžete si například zařídit náročná vyšetření, která by odhalila příznaky nemocí, jež vám hrozí. Výsledky těchto testů vám také mohou napovědět, jak upravit svůj jídelníček, aby se riziko choroby snížilo.

Nemáte-li dobré vyhlídky, že se dožijete vysokého věku, můžete si sjednat dodatečné životní pojištění, nebo dokonce odejít do předčasného důchodu, abyste měli dost času na to, co jste vždycky chtěli dělat.

Obhájci soukromí se už nyní s jistým úspěchem snaží zabránit pojišťovnám, aby od klienta požadovaly genetická vyšetření dříve, než jej nechají uzavřít životní pojistku. Je to ale dvojsečná zbraň; jednotlivci pak totiž mohou podstupovat testy, které jsou pojišťovacím společnostem zapovězeny. Pokud si lidé, kteří získají nepříznivé informace o své dědičné výbavě, přikoupí dodatečnou životní pojistku, aniž se zmíní o testech, jimiž prošli, podvádějí ostatní účastníky životního pojištění. K úhradě ztrát pak bude třeba zvýšit pojistné. Zároveň ti, kdo mají dobrou genetickou prognózu, mohou od životního pojištění odstoupit, aby se vyhnuli dotování podvodníků, což opět požene pojistné výš.

Zatím však není třeba se příliš děsit. Government Accountability Office, kontrolní úřad, který pro americký Kongres hlídá výdaje a programy státní správy, zaslal několika testovacím společnostem tytéž genetické vzorky. Obdržel propastně odlišné a převážně bezcenné rady. Věda se však bude zdokonalovat a s ní i možnosti genetiky. Problémy kolem pojištění se prohloubí a budeme se s nimi muset vypořádat.

Ne každý se smí narodit

Hlubší etická dilemata se objevují v souvislosti s možností rozhodovat o dosud nenarozených dětech. Není to možnost nijak nová. Ve vyspělých zemích probíhá rutinní testování žen, které otěhotněly ve vyšším věku, a zároveň jsou tu běžně dostupné potraty. Díky tomu se výrazně snížil výskyt vrozených vad, například Downova syndromu. Jinde je to složitější – v některých oblastech Indie a Číny, kde páry zoufale touží po synovi, se nejkrajnější podobou sexismu staly selektivní potraty. Provádějí se v takovém rozsahu, že dospívá generace, v níž se mladí muži potýkají s nedostatkem partnerek.

Selekce budoucích potomků nemusí ale nutně zahrnovat přerušení těhotenství. Některé páry, u nichž hrozí přenos genetického onemocnění na potomky, už několik let využívají oplodnění ve zkumavce. Vznikne při něm několik embryí, která lze testovat na přítomnost vadného genu. Do dělohy se pak vnesou jen embrya, jež defektní část dědičné informace neobsahují. V současnosti lidé tuto techniku využívají, aby zabránili předání genů, které znamenají zvýšené riziko vzniku některých druhů rakoviny.

Ovšem vzhledem k tomu, že si nějaké nepříznivé geny nese v dědičné výbavě každý, neexistuje jasná hranice mezi rozhodnutím proti dítěti (v případě, kdy hrozí nadprůměrné riziko přenosu nemoci) a rozhodnutím pro dítě (volbou potomka s mimořádně růžovými zdravotními vyhlídkami). Genetický výběr tudíž bude nevyhnutelně směřovat ke genetickému zdokonalování.

Pro mnoho rodičů není nic důležitějšího než zajistit svému dítěti ten nejlepší start do života. Kupují drahé hračky, aby zvýšili schopnost dítěte se učit, a ještě mnohem více peněz vydají za soukromé školy nebo za mimoškolní doučování. Doufají, že jejich potomek díky tomu vynikne u zkoušek, které rozhodují o přijetí na elitní univerzity. Nejsme ale možná daleko od doby, kdy dokážeme poznat geny, jež zvyšují šance dítěte získat to nejprestižnější vzdělání.

Rozhodování podle těchto kritérií mnozí odsoudí jako vzkříšení „eugeniky“, teorie obzvlášť populární na počátku dvacátého století, podle níž by bylo žádoucí aktivními zásahy vylepšovat dědičné vlastnosti. V jistém smyslu není přirovnání k eugenice daleko od pravdy. V rukou autoritářských režimů by genetická selekce opravdu mohla připomínat hrůzy dřívějších forem eugeniky, založené na odporných pseudovědeckých přístupech, například „rasové hygieně“.

V liberálních, tržně motivovaných společnostech však eugenika nebude nátlakově prosazována státem v zájmu kolektivního dobra. Namísto toho vstoupí do hry jako důsledek rozhodování rodičů a činnosti svobodného trhu. Budou-li výsledkem zdravější a bystřejší lidé s lepšími schopnostmi řešit problémy, půjde o dobrou věc. Ale i když se rodiče budou rozhodovat pro dobro svých dětí, kromě přínosů tu číhají i nebezpečí.

Hovoříme-li o výběru podle pohlaví, je zřejmé, že páry, které se snaží zvolit pro své dítě to nejlepší, mohou zapříčinit pravý opak: stav, kdy postavení jejich potomků bude horší, než by bylo, kdyby o pohlaví dítěte nemohl nikdo rozhodovat. Něco podobného by se mohlo stát i s dalšími variantami genetického výběru. S nadprůměrným finančním příjmem koreluje nadprůměrná tělesná výška – a výška má zřetelnou genetickou složku. Klidně si proto můžeme představit, že páry budou volit vyšší děti. Důsledkem by mohl být genetický „závod ve zbrojení“, který by vedl ke stále vyšším dětem, což by významně zatížilo životní prostředí zvýšenou spotřebou, nezbytnou k nasycení větších lidských bytostí.

Jen pro bohaté?

Nejznepokojivějším důsledkem tohoto režimu genetické selekce je ovšem to, že si ji budou moci dovolit pouze majetní lidé. Trhlina mezi bohatými a chudými, už dnes rukavice hozená našim ideálům sociální spravedlnosti, se promění v propast, již nedokáže přemostit pouhá rovnost příležitostí. Takovou budoucnost by nikdo z nás neměl schvalovat.

Vyhnout se tomuto vyústění současných trendů ovšem nebude snadné, neboť by genetické zdokonalování buď nesmělo být dostupné nikomu, nebo by naopak muselo být dostupné všem. První možnost by vyžadovala donucování. Pro jednotlivé země bude navíc nepřijatelné, aby před nimi získaly náskok státy, které se genetického výběru zříci odmítly. Musela by tedy být uzavřena mezinárodní úmluva, jejíž účastníci by se přínosů genetické selekce dobrovolně vzdali. Druhá možnost, všeobecná dostupnost genetického výběru, by vyžadovala bezprecedentní míru sociální pomoci chudým a mimořádně těžká rozhodnutí ohledně toho, co vlastně dotovat.

Pokrok ve znalostech má často svůj rub i líc. Platnost této pravdy v posledních 60 letech jasně ukázala jaderná fyzika. V příštích 60 se nejlepším příkladem může stát genetika.

(Respekt, www.respekt.cz)