Prosinec 2006

BIS varuje

Jaroslav Spurný

Přítomnost misijní fundamentalistické skupiny Tablíghí Džamá’at, pokusy Severokorejců nakoupit tu produkty k výrobě zbraní, aktivita ruské rozvědky a pronikání organizovaného zločinu do státních struktur jsou podle čerstvě vydané výroční zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS) hlavními bezpečnostními riziky ohrožujícími Českou republiku. Nuda, chtělo by se říci, neboť čtenář tisku většinu věcí zveřejněných tajnou službou už dávno zná. A tak jediné vzrušení veřejnosti vzbudilo deset řádek, v nichž autoři zprávy upozornili na prorůstání organizovaného zločinu do justice. BIS ovšem pro toto tvrzení nezveřejnila žádný důkaz a vzbudila tím pobouřený odpor soudců, státních zástupců i advokátů. A nejen to. Po čase se na scéně znovu objevila otázka, co vlastně ta naše tajná služba dělá. A jestli je úspěšná. A jestli to jde z té její zprávy vyčíst.

Proti trendu žádný dišputát

BIS vydává podobné zprávy už několik let. Tajnou část pro vládu a prezidenta a její okleštěnou podobu pro veřejnost. Letošní dvanáctistránkový veřejný elaborát o loňské činnosti lze určitě považovat za jeden z nejpovedenějších. Čtenář se přesto někdy neubrání ironickému pousmání. Třeba když čte, že „v roce 2005 BIS pokračovala ve sledování privatizací strategických společností s významným podílem státu (Český Telecom, Unipetrol, Severočeské doly). Cílem bylo získat informace o negativních jevech ohrožujících výši státního rozpočtu.“ Co tajní agenti zjistili? „Pokračoval trend využívání zprostředkujících subjektů k prosazování zájmu skutečného zájemce. Smyslem takového jednání bylo zakrýt pravou identitu zájemce o privatizovanou společnost, popřípadě zakrýt jeho skutečné cíle a úmysly,“ píše BIS. Zda podobné čachry BIS odhalila a zachránila „výši státního rozpočtu“, se už nedozvíme.

BIS se chlubí, že „získala poznatky“ o sporech podnikatelů při privatizaci Unipetrolu. Dodává, že v širším kontextu „šlo o projev boje některých podnikatelských skupin o ovládnutí lukrativní a státem dotované oblasti výroby biopaliv“. BIS proto upozornila „oprávněné adresáty na riziko zneužití navrhovaného systému podpory výroby biopaliv ve prospěch takových skupin“. A dost – chce se křičet při čtení dalších řádků, v nichž se velmi opatrně upozorňuje, že významní podnikatelé ovlivňují státní správu a že někteří úředníci nejen berou, ale přímo vyžadují úplatky.

Jistě, BIS nesmí zveřejňovat konkrétní případy, aktuální operace. Ale to po ní nikdo nechce. Trochu zasvěcený laik očekává skutečnou analýzu, definici vážnosti stavu, pokus o popis příčin. Symbióza podnikatelů, gangsterů a politiků není objevem roku 2005. Ta začala vznikat už dávno. V devadesátých letech při privatizacích podniků a tunelování bank. Při opoziční smlouvě, kdy vstřícná ODS nechala vládnout skupinu sociálnědemokratických dobrodruhů, kteří klientelismus a korupci prakticky zavedli jako běžnou praxi. „Prorůstání politiky a zločinu“ fungovalo i za vlády Grosse, třeba během večírku politiků a podnikatelů s gangstery na půdě policejní akademie. To všechno operativci a analytici BIS vědí – třeba z četby novin, internetu nebo sledování televize, což má část zaměstnanců služby v popisu práce. Co proti tomu BIS udělala? „My se k věcem, které nejsou ve veřejné zprávě, nemůžeme vyjadřovat,“ říká tiskový mluvčí tajné služby Jan Šubert. Řada operativců, kteří v posledních měsících – otrávení z neefektivnosti služby a strachem svých šéfů z nadřízených politiků – z BIS odešli, tvrdí, že jakýkoli pokus pátrat v souvislostech kšeftů a privatizací, který by mohl vést k politikům, byl odsunut na vedlejší kolej. „To není pravda, takové řeči nám křivdí,“ říká Šubert. Dlouholetý šéf poslanecké komise pro kontrolu BIS Jan Klas jen krčí rameny. „My vlastně nevíme, co se ve službě děje, dostáváme jen kusé informace a zákon, který by zvýšil naše kompetence, by parlamentem neprošel,“ říká. Takže se musíme spokojit s návrhem BIS, který kapitolu o prorůstání zločinu a státní správy uzavírá: „Vzhledem k pokračujícímu trendu některých subjektů získávat neoprávněný prospěch na úkor ekonomických zájmů státu lze konstatovat, že bude nadále třeba zabezpečovat ochranu významných ekonomických zájmů státu.“

