Prosinec 2006

Ztraceni na Eufratu

Jiří Sobota

Kde se stala chyba? A jak z ní ven? Pro další účast v Iráku je třeba vytyčit méně ambiciózní cíle. Právě o nich se teď rozhoduje v USA i Velké Británii.

Generál sir Richard Dannatt je loajální britský voják pevných morálních zásad. Kdysi se rozhodoval mezi kněžskou sutanou a vojenskou uniformou, nakonec to v uniformě dotáhl přes nasazení v Bosně a Kosovu až na post náčelníka generálního štábu britské armády.

James A. Baker III. je zase bývalý ministr zahraničí USA a šéf volební kampaně prezidenta George Bushe staršího. Oddaný republikán je podle vlastních slov důvěrníkem Bushovy rodiny.

Oba muži se v posledních dnech ocitli v neočekávané roli. S jejich jmény je spojováno volání po změně americké a britské strategie v Iráku, kde se situace stále více podobá totální občanské válce.

Stáhneme se „někdy brzy“

Generál Dannatt se vrátil začátkem října z inspekce v Iráku s pochybnostmi. Britové, nejdůležitější spojenci Američanů, mají v Basře a jejím okolí na jihu země rozmístěných 7000 mužů, kterým hoří půda pod nohama. „Když jsem tam byl před rokem, chodili na hlídky pěšky a v baretech. Dnes neopustí kasárna jinak než v obrněných vozidlech, neprůstřelných vestách a s helmami na hlavě,“ popsal vývoj v Basře nedávno jeden britský reportér. Oblast mají zjevně pod kontrolou soukromé armády jednotlivých šíitských stran a frakcí, pro něž se útoky na britské vojáky staly jedním z mála cílů, na nichž se dokáží shodnout.

Náčelník generálního štábu reagoval neobvykle – poskytl rozhovor opozičně naladěnému deníku The Daily Mail, ve kterém prohlásil, že Britové by se měli z Iráku „někdy brzy stáhnout, protože jejich působení bezpečnostní situaci jenom zhoršuje“. Navíc zapochyboval o smyslu celého tažení. „Původním cílem bylo nastolit prozápadní liberální demokracii, jež bude příkladem pro celý region. To byla naděje. Zda byla rozumná, nebo ne, posoudí historie,“ prohlásil a jasně naznačil, že on už si pro sebe závěr udělal. „Myslím, že se nám to nepodaří. Myslím, že bychom měli směřovat k méně ambicióznímu cíli.“

Strhl se poprask. Média spekulovala, nakolik je přípustné, aby se představitel armády míchal do práce politikům, ti však reagovali překvapivě uměřeně. Generál Dannatt nepřišel o místo, jak mnozí předpovídali, a Tony Blair, jehož bezvýhradná podpora iráckému tažení je hlavním důvodem propadu jeho popularity, nakonec prohlásil, že „souhlasí s každým generálovým slovem“. Britové určitě z Iráku odejdou – hned, jakmile dosáhnou cíle. Původního, nebo méně ambiciózního? To britský premiér dále nerozváděl a nejspíš to ani nezáleží na něm. Klíčová diskuse se totiž vede o několik tisíc kilometrů dále na západ, ve Washingtonu.

Tam vznikla v březnu na popud republikánského senátora Franka Wolfa tzv. Irácká studijní skupina. Také Wolf se rozhodl jednat po své – v pořadí již třetí – návštěvě válečné zóny. Irácká skupina, ve skutečnosti komise složená z kongresmanů obou politických stran i blízkovýchodních specialistů a zastřešená Jamesem Bakerem, hledá řešení jak v Iráku vlastně dál. „Potýkáte-li se s vážnou chorobou a nejste si docela jistí, zda se vše vyvíjí tak, jak jste doufali, chcete si všechno důkladně ještě jednou rozmyslet,“ popsal důvod vzniku velmi vlivného think tanku Frank Wolf.

Také v USA se hovoří o změně cílů tažení. Baker opakovaně zdůrazňuje, že mezi zachováním současného stavu (na němž veřejně trvá prezident) a okamžitým stažením (po němž volají nejradikálnější odpůrci války v Iráku) existuje celá řada alternativ. Komise si zřejmě pohrává především s myšlenkou federalizace země s velmi slabou vládou v Bagdádu, jež bude však více než výsledky voleb odrážet vojenskou sílu jednotlivých kurdských, sunnitských a šíitských frakcí. Do stabilizace země by byly vtaženy Sýrie a Írán, zatímco Američané by se podíleli především na upevnění situace v Bagdádu nebo by se spořádaně stáhli „za obzor“ a situaci v zemi by kontrolovali ze svých vojenských základen v regionu.

Konečná doporučení budou zveřejněna až po volbách 7. listopadu a prezident Bush nemusí tyto závěry brát v potaz. V USA ale panuje přesvědčení, že James Baker se na práci irácké skupiny nepodílí zbůhdarma.

(Respekt, www.respekt.cz)