Na Rusy bacha

Zbytek zprávy je zajímavější – možná i proto, že jde o méně známé záležitosti. Třeba v kapitole, která popisuje rozvědnou činnost Ruska v Česku. Na našem území už sice neoperují stovky „oficiálních“ ruských agentů pod diplomatickým krytím, jako za časů našeho vstupu do NATO, ale podle zprávy Moskvu stále enormně zajímáme: v Česku je pořád nasazeno kolem sedmdesáti ruských špionů pod diplomatickým krytím.

Jak nás informuje BIS, pečlivě monitorují náš politický vývoj a hodnotí nejvyšší politické představitele. Proč, to zpráva sice neříká, ale logiku to má podle dalších informací. Rusko má zájem o tuzemskou ekonomiku, bylo by prý rádo, kdyby ekonomické vztahy byly užší, a znalost politiků, kteří rozhodují, se může vždy vyplatit. Ruští špioni mimo diplomatické krytí sem podle zprávy pronikají třeba pod identitou zástupců velkých tamních firem i jako soukromníci investující tu velké peníze. „Působení zpravodajských důstojníků v hospodářské sféře představuje ohrožení zájmů ČR. Ruské tajné služby svými aktivitami získávají přímý přístup ke strategickým informacím a utajovaným skutečnostem a také mohou ovlivňovat osoby, které řídí hospodářství,“ říká zpráva. Varuje před vlivem Gazpromu, před ruským průnikem do tuzemského ocelářství. „Ekonomická závislost na ruských firmách není dobrá, vždy se pro Moskvu může stát pákou k politickému vydírání, jako to zažila Ukrajina,“ tvrdí BIS. Zpráva dodává, že ruští špioni k nám pronikají i prostřednictvím „organizovaného zločinu“.

Podle informací z BIS, které však zpráva necituje, znamenají špioni nastrčení do gangsterských skupin opravdové nebezpečí. Často obchodují s významnými českými podnikateli, a v některých regionech (konkrétně Karlovarsko nebo Praha) mají už přístup ke komunálním politikům. Zjednodušeně řečeno, Rusko je podle zprávy největším bezpečnostním rizikem – svou politikou, špiony, ekonomickými investicemi „solidních“ podniků i exportem mafiánů. Tak vážné varování jsme od BIS, ale ani od našich politiků už dlouho neslyšeli.

Stopově se ve zprávě dočteme i o akcích komunistické Severní Koreje. BIS zaregistrovala v Česku pokus Severokorejců nakoupit komponenty „využitelné v tamním zbrojním i jaderném programu“. BIS také zmařila vývoz radiolokátoru do Vietnamu a sleduje prodej a export výbušnin do některých rizikových zemí.

Pokud jde o nebezpečí terorismu, je zpráva dost skoupá. Kromě nekonkrétních poznámek ve stylu „světovou hrozbou je Írán“ a „takovým nebezpečím byla Libye, ale už není“, se zpráva zmiňuje o islámské misijní společnosti Tablíghí Džamá’at, která si u nás otevřela filiálku. Jejím cílem je rozšíření islámu po celém světě. „Přesto, že tato organizace nebyla nikdy spojena s teroristickými aktivitami, může být zneužita a představuje určité riziko.“

Zpráva se nakonec může stát inspirativním čtením. Ale zejména v částech, které se týkají tuzemské ekonomiky, politiky nebo justice, dluží spoustu odpovědí. Třeba jak jsou vlastně upláceny a zneužívány údajně korumpované soudy. Různá strašidelná vyprávění slyšíme už řadu let. BIS by mohla dát věci do pohybu.

(Respekt, www.respekt.cz)